Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1996 – 1998

(1) K odbornému usměrňování péče o vytváření a ochranu zdravých životních podmínek je ustanoven v ministerstvu zdravotnictví jako orgán hygienické služby hlavní hygienik České republiky, kterého na návrh ministra zdravotnictví jmenuje a odvolává vláda. Ministr zdravotnictví může jmenovat zástupce hlavního hygienika České republiky.

(2) Hlavnímu hygienikovi České republiky náleží

a) vydávat obecně závazné směrnice k uskutečnění hygienických a epidemiologických zásad,

b) spolupracovat s ústředními orgány i s občanskými sdruženími [Zákon č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů, ve znění zákona č. 300/1990 Sb.] na zajišťování jejich úkolů při vytváření a ochraně zdravých životních podmínek, vyžadovat na nich, aby v rámci své působnosti prováděly účinná opatření ke zvyšování hygienické úrovně odvětví, a dozírat, jak plní tyto své úkoly,

c) podávat závazné posudky podle § 4; dávat souhlas k výrobě, dovozu a použití sér, očkovacích látek a biologických diagnostických přípravků,

d) vykonávat nebo zajišťovat dozor v závodech a zařízeních, u nichž je to třeba s ohledem na jejich význam nebo způsob provozu, a dávat závazné pokyny k odstranění zjištěných závad v takových závodech,

e) řídit, popřípadě provádět opatření proti vzniku a šíření přenosných nemocí a nemocí z povolání, která mají být prováděna celostátně nebo na území několika krajů, a stanovit mimořádná opatření při epidemii,

f) řídit a pokud je to třeba i provádět opatření ke zdravotnické ochraně státních hranic.

(3) Hlavní hygienik České republiky řídí v zásadních otázkách činnost nižších orgánů hygienické služby, kontroluje je, pomáhá jim při zajišťování odborné úrovně práce a dává jim příkazy a pokyny ve věcech celostátního dosahu.

(1) K zajištění celostátního dozoru na opatření k ochraně přírodních léčebných lázní a přírodních léčivých zdrojů a na jejich využití je zřízen v ministerstvu zdravotnictví Český inspektorát lázní a zřídel. Českému inspektorátu lázní a zřídel náleží zejména

a) sledovat hydrologické, klimatické, geologické a vegetační poměry z hlediska potřeb rozvoje lázeňství a připravovat opatření potřebná k ochraně přírodních léčebných lázní a přírodních léčivých zdrojů,

b) vykonávat dozor na dodržování lázeňských statutů a opatření k ochraně přírodních léčebných lázní a přírodních léčivých zdrojů,

c) provádět šetření a podávat návrhy nebo závazné posudky při prohlašování míst za lázeňská, při prohlašování přírodních zdrojů za léčivé, při vypracování lázeňských statutů, při určování ochranných pásem a jiných ochranných opatření, před schválením územních plánů, vydáním územních rozhodnutí a schválením projektů týkajících se lázeňského místa nebo ochranného pásma,

d) připravovat vymezení ochranných pásem a stanovit nezbytná prozatímní opatření.

(2) Pracovníci Českého inspektorátu lázní a zřídel postupují při plnění svých úkolů v organizacích podléhajících vrchnímu dozoru státní báňské správy v úzké součinnosti s jejími orgány.

(1) Pracovníci orgánů státní zdravotní správy jsou oprávněni za účelem zjišťování podkladů potřebných k zabezpečení výkonu státní správy na úseku zdravotnictví a při tvorbě státní zdravotní politiky v nezbytném rozsahu

a) vstupovat do zdravotnických zařízení s vědomím vedoucího zdravotnického zařízení,

b) vyžadovat od odborných pracovníků ve zdravotnictví potřebná sdělení, vyjádření a vysvětlení.

(2) Nahlížet do dokumentace o zdravotním stavu nemocného včetně pořizování výpisů nebo stejnopisů smějí vybraní pracovníci orgánů státní zdravotní správy. Jejich výčet a další podmínky pro nakládání se získanými informacemi stanoví zvláštní předpis.

(1) K odbornému usměrňování péče o vytváření a ochranu zdravých životních podmínek působí jako orgány hygienické služby

a) v okresech okresní hygienici, které jako svůj orgán ustanovuje do funkce a z funkce odvolává okresní úřad,

b) v krajích krajští hygienici (na území hlavního města Prahy hygienik hlavního města Prahy), které jako orgán státní správy zřizuje a ruší ministerstvo zdravotnictví České republiky.

