Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1996 – 1998

kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu Protokol o dalším snížení emisí sloučenin síry k Úmluvě o dálkovém znečišťování ovzduší přecházejícím hranice států podepsaný v Oslu dne 14. června 1994.

Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky souhlasí s Protokolem o dalším snížení emisí sloučenin síry k Úmluvě o dálkovém znečišťování ovzduší přecházejícím hranice států.

Evropská hospodářská komise Organizace spojených národů (EHK OSN) připravila v letech 1992 - 1994 v rámci realizace Úmluvy o dálkovém znečišťování ovzduší překračujícím hranice států z roku 1979 (dále jen Úmluva) "Protokol o dalším snížení emisí sloučenin síry" (dále jen Protokol), který byl v roce 1994 předložen členským zemím k podpisu na ministerské konferenci v Oslo. Ze zmocnění Usnesením vlády ČR č. 325 ze dne 8. června 1994 byl Protokol za Českou republiku podepsán dne 14. 6. 1994 s výhradou ratifikace.

Protokol vstoupí v platnost za devadesát dní po uložení šestnáctého dokumentu o ratifikaci, přijetí nebo schválení (článek 15 Protokolu). Do konce března 1996 byl Protokol ratifikován třemi zeměmi (Nizozemí, Norsko a Švédsko).

Nutnost ratifikace, přijetí nebo schválení vyplývá z ustanovení článku 13 Protokolu. Podle právního řádu ČR je k ratifikaci prezidentem republiky třeba souhlasu Parlamentu.

Česká republika je smluvní stranou Úmluvy a protokolů a účastní se aktivně programů a dalších činností v rámci Úmluvy. Pozitivní přístup k Úmluvě a přijatým závazkům je významným kriteriem pro hodnocení členských zemí OECD i Evropské unie, což se týká i nově přijatých, nebo se o přijetí ucházejících zemí.

Právě v této době je nanejvýš účelné potvrdit postoj ČR k Úmluvě a vyhovět tak i výzvě EHK OSN všem členským zemím k urychlení ratifikačního procesu tak, aby Protokol mohl nabýt účinnosti ještě v tomto roce.

Závazky vyplývající z Protokolu

Účelem Protokolu je účinně působit na další snížení atmosferické depozice sloučenin síry ze spalovacích procesů na úroveň, které nemohlo být dosaženo protokolem k Úmluvě o snížení emisí síry nebo jejich toků přecházejících hranice států nejméně o 30 % do konce roku 1993 (Helsinky 1985). Tento závazek bývalé Československo rovněž přijalo a splnilo.

Cílem tohoto dalšího Protokolu je snížení rozdílu mezi skutečnou a kritickou zátěží ekosystémů sloučeninami síry o 60 %. Z mapování zátěží byly odvozeny individuální cíle pro omezování emisí sloučenin síry v jednotlivých zemích-stranách Úmluvy. V případě České republiky se jedná o snížení těchto emisí o 72 % nejpozději do roku 2010 v porovnání s rokem 1980 (příloha II Protokolu). Česká republika bude v rámci závazků, vyplývajících z Protokolu prokazovat, že se přibližuje ke splnění cíle a to výkazy o ročních emisích oxidů síry v kontrolních letech 2000 a 2005,jejichž nejvyšší úrovně jsou rovněž dány v příloze II Protokolu (viz tabulka).

Vlivem výstavby odsiřovacích technologií v elektrárnách, výstavby moderních fluidních kotlů s odsiřováním a plnění požadavků platného zákona o ovzduší (zákon č. 309/1991 Sb. ve znění změn a doplňků, úplné znění zák. č. 211/1994 Sb.) ve veřejných teplárnách a podnikové energetice, by již koncem roku 1998 měla roční emise oxidu siřičitého klesnout pod 1 000 tis. t/rok, což potvrzuje reálnost dosažení stanovené cílové úrovně emisí podle Protokolu.

Protokol požaduje, aby pro nové zdroje (pro kotle o tepelném příkonu nad 50 MW), na které bude vydáno stavební (či jiné obdobné) povolení po 31. 12. 1995, byly vyhlášeny emisní limity podle přílohy V Protokolu. Jak definice zdroje, tak i emisní limity podle Protokolu jsou věcně, i číselně shodné s direktivou Evropské unie 88/609/EEC pro nové zdroje. Hodnoty emisních limitů v české právní úpravě se od hodnot podle přílohy V Protokolu zásadně neliší, formální rozdíl je v u nás zavedeném definování zařízení na spalováni paliv výkonem.

