(pokračuje Kühnl)
Doufám, že toto vysvětlení by mělo být dostačující. Postupovali jsme v souladu s právním řádem České republiky.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji. V tuto chvíli přistoupíme k hlasování. Ještě než dám hlasovat o návrhu na odročení, dovolím si konstatovat, že tento spor se zde nerozhoduje poprvé. Již několikrát jsme se s ním setkali. Myslím, že v tuto chvíli je nejkratším a nejrozumnějším řešením o této věci rozhodnout hlasováním.
Dám hlasovat podle § 63 odst. 1 o návrhu na odročení tohoto tisku, a to do okamžiku uplynutí 24 hodin od rozdání autentického znění této mezinárodní smlouvy všem poslancům této sněmovny. O tomto procedurálním návrhu rozhodneme hlasováním pořadové číslo 388, které zahajuji.
Kdo je pro tento návrh? Kdo je proti tomuto návrhu?
Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 388 se z přítomných 138 pro vyslovilo 31, proti 89. Tento návrh nebyl přijat.
Nyní rozhodneme o návrhu pana poslance Smetany na zamítnutí tohoto předloženého vládního návrhu. Rozhodneme tak v hlasování pořadové číslo 389, které v tuto chvíli zahajuji.
Kdo je pro tento návrh? Kdo je proti tomuto návrhu?
Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 389 se z přítomných 141 pro vyslovilo 16, proti 107. Tento návrh nebyl přijat.
Nyní se budeme zabývat návrhem na přikázání výborům k projednání. Organizační výbor navrhl přikázat předložený návrh k projednání zahraničnímu výboru. Má někdo jiný návrh? Není tomu tak, přistoupíme k hlasování.
V hlasování pořadové číslo 390 rozhodneme o tom, kdo souhlasí s tím, aby předložený návrh byl přikázán k projednání zahraničnímu výboru.
Zahajuji hlasování pořadové číslo 390. Kdo je pro tento návrh? Kdo je proti tomuto návrhu?
V hlasování pořadové číslo 390 se z přítomných 141 pro vyslovilo 107, proti nikdo. Tento návrh byl přijat. Konstatuji, že tento vládní návrh byl přikázán k projednání výboru zahraničnímu.
Děkuji panu zpravodaji i panu ministrovi. Tím jsme, vážené paní poslankyně a vážení páni poslanci, vyčerpali celý blok mezinárodních smluv.
Podle dřívějších procedurálních rozhodnutí této Poslanecké sněmovny budeme nyní pokračovat bodem
28.
Návrh poslanců Pavla Dostála a Františka Čecha na vydání zákona,
kterým se mění zákon České národní rady č. 3/1993 Sb.,
o státních symbolech České republiky
/sněmovní tisk 304/ - prvé čtení
Návrh jsme obdrželi jako sněmovní tisk 304 a stanovisko vlády k němu jako tisk 304/1. Předložený návrh odůvodní poslanec Pavel Dostál. Prosím, pane poslanče, ujměte se slova.
Poslanec Pavel Dostál: Vážená paní místopředsedkyně, milé paní poslankyně, milí páni poslanci, ačkoliv to zní absurdně, pokud dnes stojíme v pozoru a zpíváme Kde domov můj, činíme tak v rozporu se zákonem, neboť nezpíváme českou státní hymnu, jak předepisuje zákon, ale zpíváme úplně něco jiného. Je úplně jedno, zda náš zpěv doprovází hudba Hradní stráže, nebo si hymnu broukáme jen tak z hlavy.
Zákon České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, mezi které také státní hymna patří, totiž uvádí, že státní hymnu tvoří první sloka písně Františka Škroupa na slova Josefa Kajetána Tyla Kde domov můj, jejíž notový záznam je přílohou zákona. Bohužel všechno je jinak.
Můžeme v té souvislosti velkoryse pominout, že ve Škroupově verzi "voda hučí po lučinách", zatímco Tyl byl toho názoru, že spíše "hučí voda po lučinách". Stejně tak jako Tyl měl pocit, že by se mělo zpívat "česká země - domov můj", Škroup vepsal do not kurentem naopak "země česká - domov můj". Jelikož také podle § 7 zmíněného zákona státní hymnu tvoří první sloka písně Františka Škroupa a Josefa Kajetána Tyla Kde domov můj, neměly by být v zákoně uváděny sloky dvě, jak tomu je, protože stačí, aby si člověk spletl řádek, a zpívá úplně něco jiného. Potud možná poněkud hnidopišství našich jazykových vědců.
Protesty hudební veřejnosti jsou už ale vážnější a relevantnější. Melodie hymny má totiž zcela úmyslné drobné odchylky od melodie původní, protože právě jenom tyto změny umožňují a usnadňují její kolektivní zpěv, což je pro hymnu - jistě uznáte -důležité. Jde o odchylky jak v samotné melodii, tak ve frázování písně. Také notový rozpis uvedený v zákoně přehlédl rušivou půltónovou chybu a akordy jsou špatně rytmicky podloženy. Došlo k tomu zřejmě proto, že existuje celá řada variant této nejslavnější české písně, původně napsané do původní divadelní hry Fidlovačka, aneb žádný hněv a žádná rvačka. Tuším, že tam píseň zpívá slepý mládenec - jak napovídá pan kolega Uhde - Mareš. Děkuji.
Právě jednu z těchto variant použil na počátku 40. let také hudební skladatel Jan Seidl ve svém sborníku národních písní. Bohužel tuto úpravu, a nikoli, jak se praví v zákoně, píseň ze hry Fidlovačka, použili také zákonodárci a včlenili ji 17.12.1992 zcela chybně do zákona jako závazné znění státní hymny, ačkoliv se v mnohém liší od hymny, která je dnes a denně kolem nás zpívána. A tak vlastně došlo k paradoxní situaci, že český národ zpívá Kde domov můj sice rád, s chutí a možná - jak tomu bylo zrovna tento týden - i se slzou v oku, ale zpívá úplně něco jiného, než co je uvedeno v zákoně. Zpívá tedy dokonce svým způsobem v rozporu se zákonem, neboť nikdo zákonný tvar hymny, ačkoliv jde o státní symbol, nerespektuje. V kolektivním projevu totiž podle tohoto zákona ani být respektován nemůže.
Napravit tento opravdu absurdní stav je možné pouze dvojím způsobem. Buď se naučit zpívat Kde domov podle zákona České národní rady z roku 1993, což by bylo nepochybně velice složité a náročné.
***