Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1996 – 1998

Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky souhlasí s Úmluvou Organizace spojených národů o bezpečnosti personálu OSN a přidruženého personálu, přijatou rezolucí Valného shromáždění Organizace spojených národů č. 49/59 z 9. prosince 1994.

Práce na přípravě Úmluvy o bezpečnosti personálu OSN a přidruženého personálu (dále jen "Úmluva") byly iniciovány 48. Valným shromážděním OSN v souvislosti se stále častěji se opakujícími útoky na tento personál v "problémových" oblastech jeho nasazení, především tam, kde chybí nebo je nedostatečná efektivní kontrola území ze strany teritoriálního suveréna. Celá záležitost vypracování Úmluvy byla velmi konsensuální a proto již v průběhu 49. VS OSN byla dne 9. prosince 1994 rezolucí VS OSN č. 49/59 Úmluva přijata a otevřena k podpisu.

Předmětem Úmluvy je částečná uniformizace postihu určitých obzvláště závažných jednání namířených proti personálu OSN zavedením specifického mezinárodního trestního režimu těchto útoků na personál OSN či přidružený personál. Úmluva tedy za tímto účelem definuje příslušné skutkové podstaty takových útoků (čl. 9 v kombinaci s čl.1 a čl. 2), přičemž pro ně jednak zakládá trestní jurisdikci jednotlivých zúčastněných smluvních stran (čl. 10), jednak stanoví povinnost smluvních stran uplatnit pro tyto trestné činy zásadu "soudit nebo vydat" (čl. 13 - 15). Úmluva zároveň upravuje některé procesně-právní prvky vztahující se k národnímu řízení ve věci Úmluvou definovaných trestných činů, zejména všeobecný požadavek záruky spravedlivého zacházení (čl. 17) a povinnost smluvních stran předávat jiným smluvním stranám určité informace o faktech, souvisejících se spácháním takových trestných činů (čl. 12), dále o přijatých opatřeních proti podezřelému a o zahájeném řízení (čl. 13 odst. 2) a konečně i o výsledku řízení (čl. 18).

Takto koncipovaná konstrukce Úmluvy je již v mezinárodním právu dostatečně známá a ověřená - odpovídá naprosto přesně pojetí mezinárodního režimu některých trestných činů, které již bylo vyjádřeno např. v Úmluvě o zabránění a trestání trestných činů proti osobám požívajícím mezinárodní ochrany včetně diplomatických zástupců ze 14. prosince 1973, jež byla vyhlášena vyhláškou ministra zahraničních věcí pod č. 131/1978 Sb. Jedinou podstatnější odchylkou Úmluvy v porovnání s obsahem této smlouvy je přitom definice "chráněných" osob, neboť zde nejde o specifickou ochranu diplomatů či státních představitelů, ale o členy personálu OSN či přidruženého personálu účastnícího se na provádění "operace OSN". K tomu je třeba pouze podotknout, že jednotlivé kategorie chráněného personálu jsou Úmluvou definovány poměrně široce, což vyjadřuje snahu sjednotit v maximálně možné míře postavení všech osob, působících při akci OSN k udržení či obnově míru a bezpečnosti, popř. akci jiné povahy (např. čistě humanitární), pro kterou příslušný orgán OSN s přihlédnutím k existenci mimořádného rizika o aplikaci Úmluvy rozhodne. Vzhledem k výše zmíněným okolnostem je tudíž obsah Úmluvy našemu právnímu řádu již z valné části dobře znám a provádění Úmluvy by proto nemělo působit problémy.

V tomto smyslu je třeba zejména podtrhnout, že provádění Úmluvy nebude vyžadovat přijetí zvláštního prováděcího zákona, který by novelizoval trestní zákon a trestní řád. Úmluva neukládá státům zavést přímo skutkovou podstatu "útoku na bezpečnost personálu OSN či přidruženého personálu", ale umožňuje jednotlivé typy útoků proti tomuto personálu (čl. 9 Úmluvy) postihovat podle obecnějších skutkových podstat, které mohou být již obsaženy v národním zákonodárství jednotlivých států. Ve stávajícím českém trestním právu jsou tyto skutkové podstaty již pokryty zvláštní částí trestního zákona. Pokud jde o založení jurisdikce podle čl. 10 Úmluvy, rovněž toto ustanovení bude moci být recipováno prostřednictvím stávajícího trestního zákona. Konečně i ustanovení čl. 13 - 18 Úmluvy mohou být provedena v rámci platného trestního řádu. Stejně se ostatně postupovalo již při sjednání zcela obdobné výše zmíněné úmluvy vyhlášené pod č. 131/1978 Sb., kdy rovněž nebyl přijat prováděcí zákon.

Úmluva je všeobecně považována za cenný přínos pro upevnění právního postavení personálu OSN v rámci operací OSN a její podpis nemá jen úzce právní rozměr a význam, ale je i aktem politické povahy, zdůrazňujícím snahu signatáře o přispění ke zlepšení situace sil OSN v terénu. Česká republika je jedním ze států, které se významně zapojují do mírových aktivit OSN formou vysílání vojenských jednotek, vojenských pozorovatelů a specialistů, jakož i civilních pozorovatelů do mírových operací a pozorovatelských a humanitárních misí. Včasným podpisem Úmluvy a následným vyjádřením vůle být touto Úmluvou vázána Česká republika projeví svůj eminentní zahraničněpolitický zájem na posílení statutu svých takto vysílaných příslušníků, především pokud jde o ochranu jejich bezpečnosti. Přitom podpis je podle čl. 24 Úmluvy možný jen do konce roku 1995, poté by připadal v úvahu již jen přístup k Úmluvě.

Úmluvu podepsalo k počátku dubna 1995 již 26 států, m. j. USA, Francie, SRN, Itálie, Španělsko, Švédsko, Norsko, Finsko, Dánsko, Polsko a další.

Vzhledem k tomu, že se jedná o smlouvu politické povahy, předpokládá sjednání Úmluvy souhlas Parlamentu ve smyslu čl. 49 Ústavy České republiky.

Provádění Úmluvy nebude znamenat žádné další nároky na státní rozpočet a její obsah je v plném souladu s ostatními mezinárodněprávními závazky České republiky, které v dané oblasti vhodným způsobem rozvíjí a doplňuje.

neoficiální překlad

Státy, které jsou stranami této úmluvy,

hluboce znepokojeny rostoucím počtem úmrtí a zranění způsobených záměrnými útoky proti personálu OSN a přidruženému personálu,

majíce na zřeteli to, že útoky proti personálu jednajícímu jménem OSN nebo jiné špatné zacházení s ním jsou neospravedlnitelné a nepřijatelné, nezávisle na tom, kdo se jich dopouští,

uznávajíce, že operace OSN jsou vedeny ve společném zájmu mezinárodního společenství a v souladu se zásadami a cíli Charty OSN,

potvrzujíce významný příspěvek personálu OSN a přidruženého personálu ke snahám OSN na poli preventivní diplomacie, peacemakingu, peacekeepingu, peacebuildingu a humanitárních a jiných operací,

vědomy si stávajících mechanismů zajištění bezpečnosti personálu OSN a přidruženého personálu, včetně kroků v tomto směru podniknutých hlavními orgány OSN,

uznávajíce nicméně, že stávající opatření na ochranu personálu OSN a přidruženého personálu jsou nedostatečná,

potvrzujíce, že efektivnost a bezpečnost operací OSN je posílena tam, kde jsou takové operace vedeny se souhlasem a spoluprací hostitelského státu,

vyzývajíce všechny státy, v nichž je rozmístěn personál OSN a přidružený personál, i všechny ostatní, jejichž pomoc bude tento personál případně potřebovat, aby poskytly všestrannou podporu s cílem usnadnit vedení operací OSN a splnění jejich mandátu,

přesvědčeny, že je naléhavě nutné přijmout vhodná a efektivní opatření pro předcházení útokům páchaným proti personálu OSN a přidruženému personálu a pro potrestání těch, kdo takové útoky spáchali,

se dohodly na tomto:

