Čtvrtek 14. května 1998

 

(pokračuje Stropnický) 

Pro nás je ovšem rozhodující stanovisko převora řádu servitů pana Gerharda Valdera z 20. dubna tohoto roku, ve kterém se prohlašuje, že jeho řád je s řešením situace bývalého kostela sv. Michala srozuměn, žádné nároky na tento kostel nevznáší. Souhlasí i s umístěním ostatků a vítá, že oproti dřívějšímu využití, což byla - jak jsem již podotkl - manufaktura a sklad, je nyní budova kostela po ukončení rekonstrukce určena ke kulturním účelům.

Třetím bodem bych označil onu otázku samotného kulturního využití tohoto objektu. Multimediální projekt, jak je tento projekt nazýván, "Tajemství u sv. Michala", anglický název projektu "Saint Michael Mystery", nikoliv jak je v interpelaci uvedeno "Saint Michaels Church Attraction", společnosti Michal s.r.o., je samozřejmě kompromisem velmi obtížným a netvrdím, že nikoliv kontroverzním. V žádném případě se nedá hovořit o ideálním kulturním využití. Je však do značné míry - řekl bych - akceptovatelný za situace specifické, kdy stát nemá a perspektivně ani mít nebude finanční prostředky na rehabilitaci a provoz objektu a kdy ani samotné město Praha o něj nikdy neprojevilo zájem. Všechny návrhy na jiné využití bývalého kostela - např. v interpelaci zmíněná hudební síň od prof. architekta Pavlíka - byly vždy v rovině teoretické a především bez patřičného finančního zabezpečení projektu.

O současném řešení můžeme samozřejmě ještě dále diskutovat, ale nesporně nevybočuje z kategorie určité turisticko-kulturní nabídky, objekt nepoškozuje, všechny vestavby jsou ze sádrokartonů a multimediální projekt sám, i když nevím, jestli to je to nejšťastnější a nejpřesnější označení, nemá pro stavební podstatu objektu nevratné důsledky. To je důležité zdůraznit a pronájem pro tento multimediální projekt je ohraničen 30 lety. Po 30 letech bude objekt, jehož investice přesáhla půl miliardy korun, zbaven tohoto - řekněme - břemene a v Praze bude velice solidně, jak jsem měl včera možnost posoudit v hlavním půdoryse - opravený - a velice souhlasím - historicky cenný kostel.

Snad nejsložitějším bodem - a tam se přiznám, že se možná uchýlím k určitému zjednodušení, protože nechci nadužívat čas, který je mi zde dán - jsou spory v oblasti památkové péče. Spory sahají do samého začátku projektu. Sahají především do období -tuším - v roce 1990/1991, kdy situace byla jiná než v roce 1998, kdy objekt byl skutečně v havarijním stavu, kdy do něj pršelo, kdy tam byly zbytky bývalých instalací.

Prosím, nepředstavujme si tento objekt v roce 1990 jako kostel běžným způsobem poškozený, jak byly desítky či stovky dalších v celé zemi, ale to byl skutečně havarijní stav, ve kterém objekt byl. Byly tam různé nefunkční a různým způsobem zpřetrhané instalace, zbytky výtahů, objekt byl rozdělen na dvě podlaží atd. V této situaci při naprostém nedostatku finančních a investičních prostředků bylo Ministerstvo kultury resp. Národní knihovna postavena před úkol řešit tuto havarijní situaci s vědomím, že se nejedná samozřejmě o nějaký marginální objekt. Ideje šly od extrému využití prostoru pro účely banky, po extrém - řekněme - idealistický nebo ideální, a to je koncertní síň, o kterém jsem se již zmiňoval. Přestavbu na banku se podařilo odvrátit, realizovat koncertní síň, což by jistě byl ideál, se nepodařilo zainvestovat. Můžeme si o tom myslet své, můžeme to kritizovat, ale toto je skutečnost.