Pro stávající zdroje Protokol požaduje od smluvních stran buď zavedení emisních limitů podle téže přílohy V a nebo jiná emisní omezení, pokud zabezpečí dosažení hlavního cíle. Tento požadavek musí být splněn nejpozději do 30. 6. 2004.

Dalším nástrojem pro dosažení hlavního cíle Protokolu je nejpozději do dvou let po datu vstupu Protokolu v platnost zavedení národních standardů pro obsah síry v definovaných kapalných palivech ropného původu, který nesmí překročit:

Země, které nebudou schopny zabezpečit dodávky těchto paliv v uvedeném termínu, musí při ratifikaci či přistoupení k Protokolu písemně v prohlášení k ratifikačním listinám uvést svůj úmysl toto období prodloužit. Nesmí se jednat o dobu delší než je 10 let od data účinnosti Protokolu.

Stávající dikce zákona o ovzduší vyhovuje závazkům, které ČR ratifikací přijme a není třeba přijímat žádný nový zákon. Odchylky, vyplývající z některých definičních odlišností lze řešit v rámci novelizace podzákonných norem. Navíc, oproti skutečnosti ve většině evropských zemích, jsou v ČR již stanoveny emisní limity oxidu siřičitého pro nové i existující zdroje.

S přihlédnutím ke znění § 5 odst. 6 zákona o ovzduší ("vyhlášené emisní limity lze zpřísnit nejdříve za pět let od jejich účinnosti a zpřísnění musí být vyhlášeno nejpozději tři roky přede dnem stanoveným jako den nabytí účinnosti zpřísněného limitu") vstoupí v platnost emisní limity zcela shodné s Protokolem od roku 2000.

Závěr a doporučení

Současná právní úprava ochrany ovzduší zajistí již koncem roku 1998, dodržením platných emisních limitů pro oxid siřičitý, splnění základního předpokladu pro snížení emisí, uloženého České republice Protokolem. Stávající platné emisní limity pro existující zdroje lze současně považovat za jiné účinné emisní opatření ve smyslu Protokolu, které zaručí dosažení jeho základního cíle.

Podle prohlášení Ministerstva průmyslu a obchodu při přípravách k podpisu Protokolu budou české rafinerie připraveny dostát požadavku na obsah síry v motorové naftě a v topném oleji v roce 2005.

Plnění závazků Protokolu nevyvolá další nároky na investiční náklady oproti již vynakládaným k dosažení emisních limitů podle Opatření FVZP k zákonu o ovzduší. stávající zdroje nebudou ustanoveními Protokolu dotčeny. Nároky na investice pro dosažení požadovaného obsahu síry v kapalných palivech jsou dnes již součástí modernizačních plánů českých rafinerií.

Ratifikace Protokolu nebude vyžadovat zvýšení požadavků na státní rozpočet nad úroveň současného zabezpečení aktivní účasti České republiky v Úmluvě o dálkovém znečišťování ovzduší překračujícím hranice států.

K vypořádání se s nevýznamnými odchylkami mezi českou legislativou a Protokolem se doporučuje doprovodit ratifikační dokument tímto prohlášením:

1. Emisní limity oxidu siřičitého pro velké zdroje na spalování paliv budou s ohledem na tradici v České republice vztahovány k tepelnému výkonu.

2. V ČR jsou v platnosti již od roku 1991 emisní limity pro nové i existující zdroje. Existující zdroje musí nejpozději do konce roku 1998 dosáhnout emisních limitů stanovených pro nové zdroje. ČR proto bude za nově zřizované zdroje ve smyslu Protokolu považovat takové, pro něž bylo vydáno povolení k výstavbě po 31. 12. 1998.

3. Česká republika prohlašuje, že prodlužuje období do počátku závazné platnosti národních standardů podle článku 2 odst. 5 (c) Protokolu, stanovující maximální obsah síry ve specifikovaných kapalných palivech podle přílohy v Protokolu, do 31. 12. 2005.

V Praze dne 8. června 1994

Předseda vlády

prof. Ing. Václav Klaus, CSc., v.r.

Vláda

I. souhlasí

1. s podpisem Protokolu o dalším snížení emisí sloučenin síry k Úmluvě o dálkovém znečištění ovzduší přecházejícím hranice států o dalším snížení emisí sloučenin síry přijatého dne 4. března 1994 v Ženevě a obsazeného v části v předloženého materiálu (dále jen "Protokol"),

2. s tím, že Protokol nebude vládě po podpisu znovu předkládán,

3. s účastí delegace České republiky na diplomatické konferenci ministrů v Oslu, která se koná 13. a 14. června 1994 (dále jen "Konference");

II. jmenuje ministra životního prostředí a jako alternáta 1. náměstka ministra životního prostředí ing. Vladimíra Novotného vedoucím delegace na Konferenci;

III. zmocňuje vedoucího delegace jmenovat další členy delegace České republiky na Konferenci;

IV. doporučuje prezidentu republiky, aby

1. zmocnil ministra životního prostředí nebo jako alternáta 1. náměstka ministra životního prostředí ing. Vladimíra Novotného k podpisu Protokolu,

2. podepsaný Protokol po vyslovení souhlasu Parlamentem České republiky ratifikoval;

V. schvaluje směrnice pro jednání delegace České republiky na Konferenci, jak jsou uvedeny v části IV předloženého materiálu;

VI. ukládá

1. předsedovi vlády předložit Protokol po jeho podpisu předsedovi Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu Parlamentem České republiky,

2. ministru životního prostředí odůvodnit podpis Protokolu v orgánech Parlamentu České republiky,

3. ministru zahraničních věcí provést na návrh ministra životního prostředí příslušná ratifikační opatření podle článku 14 Protokolu,

4. ministru životního prostředí, místopředsedovi vlády a ministru zemědělství a ministrům průmyslu a obchodu a hospodářství, aby po vstupu Protokolu v platnost zajistili v rámci své působnosti jeho provádění.

Provedou:

předseda vlády,

místopředseda vlády a ministr zemědělství,

ministři zahraničních věcí,

životního prostředí,

průmyslu a obchodu,

hospodářství

Předseda vlády

Doc. Ing. Václav Klaus, CSc., v. r.

PROTOKOL

K ÚMLUVĚ O DÁLKOVÉM ZNEČIŠŤOVÁNÍ OVZDUŠÍ

PŘECHÁZEJÍCÍM HRANICE STÁTŮ Z ROKU 1979,

O DALŠÍM SNÍŽENÍ EMISÍ SÍRY

Smluvní strany,

rozhodnuty uskutečnit Úmluvu o dálkovém znečistění ovzduší přecházejícím hranice států,

znepokojeny tím, že emise síry a jiných látek znečisťujících ovzduší jsou i nadále přenášeny přes mezinárodní hranice a v těch částech Evropy a Severní Ameriky, které jsou jim vystaveny, působí rozsáhlé škody na přírodních zdrojích, jež mají životní důležitost pro životní prostředí a pro hospodářství jako jsou lesy, půda a vody, a na hmotných předmětech, včetně historických památek a, za jistých okolností, působí nepříznivě na zdraví lidí,

pevně rozhodnuty podniknout preventivní opatření k předvídání, zabránění nebo k minimalizaci emisí látek, znečisťujících ovzduší, a k zmírňování jejich nepříznivých účinků,

přesvědčeny, že tam, kde existuje hrozba vážné a nenapravitelné škody, neměla by chybějící úplná vědecká jistota být použita jako důvod pro odklad těchto opatření, majíce přitom na zřeteli přiměřenost vynaložených nákladů a efektivitu takových preventivních opatření na straně emisí,

u vědomí toho, ze opatření k omezení emisí síry a jiných látek znečisťujících ovzduší by rovněž přispělo k ochraně citlivého životního prostředí Arktidy,

majíce na zřeteli, že převazujícími zdroji znečištění ovzduší, které přispívají k okyselování životního prostředí, jsou spalování fosilních paliv pro výrobu energie a hlavní technologické procesy v různých průmyslových odvětvích, jakož i doprava, které způsobují emise síry, oxidů dusíku a jiných znečisťujících látek,