Pro účely této úmluvy:

a) "Personál OSN" označuje:

i) Osoby najaté nebo přidělené generálním tajemníkem OSN jako členové vojenských, policejních nebo civilních složek operace OSN;

ii) Jiné úředníky OSN nebo mezinárodních odborných organizací systému OSN nebo Mezinárodní agentury pro atomovou energii nebo znalce pověřené pro ně posláním, kteří jsou přítomni v úřední funkci v oblasti, kde je vedena operace OSN,

b) "Přidružený personál" označuje:

i) Osoby přidělené vládou některého státu nebo mezivládní organizací se souhlasem příslušného orgánu OSN,

ii) Osoby najaté generálním tajemníkem OSN nebo mezinárodní odbornou organizací systému OSN nebo Mezinárodní agenturou pro atomovou energii;

iii) Osoby přidělené humanitární nevládní organizací nebo agencií po dohodě s generálním tajemníkem OSN nebo s mezinárodní odbornou organizací systému OSN nebo s Mezinárodní agenturou pro atomovou energii, za účelem provádění činností na podporu naplňování mandátu operace OSN;

c) "Operace OSN" označuje operaci ustavenou příslušným orgánem OSN v souladu s Chartou OSN a vedenou z moci a pod kontrolou OSN;

i) tam, kde je účelem takové operace udržení nebo obnovení mezinárodního míru a bezpečnosti, nebo

ii) tam, kde Rada bezpečnosti nebo Valné shromáždění pro účely této Úmluvy prohlásila, že existuje výjimečné ohrožení bezpečnosti personálu účastnícího se operace;

d) "Hostitelský stát" označuje stát, na jehož území je vedena operace OSN;

e) "Tranzitní stát" označuje stát jiný než hostitelský stát, jehož územím projíždí personál OSN a přidružený personál nebo je prováženo jeho vybavení nebo je zde tento personál či jeho vybavení dočasně přítomen v souvislosti s operací OSN.

1. Tato úmluva se vztahuje na personál OSN a přidružený personál a na operaci OSN podle vymezení v článku 1.

2. Tato úmluva se nevztahuje na operaci OSN vedenou z pověření Rady bezpečnosti jako donucovací akce podle kapitoly VII Charty OSN, na níž se podílí členové personálu jako kombatanti proti organizovaným ozbrojeným silám a na něž se vztahuje právo mezinárodních ozbrojených konfliktů.

1. Vojenské a policejní složky operace OSN a jejich vozidla, plavidla a letadla ponesou rozlišující označení. Ostatní personál, vozidla, plavidla a letadla účastnící se operace OSN ponesou patřičné označení, nerozhodne-li generální tajemník OSN jinak.

2. Veškerý personál OSN a přidružený personál ponese příslušné doklady totožnosti.

Hostitelský stát a OSN co nejdříve uzavřou dohodu o statutu operace OSN a veškerého personálu účastnícího se operace, včetně, mimo jiné, ustanovení o výsadách a imunitách vojenských a policejních složek operace.

Tranzitní stát usnadní nerušený průjezd personálu OSN a přidruženého personálu a jeho vybavení do a z hostitelského státu.

1. Aniž by tím byly dotčeny jeho případné výsady a imunity nebo nároky vyplývající z jeho povinností, personál OSN a přidružený personál:

a) bude dbát zákonů a předpisů hostitelského státu a tranzitního státu, a

b) zdrží se akcí nebo činností neslučitelných s nestranným a mezinárodním charakterem jeho povinností.

2. Generální tajemník OSN přijme všechna vhodná opatření k zajištění dodržování těchto povinností.

1. Personál OSN a přidružený personál, jeho vybavení a objekty, se nestanou cílem útoku nebo jakékoliv akce bránící výkonu jejich mandátu.

2. Smluvní strany přijmou všechna příslušná opatření k zajištění bezpečnosti a ochrany personálu OSN a přidruženého personálu. Smluvní strany zejména podniknou všechny příslušné kroky na ochranu personálu OSN a přidruženého personálu rozmístěného na jejich území před trestnými činy uvedenými v článku 9.

3. Smluvní strany budou podle potřeby při provádění této Úmluvy spolupracovat s OSN a ostatními státy, které jsou smluvními stranami, a to zvláště v případě, kdy hostitelský stát není schopen sám přijmout požadovaná opatření.

Pokud platná dohoda o statutu sil nestanoví jinak, personál OSN nebo přidružený personál, který bude zajat nebo zadržen při výkonu svých povinností a bude určena jeho totožnost, nebude podroben výslechu a bude neprodleně propuštěn nebo vrácen orgánům OSN nebo jiným příslušným orgánům. Do jeho propuštění bude s takovým personálem zacházeno v souladu s všeobecně uznávanými normami lidských práv a zásadami a duchem Ženevských úmluv z roku 1949.

1. Úmyslné spáchání:

a) vraždy, únosu nebo jiného útoku proti osobě člena personálu OSN nebo přidruženého personálu nebo jeho svobodě;

b) násilného útoku proti úředním místnostem, soukromému obydlí nebo dopravnímu prostředku člena personálu OSN nebo přidruženého personálu, který by mohl ohrozit jeho osobu nebo svobodu;

c) hrozby takového útoku s cílem donutit fyzickou nebo právnickou osobu k nějakému jednání nebo ke zdržení se nějakého jednání;

d) pokusu o takový útok, a

e) činu představujícího spolupachatelství takového útoku nebo pokusu o spáchání takového útoku nebo organizování takového útoku nebo vydání příkazu ke spáchání takového útoku jiným osobám;

bude každou smluvní stranou kvalifikováno jako trestný čin podle jejího vnitrostátního zákonodárství.

2. Každá smluvní strana stanoví přiměřené tresty za trestné činy uvedené v odst. 1, s přihlédnutím k jejich závažnému charakteru.

1. Každá smluvní strana přijme opatření nezbytná k tomu, aby byla dána pravomoc jejích soudů pokud jde o trestné činy uvedené v článku 9 v následujících případech:

a) je-li trestný čin spáchán na území tohoto státu nebo na palubě lodi nebo letadla registrovaných v tomto státě;

b) je-li domnělý pachatel státním příslušníkem tohoto státu.

2. Smluvní strana může rovněž stanovit svou jurisdikci nad jakýmkoli takovým trestným činem spáchaným:

a) bezdomovcem s trvalým pobytem v tomto státu, nebo

b) ve vztahu k občanovi tohoto státu nebo

c) ve snaze přimět tento stát k nějakému jednání nebo zdržení se nějakého jednání.

3. Každá smluvní strana, která stanovila svou jurisdikci podle odstavce 2, to oznámí generálnímu tajemníkovi OSN. Jestliže tato smluvní strana následně tuto jurisdikci zruší, oznámí to generálnímu tajemníkovi OSN.

4. Každá smluvní strana přijme opatření nezbytná pro stanovení své jurisdikce nad trestnými činy uvedenými v článku 9 v případech, kdy domnělý pachatel se nachází na jejím území a nebude vydán v souladu s článkem 15 některé ze smluvních stran, které stanovily svou jurisdikci v souladu s odstavcem 1 nebo 2.

5. Tato úmluva nevylučuje jinou trestní pravomoc vykonávanou v souladu s vnitrostátním právem.

Smluvní strany spolupracují při předcházení trestným činům uvedeným v článku 9 zejména:

a) přijetím všech proveditelných opatření s cílem zabránit tomu, aby na jejich území byly konány přípravy ke spáchání takových trestných činů na jejich území nebo mimo ně, a

b) výměnou informací v souladu s jejich vnitrostátním právem a koordinací přijímání vhodných správních a jiných opatření k předcházení páchání takových trestných činů.

1. Za podmínek stanovených vnitrostátním právem sdělí smluvní strana, na jejímž území byl spáchán trestný čin uvedený v článku 9 a jež má důvod předpokládat, že domnělý pachatel uprchl z jejího území, generálnímu tajemníkovi OSN a, přímo nebo prostřednictvím generálního tajemníka, zainteresovanému státu nebo státům, veškeré příslušné skutečnosti týkající se spáchaného trestného činu a veškeré dostupné informace týkající se totožnosti domnělého pachatele.

2. Byl-li spáchán trestný čin uvedený v článku 9, vynaloží smluvní strana, která má informace týkající se oběti a okolností trestného činu, veškeré úsilí, aby neprodleně a v úplnosti takové informace předala za podmínek stanovených vnitrostátním právem generálnímu tajemníkovi OSN a zainteresovanému státu nebo státům.