Dále došlo k tomu, že třeba inspekce památkové péče Ministerstva kultury vydala své stanovisko. Na to nebylo v dostatečně rychlé době reagováno samotným Ministerstvem kultury. V tom má pan poslanec pravdu. Myslím, že jsem - a to není alibismus, to je skutečně konstatování - ministrem tehdy nebyl. V tu chvíli běžela, jak se u podobných případů stává, investice. Do budovy začaly proudit desítky milionů. Samozřejmě s každým dalším milionem je obtížnější jakýmkoliv způsobem se k věci vyjadřovat a manévrovací prostor se zužuje. Při mém nástupu do funkce byl prostor prakticky nebo zcela s plným vědomím své odpovědnosti - řekněme - neprůchodný. Respektuji názor rektora AVU pana prof. Kotalíka, který podal soudní žalobu. Na otázku, co se stane, když žalobu vyhraje, s investicí, pan profesor odpověď snad ani nehledal.

Když mě pan poslanec vyzývá k odpovědi ano, ano - ne, ne, beru to samozřejmě jako určitý bonmot a chci jenom k tomu říci, že stejně jako v mnoha jiných oblastech, ani v oblasti památkové péče kategorie ano, ano - ne, ne neexistuje nejen v České republice, ale v celé řadě dalších zemí. Česká republika - řekl bych - naopak v uplynulých letech se svým památkovým dědictvím nakládala v převážné řadě případů velmi uvážlivě a poměrně razantně, proinvestovala 6,5 miliardy korun. Důkazem toho jsou i miliony turistů, které k nám jezdí. Samozřejmě, že ne ve všech případech se to podařilo ideálně. Kladné případy ale výrazně převažují.

Je to kompromisní řešení a já s uměleckostí toho nemám vůbec žádné problémy, protože projekt samozřejmě umělecký není. Ale tento projekt byl řešením, jak zajistit prostředky pro opravu tohoto objektu. Opakuji, že se tam nestaly žádné nevratné zásadní investiční škody a že po uplynutí 30letého období v Praze bude jeden opravený významný kostel, který by s největší pravděpodobností se stal ruinou, pokud by toto řešení nebylo přijato.

Ke smlouvám pana náměstka Kratochvíla, bývalého náměstka, mám velmi specifický názor, protože ať se podívám na jakoukoliv z nich, myslím si, že by se o nich mělo vyučovat na právnické fakultě jako o odstrašujících příkladech smluvního zabezpečení jakéhokoliv vztahu.

To je snad všechno. Nechci vás dále zdržovat. Otevření objektu je za měsíc. Nepochybuji o tom, že to vyvolá velkou vlnu reakcí, ale nepochybuji o tom, že v tuto chvíli nejsme v kategorii rozhodování, zda ano, či ne.

Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Dále je do rozpravy přihlášen pan poslanec Klanica. Připraví se pan poslanec Dostál.

 

Poslanec Zdeněk Klanica: Paní předsedající, dámy a pánové, chtěl bych reagovat na interpelaci kolegy Dostála. Jako člověk, který se stále ještě profesionálně zabývá našimi nejstaršími dějinami, musím plně podpořit to, co tady uvedl kolega Dostál, protože došlo skutečně na Starém Městě ke zbytečnému a neodvolatelnému zničení velmi důležitého pramenného materiálu k počátkům slovanského osídlení této oblasti. Myslím si, že to bylo v důsledku vážného pochybení státních orgánů, a je potřeba z toho vyvodit patřičné závěry.

Děkuji vám.

 

Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Slovo má pan poslanec Pavel Dostál.

 

Poslanec Pavel Dostál: Paní místopředsedkyně, jen malou technickou poznámku resp. vysvětlení. My si s panem ministrem zřejmě vůbec nerozumíme.

Pane ministře, věci, které pokládáte za důležité, jsem ve své odpovědi neřadil k tak důležitým. Moje zásadní otázka, na kterou jste znovu neodpověděl, je, jak je možné, že bylo ignorováno to, co Tigridovo ministerstvo v roce 1994 rozhodlo a pro co stanovilo přesné podmínky všech stavebních prací. Vlastně tak explicitně zakázalo z hlediska stavařského památkového to, co v kostele bylo provedeno.

***


Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP