(pokračuje Krampera)
V komentáři ke třetímu článku se stanoví, že čl. 1 definuje předpoklady uzavření sňatku. Je přímým důsledkem prvního článku a jeho pokračování v hlavních rysech. Zatímco bývalý čl. 144 předpokládal implicitně svým zněním, že sňatek může být uzavřen pouze mezi mužem a ženou, novelizované znění otevírá přístup k uzavření sňatku všem osobám, aniž by bylo nutné blíže specifikovat pohlaví budoucích manželů a manželek. Poslední odstavec čl. 1 doplňuje tuto modifikaci tím, že uznává pro všechny sňatkem vzniklé páry, ať homosexuální, nebo heterosexuální, stejná práva a výsady tím, že jim přiznává požívání stejného titulu a stejných účinků.
Občanským zákoníkem stanovený věk pro uzavření manželství pro muže je diskriminující. V důsledku vývoje společenských mravů a v důsledku tendence k větší emancipaci mládeže a probíhajících diskusí pro snížení věkové hranice pro účast v komunálních volbách na 16 let je na místě text dosud platného zákona znovu zvážit a snížit věkovou hranici uzavření sňatku na 16 let pro všechny. Ve čtvrtém článku návrhu zákona o reformě manželství se praví: V první knize občanského zákoníku, v hlavě páté o manželství, v první kapitole o předpokladech a podmínkách k uzavření sňatku se v čl. 162 navrhuje následující změna. V kolaterální linii není manželství možné mezi bratrem a sestrou, mezi bratry, mezi sestrami, ať vlastními, či nevlastními, a mezi příbuznými v kolaterální linii. Čl. 5 konstatuje: V první knize občanského zákoníku, v hlavě 5 o manželství, v kapitole o předpokladech a podmínkách uzavření sňatku je článek 163 navržen následovně. Sňatek je dále možný mezi strýcem a neteří, tetou a synovcem, strýcem a synovcem, tetou a neteří. Komentář k čl. 4 a 5 uvádí. Tyto články bylo nutno upravit v důsledku změn, které přináší novela čl. 144 občanského zákoníku, jelikož omezení platná pro osoby opačného pohlaví, které si přejí uzavřít sňatek, se logicky vztahují i na osoby stejného pohlaví.
Čl. 6 ve třetí knize občanského zákoníku, v hlavě 5 o manželské smlouvě a majetkových vztazích mezi manželi, ve druhé kapitole o úpravě majetkových vztahů mezi manželi, v první části o právní úpravě majetkových poměrů mezi manželi, v oddílu 1 o aktivech a pasivech majetkových poměrů, v § 2 o pasivech svazku, v bodě 1 o závazcích, se v čl. 1409 navrhuje následující změna. Pasiva majetkových poměrů sestávají z titulu práv partnerů definitivně a bez rozdílu mezi dvěma manželi či manželkami. Jsou to výživné, jež manželé - manželky dluží, a dluhy, které byly způsobeny manželi - manželkami pro chod domácnosti a výchovu dětí. Ostatní případné dluhy, které vznikly za dobu trvání svazku, jsou bezvýhradně k tíži jednoho z manželů - manželek podle povahy, která bude blíže specifikována. V komentáři k šestému článku se stanoví, že přístup homosexuálních párů k uzavření sňatku plyne z uznání dědických práv, která byla dosud přiznávána párům heterosexuálním. Pokud autoři občanského zákoníku všeobecně používají obecné termíny jako druzi, manželé a jiné, uspořádání pasiv majetkových poměrů, definující článek 1409, se zmiňuje o manželi a manželce, čímž vylučuje z této definice homosexuální páry vzniklé sňatkem.
Maďarsko. Poté, co Ústavní soud Maďarské republiky 31.3.1995 rozhodl, že je v rozporu s ústavou, jestliže právní předpisy stanoví práva a závazky osob, které žijí mimo manželství v citovém, sexuálním a hospodářském svazku a jež se ke svému vztahu veřejně hlásí, přinášejí právní důsledky výlučně podle definice pojmu životního společenství, obsažené v občanském zákoníku, viz rozhodnutí Ústavního soudu Maďarské republiky č. 14/95 IIIA,B bod 3. Nařídil vládě Maďarské republiky, aby ukončila diskriminaci stejnopohlavních vztahů, a předložila parlamentu návrh zákona, rozšiřující institut druha a družky žijících ve společné domácnosti na partnerství osob stejného pohlaví. Ústavní soud však na druhé straně rozhodl, že upření plných práv na uzavření manželství stejnopohlavním párům je v souladu s Ústavou Maďarské republiky. Národní shromáždění Maďarské republiky pak 21.5.1996 přijalo dodatek k občanskému zákoníku, který zrovnoprávnil homosexuální páry žijící v dlouhodobých vztazích. Zákon z roku 1996 pozměňuje § 578g zákona č. 4/59 občanského zákoníku Maďarské republiky tak, že nadále se již u institutu životního společenství nejedná o soužití muže a ženy, nýbrž o soužití dvou osob. Z § 578g zákona č. 4/59 byla novelou vypuštěna následující pasáž: Muž a žena, kteří žijí ve společné domácnosti v citovém a hospodářském svazku, aniž by vstoupili do manželství. Zákon č. 4/59 občanského zákoníku byl doplněn o následující text ve formě dodatku k čl. 685 jako čl. 685/A. Životními druhy, pokud není jinak stanoveno právními předpisy, jsou dvě osoby žijící ve společné domácnosti v citovém a hospodářském svazku, aniž by vstoupily do manželství. Zmiňovaná úprava vylučuje právo na adopci děti a na umělé oplodnění. Tyto možnosti však jsou upřeny i heterosexuálním druhům. Dodatek k občanskému zákoníku na druhé straně rozšiřuje na stejnopohlavní páry vlastnické právo ke společnému majetku, dále pak práva penzijní a dědická.
Německo. Navzdory bouřlivé debatě o společenské situaci homosexuálních párů nebyl dosud v Německu přijat žádný zákon, který by explicitně řešil otázku zrovnoprávnění stejnopohlavního partnerství s heterosexuálním, případně s manželstvím. Pouze spolková země Braniborsko ve své ústavě ochranu homosexuálních partnerství přímo předvídá. Čl. 13 - rovnost: Nikdo nesmí být jakkoli upřednostňován či zvýhodňován na základě své rasy, původu, národnosti, jazyka, pohlaví, sexuální orientace, společenského původu či postavení, zdravotního postižení, svého náboženského, světonázorového nebo politického přesvědčení. Čl. 27 - manželství, rodina, životní společenství a děti - odst. 2: Potřebnost ochrany jiných, na trvalosti založených životních společenství, se uznává.
***