1. Vyžadují-li to okolnosti, přijme smluvní strana, na jejímž území se nachází domnělý pachatel, v souladu se svým vnitrostátním právem, odpovídající opatření k zajištění přítomnosti této osoby za účelem trestního stíhání nebo vydání.

2. Opatření přijatá podle odstavce 1 budou oznámena v souladu s vnitrostátním právem bezodkladně generálnímu tajemníkovi OSN a, přímo nebo prostřednictvím generálního tajemníka:

a) státu, v němž byl trestný čin spáchán;

b) státu či státům, jejichž státním příslušníkem je domnělý pachatel nebo, je-li tato osoba bezdomovcem, na jejichž území má tato osoba trvalý pobyt;

c) státu či státům, jejichž státním příslušníkem je obět, a

d) jiným zainteresovaným státům.

Smluvní strana, na jejímž území se domnělý pachatel nachází, v případě, že tuto osobu nevydá, předá věc bez jakékoli výjimky a neopodstatněných průtahů svým příslušným orgánům k trestnímu stíhání v řízení podle vlastního zákonodárství. Tyto orgány budou rozhodovat stejným způsobem jako v případě běžného trestného činu závažného charakteru podle zákonodárství tohoto státu.

1. Trestné činy uvedené v článku 9, které nejsou zahrnuty ve smlouvách o vydávání osob existujících mezi smluvními stranami jako trestné činy podléhající vydání, se považují za trestné činy do těchto smluv jako takové začleněné. Smluvní strany se zavazují zahrnout tyto trestné činy mezi trestné činy podléhající vydání do každé smlouvy o vydávání, která mezi nimi bude uzavřena.

2. Jestliže smluvní strana, která vydávání váže na existenci smlouvy, obdrží žádost o vydání od jiné smluvní strany, s níž nemá uzavřenu smlouvu o vydávání, může podle vlastního uvážení považovat tuto úmluvu za právní základ pro vydání se zřetelem k těmto trestným činům. Vydání se bude řídit podmínkami stanovenými zákonodárstvím dožádaného státu.

3. Smluvní strany, které neváží vydávání na existenci smlouvy, uznávají mezi sebou tyto trestné činy za trestné činy podléhající vydávání za podmínek stanovených zákonodárstvím dožádaného státu.

4. Každý z těchto trestných činů bude pro účely vydávání mezi smluvními stranami považován za trestný čin spáchaný nejen v místě, kde k němu došlo, ale také na územích smluvních stran, které stanovily svou jurisdikci v souladu s článkem 10, odstavec 1 nebo 2.

1. Smluvní strany si navzájem poskytují v co největší míře pomoc ve spojitosti s trestním řízením zahájeným v souvislosti s trestnými činy uvedenými v článku 9, včetně pomoci při získávání důkazů nezbytných pro řízení, které mají k dispozici. Ve všech případech se uplatní zákonodárství dožádaného státu.

2. Ustanoveními odstavce 1 nejsou dotčeny závazky týkající se vzájemné právní pomoci, zakotvené v kterékoli jiné smlouvě.

1. Každé osobě, vůči které je vedeno vyšetřování nebo soudní řízení v souvislosti s některým z trestných činů uvedených v článku 9, se zaručuje spravedlivé zacházení, spravedlivé projednání věci a plná ochrana jejích práv ve všech stadiích vyšetřování nebo soudního řízení.

2. Domnělý pachatel bude oprávněn:

a) okamžitě se spojit s nejbližším vhodným zástupcem státu či států, jejichž je státním příslušníkem nebo které jsou jinak oprávněny chránit jeho práva nebo, jestliže je bezdomovcem, státu, jenž je na žádost této osoby ochoten chránit její práva, a

b) být navštěvován zástupcem tohoto státu či těchto států.

Smluvní strana, v níž je domnělý pachatel stíhán, oznámí konečný výsledek řízení generálnímu tajemníkovi OSN, který tuto informaci předá ostatním smluvním stranám.

