(pokračuje Filip)
Navržený zákon je speciálním zákonem, proto se v něm musí výslovně uvést, že vlastník věci má právo podat proti rozhodnutí podle odst. 1 § 12 opravný prostředek. Opět podotýkám, že taková práce Ministerstva spravedlnosti mi připadá přinejmenším podivná.
Předseda krajského soudu může vyškrtnout soudního znalce nebo soudního tlumočníka ze seznamu i ze zcela subjektivních důvodů, a to podle § 14 odst. 4 písm. a). V tomto případě by se měl připustit opravný prostředek - doufám, že se mnou většina přítomných souhlasí. Kdyby to nebylo připuštěno, připadal bych si trochu někde jinde.
Jsem přesvědčen, že je možné dokonce dokumentovat i na disciplinárním řízení ve všech různých orgánech a organizacích, a to zřejmě i na Ministerstvu spravedlnosti. V této souvislosti by se musel doplnit § 22, např. slovy "pokud tento zákon nestanoví jinak". Ale i to považuji v předložené novele z pozice Ministerstva spravedlnosti za velmi pochybné.
Jestliže soudní znalec hmotně odpovídá coby živnostník, měla by se stanovit jeho odpovědnost též coby "soudní osoby ve veřejnoprávním postavení". Na soudního znalce nelze uplatnit zákon č. 58/1969 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou rozhodnutím orgánu státu, případně nový zákon, který máme projednávat, a to ani regresní nárok, protože soudní znalec není státním orgánem, není tedy orgánem státu, i když k tomu svádí jeho označení "soudní".
Jako odpovědnost soudních znalců a soudních tlumočníků za škodu by bylo vhodné obecně upravit analogicky odpovědnosti notářů, což považuji za minimum, které bychom v tomto ohledu měli uplatňovat. Soudní znalec a soudní tlumočník odpovídá za škodu - alespoň tak já bych si to představoval, že by to v návrhu bylo - kterou způsobil v souvislosti s výkonem činnosti soudního znalce nebo soudního tlumočníka v soudním nebo správním řízení nebo v rozhodčím řízení, případně v souvislosti s podáním posudku nebo zprávy podle § 1 odst. 2 písm. b) tohoto zákona.
Možná, že já pro někoho nadbytečně cituji tyto věci, které si představuji, že by tam měly být. Ale napadlo mě to samotného při čtení a velmi mě znepokojuje, že to nenapadlo nikoho v normálním legislativním procesu při projednávání tohoto zákona mezi jednotlivými ministerstvy.
Z tohoto pohledu se mi jeví účelným, aby byla už ze zákona zřízena Komora soudních znalců a soudních tlumočníků.
Budou-li tyto náměty přijaty, alespoň v závěrečném slově, tak se spokojím s tím, a nebudu hlasovat pro zamítnutí tohoto návrhu a jenom s těmi připomínkami, které jsem výslovně uvedl, budu chtít, aby sněmovna vrátila Ministerstvu spravedlnosti, paní ministryni tento návrh zákona k přepracování, aby zde vznikla norma, která bude použitelná a lepší, odpovídající současným podmínkám a nebude zneužitelná. Podotýkám, že je to velmi zajímavé čtení při porovnání se zákonem o oceňování.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu poslanci Filipovi. Prosím, aby se ujal slova pan kolega Jičínský.
Poslanec Zdeněk Jičínský: Pane předsedající, vážené shromáždění, poslanci, kteří mluvili přede mnou tu uvedli řadu vážných výhrad a námitek k předloženému návrhu, s nimiž souhlasím a nepovažuji za nezbytné je opakovat. Myslím, že námitky a výhrady jsou toho druhu, že je zřejmé, že není možné postoupit tento zákon do druhého čtení, protože překonání těchto výhrad v rámci parlamentního legislativního procesu, podle mého soudu, je vyloučeno.
Z tohoto hlediska jsem přesvědčen, že je nezbytné vrátit návrh předkladateli k přepracování. Z věcných důvodů, které tu chci ještě uvést, souhlasím zejména s tím, o čem zde hovořil pan poslanec Filip, že diskréční pravomoc orgánů justiční správy v této věci je příliš absolutní a klade se tu opravdu otázka zřízení Komory soudních znalců a tlumočníků jako veřejnoprávní instituce, která by měla určité pravomoci, které by zajišťovaly dodržování jistých etických pravidel k výkonu této profese, profesní úroveň, jak to činí např. komora advokátů.
