Poslanec Jan Stráský: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, chtěl bych nejprve říci, že souhlasím s předlohou, kterou má tato sněmovna projednávat. Jsem přesvědčen, že všichni poslanci pochopili její smysl, který je úzce zaměřen na řešení otázky placení pojistného.
Za druhé bych chtěl říci, že jsem trochu překvapen, že sněmovna tak neracionálně rozšiřuje témata, ačkoli včera tak pečlivě vážila, kterým zákonům se ještě dnes bude věnovat a kterým nebude. Obávám se ze zkušenosti s tímto parlamentem, že otázka, která se zde otevřela, se zde těžko projedná v konečném počtu hodin.
Za třetí bych chtěl říci krátkou poznámku k otázce evolučního a revolučního vývoje ve zdravotnictví. Jsem připraven přijmout řadu výtek o tom, že se leccos mělo udělat dřív. Nejsem však přesvědčen o tom, že evoluční kroky ve zdravotnictví, pokud se jich organizovaně a racionálně neujmeme, samy o sobě řešení přinesou. Evolučně zmizelo z českého trhu 20.000 lůžek a nikdo si toho ani nevšiml. Teď chceme revolučně udělat krok, který se ukázal, že evoluce nevyřeší. Evoluce vyřeší, že se nemocnice vzdají lůžek, jejichž ztrátu si technicky a ekonomicky nahradily.
Protože potřebujeme dosáhnout toho, aby se kapacity zkvalitnily, soustředily a zredukovaly, není to možné dosáhnout evolučním způsobem. Tím reaguji na poznámku dvakrát zde uvedenou o evolučním a revolučním.
Doufám, že nejde o žádnou gigantomanii. Znovu opakuji - 20.000 lůžek zaniklo, aniž si toho poslanci všimli. Teď mluvím o 6.000 až 8.000 lůžkách, která by měla být vytlačena, a 14.000 lůžkách, která by měla přejít do jiného systému financování a také jiného systému využívání. Chci zdůraznit, že to je ten revoluční krok, ne rušení lůžek, ne další omezování, ne další rozepisování čísel, kolik máme v jednotlivých okresech lůžek.
Na závěr. Výběrová řízení, pokud je dnes nezastavíme, a já jsem se přihlásil proto, abych vás před tímto krokem varoval, přinesou skutečně velmi kvalitní informace o stavu zdravotnictví v jednotlivých místech a přinesou velký úkol patrně jiné sněmovně, patrně i jiné vládě, co s tímto krokem udělat. Jsem přesvědčen, že patrně ano. Myslím si, že parlament dnes odčerpává posledních 24 hodin na první čtení zákonů na něco, co není plodné a nepřinese výsledek.
Jsem zároveň přesvědčen, že je to krok, který je sám o sobě velmi užitečný. Souhlasím s panem kolegou Janečkem, že se měl provést dříve. Jsem přesvědčen o tom, že vláda, která zde je a i která vznikne, zabrání tomu, aby výsledky této transakce dopadly na velmi malý a velmi slabý soukromý sektor v nemocničních lůžkách. Soukromý sektor ve zdravotnictví jsou ambulance, byla o nich řeč.
Věřím, že i bez naší dlouhé diskuse bude nalezena cesta, aby výsledky výběrových řízení nedopadly enormně a v jiném poměru, než se podílí na trhu služeb zdravotní zařízení soukromá.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji panu poslanci Stráskému. Slovo má pan poslanec Špidla.
Poslanec Vladimír Špidla: Vážená paní předsedající, vážení páni poslanci, vážené paní poslankyně, debata o zákonu 48 se nikoli nečekaně přesunula k systému výběrových řízení. To se dalo předpokládat a byly již zmíněny různé aspekty. Co ale zmíněno nebylo, že restrukturalizace lůžkových zařízení je možná i bez výběrových řízení, protože velké nemocnice jsou přímo zřizovány ministerstvem. Zde má ministerstvo volné pole k tomu, aby si získalo informace a rozhodlo. Většina okresních nemocnic má zřizovatele okresní úřad, tudíž stát. I zde lze pokračovat v restrukturalizaci na základě sbíraných informací a vyhodnocení. Je nesprávná argumentace, že se výběrová řízení rovnají restrukturalizaci.
Při debatě o výběrových řízeních se zmiňuje celá řada různých ohledů, ale velmi málo se uvažuje o jejich principech z hlediska práva a z hlediska procesu práva. Dovolte mi, abych se některými okolnostmi podrobněji zabýval.
Nedemokratičnost a nesoulad výběrových řízení z ústavními principy spočívá v tom, že procedura podle článků 46 až 52 nezajišťuje objektivitu řízení. Neobsahuje žádné materiální ani procesní záruky, že budou skutečně zváženy všechny dotčené společenské zájmy. Tím pádem nemohou být ani brány v úvahu složité sociální, psychologické, etické a medicínské jevy, vazby a souvislosti a redukuje se odpovědné a závazné rozhodování o nesmírně cenných společenských statcích a hodnotách na správní libovůli.
Protože výběrové řízení neobsahuje nezbytné procedurální záruky, které by dodaly rozhodování o potřebě zdravotnických zařízení demokratickou legitimitu, vyvolává tento postup zoufalý odpor postižených. Evidentním nedostatkem řízení je, že rozhodnutí výběrové komise, jehož důsledkem může být likvidace určité nemocnice, není možné nechat přehodnotit po věcné stránce u nadřízeného orgánu ani není možné se odvolat u nezávislé instance, jak to požaduje Evropská úmluva o lidských právech. Tento druh správní arogance pak nutně vyvolává pocit, že přezkoumání rozhodnutí je možné dosáhnout jen nátlakovými prostředky a že zúčastněným nezbývá nic jiného, než zorganizovat podpisové akce, petice, hladovky, atd., které by upoutaly pozornost veřejnosti a odpovědných orgánů.
Na druhé straně jsou bez objektivních informací občané ochotni uvěřit všem hrůzným představám, kterými je straší lékaři místních nemocnic, že když zruší právě jejich nemocnici, nebudou se moci pacienti kam obrátit. Platí zde známá zkušenost, že protiprávní a nedemokratický způsob rozhodování, který zasahuje do práv občanů, vede do oblasti eskalace konfliktů a nátlakových akcí. V takovém případě je objektivita vyloučena.
Všeobecná zdravotní pojišťovna a ostatní pojišťovny odhadly včas, že se nemohou spoléhat na objektivitu a racionalitu této ze shora řízené selekce jejich smluvních partnerů, a prosadily do zákona 48 dodatek, že pro ně výsledky výběrových řízení nejsou závazné. Tento dodatek záměrně celé řízení naprosto relativizuje a zpochybňuje. Je to logické. Nikdo totiž nemůže žádat od pojišťoven, které jsou podle § 17 zákona 48/97 Sb. zodpovědny za dostatečné zajištění sítě zdravotních zařízení poskytovatelů pomocí smluv, aby přijaly jako závazné výsledky těchto formálně i věcně pochybných rozhodnutí. Tak si pojišťovny ponechaly poslední slovo a právo uzavřít nakonec smlouvy s poskytovateli podle svého volného uvážení. Nezměnilo se nic proti předcházejícímu stavu. Je však nepřípustné, aby pojišťovny používaly výsledků řízení jako alibi pro neprodloužení smlouvy poskytovatelům, kteří plní ve stejné míře jako ostatní zařízení všechny zákonné podmínky provozování zdravotního zařízení.
Takto postavené rozhodování orgánů státní správy je v rozporu s ústavní Listinou práv a svobod a současně s článkem 6 odstavec 1 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, kde je řečeno, že každý má právo, aby jeho záležitost byla spravedlivě veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem zřízeným zákonem, atd.
Tento článek se vztahuje i na správní řízení, jak vypovídá rozsudek ve věci Le Congue z roku 1983, zařazeno A 58, § 29. Řízení musí podléhat následné kontrole soudních orgánů s plnou jurisdikcí.
Dále je rozsudek ve věci Alan Jacobson z roku 1989, A 163, § 172, podle kterého požadavkem pro aplikaci úmluvy je, že výsledek řízení může být rozhodující pro soukromá práva a závazky. Právě proto, že v sázce jsou soukromá práva a závazky, jsou nezbytné záruky objektivity řízení, jako je participace veřejnosti a opravné prostředky, možnost přezkoumání rozhodnutí a odvolání se k nezávislé instanci.
***