(pokračuje Ransdorf)
Tento posun zvyšovala pro bývalý Sovětský svaz stabilizace evropských poměrů; to se týkalo i Spojených států a urychlené kolonizace východních oblastí států patrně i za účasti cizího kapitálu. Tento fakt postavil do nové role bývalé socialistické společenství v Evropě a fakticky spoluurčil vývoj na konce 80. let.
Společenství nezávislých států, jeho jádro, Rusko, jsou uprostřed velkých změn, které diskreditují ideje i metody barbarsky zaváděné demokratické politické struktury i barbarsky zaváděného tržního hospodářství. Není vyloučeno to, že nakonec zvítězí pokus o socialistické východisko z krize, ale žádné návraty nazpátek nejsou myslitelné, a proto jakékoli pokusy strašit čímsi neznámým na východě Evropy jsou naprosto scestné.
Druhým významným faktorem dynamiky nejistoty a změn je oblast technologií a hospodářských struktur. Nové, bouřlivě se rozvíjející technologie představují moment zvyšující rozdíly v úrovni jednotlivých zemí, rozdíly mezi chudými a bohatými zeměmi. Schopnost využití progresivní technologie totiž závisí na kulturních infrastrukturách v nejširším slova smyslu. V tomto směru je většina zemí Latinské Ameriky, Asie a zejména Afriky ve velmi nepříznivé situaci. Analýza finančních toků ve světě ukazuje na pokles zájmu o tyto země s výjimkou nově industrializovaných zemí. Nedostatečná schopnost zvládnout nové technologie zvýší hladinu sociální lability v zemích třetího světa, diferenciaci mezi nimi a mocenské napětí. Na druhé straně vyspělý svět nemůže připustit přílišnou propast mezi vyspělými kapitalistickými zeměmi a třetím světem.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Promiňte, pane poslanče, v tuto chvíli uplynulo 10 minut vašeho příspěvku. Přejete-li si to, udělím vám slovo na dalších 10 minut k příspěvku dalšímu. Prosím o nové odečítání času.
Poslanec Miloslav Ransdorf: Rád této možnosti využiji. Je to dáno nutností reprodukovat a rozšiřovat trh, a proto vzniká úsilí o jakýsi transfer technologií, jak o tom hovořil kdysi prozíravě pan Doco (?).
Jako zprostředkující článek mezi vyspělé státy a třetí svět vstupují země - jak se říká - čtvrtého světa, nově industrializované země, které na sebe strhují řadu technologií střední úrovně. Jestliže Severní Amerika a Japonsko kolem sebe mají síť takových zemí, západní Evropa, jejíž síla ještě vzroste integrací, podobný prstenec kolem sebe buduje teprve po roce 1989 v zemích bývalého sovětského bloku, a ani Afrika, ani Blízký východ tuto úlohu nemohou splnit. Proto i nadále poroste z hlediska dlouhodobé strategie zemí západní Evropy i význam orientace na bývalé socialistické země v Evropě, které mají k dispozici poměrně levnou a kvalifikovanou pracovní sílu, vybudované infrastruktury a jsou politicky stabilnější než země třetího světa.
Myšlenka evropské integrace této hospodářské spolupráci poskytne nutné kulturní zázemí. Domnívám se, že tento faktor je daleko důležitější než otázky vojenské integrace. Ale zvolený způsob ekonomické a sociální reformy, která byla zredukována na pouhý vlastnický převrat, v konečné instanci, protože neřeší žádný podstatný problém z konce 80. let a spíše nové problémy vytváří, se obrátí proti těm, kteří tento scénář spustili.
Třetím faktorem nejistoty je problém hospodářských krizových otřesů. Nedávno jsme měli možnost na případu trhů Dálného východu se s tímto jevem naprosto plasticky setkat. Přes výrazné možnosti předvídání a zmírňování těchto otřesů a působení proti činitelům rizika lability představuje přece jen ekonomický cyklus objektivní fakt, s nímž je třeba počítat. Strukturální změny, kterými prošel kapitalistický svět v 70. letech, umožnily jeho dnešní dynamiku, ale v 90. letech v souladu s řadou předpovědí se podnikatelská vlna založená na synergickém efektu vyčerpala a nastává nutnost dalších strukturálních změn zhruba v polovině příštího desetiletí. Jejich obsahem bude jak se zdá určitá forma reindustrializace na bázi informační techniky.
***