(pokračuje Frank)
Za prvé je třeba si uvědomit, že obecně je vznik války vždycky možný. Za druhé - reálně však v dnešní době proti České republice ne a ani v celé Evropě ne. Za třetí - jsou v podstatě možné dva způsoby vedení válek: válka zákopová, pro kterou je důležité území dnes přežitkem. Proto by území České republiky pro nikoho nebylo tolik zajímavé, aby nás obsadil. Druhý způsob je válka raketojaderná, která nepotřebuje území na kopání zákopů, neboť je vedena na vzdálenosti tisíců a desetitisíců kilometrů. Ta by do jisté míry mohla být dnes aktuální.
Kladu si otázku, odkud by nám tedy mohlo hrozit ono stále proklamované nebezpečí. Z Ruska? Ne. Nejen dnes, ale ani za příštích dvacet let, protože se Rusko ani za tuto dobu nedostane z morálně-politického ani hospodářského chaosu, způsobeného rozpadem SSSR. Z Německa? Odtud jsme byli ohroženi tisíc let, ale dnes by se odtamtud na nás nestřílelo, protože existují snadnější a legálnější formy a metody ekonomického a politického porobení. A Němci naopak u nás mohou získat zásadní vliv, například i prostřednictvím svých zástupců v orgánech NATO na území České republiky.
Z toho lze usoudit zcela jednoznačný závěr - Českou republiku dnes nikdo neohrožuje a ještě nejméně dalších dvacet let ani ohrožovat nebude. Proto nepotřebujeme bezpečnostní deštník, nepotřebujeme vstupovat do NATO.
Tisíciletá praxe ukazuje, že ve světě vždy globálně rozhodovaly velmoci a malé státy byly pouze rozděleny do sfér jejich vlivu. V Evropě nyní přestala platit Jalta a nastoupil místo ní Madrid, což v praxi znamená, že Česká republika spadla pod vliv západních zemí. I to je důvod, proč se musíme stát členským státem NATO, a je to lidu této země předkládáno jako jediná možná alternativa.
Velmi málo se hovoří o tom, že existuje i alternativa jiná, pro Českou republiku daleko přijatelnější. Proč nepostavit v Evropě na prvé místo Organizaci pro bezpečnost a spolupráci v Evropě, což by si sice vyžádalo jisté změny jejího zaměření, ale nicméně nemůže platit, že ve vztazích mezi státy rozhodují zbraně jako první a jediný argument.
Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě by mohla dokázat s možnými budoucími velkými pravomocemi účinně zasahovat do vývoje vztahů mezi státy v Evropě. Jistě se všichni shodneme na tom, že základem řešení konfliktů musí být diplomatická jednání. Vojenský zásah, vojenská přítomnost v jakémkoliv provedení není řešením.
Konečně, NATO je dnes i nástrojem ke splnění jiných cílů. Má zajistit a zachovat růst kapitalismu ve státech východní Evropy. Je však zcela nepřípustné, aby NATO jako vojenská organizace řídilo Evropu.
Konečně i z formulací Washingtonské smlouvy lze poznat, že malé národy, jako je náš, by měly být, pokud jsou ve svém rozhodování zatím svobodné, velmi opatrné při vstupech do všech, zvláště vojenských, spolků s velkými mocnostmi Evropské unie, zvláště když si tyto spolky předsevzaly hájit společné hodnoty tak velice obecně a široce vyměřené, které podléhají rychlým změnám.
Žádná demokratická společnost by neměla přísahat na takové relativní hodnoty, jako je tržní hospodářství a volný pohyb kapitálu, a vstupovat na jejich obranu do jakéhokoliv spolku. Tyto společné hodnoty jako základ k ustavení nebo rozšiřování vojenské aliance budí dojem, že jde o něco lepšího. Vypadá to, jako by šlo o věc ušlechtilou a vznešenou, jako by šlo o hodnoty duchovní, mravní a ideové, nikoliv pouze o víceméně legitimní nebo zcela nelegitimní zájmy, o přístupy ke zdrojům surovin, o strategické vojenské pozice, o využívání síly pod pláštíkem volného pohybu kapitálu.
Připočteme-li k tomu, že východní Evropa vlastní 45 % všech světových strategických surovin, je tento krok zcela zřejmý. Chci tím naznačit, že pro Českou republiku je vstup do NATO nejen politicky nepotřebný, ale i hospodářsky neúnosný. Pokládám jej za ekonomickou sebevraždu.
Zdá se v této chvíli, že o vstupu České republiky do NATO je i díky části opozičních poslanců definitivně rozhodnuto. Patřiční politikové zde i onde to s potřebným bubnováním o svobodě, demokracii a bezpečnosti zařídí bez ohledu na zájmy občanů, bez ohledu na skutečné potřeby naší bezpečnosti.
Vy, dámy a pánové poslanci, kteří podporujete vstup České republiky do NATO, zapisujete svá jména černým písmem do dějin České republiky. Uvědomte si, že spoluvytváříte i prvek pro možné vyvolání budoucího konfliktu nejen v Evropě, ale i ve světě. Budoucnost, která nemusí být vůbec daleká, nás přesvědčí o tom, kdo měl pohled na danou otázku správný a pravdivý.
Já osobně z výše uvedených důvodů odmítám přijetí Severoatlantické smlouvy ve vztahu k České republice. Děkuji za pozornost.
Předseda PSP Miloš Zeman: Děkuji panu poslanci Frankovi. Slovo má paní poslankyně Čelišová, připraví se pan poslanec Payne.
Poslankyně Květoslava Čelišová: Pane předsedo, vážená sněmovno, přemýšlím, kde mám své povídání zahájit při vědomí toho, že o osudu naší země je již definitivně rozhodnuto, o čemž svědčí neúčast vlády. Byl zde přítomen jen na chvíli pan ministr, který má zahraniční oblast na starost. Sněmovna je prázdná.
Jsem přesvědčena, že je nutné vrátit se k prorockému varování prezidenta dr. Beneše, k jeho slovům proneseným krátce po zdrcující porážce nacistického Německa spojeneckou koalicí, jíž bylo Československo platným a uznávaným členem. Cituji: "Jen blázen může uvěřit, že už nikdy nepřijde doba, kdy by se Němci mohli zmoci na nový útok proti nám. Nejdříve nás rozdělí, pak poženou jednoho proti druhému a pak zničí jednoho po druhém. A konečně přijdou opět, aby od očišťování přešli k útoku. Bude to nová reakce, která opět spojí útok na naši svobodu sociální, národní a lidskou. Buďte na tento útok připraveni."
Po půli století se varování právě prezidenta Beneše naplňuje. Československá republika byla neoprávněně, nezákonně a neústavně rozbita. Oběma našim národům bylo nečistými politickými způsoby zabráněno rozhodnout o nejzávažnější osudové otázce společného státu v referendu. Vydávat výsledky voleb v roce 1992 za vyjádření občanů k rozdělení státu je účelová lež. Tehdy nejsilnější politické strany nic takového ve svých volebních programech neměly. Ministři a poslanci hlasující pro zánik společného státu proti vůli většiny občanů, jejímuž projevení zabránili, se v cizím zájmu dopustili zločinu vlastizrady, ať se vám to líbí, nebo ne.
***