(pokračuje Vacek)
Jednoznačně potvrzuji, že tohle NATO pro takové pány to zajistí a mnoho dalších se na tom může výhodně přiživovat. Hlavně ale moc nedoufejte, že velmoci současné i ty dřívější se kvůli nám třeba i poperou. V tom je tak často proklamovaná jistota přece jenom nejistá.
Jsem proti vstupu do Severoatlantického paktu a je mi přece jen trochu líto těch občanů, kteří se politikou neživí, jsou to třeba i poctiví lidé a podléhají iluzím hlásaným těmi, kteří ve vstupu do NATO spatřují ochranu především svých vnitřních zájmů. (Potlesk.)
Předseda PSP Miloš Zeman: Děkuji panu poslanci Vackovi. Slovo má pan poslanec Recman. Připraví se paní poslankyně Kořínková.
Poslanec Svatomír Recman: Pane předsedo, páni ministři, vážené kolegyně, vážení kolegové, rovněž já využívám možnosti, abych se vyjádřil k této ctihodné společnosti, k otázkám bezpečnosti České republiky, k otázce přistoupení České republiky k Severoatlantické smlouvě.
Řada mých předřečníků zde volila rozličné pohledy a přístupy. Rozebírali tuto situaci z pohledu politického, geopolitického, z pohledu mocenského, dostali jsme se až k jaltským dohodám, i z pohledu vojenského, ideologického, emotivního apod.
Já bych se rád zaměřil ve svém vystoupení na dvě oblasti a chtěl bych připomenout ještě některé aspekty bezpečnostní včetně přístupu KSČM k bezpečnostní politice a i z titulu člena rozpočtového výboru bych se rád vyjádřil k některým ekonomickým nákladům, k otázkám nákladů vstupu České republiky do Severoatlantické aliance.
O potřebě zajistit bezpečnost naší země, České republiky, předpokládám, není pochyb. Zde se v celém širokém spektru jistě shodneme všichni. Je to v zájmu našich občanů a má to i KSČM ve svém volebním programu. Jedná se především o způsob, jakými cestami a s jakou efektivitou tuto bezpečnost zajistit. Efektivitu chápu rovněž jako ekonomickou dimenzi, jako náklady na vstup České republiky do NATO. A zde se již představy jednotlivých politických stran výrazně liší. Pravá část politického spektra, bez ohledu na současné rozpory a problémy svých politických stran, avšak ve shodě s ČSSD, vidí jedině správnou cestu k bezpečnosti ve vstupu České republiky do NATO. KSČM, v souladu s logikou věci a zkušenostmi českého národa, vstup do aliance jednoznačně odmítá. Je proti členství v jakémkoliv vojensko-politickém bloku. Bylo mnohokrát vysloveno a vyčísleno, jaká cena bude položena na misku vah k vyvážení bezpečnosti ČR členstvím v Severoatlantické alianci.
Vstup do tohoto bloku bude mít za následek omezení národní, vojensko-politické a ekonomické suverenity, eskalaci bezpečnostních rizik vůči naší zemi při vojenském působení na "správné" straně možných konfliktů a v neposlední řadě s tím spojené vysoké finanční náklady, které zákonitě budou chybět v jiných oblastech naší společnosti, zejména v oblasti, která dnes tuto situaci velice citelně pociťuje, což je otázka sociální, otázka školství, otázka vybudování infrastruktury a další.
Za nejzávažnější je však nutno považovat smysl a cíle existence NATO v době, kdy neexistuje bipolární rozdělení světa, kdy proti tomuto paktu nestojí v Evropě ani ve světě žádné podobné uskupení, kdy evropská bezpečnostní rizika nejsou adekvátní soustředěné mocenské síle aliance a nutnosti zvyšovat tuto sílu rozšiřováním o další státy, zejména ze střední a východní Evropy.
Situace vybízí k zamyšlení, zda není jiná cesta k zabezpečení bezpečnosti naší vlasti než členství ve vojenském bloku NATO. Jsem přesvědčen, že bezpečnost českého státu může být realizována minimálně ve dvou variantách. První představuje vstup České republiky do NATO - tuto cestu preferuje pravice a ČSSD. Pro KSČM je tato varianta nepřijatelná a odmítá ji. Princip této varianty spočívá ve vstupu do exkluzivního klubu, opírá se o bezpečnost části Evropy a vojensko-politickou sílu a moc USA. Děje se tak v duchu konkrétních politických, vojenskostrategických a ekonomických cílů. Tato varianta v sobě nese zárodky budoucích rozporů a konfliktů, povede k vytvoření novodobé dělicí čáry v Evropě.
Přestože KSČM odmítá vstup naší republiky do aliance, považuje zároveň za potřebné a nutné aby se k takto závažnému rozhodnutí mohli vyslovit občané republiky v lidovém hlasování - referendu. Výsledky referenda by pak KSČM respektovala. Zde v Poslanecké sněmovně však není potřebná politická vůle většiny poslanců, aby toto referendum mohlo proběhnout a uskutečnit se ještě v období před ratifikací této smlouvy. Poslanci zvolení za pravicové strany jsou jednoznačně proti tomuto referendu a poslanci zvolení za ČSSD už zatroubili halasně k ústupu a vzdali snahu k prosazení referenda ke vstupu České republiky do NATO. Důslednými zastánci této cesty, tj. prostřednictvím referenda, zůstali pouze poslanci dvou politických stran, a to komunisté a republikáni.
Druhá varianta bezpečnosti naší republiky je založena na principu kolektivní bezpečnosti a spolupráce v Evropě. Tuto variantu preferuje KSČM. Principem této varianty je bezpečnost pro všechny a nedělitelná. Vzhledem k zapojení do OBSE i Spojených států a Kanady může jít o bezpečnost od Atlantiku přes Aljašku zpět k Atlantiku a od polárního kruhu až ke Středozemnímu moři. Takto pojatý systém za předpokladu politické vůle všech zúčastněných, že jde skutečně o bezpečnostní systém, a nikoliv o mocenské zájmy, může multilaterálními smlouvami o spolupráci a vzájemné pomoci nastolit stav efektivní eliminace bezpečnostních rizik v Evropě i rizik směřujících z prostoru mimo Evropu. Důvod je jasný. Bude v obecném zájmu všech zainteresovaných států vytvořit potřebné politické, ekonomické a mocenské nástroje jak v prevenci, tak v potlačení rizikových faktorů a ohnisek v souladu s požadavky celoevropské kolektivní bezpečnosti.
Realita je taková, že tento proces je podmíněn vůlí mocností, zejména USA a Německa, na princip kolektivní bezpečnosti přistoupit. Místo rozpuštění NATO je křečovitě hledáno jeho novodobé uplatnění, protože původní smysl a cíle přestaly existovat. Víme jistě všichni, že Varšavská smlouva svou existenci dávno skončila.
***