Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1996 – 1998

Rada České televize předkládá Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky Výroční zprávu o činnosti České televize za rok 1995, jak jí to ukládá paragraf 8 odst. 2 zákona č. 483/1991 Sb.

I. ČESKÁ TELEVIZE V ROCE 1995 OČIMA ČESKÉ TELEVIZE

1. 1. MEZINÁRODNÍ REZOLUCE A KOMUNIKÉ, PŘIJATÉ ZA ÚČASTI ČT

1. 2. JAK ČT VIDÍ, ŽE NAPLŇUJE SVÉ VEŘEJNOPRÁVNÍ POSLÁNÍ

1. 3.JAK ČT VIDÍ SVOU HOSPODÁRNOST V ROCE 1995

1. 4. TECHNIKA A VÝROBA 1995

II. ČESKÁ TELEVIZE V ROCE 1995 OČIMA VEŘEJNOSTI

2. 1. VYSÍLÁNÍ ČT OČIMA STATISTIKŮ A SOCIOLOGŮ

2. 2. ČT OČIMA PÍŠÍCÍCH DIVÁKŮ

2. 3. OBRAZ ČT V ČESKÉM TISKU

III. RADA ČESKÉ TELEVIZE V ROCE 1995

3. 1. ZÁKLADNÍ ÚDAJE O RADĚ ČT

3. 2. PŘEHLED EXTERNÍCH ANALÝZ VYŽÁDANÝCH RADOU ČT

3. 3. DŮLEŽITÉ ZÁVĚRY Z JEDNÁNÍ RADY ČT V PRŮBĚHU ROKU 1995

3. 4. ZÁVAŽNĚJŠÍ STÍŽNOSTI A JEJICH ŘEŠENÍ

3. 5. HODNOCENÍ VYBRANÝCH TYPŮ POŘADŮ

3. 5. 1. Zpravodajské a publicistické pořady

3. 5. 1. 1. Zpravodajské pořady

3. 5. 1. 2. Hlavní diskusní pořady "Debata" a "Aréna"

3. 5. 1. 3. Publicistické pořady

3. 5. 1. 4. Moderátoři České televize

3. 5. 2. Vysílání pro děti a mládež

3. 5. 3. Americké seriály

3. 5. 4. Původní dramatická tvorba

3. 5. 5. Vysílání "krajských studií"

3. 6. MODERNIZACE A JEJÍ DŮSLEDKY PRO ČT

IV. PŘÍLOHY

4. 1. ÚDAJE O VYSÍLÁNÍ ČT V ROCE 1995

4. 2. MEMORANDUM TECHNICKÉHO ROZVOJE PRO ROK 1996

4. 3. VÝVOJ NÁKLADŮ A VÝNOSŮ V LETECH 1993 - 1996

4. 4. KODEX ČT A ETICKÝ PANEL

4. 5. NEJÚSPĚŠNĚJŠÍ POŘADY ROKU 1995

4. 6. POROVNÁNÍ VÝVOJE VÝNOSU A NÁKLADU ČT S PŘEDPOKLADEM FIRMY COOPERS AND LYBRAND

4. 7. POROVNÁNÍ UKAZATELŮ ČINNOSTI ZDF A ČT

V. ZÁVĚR

1. 1. MEZINÁRODNÍ REZOLUCE A KOMUNIKÉ, PŘIJATÉ ZA ÚČASTI ČESKÉ TELEVIZE

Na 4. konferenci PBI (Public Broadcasters International), pořádané v Praze ve dnech 21. - 22. června 1995, téměř sto prominentních a výkonných pracovníků z více než 40 organizací zdůraznilo klíčovou roli veřejnoprávního vysílání jako jádra smysluplné demokracie. To je dnes důležité především ve střední a východní Evropě, kde probíhá přeměna státního na veřejnoprávní vysílání. Schůzka členů PBI v Praze byla první svého druhu v tomto regionu.

Účastníci PBI analyzovali komunikační a politické strategie, kterých využívají veřejnoprávní instituce jako britská BBC, Švédská televize (SVT), Radio TV Canada, finská YLE, německá ARD a americká síť veřejných televizí PBS.