Bez takovýchto institucí zřejmě se určité profesionální i etické úrovně jistých činností dá těžko dosáhnout a spoléhat se jenom na rozhodování orgánů správních je v této věci problematické.
Rovněž je třeba uvážit ono umožnění podávání znaleckých posudků podle živnostenského zákona. Nelze jistě vyloučit, aby různí lidé mohli dávat nějaké posudky. Jde o to, jakou to má mít povahu. Nelze to ovšem směšovat s posudky znaleckými, protože zde je třeba počítat s tím, že určité pojmy mají ve vědomí lidí jistý význam. Chceme-li vytvářet nějaké nové instituce, potom musíme dbát na to, aby se ve vědomí lidí nesměšovaly instituce různého druhu. Znalecké posudky, které by mohli podávat oni znalci podle živnostenského zákona, mají jiný charakter a v podstatě ti, kdo je budou podávat, nenesou za ně žádnou odpovědnost. Uplatnit tady jenom bez nějakých speciálních pravidel pravidla trhu je na pováženou. Takže kladu i tuto otázku, a pokud by bylo shledáno účelným rozlišení takovýchto činností, potom je třeba, aby to bylo rozlišeno pojmově, aby se tyto různé instituce nesměšovaly, aby jejich různé právní důsledky byly naprosto jasné.
Kolega Krejsa zde hovořil o tom, že chce změnit název "soudní znalec", "soudní tlumočník" na "státní znalec" a "státní tlumočník". Nemyslím si, že to je věc principiální, chci jenom říci, že určité pojmy v právu mají svůj význam a i tradice je jistou hodnotou, kterou je třeba v právním řádu respektovat, protože slovní revoluce v právu nejsou účelné. Těch změn, které v právu nastaly, je příliš mnoho a náš právní řád se stává příliš nepřehledným pro normálního občana. Z jistého hlediska udržování určitých tradic, ke kterým patří i označení jistých činností, má jistou pozitivní hodnotu pro právní vědomí občanů.
Chci na základě toho, co zde uvedli kolegové, k jejichž argumentaci se připojuji, doporučit Poslanecké sněmovně vrátit návrh k přepracování.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu poslanci Jičínskému. Kdo se dále hlásí do rozpravy? (Nikdo se nehlásil.) Rozpravu tedy uzavírám a předávám slovo paní ministryni jako zástupci navrhovatele.
Ministryně spravedlnosti ČR Vlasta Parkanová: Vážené kolegyně, vážení kolegové, proběhla debata, která byla vesměs kritická, nebo téměř výhradně kritická, a já musím říci, že jsem ani jiný průběh této debaty nepředpokládala, protože samozřejmě v průběhu měsíců přípravy tohoto návrhu všechny argumenty mnohokrát a opakovaně z nejrůznějších směrů došly i k nám na Ministerstvo spravedlnosti, kde byl návrh připravován.
Musím říci, že pokud je mi známo, je občanských sdružení, kde se sdružují soudní znalci a tlumočníci, minimálně 13, že všechna tato občanská sdružení zřejmě sledují své zájmy a že návrh takovéhoto zákona všechna tato sdružení spíše zneklidnila. Chtěla bych připomenout, že řadu připomínek, které zde zazněly, považuji za relevantní, ovšem nemyslím si, že některé nebo žádná z nich by byly té intenzity, že by bylo nutno tento návrh odmítnout nebo ho vrátit k dopracování. Naopak se domnívám, že řada připomínek, které se mi zdají být relevantní, by mohla být brána v úvahu při projednávání návrhu ve druhém čtení.
Pokud zde zazněl od předsedkyně ústavně právního výboru poukaz na věkový limit, chtěla bych poukázat, že právě proto, že stát nemůže neomezeně ustanovovat všechny zájemce o výkon soudního znalce a tlumočníky, tak je to právě úprava, kterou navrhujeme, která by zpřístupnila dalším a dalším zájemcům tuto práci vykonávat.
***