(pokračuje Tošovský)
A toto je stav, ve kterém teď jsme. Dál se vyžaduje tzv. notifikace, která by měla proběhnout do 29. 1. 1999, a pod notifikací si každý právní řád představuje něco jiného. Někde to je schválení pouze ve vládě, někde to musí projít Poslaneckou sněmovnou a celým parlamentem.
Zatím jsem nezkoumal tuto právní stránku věci, ale rozhodně to bude muset minimálně projít vládou, a protože to je poprvé, budeme se muset přesně podívat, zda to má charakter jakési nové mezinárodní smlouvy, kvůli které by to muselo jít do parlamentu. Potom úhrada se provede do 30 dnů od notifikace, čili hovoříme o skutečné úhradě, o začátku roku 1999.
Proč má Česká republika podpořit toto navýšení kvót. Jako součást a účastníci světového obchodu a světové ekonomiky musíme podpořit Mezinárodní měnový fond v otázce plynulého fungování ekonomiky a zejména plateb v ekonomice. Dále vyšší kvóta umožňuje vyšší čerpání. Každá členská země Mezinárodního měnového fondu má přístup k Mezinárodnímu měnovému fondu a velikost čerpání se odvozuje od násobku členské kvóty. Čerpání bývá podmíněno, obvykle není automatické, některým programem s Mezinárodním měnovým fondem. Čili čím větší kvóta, tím větší přístup k prostředkům, ke zdrojům Mezinárodního měnového fondu, a říkám - jde o násobky.
Dále je to určitá solidarita, protože Mezinárodní měnový fond podporuje svými programy, penězi a úvěry, které poskytuje, zejména země, které jsou chudé, které se transformují, a možná, že si vzpomenete, že na začátku roku 1991 jsme na start hospodářské reformy dostali jako tehdy bývalé Československo, když to zjednoduším, sumu přes 1 miliardu amerických dolarů. Protože v té době na startu ekonomických reforem, politických změn soukromý kapitál obvykle spíše odchází ze země a není příliv kapitálu, protože start ekonomické reformy je velmi politicky nejistý, tak se každý bojí vkládat peníze. V tom případě mezinárodní finanční instituce, jako je měnový fond, sehrávají roli, že podpoří hospodářské reformy a jako katalyzátor potom působí prostředky měnového fondu, že za nimi přichází také soukromý kapitál.
Pokud jde o způsob splácení, a to je, myslím, to podstatné, devizová část je něco jako obdoba zvýšení základního jmění, čili je to v podstatě, jako kdybychom tyto peníze investovali do nějakého jiného typu aktiva, než máme dnes. Uvedu příklad.
Jestliže centrální banka, Česká národní banka, má své devizové rezervy uloženy na depozitech v prvotřídních bankách nebo v amerických vládních cenných papírech nebo v německých vládních cenných papírech, část jich prostě převede, uloží u měnového fondu, stává se to jako základním jměním, je to úročeno, na rozdíl od obvyklého základního jmění, a je možno zároveň sumu čerpat, prakticky obratem, druhý den. Neklade to nároky na zvýšené devizové rezervy.
Já jsem to vysvětlil na příkladu centrální banky, ale vy jste položil otázku, zda financování bude ze státního rozpočtu nebo České národní banky. Na tuto otázku nemám odpověď, protože bude záležet na dohodě, jak to bude uděláno. Je možné, že si státní rozpočet koupí od některé banky nebo České národní banky za koruny, čili výdajem ze státního rozpočtu, devizy, zaplatí tuto kvótu a bude je mít jako aktivum vedené ve vztahu k Mezinárodnímu měnovému fondu, což je považováno za prvotřídní aktivum.
Jestli byste se mě ještě zeptal, jestli to bude znamenat deficit, výdaj a možný nápor na státní rozpočet, ani na tuto otázku vám teď nemohu odpovědět. Může a nemusí. Ale odpovím jinak. Jestliže by to byl výdaj ze státního rozpočtu, tak zároveň ve státních finančních aktivech by bylo aktivum, položka, členská kvóta v Mezinárodním měnovém fondu. Jinými slovy, pro daňového poplatníka to neznamená žádný náklad, ledaže by se Mezinárodní měnový fond položil. Já tu otázku otevírám čistě hypoteticky. Kdyby mu země, kde poskytl určité prostředky a programy, které předem odsouhlasil, kdyby nebyly vráceny, tak potom by tento teoretický příklad mohl nastat, ale upozorňuji, že Mezinárodní měnový fond je instituce, která má tzv. prioritní postavení, čili když se některá členská země Mezinárodního měnového fondu dostává do platebních potíží, tak prioritně zaplatí Mezinárodnímu měnovému fondu a potom dalším dlužníkům, takže je to jen hypotetická možnost.
Dovolte mi ještě vysvětlit korunovou část. Dosud jsem hovořil pouze o devizové. Korunová část, těch 8 miliard 200, byla doposud směnka vystavená Českou národní bankou, kterou jsem podepisoval. Mimochodem, byla to největší suma, jakou jsem kdy ve svém životě podepsal, protože jsem podepisoval členskou kvótu celou, nikoli jen navýšení, takže to bylo mezi 20 a 30 miliardami korun, ale tato směnka znějící na naši měnu zůstává v trezoru České národní banky. Teprve kdyby Mezinárodní měnový fond potřeboval čerpat prostředky v korunách, což je případ zase spíše teoretický, ale není vyloučený, tak teprve by přišlo na čerpání této směnky. Jinak tato směnka zůstává v šuplíku.
Jinými slovy, chci říci, že i když sumy vypadají velké, tak pro daňového poplatníka obecně to nemá žádný negativní vliv.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu premiérovi. Pan poslanec Recman s doplňujícím dotazem.
Poslanec Svatomír Recman: Z odpovědi pana premiéra jsem pochopil, že se to nebude týkat roku 1998, čili letošního roku, že i ve státním rozpočtu takováto položka nebyla, bude to tedy příští rok.
Z odpovědi jsem rovněž zaregistroval, že naše zvýšení je nižší než celostátní průměr, což znamená, že se sníží i náš podíl nebo naše váha při rozhodování o využití finančních prostředků Mezinárodního měnového fondu. Neohrozí to nijak pozici České republiky, popř. i naše výchozí možnosti na využití finančních zdrojů, které poskytuje Mezinárodní měnový fond? Mám zde na mysli, pokud tam bude ta možnost využití v souvislosti s mimořádnými záplavami v červenci loňského roku, kde finančních prostředků potřebujeme značné množství. Děkuji.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji. Pan premiér Josef Tošovský s reakcí na doplňující otázku.
Předseda vlády ČR Josef Tošovský: Pane poslanče, Česká republika splatila úvěr, který dostala od Mezinárodního měnového fondu v roce 1991, zhruba za dva roky, a v současné době Česká republika nečerpá vůbec žádné prostředky od Mezinárodního měnového fondu.
Pokud jde o eventuální pomoc úvěry, prostředky týkající se záplav nebo čehokoli jiného - projektu v dopravě, v železničním koridoru apod. - tak k tomuto měnový fond není příslušná instituce. Mezinárodní měnový fond řeší zejména platebně bilanční nerovnováhy členských zemí Mezinárodního měnového fondu a napomáhá transformujícím se zemím v případě podpory reformních kroků, ale prostředky, úvěry na záplavy, infrastrukturu apod., to poskytují jiné instituce, zejména Světová banka, Mezinárodní investiční banka nebo jiné mezinárodní investiční banky typu Nordická investiční banka apod.
***