uvědomujíce si, že k potírání znečistění ovzduší je třeba přistupovat regionálně a z hlediska nákladů efektivně tím, že se vezmou v úvahu odchylky v účincích a v nákladech mezi jednotlivými zeměmi,

chtějíce podniknout další a účinnější kroky k zvládání a k snížení emisí síry,

uznávajíce, že jakýkoli postup pro omezování síry, i když bude na úrovni oblasti vysoce účinný vzhledem k vynaloženým nákladům, bude mít za následek značné ekonomické zatížení zemí, jejichž hospodářství se nachází v přechodu na tržní ekonomiku,

uvědomujíce si, že opatření, podniknutá k snížení emisí síry, by se neměla stát prostředkem libovolné nebo neospravedlnitelné diskriminace nebo zastřeného omezování mezinárodní soutěže a obchodu,

berouce v úvahu stávající vědecké a technické údaje o emisích, o procesech v ovzduší a o účincích oxidů síry na životní prostředí a rovněž náklady na jejich potírání,

vědomy toho, že okyselování životního prostředí způsobuje kromě oxidů síry také emise oxidů dusíku a čpavku,

poznamenávajíce, že na základě Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu, přijaté v New Yorku 9. května 1992, existuje dohoda o vypracovávání národních postupů a podniknutí odpovídajících opatření k boji proti změnám klimatu, od které lze očekávat, že povede ke snížení emisí síry,

potvrzujíce, že je zapotřebí zajistit ekologicky zdravý a trvale udržitelný rozvoj,

uznávajíce, že je třeba pokračovat ve vědecké a technické spolupráci k dalšímu rozpracování přístupu, založeného na kritických zátěžích a kritických hladinách, včetně snah provést hodnocení několika látek znečisťujících ovzduší a různých účinků na životní prostředí, hmoty a zdraví lidí,

podtrhujíce, že vědecké a technické poznatky jsou ve vývoji a že bude nutné vzít tento vývoj v úvahu při revizi přiměřenosti závazků, které byly převzaty podle tohoto Protokolu a při rozhodování o další činnosti,

vyslovujíce uznání Protokolu o snížení emisí síry nebo jejich toků přes hranice států nejméně o 30 procent, který byl přijat v Helsinkách dne 8. července 1985, a s opatřením, která již mnohé státy podnikly a která se projevila ve snížení emisí síry,

usnášejí se jak uvedeno dále:

Pro potřeby tohoto Protokolu

1. "Úmluva" označuje Úmluvu o dálkovém znečisťování ovzduší, přecházejícího hranice států, přijatou v Ženevě, dne 13. listopadu 1979;

2. "EMEP" označuje Program spolupráce při monitorování a vyhodnocování dálkového přenosu látek, znečišťujících ovzduší v Evropě;

3. "Výkonný výbor" označuje Výkonný výbor Úmluvy, zřízený podle článku 10, odstavce 1, této Úmluvy;

4. "Komise" označuje EHK/OSN;

5. "Smluvní strany" označují smluvní strany tohoto Protokolu, ledaže by z kontextu vyplývalo něco jiného;

6. "Geografický rozsah EMEP" označuje území, definované v článku 1, odstavci 4, Protokolu k Úmluvě (z roku 1979) o dálkovém znečišťování ovzduší přecházejícího hranice států o dlouhodobém financování Programu spolupráce při monitorování a vyhodnocování dálkového přenosu látek, znečišťujících ovzduší v Evropě (EMEP), přijatého v Ženevě, dne 28. září 1984;

7. "SOMA" (sulphur oxides management area) označuje území, kde dochází k řízení oxidů síry, vymezené v Příloze III za podmínek, stanovených v Článku 2, odstavci 3;

8. "Kritická zátěž" označuje kvantitativní odhad expozice jedné či více znečišťujících látek, pod jejíž úrovní se podle současných poznatků, neobjevují významné škodlivé účinky na určitých citlivých prvcích životního prostředí;

9. "Kritické hladiny" označují tu koncentraci znečišťujících látek v ovzduší, při jejímž překročení se podle současných poznatků mohou objevit přímé nepříznivé účinky na receptorech, jako jsou lidé, rostliny, ekosystémy nebo hmoty;

