Pátek 15. května 1998

 

(pokračuje Orgoníková) 

Opatření, které se týká prominutí podmínky trvalého pobytu pro zařazení do okruhu oprávněných osob, bude znamenat zvýšení nákladů ze státního rozpočtu do výše 1,5 milionu korun. To jsem již uváděla při prvním čtení novely zákona. Ovšem tyto náklady se následně projeví v těžko penězi vyjádřitelných hodnotách, jako je lepší příprava dětí do života, snížení kriminality, vyšší kvalifikace a uplatnění v zaměstnání.

O finančních úsporách v případě zvýšení koeficientu životního minima jsem rovněž hovořila při prvém čtení novely zákona. Jen stručně shrnu, že se jedná o úsporu zhruba 40 milionů korun ročně ze státního rozpočtu, pokud budou zlepšeny podmínky pěstounských rodin a opuštěné děti budou do nich převáděny z ústavní péče. Jde o předpoklad zvýšení počtu dětí o 400 ročně.

Pro upřesnění a oživení paměti poslanců. Náklady na jedno dítě v ústavu činí ročně v průměru 150 tisíc korun, dosud náklady na dítě v pěstounské péči byly v průměru 30 tisíc korun ročně, při zvýšení koeficientu to bude 50 tisíc ročně. V současné době je v ústavní péči 20 tisíc dětí, v pěstounské péči 5 tisíc dětí, přičemž ročně do pěstounské péče je přijímáno 400 dětí.

Zlepšení podmínek pro pěstounskou péči odstraní ekonomické a často existenční bariéry pěstounských rodin a jako důsledek tohoto opatření lze očekávat, a to jsem již zmínila, zvýšení počtu dětí svěřených do pěstounských rodin asi o 400. Jde o vytvoření podmínek pro děti, které nežijí ve vlastní rodině, aby měly pokud možno stejnou startovací životní čáru.

V podrobné rozpravě ještě vystoupím k § 3, abych ho upřesnila.

Dámy a pánové, kolegyně a kolegové, je na vás, jak rozhodnete.

 

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Předložený návrh jsme v prvém čtení přikázali k projednání výboru pro sociální politiku a zdravotnictví, jehož usnesení jsme obdrželi jako sněmovní tisk 326/2. Prosím, aby se slova ujal zpravodaj výboru pan poslanec Václav Krása.

 

Poslanec Václav Krása: Páni ministři, pane předsedající, dámy a pánové, dovolte, abych vás stručně seznámil s průběhem projednávání návrhu paní poslankyně Orgoníkové a dalších na novelu zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve výboru pro sociální politiku a zdravotnictví.

Výbor se návrhem novely zákona zabýval na svém jednání dne 11. března 1998 a přijal usnesení, které máte v tisku 326/2, ve kterém doporučil Poslanecké sněmovně, aby s návrhem zákona vyslovila souhlas ve znění přijatých pozměňujících návrhů.

 

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji. Otevírám k předloženému návrhu zákona obecnou rozpravu, do které se přihlásil pan kolega Janeček, poté pan kolega Krása.

 

Poslanec Josef Janeček: Vážení kolegové a kolegyně, přihlásil jsem se do obecné rozpravy proto, že se domnívám, že na tomto plénu v předvolebním kvasu se dopouštíme z hlediska sociální politiky mnoha chyb. Jde o to, že kdybychom se zabývali politikou, tedy sociální politikou, hlouběji, zjistili bychom, že spravedlnost v sociální politice často není o absolutních dávkách, ale je o relaci, tj. o tom, jaký je vztah mezi jednotlivými skupinami obyvatel a zdali tento vztah a tyto výše je možno považovat za rozumné a spravedlivé. Na druhou stranu mě trochu mrzí, že jako by ti, kteří nemají výraznou lobbistickou skupinu, nejsou v tomto parlamentu vidět a zapomíná se na ně.

