(pokračuje Wagner)
Já se nemusím ptát, jestli proto, že se bál indiskrece, nebo proto, že se bál, že by to ten orgán nepřijal. Ale v tom případě, který dnes projednáváme, bylo zcela zřetelné, že cokoliv se bude o této věci psát, při situaci, kterou každý z nás dobře zná ve všech ústavních orgánech, by bylo velmi riskantní zveřejnit cokoliv, co by mohlo destabilizovat bankovní sektor. Takže to srovnání pana předsedy sněmovny je naprosto jaksi mimo mísu, když říká, že to není předvolební hrátka. Je to jeho předvolební hrátka a je to vůbec předvolební hrátka.
Já se ptám, jestli jsme ochotni a odpovědni vzít v úvahu i to, co v této věci nám může napomoci právní řád v jeho trestní části. I tam, kde by věc přešla k soudu, bude posuzováno, co se stalo a čemu se zabránilo. I to by bylo posuzováno. Domnívám se, že je politickou odpovědností poslanců a každého jmenovitě z nás, abychom tu odpovědnost vzali na sebe, abychom rozhodli o tom, co není jen čistě věc pro případné trestní řízení, ale co je rozhodováním mezi tím, co bylo nutné vykonat z logiky ekonomické a kvůli stabilitě bankovního sektoru a potažmo až kvůli stabilitě státu. Nikdo není schopen dohlédnout důsledků, které by se mohly stát při destabilizaci největší české spořitelny, a nutno dodat, že v té době - tady někdo hovořil o 70 % - v té době tam ještě bylo 90 % vkladů, v té době měla Česká spořitelna absolutní převahu na relevantním trhu. Takže je to naprosto jasné, že ministr financí musel konat.
Mám za to, že se v této sněmovně najde dost lidí bez ohledu na to, jestli sedí v tuto chvíli v lavicích vládních, či opozičních, kteří za předpokladu, že většina sněmovny nenajde rozhodnutí tam, kde by ho najít měla, to je převzít sama odpovědnost a nevydat, pak se najde jistě dost lidí, kteří podepíší žádost prezidentu republiky, aby to trestní stíhání zastavil. Děkuji.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu poslanci Wagnerovi. Slovo má paní poslankyně Kořínková, připraví se pan kolega Černý.
Poslankyně Květoslava Kořínková: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, vážení členové vlády, dovolte mi jen několik poznámek k tomuto problému. Musíme si uvědomit, že v současné době podle materiálu vlády nazvaného Harmonogram transformačních kroků privatizace České pojišťovna je v působnosti Fondu národního majetku, tzn. držení majetku státu v této pojišťovně je ve výši 30,2 % a u České spořitelny ve výši 45 %. To je současný stav. Hovořilo se zde o tom, že před zhruba 3 - 4 lety dospěla vláda a její jednotliví členové k závěru, že je zapotřebí najít řešení výkonu vlastnických práv státu. To řešení samozřejmě bylo možné najít formou zákona. Místo toho se to stalo formou třeba bankovní čtyřky.
Je s podivem, že stejný ministr financí, který si uvědomoval problémy související s hospodařením těchto dvou podniků, si neuvědomil, že může připravit pro vládu návrh zákona buď o správě státního majetku, nebo dokonce lépe, tak jak by to mělo být v souladu s právem Evropské unie, tzn. způsob nakládání s majetkem veřejného sektoru. Je s podivem, že již za poslední dva tři roky Nejvyšší kontrolní úřad předkládal své závěrečné zprávy kontrolní, ve kterých upozorňoval na skutečnost, že neexistuje právní norma, která by hovořila o tom, jakým způsobem jsou vázáni ti smluvní partneři, kterým je poskytnuta státní záruka.
Je řada pochyb nebo lépe řečeno řada podezření, že některé podniky, které dostávají státní záruku, se domnívají, že jde spíš o účelovou dotaci než o státní záruku na určité úvěry nebo na určité finanční prostředky. Kdo měl zpracovat takovou právní normu? Domnívám se, že to bylo právě Ministerstvo financí.
My jsme na toto téma mnohokrát diskutovali při projednávání státního rozpočtu. Dokonce se pamatuji, že mnohokrát bylo ukládáno vládě, a to již od roku 1993, aby byla připravena alespoň rozpočtová pravidla veřejných rozpočtů nebo státního rozpočtu. Nic takového v novém pojetí se nestalo. Musím tedy konstatovat, že improvizace, která představuje výsledky zde sdělené panem kolegou Kočárníkem, je určitý způsob řešení, ale není to způsob řešení systémový. A také musíme konstatovat, že pokud neexistují právní normy, které by zcela přesně vymezily, jaká je odpovědnost příslušných představitelů státu, a to nejen ministrů, ale i představitelů státu v obchodních společnostech, kde stát má své majetkové podíly, a k čemu tyto představitele zavazuje, tak samozřejmě je velmi obtížně trestně postižitelné takové chování.
Takže pro nás společně by měl být jeden jediný závěr. Samozřejmě došlo k pochybení, došlo k poškození zájmu státu, ale nejsou to poškození pouze jednotlivá, ale systémová a je nesmírně potřebné, aby byl napraven systém. Trestní způsob řízení jednotlivých případů to asi nevyřeší, pokud nenapravíme systém. A je asi zbytečné vládám ukládat, že mají připravit příslušné právní normy. Pokud se tyto úkoly opakují několikrát, potom můžeme si klást otázku - jde o nedorozumění, jde o pochybení, nebo jde o záměr? Já bych hrozně nerada věřila tomu, že jde o záměr. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji paní poslankyni Kořínkové. Slova se ujme pan poslanec Jan Černý.
Ministr pro místní rozvoj ČR Jan Černý: Pane předsedající, pane premiére, dámy a pánové, mě k vystoupení vyprovokoval fakt, že sněmovna při projednávání tohoto bodu jakoby směšuje do jednoho dva dokumenty. Jeden dokument, kterým ministr financí vydal garance České spořitelně na 4,1 mld. Kč, a druhý dokument, kterým vyjadřuje připravenost vlády, připravenost Ministerstva financí řešit problematiku v České pojišťovně vzniklou v souvislosti s regulovanými a neregulovanými cenami zákonného pojištění za škody způsobené motorovými vozidly.
***