10. "Kritická deposice síry" označuje kvantitativní odhad expozice vlivu sloučenin okysličené síry, s přihlédnutím k absorpci bazických kationtů a deposice bazických kationtů, pod jejíž úrovní se podle dosavadních poznatků neobjevují významné škodlivé účinky na určitých citlivých prvcích životního prostředí;

11. "Emise" označují vypouštění látek do ovzduší;

12. "Emise síry" jsou všechny emise sloučenin síry, vyjádřené v kilotunách oxidu siřičitého (kt SO₂) do ovzduší, které mají původ ve zdrojích, vytvořených lidmi, s vyloučením lodí v mezinárodní přepravě vně teritoriálních vod;

13. "Palivo" označuje jakýkoli pevný, tekutý nebo plynný spalitelný materiál, s výjimkou odpadků z domácností a toxického nebo nebezpečného odpadu;

14. "Stacionární zdroj spalování" označuje každé technické zařízení nebo skupinu zařízení, spolu umístěných na společném stanovišti, která vypouští nebo mohou vypouštět odpadní plyny společným komínem, a v němž dochází k oxidaci paliva za účelem využití vzniklého tepla;

15. "Velký nový stacionární zdroj spalování" označuje každý stacionární zdroj spalování, jehož výstavba nebo podstatná úprava byla schválena po 31. prosinci 1995 a jehož tepelný příkon při provozu na jmenovitou kapacitu je přinejmenším 50 MW_th. Je věcí kompetentních národních orgánů, aby rozhodly, zda jde či nejde o podstatnou úpravu a přitom zvážily takové činitele jako je prospěšnost této úpravy pro životní prostředí;

16. "Velký stávající stacionární zdroj spalování" je každý stávající zdroj spalování, jehož tepelný příkon je při provozu na jmenovitou kapacitu nejméně 50 MW_th;

17. "Topný olej" označuje každý ropný produkt v rámci HS 2710 nebo každý ropný produkt, který vzhledem k svému destilačnímu rozmezí spadá do kategorie středních destilátů, určených k použití jako palivo, a jehož nejméně 85 objemových procent včetně destilačních ztrát, destiluje při 350 ^oC;

18. "Emisní limit" značí tu přípustnou koncentraci sirných sloučenin vyjádřených jako oxid siřičitý v odpadních plynech stacionárního zdroje spalování v hmotnostních jednotkách v jednotce objemu odpadních plynů, vyjádřený v mg SO₂/Nm³, za předpokladu, že objemový obsah kyslíku v odpadním plynu činí 3 procenta v případě, že jde o tekutá a plynná paliva, a 6 procent v případě, že jde o tuhá paliva;

19. "Emisní hranice" značí to přípustné úhrnné množství sirných sloučenin, vyjádřených jako oxid siřičitý vypouštěných ze zdroje spalování nebo skupiny zdrojů spalování, umístěných buď na společném stanovišti nebo na geograficky vymezeném území, v kilotunách za rok;

20. "Míra odsíření" je poměr množství síry, odloučené na místě spalování za dané období ku množství síry, obsazené v palivu, které je přiváděno do zařízení zdroje spalování a jež se spotřebuje za stejné období;

21."Bilance síry" označuje matici vypočtených přínosů k deposici oxidovaných forem síry v přijímacích územích, které pocházejí z emisí z přesně určených území.

1. Smluvní strany budou usměrňovat a snižovat své emise síry, aby ochránily zdraví lidí a životní prostředí před škodlivými účinky, zejména před účinky okyselování, a aby zajistily, nakolik je to jen možné, aniž by to vyvolalo nadměrné náklady, že deposice oxidovaných sloučenin síry dlouhodobě nepřekročí stanovené kritické zátěže pro síru, uvedené v Příloze I, jakožto kritickou depozici síry, v souladu se současnými vědeckými poznatky.

2. Jako prvý krok Smluvní strany přinejmenším sníží a budou udržovat své roční emise síry v souladu s termíny a úrovněmi, určenými v Příloze II.