Smluvní strany se zavazují, že budou tuto úmluvu šířit v co největší míře a zejména že její studium, stejně jako studium souvisejících ustanovení mezinárodního humanitárního práva, zahrnou do svých programů vojenské přípravy.

Žádné z ustanovení této úmluvy nemá vliv na:

a) platnost mezinárodního humanitárního práva a všeobecně uznávaných norem o lidských právech obsažených v mezinárodních instrumentech ve vztahu k ochraně operací OSN a personálu OSN a přidruženého personálu nebo pokud jde o odpovědnost tohoto personálu dbát tohoto práva a norem;

b) práva a povinnosti států v souladu s Chartou OSN týkající se souhlasu se vstupem osob na jejich území;

c) povinnost personálu OSN a přidruženého personálu jednat v souladu s mandátem operace OSN;

d) právo států dobrovolně vysílajících personál do operace OSN stáhnout tento personál z účasti na této operaci, nebo

e) právo na přiměřené odškodné splatné v případě úmrtí, pracovní neschopnosti, zranění nebo nemoci způsobené službou v rámci peacekeepingu osobám dobrovolně vyslaným státy do operací OSN.

Žádné z ustanovení této úmluvy nebude vykládáno jako omezení práva jednat v sebeobraně.

1. Jakýkoli spor mezi dvěma nebo více smluvními stranami týkající se výkladu nebo provádění této úmluvy, který nebude urovnán jednáním, bude na žádost jedné z nich postoupen rozhodčímu řízení. Nebudou-li strany schopny se dohodnout o organizaci rozhodčího řízení do šesti měsíců ode dne žádosti o rozhodčí řízení, může kterákoliv z těchto stran předložit spor Mezinárodnímu soudnímu dvoru žalobním podáním v souladu se Statutem Dvora.

2. Každá smluvní strana může při podpisu, ratifikaci, přijetí nebo schválení této úmluvy nebo přístupu k ní prohlásit, že se nepovažuje za vázanou celým odstavcem 1 nebo jeho částí. Ostatní smluvní strany nebudou vázány odstavcem 1 nebo jeho příslušnou částí ve vztahu ke kterékoli smluvní straně, která učinila takovou výhradu.

3. Kterákoli smluvní strana, která učinila výhradu podle odstavce 2, může kdykoli tuto výhradu odvolat oznámením generálnímu tajemníkovi OSN.

Na žádost jedné nebo několika smluvních stran a se souhlasem většiny smluvních stran svolá generální tajemník OSN zasedání smluvních stran k přezkoumání provádění této úmluvy a jakýchkoli problémů vzniklých při její aplikaci.

Tato úmluva bude otevřena k podpisu všem státům do 31. prosince 1995 v sídle OSN v New Yorku.

Tato úmluva podléhá ratifikaci, přijetí nebo schválení. Listiny o ratifikaci, přijetí nebo schválení budou uloženy u generálního tajemníka OSN.

Tato úmluva bude otevřena k přístupu každému státu. Listiny o přístupu budou uloženy u generálního tajemníka OSN.

1. Tato úmluva vstoupí v platnost třicet dnů poté, kdy budou uloženy dvacet dvě listiny o ratifikaci, přijetí, schválení nebo přístupu u generálního tajemníka OSN.

2. Pro každý stát, který tuto úmluvu ratifikuje, přijme, schválí nebo k ní přistoupí po uložení dvacáté druhé listiny o ratifikaci, přijetí, schválení nebo přístupu, vstoupí tato úmluva v platnost třicátého dne po uložení jeho listiny o ratifikaci, přijetí, schválení nebo přístupu.

1. Smluvní strana může tuto úmluvu vypovědět písemným oznámením generálnímu tajemníkovi OSN.

2. Výpověď nabyde účinnosti jeden rok po dni obdržení tohoto oznámení generálním tajemníkem OSN.

Původní vyhotovení této úmluvy, jejíž anglický, arabský, čínský, francouzský, ruský a španělský text mají tutéž platnost, bude uloženo u generálního tajemníka OSN, který zašle jeho ověřené kopie všem státům.

DÁNO v New Yorku devátého dne měsíce prosince roku tisícího devítistého devadesátého čtvrtého.