Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1996 – 1998

a) z návrhu není zřejmé, zda působnost ochránce by se měla vztahovat jen na základní lidská práva a svobody, anebo má být pojata šířeji s tím, že se vztahuje na ochranu práv ve všech oblastech.

Z některých ustanovení návrhu a především z důvodové zprávy se jeví, že ochránce by měl působit pouze v oblasti dodržování lidských práv a základních svobod. Tato ústavněprávní kategorie je v právním řádu vymezena Listinou základních práv a svobod čl. 10 Ústavy a příslušnými mezinárodními smlouvami. V § 20 se však hovoří obecně o tom, jak bude postupovat ochránce, nezjistí-li "porušení zákona nebo jiného právního předpisu" a dokonce nezjistí-li "jiná pochybení";

b) působnost ochránce se má podle § 2 odst. 1 vztahovat v celém rozsahu též na činnost státního zastupitelství a Policie České republiky, včetně přípravného řízení trestního. Vzhledem k procesnímu postavení vyšetřovatele a státního zástupce a k jejich vzájemným vazbám není možné, aby se působnost ochránce na přípravné řízení trestní vztahovala. Nelze např. připustit, aby vyšetřovatel měl v konkrétní věci provádět důkaz, který ochránce navrhne, nebo odůvodňovat, proč takový důkaz nelze provést. Stejně tak nelze připustit, že by státní zástupce byl povinen ochránci poskytnout vysvětlení, proč v konkrétní věci podal obžalobu. Působnost ochránce ve vztahu k vyšetřovateli by se střetávala s oprávněními státního zástupce, která vyplývají z jeho dozoru nad zachováváním zákonnosti v přípravném řízení (§ 174 tr. řádu). Lze najít celou řadu dalších konkrétních skutkových a procesních situací, jimiž by bylo možno dále dokumentovat nepřípustnost působnosti ochránce v přípravném řízení trestním;

c) naproti tomu z ustanovení § 2 není zřejmé, proč působnost ochránce se nemá vztahovat na nestátní zdravotnická zařízení, jestliže i ty rozhodují o právech, oprávněných zájmech, popř. povinnostech občanů;

d) upozorňuje se, že text § 3 odst. 2 je v rozporu s důvodovou zprávou k témuž ustanovení, pokud jde o požadavek vysokoškolského právnického vzdělání;

e) v § 4 není definováno, co se rozumí pojmem "placená funkce" a stejně tak pojmem "sportovní činnost". Jde o pojmy, které např. zákoník práce nezná. Zařazení pozměněného textu části § 73 odst. 2 zákoníku práce není vhodné z hlediska jednoty právního řádu. Pokud by například "sportovní činnost" byla vykonávána profesionálně, jde o výdělečnou činnost;

f) dořešen není vztah mezi ustanoveními § 6 a 8. Obě ustanovení řeší ochranu informací, které byly získány v souvislosti s výkonem funkce obhájce, přičemž mlčenlivosti může ochránce a další zaměstnanec Kanceláře zbavit pouze předseda Poslanecké sněmovny (a to i vůči orgánům činným v trestním řízení). O možnosti orgánů činných v trestním řízení nahlédnout do spisů však může podle předloženého návrhu rozhodnout každý řadový zaměstnanec Kanceláře.

Je také třeba vzít v úvahu, že činnost ochránce by měla být především řídící a rozhodovací a jednotlivé spisy by měli zpracovávat odborní zaměstnanci Kanceláře. Není proto jasné, co se rozumí pod pojmem spisy ochránce a zda tento pojem zahrnuje i spisy odborných zaměstnanců;

g) vzhledem k tomu, že v § 7 nejsou upraveny důsledky kárného opatření - napomenutí, lze předpokládat, že se jedná o újmu pouze morální. V tomto případě by bylo vhodné zvážit, zda má být institut kárného provinění vůbec zákonem upraven;

h) u § 11 písm.b) není jasné, zda podání postoupené poslancem, senátorem nebo orgánem Poslanecké sněmovny ochránci musí být jemu adresováno, nebo je na zvážení postupujících, zda a co ochránci ze své korespondence přidělí;

ch) u § 15 odst. 1 písm. c) a d) není jasné, proč je v písm. c) ohledně institutu odložení podání vytvářena tak složitá a přitom nepřesná konstrukce, která navíc nepokrývá případy, kdy o věci rozhodl okresní soud a jeho rozhodnutí nabylo právní moci. Namísto dosavadního § 15 odst. 1 písm. c) a d) by mělo být jasně stanoveno, že ochránce odloží podání, jestliže jeho předmětem je věc, která je soudem projednávána nebo již byla soudem projednána a rozhodnuta;

Text § 16 odst. 2 není zcela srozumitelný a vzbuzuje tak pochybnosti, zda smyslem tohoto ustanovení nemá být m.j. oprávnění ochránce sledovat průtahy a jiný, tj. i procesní postup soudů. Pokud by tomu tak mělo být, je nutno takovéto oprávnění považovat za nepřípustné;

j) nejasný je vztah mezi ustanoveními § 25 odst. 1 a § 26 odst. 1, neboť podle jednoho ustanovení zprávy ochránce projednává petiční výbor Poslanecké sněmovny a podle druhého ustanovení ochránce podává souhrnnou zprávu Poslanecké sněmovně. Kromě toho se upozorňuje, že event. úkoly petičního výboru by měly být upraveny v jednacím řádu Poslanecké sněmovny a nikoliv v tomto navrhovaném zákoně;

k) v ustanovení § 27 odst. 1 by mělo být rovněž uvedeno, že Kancelář je rozpočtovou organizací;

l) konstrukce navržená v § 27 odst. 3 podle níž by zaměstnanec Kanceláře byl na základě pověření ochránce oprávněn plnit úkoly svěřené navrhovaným zákonem ochránci, je zcela nepřijatelná. Pokud by tomu tak mělo být, museli by zaměstnanci Kanceláře jednat jménem ochránce a to by muselo být v zákoně výslovně vymezeno včetně výslovné úpravy rozsahu práv a povinností zaměstnanců Kanceláře pro tyto případy. Věc by nebylo možno řešit pověřením ze strany ochránce. Otázkou v této souvislosti je, zda má být ve smyslu § 1 konstituována funkce veřejného ochránce práv vykonávaná pouze jednou fyzickou osobou, anebo zda má být podle předloženého návrhu ve skutečnosti zřízen státní orgán, v jehož čele sice stojí ochránce, který však jedná jménem tohoto státního orgánu, stejně jako další odborní zaměstnanci, a nikoliv jménem svým;

m) podle ustanovení § 28 odst. 2 by ochránce měl být zaměstnancem Kanceláře. Mělo by se zřejmě jednat o veřejnou funkci, a zákon by pak měl stanovit, v jakém rozsahu by se na ochránce měl vztahovat zákoník práce (§ 2 odst. 1 zákoníku práce).

Pokud jde o jiné než odborné zaměstnance Kanceláře, měli by být zaměstnáni v pracovním poměru podle zákoníku práce a to bezvýhradně, nelze proto akceptovat návrh, že jejich pracovní poměr se řídí zákoníkem práce, pokud tento zákon nestanoví jinak;