Středa 13. května 1998

 

(pokračuje Kužílek) 

Dovolil bych si v úvodu druhého čtení říci svůj pohled na posun, který nastal při projednávání ve výborech.

Do výborů byl předložen jakýsi pracovní podklad, který vycházel do značné míry z názorů vlády k tomuto zákonu. Já jsem se tím snažil respektovat fakt, že ač poslanecký návrh, je to návrh, kterému udělá jedině dobře, když velmi zohlední názory exekutivy. Proto došlo v tomto smyslu k převzetí pohledu vlády zejména na proces poskytování informací, jednak na definici povinných subjektů, které jsou tímto zákonem povinovány poskytovat informace, a jednak na způsob hrazení nákladů. Tam jsme přešli od metody poplatkové k metodě přímého hrazení skutečně vzniklých nákladů.

Dále došlo k pozitivním změnám ve výborech. Když to shrnu, došlo ke zlepšení toho, čemu se říká kompatibilita s celým právním řádem ČR, např. v oblasti mlčenlivosti, která se objevuje v jiných zákonech.

Věc, kterou bych chtěl velmi podtrhnout pro vaši pozornost, je ta, že jsme v této fázi ještě o jeden další krok zvýraznili ochranu soukromých informací. Dnes bych tvrdil, že tímto zákonem neproklouzne ani myš toho, co by nemělo být zveřejněno, poskytnuto o soukromých osobách, o soukromých firmách a pod.

Dále jsme výslovně omezili přístup k informacím v oblasti vyšetřování, tajných služeb a v oblasti rozhodovací činnosti soudů. To byly takové oblasti, kde docházelo k nejvíce otazníkům, dohadům jak by věci měly být řešeny.

Poslední, co musím zmínit, je vypuštění přestupkové sankce, neboť použití přestupku pro sankci tohoto zákona se ukazovalo jako přinejmenším vyvolávající mnohé otazníky.

Shrnuli-li: v této fázi procesu šlo o sbližování stanovisek ať věcných, nebo stanovisek ke způsobu legislativního zpracování.

Mohu říci, že už nějakou dobu nad tím tvarem probíhá diskuse některých odborníků, kterou jsem inicioval, a trošku to vypadá tak, že se těžko dá v zásadě něco posunout, protože názory jsou protikladné. Zatímco například jedna strana chce, aby zákon byl stručnější, druhá chce, aby byl širší. Já to považuji za jednoznačný signál, že zákon je vlastně zralý pro další krok směřující k jeho přijetí.

Poslední fázi bych tedy charakterizoval jako snahu, naši předkladatelskou snahu, projevenou ve výborech, ořezat z tohoto tvaru, který je určitým novem, všechny otazníky, všechno, co vyvolává nejasnost, co vyvolává pocit jakési legislativně právní nejasnosti. Říkám to teď proto, že bych chtěl poprosit, vážené dámy a vážení pánové, vás všechny, abyste případné návrhy pokud možno nesměrovali k extendování tohoto návrhu, ale spíše k jeho držení v té sevřené podobě a k případnému zkvalitnění. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu kolegovi Kužílkovi.

Předložený návrh jsme v prvním čtení přikázali čtyřem výborům a jejich usnesení byla rozdána jako sněmovní tisky 377/2-5. Prosím, aby se nyní ujal slova pan kolega Dalibor Matulka jako zpravodaj ústavně právního výboru.

 

Poslanec Dalibor Matulka: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, ústavně právní výbor projednal návrh pana poslance Kužílka na vydání zákona o svobodě informací podle sněmovního tisku 377 a dne 29. dubna 1998 přijal své usnesení č. 107, které je uvedeno v tisku 377/2.

Obsahem toho usnesení je jednak doporučení Poslanecké sněmovně, aby tento návrh zákona schválila, a to ve znění pozměňovacích návrhů, ke kterým ústavně právní výbor dospěl.

Ústavně právní výbor se usnesl na tom, že základ svého jednání vezme ten pracovní podklad, který už zde zmínil navrhovatel pan poslance Kužílek ve svém úvodním slově, a k tomuto pracovnímu podkladu přijal několik pozměňovacích návrhů.

Výsledkem jednání výboru a potažmo i doporučení Sněmovně je de facto nový text zákona se zapracováním těch návrhů, které ústavně právní výbor přijal.

Ústavně právní výbor doporučuje mými ústy, aby Poslanecká sněmovna schválila předmětný návrh zákona a aby současně za základ svého jednání z ryze praktických důvodů vzala ten text, který je obsažen v usnesení ústavně právního výboru.

Já jako zpravodaj ústavně právního výboru si dovolím vznést tento návrh tak, aby byl chápán - jak již jsme několikrát tuto praxi zvolili - jako předložený komplexní pozměňovací návrh ústavně právního výboru. Navrhuji, aby se stal základem pro jednání Poslanecké sněmovny a případné pozměňovací návrhy, které buď vzešly z ostatních výborů již při projednání ve výborech, anebo které vzejdou v rozpravě ke druhému čtení, byly směrovány k tomuto textu. Navrhuji to z toho důvodu, protože předpokládám, že na tomto textu, jednak samotného pracovního podkladu, i na tom textu, ke kterému ústavně právní výbor dospěl, bude snad největší shoda, a tudíž bude procedurálně nejjednodušší vznášet k tomuto textu pozměňovací návrhy. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji. Chci se zeptat pana kolegy Procházky, zda si přeje vystoupit jako zpravodaj dalšího z výborů. Ano, je tomu tak, vystoupí tedy zpravodaj petičního výboru.

 

Poslanec Vladimír Procházka: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, dovolte, abych vás seznámil se záznamem z petičního výboru z 27.schůze z 22. dubna. Při hlasování o usnesení z 8 přítomných poslanců hlasovali 4 pro, jeden proti a 3 nehlasovali, takže petiční výbor nepřijal žádné usnesení. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji. Přeje si vystoupit některý z dalších zpravodajů? - Není tomu tak.

Dámy a pánové, kolega Matulka ještě jako zpravodaj má poznámku.

 

Poslanec Dalibor Matulka: Dámy a pánové, pan místopředseda Ledvinka mi správně připomíná skutečnost, kterou jsem opomněl sdělit k tomu mému návrhu, abychom za základ jednání vzali ten text, ke kterému dospěl ústavně právní výbor. Argumentem pro vyhovění tomuto návrhu je i to, že i hospodářský výbor vzal za základ svého jednání ten text ústavně právního výboru a sám k němu také vznášel pozměňovací návrhy. To jenom na doplnění.

 

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Ano, děkuji.

Otevírám rozpravu k tomuto bodu, nejprve její obecnou část, do které se přihlásil pan kolega Jičínský.

 

Poslanec Zdeněk Jičínský: Pane předsedající, vážené shromáždění, svého času se tu projednával návrh zákona o právu na informace o životním prostředí. Tehdy ministr životního prostředí Skalický doporučil, aby se návrh odsunul, že vláda připraví vlastní návrh. Bohužel, jak víme, nestalo se tak, návrh zákona o životním prostředí byl přijat a teď, později, po přijetí speciálního zákona projednáváme zákon obecný.

Ukazuje to, že proces vývoje právního řádu z toho hlediska, aby základní ustanovení, která jsou obsažena v Listině, byla provedena příslušnými zákony, že tento proces v činnosti minulé i současné vlády byl velmi podceněn.

***


Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP