Vláda na své schůzi dne 17. července
1996 projednala a posoudila návrh na vydání
ústavního zákona, kterým se mění
a doplňuje ústavní zákon České
národní rady č. 1/1993 Sb., Ústava
České republiky, a vyjádřila s tímto
návrhem zákona nesouhlas z těchto
zásadních důvodů:
1. Senát jako jedna ze dvou komor Parlamentu tvoří
organickou součást ústavního systému
České republiky a předložený
návrh na mechanické vypuštění
Senátu z Ústavy České republiky (dále
jen "Ústava ČR") směřuje
k narušení tohoto systému, nebo:
a) zákony přijímá podle Ústavy
ČR Poslanecká sněmovna; v zájmu rozložení
moci v Parlamentu Ústava ČR v čl. 58, 66,
84 a 86 svěřuje Senátu, popř. předsedovi
Senátu významná práva ohledně
volby prezidenta republiky a jmenování soudců
Ústavního soudu a rovněž práva
pro případ, že se uvolní úřad
prezidenta republiky a nový prezident není ještě
zvolen, nebo má-li být soudce Ústavního
soudu zadržen či trestně stíhán.
Vláda dále upozorňuje např. na čl.
40 Ústavy ČR, podle něhož k přijeti
volebního zákona je třeba, aby byl schválen
nejen Poslaneckou sněmovnou, ale i Senátem a na
čl. 43 odst. 2 Ústavy ČR, podle něhož
vyslat ozbrojené síly mimo území ČR
lze jen se souhlasem obou komor. Mechanismus zapracovaný
do čl. 45 až 48 Ústavy ČR, v nichž
je upraven podíl Senátu na tvorbě zákonů,
představuje rovněž významný prvek
pro další zkvalitnění legislativního
procesu.
Předložený návrh ústavního
zákona přehlíží funkci Senátu
v legislativním procesu a nahrazením řady
pravomoci Senátu či předsedy Senátu
pravomocemi Poslanecké sněmovny, popř. předsedy
Poslanecké sněmovny neúměrně
koncentruje moc do jedné komory Parlamentu;
b) dojde-li k rozpuštění Poslanecké
sněmovny, může Senát, tj. sbor vzešlý
z přímých voleb, přijímat podle
čl. 33 Ústavy ČR zákonná opatření
ve věcech, které nesnesou odkladu, a vyžadovaly
by si jinak přijetí zákona. Předložený
návrh předpokládá že namísto
Senátu by zákonná opatření
byla oprávněna přijímat Stálá
rada jako orgán volený Poslaneckou sněmovnou.
Návrh na zřízení Stálé
rady směřuje k narušení jednoho ze základních
demokratických principů, který je vyjádřen
v čl. 18 Ústavy ČR a který spočívá
v tom, že volby do orgánu moci zákonodárné
se konají na základě přímého
volebního práva. Stálá rada je podle
předloženého návrhu samostatným
orgánem se zákonodárnou působností
a pokud by Poslanecká sněmovna byla rozpuštěna,
rozhodovaly by ve Stálé radě osoby, které
na základě přímého volebního
práva do tohoto orgánu zvoleny nebyly. Vláda
považuje narušení ústavního principu
přímého volebního práva za
nepřípustné;
c) podle čl. 18 Ústavy ČR se volby do Poslanecké
sněmovny konají podle zásad poměrného
zastoupení a volby do Senátu podle zásad
většinového systému. Uplatnění
rozdílných zásad pro volby do obou komor
Parlamentu představuje významný stabilizační
a demokratický prvek v ústavním a politickém
systému České republiky, jehož pozitivní
vliv by vypuštěním Senátu z Ústavy
ČR bez náhrady zanikl.
2. Ústava ČR tvoří základ právního
řádu a měla by být měněna
jen ve zcela nezbytném případě, jinak
by její změny vnášely nestabilitu do
celého právního řádu. Za takový
nezbytný případ však vláda předložený
návrh na zrušení institutu Senátu nepovažuje,
a to z důvodů uvedených v bodě 1 tohoto
stanoviska. Přesvědčivé věcné
argumenty postrádá i důvodová zpráva
k předloženému návrhu ústavního
zákona, k nimž. např. patři, že
pravomoci svěřené Senátu jsou ve valné
většině duplicitní s pravomocemi prezidenta
republiky; ve skutečnosti existuje podstatný rozdíl
mezi pravomocemi prezidenta republiky a Senátem, který
spočívá především v zákonodárné
působnosti Senátu. Kromě toho mechanické
vypuštěni institutu Senátu narušuje principy
demokratického právního státu a ve
skutečnosti by si vyžadovalo přijetí
zcela nové Ústavy ČR.
Vláda pro úplnost upozorňuje, že předložený
návrh ústavního zákona obsahuje i
řadu dílčích legislativních
nedostatků, například
- ponechává v Ústavě ČR vedle
sebe pojmy "Parlament" a "Poslanecká sněmovna",
přestože při vypuštění Senátu
by označení jediné komory Parlamentu za Poslaneckou
sněmovnu ztratilo smysl,
- navrhovaná úprava čl. 29 odst. 1 vytváří
mezeru v Ústavě ČR, pokud jde o úpravu
volby předsedy a místopředsedů Poslanecké
sněmovny, navrhovaná úprava čl. 58
odst. 2 Ústavy ČR mění pro vládu
nepřijatelným způsobem kvalifikovanou většinu
potřebnou pro zvolen prezidenta republiky na většinu
prostou,
- navrhované ustanovení ohledně složení
Stálé rady hovoří o funkcionářích
Poslanecké sněmovny přesto, že při
rozpuštění Poslanecké sněmovny
by mandát těchto funkcionářů
zanikl. Kromě toho navržená dikce čl.
29 Ústavy ČR umožňuje, a to zřejmě
i v rozporu se záměrem předkladatelů,
aby do Stálé rady byly navrženy a zvoleny osoby,
které nejsou poslanci Poslanecké sněmovny.