Řekl bych jen několik věcí z projednávání posledního pléna. Sociální spravedlnost je také spravedlivé nakládání s veřejnými prostředky. V zákoně o zdravotním pojištění, které vrátil Senát, jsme řekli, že do zdravotnictví - pravděpodobně tato verze bude muset být přijata - půjde navíc přes 3 miliardy korun. Víme, že peníze tímto systémem protečou bez většího efektu, neboť tam stále chybějí jasné kontrolní a regulační mechanismy a tyto peníze by mohly být použity v sociální oblasti. Pokládám to za sociálně nespravedlivé.

Máme tady obrovské množství domovů důchodců a ústavů sociální péče, kam minulý režim odklízel lidi nemocné, staré, a oni mají šanci, že by se mohli z těchto ústavů dostat, pokud schválíme novelu zákona 500, tj. pokud umožníme, aby tyto objekty byly nahrazeny moderními objekty. Málo se ví o tom, že v těchto objektech leží lidé na osmilůžkových pokojích a že většinou, když na takovýto pokoj přijdou, dostanou se do bariérového domova důchodců a nemají šanci se z takového obydlí dostat.

Pokládám proto tlak na to, aby byl zamítnut zákon 500, opět za projev asociálního myšlení v této sněmovně. Důchodcům se tvrdí - a promiňte mi, že to říkám šířeji, ale jde o to, abychom si uvědomili kontexty - že jestliže vstoupíme do NATO, bude to stát peníze a nebude na důchody. Je to lež, protože víme, že naopak vstoupením do NATO se ušetří peníze a zbude na důchody. Všichni víme, že kolektivní obrana je levnější než sólo. Jde mně o to, že se zneužívá lidí, kteří se nemohou dostatečně bránit, k tomu, aby se stali politickým nástrojem v rukou určitých skupin. Mluvil už o tom Karel Čapek ve své eseji "Proč jsem se nestal komunistou". Doporučuji ke studiu.

To jsou věci, o kterých je potřeba hovořit šířeji. Tady máme opět návrh, který se týká pěstounských rodin. Vždycky jsem podporoval a podporuji to, aby došlo k integraci dětí do rodin, protože to je jediný správný trend. Stejně tak jako jsem vždycky podporoval a podporuji to, aby ve školách a v rodinách mohli zůstat zdravotně postižení atd.

Chci jenom říci, že ona první ustanovení tohoto návrhu zákona, která se týkají přenesení pravomoci na okresní úřady, na první pohled vypadají dobře, ale jsou ve svém důsledku asociální a jsou proti smyslu zákona, protože vycházejí z důvěry, že jedno, možná nepříliš kvalitní, Ministerstvo práce a sociálních věcí lze nahradit 80 okresními úřady v naději, že na všech těchto úřadech bude postupováno lépe. To jsou věci, o kterých je potřeba hovořit a tyto věci odstranit. Pokud bychom chtěli nastolit sociální spravedlnost, tak bychom se museli dostat k problémům, zda v minulosti jsme náhodou některé skupiny sociálně potlačili proto, abychom udrželi ekonomickou rovnováhu. Byly to dětské přídavky a byly to důchody, kde jsme ustanovili, že do konce tohoto roku bude možná valorizace za kvalitativně horších podmínek.

Domnívám se, že bychom měli vytvořit prostor na to, abychom o všech těchto problémech hovořili a našli konsenzus. Jestli by se alespoň některé tyto problémy daly v rámci projednávání tohoto zákona řešit, protože si myslím, že to jsou blízké problémy a bylo by možné takové řešení najít.

Proto dávám procedurální návrh, aby před skončením podrobné rozpravy byla tato rozprava přerušena a pokračovalo se příštím týdnem.

Děkuji.

 

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Kdy, prosím?

 

Poslanec Josef Janeček: Příští týden.

 

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: S faktickou poznámkou se přihlásil pan kolega Ransdorf. Uděluji mu slovo.

***


Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP