(pokračuje Páv)
Nové společenské a ekonomické podmínky v uplynulých letech si vynutily takové zásahy do spektra subjektů oprávněných nakládat s majetkem státu, že rozeznání a zejména správná aplikace stanovených pravidel a zákonných limitů jejich právního jednání se jeví mnohdy obtížné. Ministerstvo financí tuto realitu v návrhu záměru respektuje zachováním speciálního statutu všech těchto subjektů v rozsahu stanoveném zvláštními zákony a usiluje o sjednocení pravidel nakládání s majetkem státu všude tam, kde speciální předpisy konkrétní úpravu neobsahují.
Předložený návrh zákona má kromě nedostatků, které jsou obsaženy ve stanovisku vlády a o kterých taky pan předkladatel hovořil, podle mého názoru dvě chyby zásadní. Návrh řeší pouze část problému, který jsem se v poněkud větší šíři pokusil nastínit v této své řeči, tj. řeší pouze vztah k majetku, který je užíván tzv. nestátními společenskými organizacemi, a to ještě jen některými.
A za druhé ani tuto část problému neřeší návrh jednoznačně a vyčerpávajícím způsobem.
A na to se mi vtírá na mysl zcela zásadní otázka, jestli tato sněmovna, nad kterou visí hrozba rozpuštění či ukončení své činnosti, má vůbec právo přijímat zákony, které mohou zásadním způsobem ovlivnit majetek státu a způsob zacházení s ním. Sám pro sebe jsem si odpověděl a dávám návrh na zamítnutí tohoto zákona.
Pokud by tento návrh neprošel, dávám i návrh na vrácení předlohy předkladateli k přepracování z toho důvodu, aby úprava byla komplexnější a zahrnovala celou oblast zacházení se státním majetkem.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Pávovi.
Otevírám rozpravu. Do rozpravy se přihlásil jako první a prozatím jediný pan poslanec Vojtěch Filip.
Poslanec Vojtěch Filip: Děkuji. Pane předsedo, pane předsedající, paní a pánové, budu poměrně stručný.
Návrh zákona, který podal Michal Kraus a ostatní poslanci, upravuje skutečně věc, která nebyla dořešena při rozhodování o změně poměrů a přijímání novely občanského zákoníku v roce 1992. Nedohodli jsme se ani ve Federálním shromáždění v roce 1991 při projednávání hospodářského zákoníku, jak naložit s takovým majetkem, který byl svěřen do péče a trvalého užívání některým společenským organizacím. A nejde jenom o sportovní kluby, nejde jen o hřiště a jakési budovy, které slouží sportu nebo kultuře. Jde i o zařízení, která mají např. svazy zahrádkářů, rybářů a další.
Jsem přesvědčen o tom, že návrh zákona, až je mu vyčítána vládou řada nepřesností, není tak špatný. Nepřesnosti by se daly spravit ve druhém čtení. Co mi na tom návrhu vadí, je jediné - že tato sněmovna, ale ani žádná příští sněmovna nebude moci vzít vládu za slovo a říci: "Ano, odmítli jste řešit věc, která tady pět let existuje, o které se mluví. Vždycky slíbíte, že už přijmeme zákon o státním majetku, a stejně ho nepředkládáte." Teď mi odpusťte slovní hříčku, nechci se zbavit takového slova vlády, že předloží zákon o státním majetku, a docela rád držím odpověď vlády České republiky o tom, že takový zákon předloží. Jsem totiž přesvědčen, že přijetí zákona o státním majetku je jedním ze základních úkolů, které musí být splněny, aby jednak mohl být vyčištěn proces, který probíhá v rámci privatizace, aby mohlo dojít k tzv. restituční tečce, o které se v jednom období mluvilo, ale i kvůli dalším věcem.
V tuto chvíli chci sám za sebe říci, že nebudu podporovat projití tohoto návrhu zákona do druhého čtení, protože jsem přesvědčen, že je třeba vzít vládu za slovo rozhodnout to v jediném zákoně, a to je v přijatém zákoně o státním majetku. Pokud ho budeme mít, zbavíme se věcí, které nás často trápí. Abych uvedl konkrétní příklad -v Českých Budějovicích se nemůžeme dohodnout, jestli část hřiště patří Technickým službám, a tedy ještě státu, nebo už obci České Budějovice, anebo jestli ho nabyla ta nebo ona právnická osoba, ať už jde o Vodovody a kanalizace v Českých Budějovicích, abych byl úplně přesný, nebo ne.
Jsem totiž přesvědčen, že katastrofální nepořádek v těchto zápisech nemůžeme odstranit tím, že část majetku vyřešíme a předáme ho bezplatně sportovním zařízením. Jsem přesvědčen, že je třeba vyřešit ho najednou formálně a pro všechny stejným způsobem. Proto považuji jediné ze stanoviska vlády za správné, že tento zákon je určitým jedinečným řešením jedinečné situace, a komplex neřeší a nemohu ho podpořit, ač mě to vůči sportovcům může mrzet. Ale na druhou stranu sportovním klubům, společenským organizacím, jejich zařízením nic nebereme, necháváme je užívat majetek a jenom žádáme vládu, aby svůj slib splnila co nejdříve. Tolik na vysvětlení mého postoje k tomuto jinak nesporně potřebnému návrhu zákona.
Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Vojtěchu Filipovi. Další přihlášky nemám, takže rozpravu končím.
Ptám se pana navrhovatele, zdali hodlá vystoupit. Ne. Pan zpravodaj hodlá vystoupit.
Poslanec Tomáš Páv: Připravoval jsem se k hlasování.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Návrhy zazněly, takže můžeme hlasovat. Je 10 hodin 37 minut, v 10.39 zahájím hlasování.
Odhlásil jsem vás a prosím o novou registraci.
Paní a pánové, nejdříve budeme hlasovat o návrhu pana poslance Páva na vrácení předloženého návrhu navrhovateli k dopracování.
Zahájil jsem hlasování pořadové číslo 407. Táži se, kdo je pro. Děkuji. Kdo je proti? Děkuji.
Tento návrh byl přijat, protože se pro vyslovilo 110 a proti 53 poslanců.
Děkuji panu navrhovateli a panu zpravodaji. Tím jsme pro tuto chvíli první čtení o tomto návrhu zákona ukončili.
***