(pokračuje Koháček)
Na základě § 72 odst. 5 a § 94 odst. 1 našeho jednacího řádu si vás dovoluji požádat, abyste již nyní rozhodli o způsobu projednání a hlasování o tisku 282. Návrh projednaly a usnesení přijaly čtyři výbory a lze očekávat, že zazní i pozměňující návrhy z pléna.
Abych předešel pochybnostem, které v podobných případech, kdy zákon projednávalo více výborů, již několikrát vznikly, a hlavně proto, aby výsledek naší práce byl co možná nejkvalitnější - jde o důležitý ústavní zákon - doporučuji vám následující způsob projednání.
Navrhuji, abychom předložený návrh projednali po jednotlivých článcích. Ve třetím čtení bychom pak nejprve hlasovali o pozměňujících návrzích obsažených v usneseních výborů v pořadí, v jakém jim byl návrh zákona 4. listopadu loňského roku přikázán, tj. ústavně právní výbor, výbor pro obranu bezpečnost, zahraniční výbor a petiční výbor. Následně bychom hlasovali o pozměňujících návrzích vzešlých z pléna s tím, že jejich navrhovatelé nyní v podrobné rozpravě uvedou, ke kterému textu svůj pozměňující návrh vznášejí. To může být buď k vládnímu návrhu, k některému ze čtyř usnesení výborů, nebo návrh nového znění příslušného článku. To znamená, že ve třetím čtení bychom hlasovali ve výše uvedeném pořadí postupně o všech třinácti článcích, ale ač se to na první pohled nezdá, ujišťuji vás, že jen tak projednáme návrh s nejmenším počtem hlasování. To neznamená, že poslanec ve svém vystoupení v podrobné rozpravě nemůže přednést všechny své návrhy najednou.
V souladu s § 94 odst. 1 našeho jednacího řádu vás žádám o toto rozhodnutí netradičně již nyní jednak proto, aby pozměňující návrhy byly vznášeny navrženým způsobem, jednak proto, aby tisk zvaný "Pozměňující návrhy" mohl být připraven podle této navržené systematiky.
Závěrem vás ujišťuji, že navržený způsob povede k nejkvalitnějšímu a nejrychlejšímu způsobu projednávání tohoto návrhu. Děkuji vám za pozornost a prosím, abychom o tomto návrhu hlasovali.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Slyšeli jste návrh na proceduru projednání. Opakuji to nejdůležitější.
Pan kolega Koháček navrhl, abychom projednávali návrh tak, že poslanci upozorní, ke kterému návrhu a ke kterému článku předkládají svůj pozměňující návrh.
Aby nemusel každý poslanec 15krát vystupovat, protože má připomínky k patnácti článkům, vystoupí jednou a určí, ke kterému článku a ke kterému podkladu diskutuje. Je jasný návrh, který předložil pan kolega Koháček? Je to jasné.
Zahájil jsem hlasování číslo 135. Kdo souhlasí s procedurou navrženou panem zpravodajem? Kdo je proti?
Pro návrh hlasovalo 133, proti 11 poslanců. Návrh byl přijat.
Budeme se řídit tímto způsobem.
Nyní žádám, aby se slova ujali poslanci tak, jak byli přihlášeni do rozpravy. Jako první vystoupí pan kolega Payne. Připraví se pan kolega Kladívko.
Než začne pan kolega Payne mluvit, prosím, aby posečkal. Vás prosím, abyste ti, kteří se nechtějí věnovat této materii, diskutovali mimo Poslaneckou sněmovnu.
Poslanec Jiří Payne: Dámy a pánové, při přednášení pozměňovacího návrhu upozorním na dva návrhy, které vyplývají z kolize tohoto návrhu s mezinárodním právem. Tyto dva návrhy považuji za naprosto klíčové, u ostatních se jedná spíše o alternativy.
Návrh první: před ústavní zákon navrhuji za slova, která jsou tradičně preambulí, doplnit tato slova "ústavní dodatek I.". Je to právě opatření, které by mělo řešit problém, který zde vznesl profesor Jičínský, tzn. vztah tohoto zákona k ústavě. Do značné míry je to inspirováno americkou ústavou, za níž následují jednotlivé dodatky v pořadí tak, jak byly schváleny. Je to jedna z možností, jak řešit tento problém. Jiné řešení je, jak navrhoval prof. Jičínský, aby to byla samostatná hlava ústavy.
Druhý pozměňující návrh se týká článku 1 ve všech čtyřech verzích, jak byl přednesen. Po mém soudu ustanovení o tom, co je povinností státu, patří do učebnic politologie, nikoli do ústavního zákona. Zákon by měl stanovit podmínky, povinnost, kdo má tuto povinnost, a měl by stanovit také sankci za nesplnění povinnosti. Článek 1 neukládá žádnou povinnost, nevypovídá vůbec o ničem a je v ústavním právu nadbytečný. Byl bych ochoten se s tím smířit, kdyby to nebyl článek 1, ale kdyby to byla jakási preambule. Přesto se domnívám, že je to text zbytečný a v ústavním právu ho nepotřebujeme. Nebude-li tam článek 1, nestane se nic.
Ke všem čtyřem návrhům podávám pozměňující návrh, aby byl vypuštěn.
Další pozměňující návrh se týká článku 2. Tento článek má obdobný charakter, je spíše ponaučením, než že by stanovil něco závazného. Ale přesto budiž, jednejme o něm. Návrh výboru pro obranu a bezpečnost a petičního výboru říká, že nastává krizová situace za jistých okolností. Problém je, že okolnosti nastávají způsobem, který je těžko přezkoumatelný. Stanovit, že automaticky nastává nějaká situace, neumíme-li postihnout okamžik, ve kterém nastává, mi připadá, že je to odvážné, zejména v ústavním právu. Proto si myslím, že v této věci má správnější návrh ústavně právní výbor, který říká, že se v takových situacích může vyhlásit nějaký z krizových stavů. Sám se kloním k návrhu, který přednesl zahraniční výbor, že v takových situacích se vyhlašuje. Tím se říká nedokonavým videm, že se v takovéto situaci na to reaguje.
K článku 2 ve všech navržených čtyřech verzích podávám návrh na vypuštění slova "jednota". O tomto slově byla zmínka v obecné rozpravě. Historicky český národ trpí nejednotou v kritických vojenských situacích. Myslím, že se to poprvé projevilo vyvražděním Vršovců a Slavníkovců, pokračovalo to přes husitské boje, kde nejednota byla ukončením husitských válek, přes bitvu na Bílé Hoře, k roku 1938, 1948, 1968. Je to zakletí českého národa. Ovšem nemůžeme to řešit ústavním zákonem. Nemůžeme ústavním zákonem uzákonit jednotu státu. Tento pojem doporučuji vypustit, protože pojem územní celistvost pokrývá to, co je potřeba.
Článek 2 v navržené dikci říká, že krizové situace je možno vyhlásit, je-li třeba plnit mezinárodní závazky o společné obraně. To je problém, protože máme některé mezinárodní závazky, které nejsou o společné obraně. Upozorňuji na to, že Charta OSN ve své hlavě VI a VII říká, že členské státy OSN jsou vyzvány a mají také povinnost hájit zásady obsažené v Chartě OSN, i když se to netýká jejich obrany. Uvedu příklad:
Současné mezinárodní síly v Bosně jsou vyslány na základě hlavy VI a vláda nás žádá o vyslání jednotek do Perského zálivu na základě hlavy VII Charty OSN. Kdybychom přijali ústavní zákon, nemohli bychom se na takových akcích podílet. Myslím, že jsme se tady dostali do rozporu s mezinárodním právem a je třeba se nad tím znovu zamyslet. V této věci doporučuji znění nikoli "může se vyhlásit", ale "vyhlašuje se".
***