3. Nadto každá smluvní strana:

(a) jejíž celková rozloha území je větší než 2 miliony čtverečních kilometrů;

(b) která se na základě odstavce 2 zavázala, že její horní hranice emise síry nebude vyšší než je nižší z obou hodnot daných buď jejími emisemi z roku 1990 nebo jejím závazkem v Helsinském protokolu z roku 1985 o snížení emisí síry nebo jejích toků přes hranice států o nejméně 30 procent, jak to uvádí Příloha II;

(c) jejíž roční emise síry, přispívající k okyselení území spadajícího pod jurisdikci jedné nebo více Smluvních stran, vznikají pouze uvnitř území, která jsou pod její jurisdikcí a která jsou zanesena v seznamu v Příloze III jako SOMA, a která k tomu účelu předložila dokumentaci;

(d) která při podpisu tohoto Protokolu nebo u příležitosti přistoupení k němu, výslovně uvedla, že zamýšlí jednat v souladu s tímto odstavcem,

přinejmenším sníží a bude udržovat své roční emise síry na území takto zaneseném do seznamu v souladu s časovým plánem a hladinami, určenými v Příloze II.

4. Kromě toho Smluvní strany využijí nejefektivnějších opatření ke snížení emisí síry, která jsou v jejich zvláštních podmínkách vhodná, u nových a stávajících zdrojů, mezi nimiž jsou:

- opatření ke zvýšení energetické účinnosti,

- opatření ke zvýšení využívání obnovitelné energie,

- opatření ke snížení obsahu síry v jednotlivých druzích paliv a k podpoře používání paliv s nízkým obsahem síry, včetně používání kombinace paliv s vysokým a nízkým obsahem síry nebo s palivem bez obsahu síry,

- opatření k používání nejlepší dostupné technologie omezení, která nevyžaduje nadměrné náklady,

za použití směrnice, obsažené v Příloze IV.

5. Každá smluvní strana, kromě Smluvních stran podrobených Dohodě o kvalitě ovzduší Spojených států a Kanady z r. 1991, přinejmenším:

(a) zavede hodnoty emisních limitů přinejmenším stejně přísné jako ty, jež jsou uvedeny v Příloze V pro všechny nové velké stacionární zdroje spalování;

(b) ne později než 1. července 2004 zavede, nakolik je to možné, aniž by to vyvolalo nadměrné náklady, hodnoty emisních limitů přinejmenším tak přísné, jako ty, které jsou výslovně uvedeny v Příloze V u velkých stávajících stacionárních spalovacích zdrojů s tepelným příkonem nad 500 MW_th, s přihlédnutím k zůstatkové životnosti zařízení, propočtené od data, kdy tento současný Protokol vstoupil v platnost, anebo zavedou ekvivalentní omezení emisí nebo jiná vhodná opatření, za předpokladu, že tato splní národní cílové emisní hladiny, specifikované v Příloze II a následně dále se přiblíží kritickým zátěžím, jak jsou uvedeny v Příloze I; a nejpozději do 1. 7. 2004 zavede emisní limity u velkých stávajících stacionárních spalovacích zdrojů s příkonem mezi 50 a 500 MW_th, za použití Přílohy V, jakožto vodítka;

(c) nejpozději do dvou let po datu, kdy tento Protokol vstoupil v platnost, zavede národní standardy pro obsah síry ve vybraných topných olejích ropného původu, přinejmenším tak přísné jako ty, jež jsou uvedeny v Příloze V. V případě, kdy by nebylo možné jinak zabezpečit dodávky těchto topných olejů, může stát prodloužit období, dané v tomto pododstavci na období až do deseti let. V tomto případě výslovně uvede v prohlášení, které bude uloženo spolu s dokumentem o ratifikaci, přijetí, schválení nebo přistoupení, svůj úmysl toto období prodloužit.

6. Smluvní strany mohou navíc zavést ekonomické nástroje k podpoře nákladově efektivních přístupů ke snížení emisí síry.

7. Smluvní strany tohoto Protokolu mohou na zasedání Výkonného sboru, v souladu s pravidly a podmínkami, které Výkonný sbor vypracuje a odsouhlasí, rozhodnout, zda dvě nebo více Smluvních stran mohou společně realizovat závazky, formulované v Příloze II. Tato pravidla a podmínky zabezpečí splnění závazků, formulovaných v odstavci 2, tohoto článku, a také podpoří dosažení ekologických cílů, formulovaných v odstavci 1 tohoto článku.

8. Smluvní strany zahájí, v závislosti na výsledku první revize podle článku 8 a ne později než za jeden rok po dokončení této revize, jednání o dalších závazcích ke snížení emisí

1. V souladu se svými zákony, předpisy a praxí budou Smluvní strany usnadňovat výměnu technologií a technických postupů, včetně těch, které zvyšují energetickou účinnost, využívání obnovitelné energie a zpracování paliva s nízkým obsahem síry, ke snižování emisí síry, zvláště prosazováním:

(a) komerční výměny dostupné technologie;

(b) přímých průmyslových kontaktů a spolupráce, včetně společného podnikání;

(c) výměny informací a zkušeností;

(d) poskytování technické pomoci.

2. Při uvádění do života činností, uvedených v odstavci 1 tohoto článku, budou Smluvní strany vytvářet příznivé podmínky usnadňováním kontaktů a spolupráce mezi vhodnými organizacemi a jednotlivci, jak v soukromém, tak i ve veřejném sektoru, schopnými poskytnout technologii, projekt a inženýrské služby, zařízení i finanční prostředky.

3. Ne později než za šest měsíců po datu, kdy tento Protokol nabyl účinnosti, zahájí Smluvní strany úvahy o tom, jak postupovat, aby se vytvořily příznivější podmínky pro výměnu technologie k snižování emisí síry.

1. Pro uskutečnění svých závazků podle článku 2, každá ze Smluvních stran,

(a) nejpozději do šesti měsíců poté, kdy tento Protokol pro ni vstoupí v platnost, přijme národní strategie, politiku a programy, a

(b) přijme a zavede opatření na národní úrovni k usměrňování a snižování svých emisí síry.

2. Každá Smluvní strana bude shromažďovat a uchovávat informace o:

(a) skutečných hladinách emisí, přízemních koncentracích a deposici oxidů síry a jiných okyselujících sloučenin v prostředí, s přihlédnutím k pracovnímu plánu EMEP, pokud jde o Smluvní strany, které spadají do geografického prostoru EMEP; a

(b) účincích deposice oxidů síry a jiných okyselujících sloučenin.

1. Každá Smluvní strana bude prostřednictvím Výkonného sekretáře Komise podávat Výkonnému sboru periodické zprávy, tak jak to Výkonný sbor určí, o:

(a) uskutečňování národních strategií, politiky, programů a opatření podle článku 4, odstavce 1;

(b) hladinách ročních národních emisí síry v souladu s vodítky, která přijme Výkonný sbor, obsahující údaje o emisích za všechny důležité kategorie zdrojů;

(c) uskutečňování jiných závazků, které na sebe vzala na základě tohoto protokolu

ve shodě s rozhodnutím o formě a obsahu, které přijmou Smluvní strany na zasedání Výkonného sboru. Náležitosti tohoto rozhodnutí budou podle potřeby přezkoumávány, za účelem určení jakýchkoli dodatečných prvků se vztahem k formě a/ nebo k obsahu informací, které mají být pojaty do zpráv.

2. Každá Smluvní strana v rámci geografického rozsahu EMEP bude prostřednictvím Výkonného sekretáře Komise podávat EMEP v obdobích, která určí Řídící výbor EMEP a která budou na zasedání Výkonného sboru schválena Smluvními stranami, informace o hladinách emisí síry v časovém a prostorovém rozložení jak to výslovně určí Řídící výbor EMEP.

3. Včas před každým výročním zasedáním Výkonného sboru poskytne EMEP informace o:

(a) koncentracích a deposici oxidovaných sloučenin síry v prostředí, a

(b) propočty bilance síry.

Smluvní strany vně geografického rozsahu EMEP budou na žádost Výkonného sboru zpřístupňovat podobné informace.

4. V souladu s článkem 10, odstavcem 2(b) Úmluvy, zařídí Výkonný sbor, aby byly připraveny informace o účincích deposice oxidů síry a jiných okyselujících sloučenin.

5. Smluvní strany pro zasedání Výkonného sboru zařídí, aby byly v pravidelných intervalech připraveny revidované informace o vypočtených a mezinárodně optimalizovaných přídělech snížení emisí pro státy v rámci geografického rozsahu EMEP, s modely integrovaných odhadů, s výhledem na další zmenšení - pro účely odstavce 1, Článku 2 - rozdílu mezi skutečnou deposicí oxidů síry a hodnotami kritických zátěží.