Vyslechli odborníky z oblasti médií a diskutovali o zásadních otázkách, jako např.: Nakolik je důležitá sledovanost? Jaké je nejdůležitější obecenstvo pro veřejnoprávní vysílání?

Pan Souchon, francouzský odborník z oblasti médií, zdůraznil, že "je jasné, že kanál, který zaujme jen malý počet diváků, ztratí svou důvěryhodnost a stane se brzy nedůležitým a jeho činnost neopodstatněnou. Ale je třeba dodat druhou podmínku, že veřejnoprávní stanice mohou získat diváky jen prostředky, jejichž nejdůležitějším prvkem je kvalita. Argumentace, týkající se veřejnoprávních stanic, by proto měla být založena jak na sledovanosti, tak na kvalitě".

Pan J. P. Elkabbach, prezident France Television, potvrdil, že věří ve specifickou hodnotu veřejnoprávního vysílání. "Úctu ke všem divákům považujeme za jeden ze základních principů, kterými se musí řídit naše televizní práce. ... Respektovat diváka také znamená neklamat ho a předkládat mu nestranné a pluralitní informace. V tom je role veřejnoprávních televizí rozhodující".

Druhý den konference byl zaměřen na důležitost veřejnoprávního vysílání pro demokratickou společnost. Zvláštní pozornost byla věnována boji Ruské televize a spolupráci veřejnoprávních institucí Východ - Západ.

Ve svých rezolucích účastníci konference PBI znovu potvrdili své závazky, pokud jde o zachování a rozvoj silného veřejnoprávního vysílání. Více než kdy jindy bylo zřetelné, že veřejnoprávní vysílání je základem každého systému vysílání. Veřejnoprávní vysílání je jedinou institucí, která může garantovat kompletní žánrový rozsah pořadů, neboť na rozdíl od komerčních televizí by o skladbě jeho programu neměla rozhodovat jen sledovanost. Veřejnoprávní vysílání je základním a nezbytným faktorem pro uchování demokratické svobody médií a práva občanů na objektivní informace mapující v celistvosti společenský život. Veřejnoprávní vysílání by proto mělo být dostatečně finančně zabezpečeno, a to jak v oblasti tvůrčí, tak technické, aby mohlo plnit své poslání.

Příští rok se každoroční konference PBI bude pořádat v Malajsku. Předsedajícími pro období 1995/96 jsou Ivo Mathé, generální ředitel České televize a Jaafar Kamin, generální ředitel malajské RTM.

1. Budoucnost veřejného vysílání

Na 4. konferenci PBI v Praze veřejní vysílatelé z celého světa znovu potvrdili svůj závazek udržet a rozvíjet silnou veřejnou službu v prostředí charakterizovaném vzrůstající konkurenční nabídkou programových služeb a rychlými technologickými změnami.

To je důležité především ve střední a východní Evropě, kde probíhá přechod od státního k veřejnoprávnímu vysílání. PBI se snaží porozumět různorodým problémům ohrožujícím veřejné vysílatele na celém světě a sladit je s principy služby veřejnosti.

PBI zaznamenalo, že v mnoha oblastech a zemích existuje potřeba posílit a rozšiřovat veřejné vysílání. Více než kdy jindy jsou účastníci PBI přesvědčeni, že veřejné vysílání je základem každého systému vysílání. [Viz 4. rozhodnutí Spolkového ústavního soudu SRN.]

Veřejné vysílání je jedinou institucí, která může garantovat kompletní žánrový rozsah pořadů, neboť na rozdíl od komerčních televizí by o skladbě jeho programu neměla rozhodovat jen sledovanost.

Veřejné vysílání je základním a nezbytným faktorem pro uchování demokratické svobody médií a práva diváků a posluchačů na objektivní informace mapující v celistvosti život společnosti.

2. Úkoly veřejného vysílání

Kromě poskytování objektivních a nezávislých informací a komentářů musí veřejní vysílatelé plnit mnoho různých specifických úkolů: [Jak bylo zdůrazněno na 4. evropské ministerské konferenci o masmediální politice.]

- prostřednictvím svých pořadů být pro celou veřejnost orientačním bodem a faktorem společenské soudržnosti a integrace jednotlivců, skupin a společenství,

- rozvíjet pluralistický, budoucnosti otevřený a tvůrčí program vysoké kvality,

- reflektovat různorodé zájmy, názory a naděje společnosti, podporovat vzájemné porozumění a toleranci,

- zajistit významný podíl původní produkce ve svém programu, především v oblasti dramatických, kulturních a vzdělávacích pořadů.

Další úkoly veřejných institucí jsou formulovány v Prohlášení o poslání (Mission statement), které vzniklo na konferencích PBI v letech 1991-92. Například:

* sloužit různorodým potřebám, vkusu a zájmům všech diváků a podporovat integritu rozličných kultur a jazyků;

* prohlubovat národní a mezinárodní porozumění všeho lidstva a podporovat zlepšování jeho životního, sociálního, ekonomického, politického, kulturního a technického prostředí;

* být oddán ideám svobody jednotlivce, svobody projevu a ostatním základním demokratickým hodnotám.

Z tohoto důvodu by veřejné vysílání mělo být dostatečně finančně zabezpečeno, aby mohlo plnit své poslání, a to jak v oblasti tvůrčí, tak i technické.

1. Poslání PBI

PBI usiluje o to, být mezinárodním hnutím veřejných vysílatelů, fórem a místem setkávání veřejných vysílatelů z celého světa.

PBI organizuje každoroční konference, na nichž se střídavě mapuje problematika všech kontinentů.

Oficiálními jazyky PBI jsou angličtina a francouzština.

PBI se ujímá iniciativ na podporu veřejného vysílání.

PBI je tvořeno veřejnými institucemi. Možná, že se v budoucnosti ukáže nezbytným požádat je o finanční příspěvek v rozsahu, odpovídajícím velikosti a dostupným zdrojům, na pokrytí schválených nákladů každoročních konferencí a dalších projektů.

Výkonným orgánem PBI je Řídící výbor.

O jeho složení rozhoduje konference na jednoroční období. Výbor má dva předsedající: organizátory současné a následující konference. Oba také odpovídají za sekretariát.

PBI prosazuje spolupráci s ostatními kontinentálními svazy veřejných vysílatelů.

PBI udržuje pevný vztah s organizacemi, které hájí veřejné vysílání, jako např. Světová rada pro rozhlas a televizi (World Council for Radio and Television - WCRT) a mezinárodními mediálními institucemi.

PBI prosazuje zájmy veřejných vysílatelů v rámci mezinárodních organizací, jako jsou UNESCO, Evropské společenství a Rada Evropy.

2. Budoucnost PBI

Složení Řídícího výboru na období 1995-96 je následující:

Ivo Mathé, generální ředitel ČT, Česká republika, spolupředsedající PBI

Dato´ Jaafar Kamin, generální ředitel RTM a prezident ABU, Malajsie, spolupředsedající PBI

Jean-Pierre Elkabbach, prezident France Télévision

Cas Goossens, generální ředitel BRT, Belgie

Nahun Gorelick, generální ředitel NBC, Namibie

Pierre Juneau, prezident Světové rady pro rozhlas a televizi

Alejandra Lajoussová, generální ředitelka Canal 11, Mexiko

Frans Lefever, producent BRT, Belgie

Sam Nilsson, generální ředitel SVT, Švédsko

Robert Ottenhoff, výkonný viceprezident a provozní ředitel PBS, USA

William Roberts, řwditel TV Ontario, Kanada

Gunnar Rugheimer, konzultant SVT, Švédsko

Etienne Van den Bergh, šéfredaktor BRT, Belgie

Jerzy Romaňski, ředitel Poltelu/TVP, Polsko

V roce 1996 bude 5. konference PBI organizována společností RTM (Malajsie). Pravděpodobným organizátorem v roce 1997 bude Namibie.

Ve spolupráci se Světovou radou pro rozhlas a televizi v období 1995-96 plánuje PBI uspořádat mezinárodní kampaň, do níž budou zapojeny významné osobnosti propagující ve svých prohlášeních veřejné vysílání a v jejímž rámci bude též publikován úplný text 14. rozhodnutí Spolkového ústavního soudu SRN.

Komise pro rozhlasovou a televizní politiku se sešla aby prohovořila, jak mohou nové komunikační zákony a technologie prohloubit pluralistické vysílací systémy a posílit demokratické vlády. Na závěr své schůze roku 1995 vydala Komise za předsednictví prezidenta J. Cartera a E. Sagalaeva, následující komuniké:

Komise se za prvé dohodla, že předvídatelné a racionální zákony o vysílání a konsistentní, čestně spravovaný regulační režim má být vysokou prioritou pro každou zemi. Za druhé odsouhlasila, že vysílatelé mohou snižovat náklady, zvyšovat různorodost a zlepšovat kvalitu použitím nových komunikačních technologií. Pro zlepšení regulace vysílání a povzbuzení technické modernizace, Komise doporučuje:

1. Pro dosažení pluralismu ve vysílání musí být počet frekvencí pro použití rozhlasovými a televizními stanicemi v soukromém sektoru co možná nejvyšší. Za tím účelem by měly vlády rezervovat co nejmenší množství frekvencí pro vojenské a vládní použití. Vlády by měly oznámit frekvenční pásma (nikoliv však specifické frekvence), vyhrazená pro tyto účely.

2. Všechny frekvence volně k dispozici by měly být veřejně dány ve známost.

3. Potenciální vysílatelé by měli potřebovat pouze jednu licenci k obsazení frekvence, a to na základě pouze jedné žádosti u jediné, politicky nezávislé agentury.

4. Licence by měla propadnout, nebude-li použita do jednoho roku a pokud nebude prokázána snaha o dobrou vůli. Tento požadavek by se měl týkat státních a soukromých držitelů licencí.

5. Žádná licence by neměla být udělena, aniž by předem nebylo veřejně vyhlášeno, že je k dispozici, a nebyla poskytnuta reálná příležitost pro podání žádosti.

6. Přinejmenším některé licence by měly být přidělovány na základě veřejné aukce. Určitý výnos z těchto aukcí by měl jít na veřejnoprávní vysílání.

7. Licence by se měly přidělovat na nejméně 5 a nejvýše 15 let. Po vypršení lhůty by tyto licence měly být předmětem soutěže.

8. Pro zajištění nejnižších nákladů a co nejrychlejšího zavedení digitální technologie by měli rozhodující činitelé požadovat, aby dekodéry používaly "otevřenou architekturu", tj., aby používaly generickou technologii zakódování.

9. Mělo by se rozšířit používání rozhlasu. Je to účinný a nenákladný způsob, jak sloužit potřebám minoritních a zájmových skupin posluchačů. Rozhlas může být dále vylepšován novými technologiemi.

10. Veřejnoprávní vysílací příležitosti jak pro televizi, tak pro rozhlas, by měly být vyhraženy pro službu potřebám, které neplní tržní konkurence.

Legislativa, která je v souladu se zásadami v tomto dokumentu, by měla být vtělena do zákona. Taková legislativa by také povzbudila investice a obchod, který může stimulovat technologický rozvoj vysílání.

1. 2. JAK ČESKÁ TELEVIZE VIDÍ, ŽE NAPLŇUJE SVÉ VEŘEJNOPRÁVNÍ POSLANÍ

U kořene mnoha problémů a polemik ohledně poslání České televize je nepříliš vhodný český termín veřejnoprávní televize. Ve skutečnosti je mnohem přesnější doslovný překlad anglického termínu public service television, tedy televize veřejné služby.

V zásadě plní televize veřejné služby v státě velikosti České republiky dva úkoly: je normotvornou mediální institucí (z toho také vyplývá její větší důvěryhodnost proti televizím komerčním, potvrzená výzkumy veřejného mínění) a pokrývá zejména tu část spektra televizních pořadů, kterou z ekonomických důvodů nemohou pokrýt televize komerční. To ji také legitimuje jako jediného adresáta výnosu televizního poplatku.

Oba tyto základní úkoly se zčásti překrývají. Ne zcela: ve výše zmíněné definici je podstatná velikost mediálního trhu, na němž ta či ona televize v rámci služby veřejnosti vysílá. Jde o to, že 1% diváků v České republice je z hlediska komerčních televizních stanic diametrálně odlišné od 1% diváků ve Spolkové republice Německo nebo v Itálii. Na malém a méně koupěschopném trhu se část škály pořadů posouvá z oblasti působnosti komerčních stanic do sféry, kterou může pokrýt pouze vysílatel veřejné služby. Typickým příkladem mohou být sportovní pořady: pokud se na většinu z nich (kromě špičkových fotbalových a hokejových zápasů) dívá maximálně 6% diváků, je to v SRN nebo v Itálii pro komerčního vysílatele velmi lukrativní záležitost, ale totéž procento v České republice je hluboko pod hranicí rentability komerční televize. Proto se u nás většina sportovních přenosů stává automaticky předmětem zájmu pouze televize veřejné služby.

K normotvorné složce vysílání České televize patří především zpravodajství, publicistika a dokumentární tvorba, vedle nich pak původní dramatická tvorba a filmová dramaturgie specializovaných "schematových oken", televizních filmových klubů. Ve zpravodajství jde ve veřejné službě především o pokrytí a kontext zpráv (širší a podrobnější informace ze zahraničí, méně "senzačních" událostí a více zpráv o politickém, diplomatickém, ekonomickém a kulturním dění, soustavné a postupné informování diváka o vývoji jednotlivých událostí), o formáty (komentované zpravodajství typu "21"), o zastoupení regionálního zpravodajství (Večerníky) a o myšlenkovou a v neposlední řadě také jazykovou stránku zpravodajství. V posledních dvou zmíněných oblastech je normotvorná úloha televize veřejné služby naprosto nezastupitelná a proto na ni Česká televize dbá přednostně. V oblasti publicistiky a dokumentu platí totéž. Větší důraz tu však náleží dramaturgii (zejména při výběru z nabídky zahraniční dokumentární tvorby).

Normotvorná úloha České televize v oblasti původní dramatické tvorby se projevuje v dramaturgii televizních inscenací a filmů, jejichž producentem nebo koproducentem je televize veřejné služby. Nabízet každý týden dvě nová dramatická díla vlastní produkce (jeden díl nového seriálu a inscenaci nebo televizní film) není pro některé televize veřejné služby v Evropě zcela běžné. Normu vkusu však televize veřejné služby chtě nechtě určuje také dramaturgií převzatých filmů, seriálů a záznamů divadelních představení, které uvádí. Proto Česká televize uvádí tři ucelené řady filmových klubů, koncipované buď podle osobností, nebo provenienčně, a proti předchozím letům se zcela programově vzdala některých divácky velmi atraktivních titulů (např. Beverly Hills nebo Dallasu), které přenechala televizím komerčním. Výrazný vliv sehrávají v tomto smyslu také sobotní divadelní inscenace, opery, koncerty a baletní představení, nelimitované stopážově (ČT k tomuto účelu využívá sobotního večera proto, že je to jediný den v týdnu, kdy čas po 20.00 není členěn zpravodajským pořadem "21"). Během roku 1995 opět zpřísnila svá dramaturgická kritéria a zdokonalila výběr nasazovaných pořadů směrem k vyšší kvalitativní úrovni, aby své normotvorné úloze dostála.

Službu menšinám, tj. pro komerční televize dnes a výhledově i do budoucna nezajímavou, plní Česká televize opět ve dvou směrech: vůči menšinám, definovaným z vyšší moci (tj. menšinám zdravotně postižených, etnickým a národnostním menšinám, seniorům) a menšinám, definovaných vlastní volbou - např. věřícím, kulturní veřejnosti, příznivcům menšinových sportů. V této oblasti vzrůstá význam sociodemografického výzkumu, neboť jedině jeho výsledky mohou managementu České televize poskytnout vodítko pro nasazování pořadů, určených těmto menšinám, do vysílání. Jde o specifika jejich životního rytmu, neboť v divácky frekventovaných časech, v tzv. prime time, se tyto skupiny chovají vesměs jako zbytek populace. Naopak přes den nebo v druhém večerním pásmu se jejich činnosti od ostatní populace liší - přizpůsobit speciální televizní vysílání jejich životnímu rytmu se daří právě využíváním výsledků výzkumu. Výjimku z tohoto pravidla představují kulturně náročnější diváci a diváci sportovních přenosů - jim především je v prime time určen vysílací okruh ČT2, koncipovaný jako výrazně alternativní. Tato programová strategie se podle výsledků sociologického výzkumu velmi osvědčila a model vysílání tak, jak byl koncipován od 4. září 1995, přinesl České televizi poprvé od zahájení provozu celoplošné komerční televizní stanice v České republice dlouhodobý vzestup diváckého zájmu.

Odlišnost televize veřejné služby od televize komerční lze vyjádřit také statisticky. U jednoduše definovatelných typů pořadů je rozdíl vyjádřitelný např. klíčem seriálů: pokud komerční televize vysílala v roce 1995 průměrně 13 seriálů denně, okruh ČT1 mezi 5 - 6 seriály denně a okruh ČT2 méně než jeden seriál denně - tam většinou běžel proti hlavním zpravodajským pořadům obou celoplošných stanic, opět aby vytvářel diváckou alternativu. U ostatních programových typů s výjimkou zpravodajství je aplikace tohoto klíče poněkud složitější, neboť vyžaduje nalezení přesnějších kritérií pro popis těchto pořadů. Přesto i jediné použité kritérium dostatečně zřetelně ukazuje rozdíl mezi jednotlivými celoplošnými televizními okruhy v České republice. Ukazuje se, že jednotlivé součásti tohoto spektra jsou vzájemně nezastupitelné.

Programovou strukturu demonstrují údaje o vysílání ČT v roce 1995 uvedené v příloze č. 4. 1.

1. 3. JAK ČESKÁ TELEVIZE VIDÍ SVOU HOSPODÁRNOST V ROCE 1995

Česká televize se během roku 1995 dostala do objektivně neovlivnitelné situace, ve které pocítila změny a vývoj na mediálním trhu. Podobným vývojem procházely a procházejí i ostatní veřejnoprávní televize v celé Evropě.

V souvislosti s existencí komerční televize poklesly v důsledku nižší sledovanosti v letech 1994 a 1995 výnosy ČT z vysílání reklam. Skutečnost je taková (viz Příloha 4. 3.), že ve srovnání s rokem 1993 dosáhly příjmy z reklam v roce 1995 pouze 34%. Vzhledem k celkovým příjmům ČT v roce 1995 činily výnosy z vysílání reklam pouze 16%.

Během roku 1995 pokračoval růst mnoha druhů nákladů. Platí to především pro veškeré "vstupy", tj. všechny druhy energií, ceny nakupovaných pořadů domácí a zahraniční produkce, vysílacích práv k velkým sportovním událostem (včetně astronomického růstu cen za technické služby související s realizací přenosů z těchto událostí). Zvyšování se ovšem týkalo i úhrad ochranným autorským organizacím, provozovacích honorářů a spojových nákladů za šíření a přenos signálu z důvodu rozšiřování vysílací sítě ČT2. Po přiřazení poplatků za členství ČT v EBU, nákladů za agenturní zpravodajství, odpisů investičního majetku, nákladů na inkaso České pošty za vybírání televizních poplatků, DPH bez nároku na odpočet k výše uvedeným nákladovým položkám, dostaneme téměř kompletní výčet neovlivnitelných nákladů, z nichž většina souvisí s výrobou a vysíláním televizních pořadů. Nárůst uvedených nákladů je často vyšší než každoroční inflace. Vyjmenované náklady, jejichž výši ČT nemůže ovlivnit, tvoří 42% celkových nákladů. V případě, že za neovlivnitelný náklad budeme považovat při stálém snižování počtu zaměstnanců i mzdy a z nich vyplývající zákonné pojištění, nemůže ČT bez ohrožení svého provozu ovlivnit 65% svých nákladů.

Reakcí České televize na popsaný nepříznivý vývoj v příjmové i nákladové stránce rozpočtu byla realizace řady razantních opatření směřujících k maximálnímu snížení ovlivnitelných nákladových položek. Tyto kroky šly často až na samou hranici únosnosti (např. omezování prostředků na opravy a údržbu) a mohou se projevit v nejbližších letech negativně. Souhrn těchto úsporných opatření je obsažen v "Rozhodnutí generálního ředitele č. 12 ze dne 6. června 1995" a jednotlivá úsporná opatření byla zaměřena zejména do těchto oblastí:

- plošné snížení stavu zaměstnanců ČT o 10% (uskutečněno do 30. 9. 1995),

- snížení prostředků na opravy, údržbu a na investice ve výši téměř 50 mil. Kč (okamžitě),

- snížení rozpočtů všech útvarů o více než 6% (okamžitě),

- omezené uplatnění mzdové valorizace k 1. 7. 1995.

Všechny tyto úkoly se podařilo splnit.

Jak vyplývá z tabulek v Příloze 4. 3., pokračovala Česká televize v nastoupeném trendu zvyšování objemu výroby a vysílání programu při současném snižování průměrných nákladů na 1 hodinu výroby.

Vývoj hlavních ukazatelů, vzhledem k výše uvedeným faktům, dovoluje konstatovat, že hospodaření České televize je efektivní, což dokládají i výsledky analýzy činnosti České televize zpracované firmou Coopers and Lybrand. Zároveň zůstala nezohledněna každoroční inflace ve výši televizního poplatku, který zůstává již pátý rok na stejné výši.

Podrobnou zprávu o hospodářské a komerční činnosti České televize obsahuje Příloha č. 4. 3., část C.

1. 4. TECHNIKA A VÝROBA 1995

Rok 1995 byl obdobím úsporných ekonomických opatření v celé České televizi. Přesto byla v tomto roce realizována celá řada nezbytných investičních akcí, které umožní České televizi v blízké době definitivní přechod k plně digitální televizi. Tyto akce jsou součástí koncepce v oblasti komunikačních médií ve shodě s celosvětovou strategií.

Potřeby České televize pro zajištění výroby a vysílání pořadů byly daleko větší. Jen prostý součet oprávněných požadavků na rekonstrukci a obnovu zastaralých technických zařízení činil více než 600 miliónů Kč, což byl trojnásobek celkové částky vyčleněné pro nové investice na základě finančních možností České televize. Technická rada nakonec drasticky redukovala požadavky a navrhla realizaci akcí tzv. "životně důležitých".

V prvé řadě bylo nutno dále pokračovat v modernizaci vysílání, a to těch objektů a zařízení, které prakticky od dokončení výstavby Kavčích hor v 70. letech nedoznaly žádných změn. Na rekonstrukci odbavovacích pracovišť se navázalo modernizací centrálního rozvodu signálů, centrálního dispečinku, dorozumívací ústředny, vysokofrekvenčního rozvodu signálů a centrální přijímací stanice satelitních signálů. Tato rozsáhlá akce byla započata již v roce 1994 a bude dokončena v roce 1996. S modernizací vysílání souvisí i rekonstrukce režijních komplexů RK 13 a RK 12 ve vysílacím objektu, které se podílejí na výrobě autopropagačních pořadů pro vysílání obou programů České televize.

V rámci služby veřejnosti se začaly na programech ČT1 i ČT2 vysílat signály VPS a skryté podtitulky pro sluchově postižené. Náhradou za provozně nevyhovující jednokanálový diskový záznam obrazu a zvuku na odbavovacích pracovištích byly zakoupeny a instalovány dva špičkové čtyřkanálové diskové záznamy firmy Tektronix Profile. Přínosem se kromě zlepšení provozních možností stalo i zvýšení spolehlivosti a bezporuchová komunikace s řídícím systémem vysílání.

Další významnou akcí byla rekonstrukce největších studií 4 a 5 určených zejména pro hranou tvorbu. Kamery se snímacími elektronkami byly nahrazeny moderními kamerami se snímacími čipy CCD s možností změny formátu 4 : 3 na 16 : 9. Rekonstruována byla také režie a technická kontrola studií, samozřejmě vše s digitálním zpracováním obrazu.

Ve zvukové technice pokračovala modernizace dabingových pracovišť vybudováním již druhého digitálního dialogového studia (DS 1) ve čtyřkanálovém provedení, které přineslo výrazné zrychlení výrobního procesu a také zkvalitnění práce bez zbytečných prostojů.

Ve filmové technice šlo především o zlepšení vybavenosti vzhledem k novému trendu natáčení na 35 mm film. Do provozu byla uvedena nová kamera Aaton, takže Česká televize nyní disponuje dvěma špičkovými kamerami pro natáčení 35 mm filmů a stala se tak jedním z mála producentů filmových projektů tohoto formátu v České republice. Pro speciální použití bylo zakoupeno stabilizační zařízení Steadicam, které významně pomáhá kameramanům při tvorbě pohybově náročných záběrů. Výčet nových zařízení lze také doplnit o moderní čističku filmů. Filmové laboratoře České televize nyní garantují veškeré zpracování filmových materiálů 35 mm, Super 16 mm a klasický 16 mm na vysoké úrovni.

V objektu zpravodajství bylo bezesporu největší akcí vybudování moderní velkoplošné redakce včetně několika střihových pracovišť (newsroom), která přinesla výrazné zlepšení týmové práce při přípravě zpravodajských pořadů, průběžnou aktualizaci zpráv a větší redaktorský komfort. Mezi další akce většího rozsahu patřila i rekonstrukce střihového pracoviště TMZ 5 a obnovení osvětlovacího parku ve studiu 8.

Televizní studio Ostrava v roce 1995 uvedlo do provozu moderní digitální režii s kamerovými řetězy, které se používají pro natáčení ve dvou na sobě nezávislých studiích umožňujících také provoz ve formátu 16 : 9. Prvním úspěchem je natočení dvou prestižních inscenací "Kean" a "Azrael, anděl smrti", obou ve formátu 16 : 9.

V televizním studiu Brno byla dokončena kompletní přestavba provozní budovy Typos a pokračovala modernizace založená na digitálním formátu záznamu D3. V roce 1995 byl rovněž modernizován přenosový vůz, který nyní pracuje s digitálními kamerami Panasonic a novou režií. Významnou akcí se stalo také vybudování nového pracoviště elektronické grafiky.

Vedle investičních akcí, jejichž výsledky je možno prakticky okamžitě hodnotit, existují projekty podpůrného nebo dlouhodobého charakteru. Vybudování chladící stanice bez freonů, tak, jak ukládá zákon, a trafostanice 2 400 V si vyžádalo v roce 1995 prostředky ve výši téměř 40 miliónů Kč. Bez těchto zařízení však nelze zajistit provoz všech technických provozů a kapacit, především vysílání a výrobu zpravodajských pořadů.

Významné modernizační akce proběhly i na úseku informatiky. Byla dokončena globální specifikace celého informačního systému České televize, pokračovala rekonstrukce síťové komunikační infrastruktury pomocí moderní kabeláže Systimax, byl instalován výkonný centrální směrovač, postupně pokračovala obnova zastaralých osobních počítačů a byly realizovány i pilotní instalace některých softwarových balíků. Významným krokem bylo v závěru roku i připojení ČT k celosvětové síti Internet.

Shrneme-li stav techniky a její rozvoj v roce 1995, musíme konstatovat, že se i přes finanční obtíže podařilo udržet krok se světovým vývojem a omezit zastarávání technického vybavení. Naplnily se tak i některé z postulátů obsažených v loni formulovaném materiálu Strategie České televize.