Poslanec Čestmír Hofhanzl: Pane předsedo, pane premiére, dámy a pánové, svůj názor na tuto změnu ústavy, na tyto dva ústavní zákony, jsem vyjádřil již v prvém čtení a rozprava, která se odvíjí teď, mě donutila k tomu, abych znovu vystoupil a řekl svůj názor tak, jak mi to říká zdravý rozum.
Nejsem ústavní ani právní kutil. Každé lidské společenství a stát, má-li fungovat, musí dodržovat i určité nepsané zákony. Přílišná pružnost zejména v jednání lidských institucí může být někdy velikým nebezpečím a může být na velikou škodu. Bylo zde argumentováno rychlostí vytvoření ústavy, že byla vytvořena ve spěchu, a proto není dokonalá. Žádná ústava není dokonalá a naše zajisté že ne. Myslím si, že když poprvé, tak jak jsem to řekl již v prvém čtení, docházíme k určitému krizovému stadiu, měli jsme se pokusit řešit problém podle ústavních principů tím způsobem, že měly následovat tři pokusy o sestavení vlády.
Plně uznávám, že žádná strana této sněmovny nepostupovala ať v minulých letech, tak nyní, košer a nepostupovala často ani podle ústavních, ani podle zákonných principů. Vidím nebezpečí toho, co nyní činíme, v tom, že vytváříme precedens, že při jakékoliv krizové situaci bude sněmovna řešit problémy ad hoc. Ad hoc může řešit situaci jednotlivec. Řeší-li ji stát, řeší-li ji nějaké společenství, nese to vždy veliké nebezpečí špatných kroků nebo zneužití.
To, co jsem viděl odehrávat se na české politické scéně po osm let, mě ještě více utvrzuje, abych varoval před tímto nebezpečím. Mohu chápat kolegu Grosse, který je mladý muž, a jako mladý muž může vidět věci zkratkovitě bez jisté zkušenosti. Chápu to. Vyjadřuji svůj názor skeptika a obávám se toho, že jestliže, jak to děláme nyní, budeme řešit situaci tak, jak to zrovna silnější skupině vyhovuje, domnívám se, že vedeme náš stát do velikého nebezpečí.
Předseda PSP Miloš Zeman: Děkuji panu poslanci Hofhanzlovi. Uděluji slovo panu poslanci Paynovi. Zatím do obecné rozpravy není nikdo přihlášen. Nicméně dovolte, abych si poznamenal - vidím opět pana poslance Jičínského a pana poslance Grosse.
Máte slovo, připraví se pan poslanec Jičínský.
Poslanec Jiří Payne: Děkuji, pane předsedo.
Vážený předsedo, vážená sněmovno a vážená vládo, dovolte mi čtyři poznámky.
První poznámka se týká problematiky vyrovnanosti státního rozpočtu, kterou zde otevřel kolega Gross, a nezbývá, než na ni reagovat. To není myšlenka, která by byla srovnatelná s přírodními zákony. To je politická záležitost a věřím, že pan kolega Gross si jistě vzpomene, že americká republikánská strana s touto myšlenkou vyhrála volby do amerického Kongresu. Ta myšlenka je snadno proveditelná, říká, jak musí vláda postupovat v případě, že se dostává do deficitních problémů v rozpočtu.
Problém ODS je, že toto legitimní usnesení nejvyššího orgánu ODS bylo sabotováno jedním bývalým nejmenovaným levicovým politikem bývalé koalice, který vloni na podzim rezignoval z nejmenovaného ministerstva zcela nečekaně.
Poznámka druhá. Opravdu se ocitáme ve zvláštní ústavní situaci a můžeme ji nazvat dokonce snad krizovou. Problém je, že do této situace jsme se dostali podivným chováním některých politických stran, které tvořily vládu, která nedisponuje většinovou podporou sněmovny, leč disponuje velmi diskutabilní podporou sociálně demokratické strany. Pouze díky hlasům sociální demokracie se tato vláda stala vládou a v tom je právě problematika současné situace.
Teď nejde - jak tady mylně uváděl ministr Lobkowicz - o otázku mandátu poslanců, teď jde o otázku legitimity této vlády. Tady musím říci, že nakonec kolega Pilip svým způsobem v této věci argumentoval - mám pocit - způsobem, který odpovídá situaci. Sporná není legitimita poslanců, sporná je legitimita vlády.
Poznámka čtvrtá, poslední. Rád bych připomenul situaci, kdy v roce 1982 v Německu došlo k vyhlášení předčasných voleb, což je varianta, která je v německé ústavě velmi obtížná. Německá ústava - a to uvádím jako protiargument proti těm, kteří uvádějí, že ústavy musí obsahovat nějakou klauzuli o možnosti seberozpuštění parlamentu - podobně jako naše ústava má těchto možností velmi málo a jsou velmi obtížné. Proč? Protože Německo prošlo zkušeností výmarské republiky, prošlo zkušeností opakovaných předčasných voleb, které vedly k takovému posilování extrémních sil, že nakonec došlo k evropské válce, ke světové válce. A to je důvod, proč některé ústavy brání tomu, aby bylo možno snadno vyhlašovat předčasné volby. To je důvod, proč do naší ústavy byl zakódován princip trojího pokusu o sestavení vlády. To není nějaká dobrovolná záležitost, to je povinnost parlamentu se o to pokusit. A spornost tohoto řešení nějakým ústavním zákonem spočívá v tom, že bychom se vlastně teď měli vyhnout ústavní povinnosti, která na nás leží, tím, že si schválíme zvláštní ústavní zákon. Zároveň bychom měli řešit problematickou situaci vlády, do které se vláda ale dostala sama. A tady si kladu otázku, proč bychom to měli dělat.
Jestliže ale tento pokus bude podnikán, přihlásím se v podrobné rozpravě znovu s konkrétním návrhem. Děkuji.
Předseda PSP Miloš Zeman: Děkuji panu poslanci Paynovi. Uděluji slovo panu poslanci Jičínskému. Připraví se pan poslanec Gross.
Poslanec Zdeněk Jičínský: Pane předsedo, vážení kolegové, když hovořil poslanec Lobkowicz o určitých námitkách proti tomuto řešení a polemizoval s kolegou Filipem, zapomněl na jiný důležitý článek ústavy, který hovoří o tom, že politický systém je založen na svobodném vzniku a soutěži politických stran. A tady argumentace poslance Filipa byla na místě. Není bez zajímavosti, že i poslanec Payne ji teď jistým způsobem podpořil. Legitimita tohoto sboru se prostě dostala do krize, protože politické strany, na základě jejichž programu sem poslanci byli voleni, v této podobě už některé neexistují. Tato Poslanecká sněmovna není s to zabezpečit existenci pevné vlády. To je základní problém.
Když tady poslanec Payne mluvil o zkušenosti Německa - zkušenost Německa v tomto ohledu na nás nelze vztáhnout, protože Německo má jiný stranický systém. Jestliže tam jsou jenom dvě velké politické strany, potom tam může fungovat i ona výměna vlády prostřednictvím volby nového kancléře. To je institut, který v této podobě u nás zřejmě použitelný není. Je třeba se obrátit ke zkušenostem jiných ústav, které z tohoto hlediska obsahují jiná a pružnější řešení. Víme, že ve Švédsku vláda může rozpustit poslaneckou sněmovnu kdykoliv.
Ústavní praxe z tohoto hlediska je velmi rozmanitá. Myslím, že teď skutečně není na pořadu dne otázka zabývat se různými ideálními nebo dokonalými modalitami těch či oněch ústavních variant.
***