Smluvní strany budou podporovat výzkum, vývoj, monitorování a spolupráci se vztahem k:

(a) vytvoření mezinárodního souladu metod k stanovení kritických zátěží a kritických hladin a vypracování postupu k dosažení tohoto souladu;

(b) zdokonalení techniky monitorování a jeho systémů a pro modelování přenosu, koncentrace a deposice sirných sloučenin;

(c) strategiím dalšího snižování emisí síry, založeným na kritických zátěžích a kritických hladinách a také na technickém vývoji, a k zdokonalování modelování integrovaného odhadu k výpočtu mezinárodně optimalizovaných přídělů snížení emisí, s přihlédnutím k spravedlivému rozdělení nákladů na jejich potírání;

(d) pochopení širších účinků emisí síry na zdraví lidí, životní prostředí, zvláště pak na okyselování, a na materiálech, počítaje v to i historické a kulturní památky, s přihlédnutím k vztahům mezi oxidy síry, oxidy dusíku, čpavku, prchavými organickými látkami a troposférickým ozónem;

(e) technologiím snižování emisí a technikám a technologiím k zvýšení energetické účinnosti, úspor energie a použití obnovitelné energie;

(f) k ekonomickému zhodnocení prospěchu, který pro životní prostředí a pro zdraví lidí vyplývá ze snížení emisí síry.

1. Tímto se zřizuje Prováděcí výbor, který bude zkoumat, jak se provádějí ustanovení tohoto Protokolu a zda Smluvní strany plní své závazky. Na zasedání Výkonného sboru bude tam zastoupeným Smluvním stranám podávat zprávy a bude jim navrhovat taková doporučení, která bude považovat za vhodná.

2. Při posuzování zpráv a každého doporučení Prováděcího výboru mohou Smluvní strany, s uvážením věcných okolností a v souladu s praxí Úmluvy, učinit rozhodnutí a vyzvat k akci, která by přinesla úplné splnění Protokolu, včetně opatření na pomoc některé Smluvní straně při plnění Protokolu, a k podpoře cílů tohoto Protokolu.

3. Na prvém zasedání Výkonného sboru po datu, kdy tento Protokol vstoupil v platnost, přijmou Smluvní strany rozhodnutí, které bude formulovat složení a funkce Prováděcího výboru a rovněž postup pro přezkoumávání plnění.

4. Uplatnění postupu zjišťujícím plnění se nikterak nedotýká ustanovení článku 9 Protokolu.

1. Na zasedání Výkonného sboru budou Smluvní strany, v souladu s článkem 10, odstavec 2(a) Úmluvy, přezkoumávat informace, které dodaly Smluvní strany a EMEP, údaje o účincích deposice síry a jiných okyselujících sloučenin a zprávy Prováděcího výboru, o nichž se zmiňuje článek 7, odstavec 1, současného Protokolu.

2. (a) Na zasedání Výkonného sboru se budou Smluvní strany pečlivě zabývat povinnostmi dle tohoto současného Protokolu, včetně:

(i) svých závazků ve vztahu ke svým propočteným a mezinárodně optimalizovaným přídělům snížení emisí, jak se o nich zmiňuje článek 5, odstavec 5;

(ii) přiměřenosti závazků a pokroku, kterého bylo dosaženo pro splnění cílů tohoto Protokolu.

(b) Při přezkumu bude brán zřetel na nejlepší dostupné vědecké informace o okyselování, včetně odhadů kritických zátěží, o technologickém vývoji, měnících se ekonomických podmínkách a splnění závazků pokud jde o hladiny emisí;

(c) v kontextu tohoto přezkumu každá Smluvní strana, jejíž závazky pokud jde o národní horní hranice emisí podle Přílohy II k témuž neodpovídají propočteným a mezinárodně optimalizovaným přídělům pro snížení emisí pokud jde o tuto Smluvní stranu, na které se vyžadovalo, aby zmenšila rozdíl mezi deposicí síry v roce 1990 a kritickou depozicí síry uvnitř geografického rozsahu EMEP nejméně o 60 procent, vynaloží veškeré úsilí k převzetí revidovaných závazků;

(d) procedury, metody a časový rozvrh těchto přezkumů budou přesně určeny Smluvními stranami na zasedání Výkonného sboru. První takový přezkum bude dokončen v roce 1997.