(2) Krajského hygienika jmenuje a odvolává na návrh hlavního hygienika České republiky ministr zdravotnictví České republiky.

(3) Krajského hygienika přímo řídí hlavní hygienik České republiky.

(4) Okresnímu hygienikovi náleží

a) spolupracovat s ostatními orgány a složkami národního výboru a se složkami hospodářských a kulturních organizací na jejich úkolech při vytváření a ochraně zdravých životních podmínek a dozírat, jak jednotlivá odvětví a organizace plní v rámci své působnosti tyto úkoly,

b) podávat závazné posudky podle § 4,

c) řídit, provádět a zajišťovat hygienický dozor a dávat závazné pokyny k odstranění zjištěných závad, včetně zákazu určité činnosti a příkazu ke zničení zdravotně závadných poživatin a jiných výrobků nebo k jejich použití pro jiné účely,

d) řídit a pokud je to třeba i provádět a zajišťovat opatření proti vzniku a šíření přenosných nemocí a nemocí z povolání a stanovit mimořádná opatření při epidemii,

e) řídit a pokud je to třeba i provádět a zajišťovat opatření ke zdravotnické ochraně státních hranic.

(5) Krajský hygienik plní úkoly uvedené v odstavci 4 ve věcech přesahujících okresní význam nebo v případech, jejichž posouzení není možno zajistit v okresu. Úkoly uvedené v odstavci 4 může krajský hygienik (na území hlavního města Prahy hygienik hlavního města Prahy) plnit i pro spádová území dalších hygienických stanic sídlících ve městě, kde má krajská hygienická stanice (Hygienická stanice hlavního města Prahy) sídlo, dohodnou-li se na tom zřizovatelé hygienických stanic působících na území tohoto města; v takovém případě se tyto hygienické stanice sloučí.

(6) Krajský hygienik řídí a kontroluje činnost okresních hygieniků, pomáhá jim při zajišťování odborné úrovně práce a dává jim příkazy a pokyny ve věcech krajského dosahu.

(7) Krajský hygienik je nadřízeným orgánem okresního úřadu ve věcech, ve kterých vykonává státní správu okresní hygienik.

(8) Krajský hygienik je odvolacím orgánem ve vztahu k rozhodnutím okresních úřadů o uložení pokuty za porušování právních předpisů o vytváření a ochraně zdravých životních podmínek [Zákon České národní rady č. 36/1975 Sb., o pokutách za porušování právních předpisů o vytváření a ochraně zdravých životních podmínek.] vydaným na základě podnětů okresních hygieniků.

(1) Orgány hygienické služby a pracovníci Českého inspektorátu lázní a zřídel jsou oprávněni při plnění svých úkolů vstupovat do všech závodů, zařízení a objektů, odebírat v potřebném množství a rozsahu vzorky pro vyšetřování a požadovat potřebné doklady a údaje.

(2) Ustanovení odstavce 1 se vztahuje i na odborné pracovníky pověřené hlavním hygienikem České republiky výkonem oprávnění uvedených v § 71 odst. 2 písm. d) až f), na odborné pracovníky okresních hygienických stanic pověřené na návrh okresního hygienika okresními úřady a na odborné pracovníky krajských hygienických stanic, pověřené krajskými hygieniky výkonem oprávnění uvedených v § 75 odst. 4 písm. c) až e) a na obvodní lékaře, popřípadě i další lékaře, pokud plní úkoly uvedené v § 16 odst. 2.

(1) Lékaři nebo odborné komise zdravotnických zařízení ustavené podle zvláštních předpisů rozhodují v mezích zákona při výkonu zdravotní péče na základě posouzení zdravotního stavu o právech a povinnostech občanů týkajících se jejich zdraví.

(2) Má-li občan za to, že rozhodnutí nebo opatření podle odstavce 1 učiněné při výkonu zdravotní péče je nesprávné, může podat návrh na přezkoumání vedoucímu zdravotnického zařízení, který o něm rozhodne. Návrh na přezkoumání může podat též okresní správa sociálního zabezpečení. Nevyhoví-li vedoucí zdravotnického zařízení návrhu, předloží jej jako odvolání odvolacímu orgánu.

(3) O odvolání proti rozhodnutí nebo opatření vedoucího zdravotnického zařízení řízeného ministerstvem zdravotnictví rozhoduje toto ministerstvo, v ostatních případech okresní úřad (obvodní úřad, úřad města), v jehož obvodu se zdravotnické zařízení nachází.

(4) Návrh na přezkoumání podle odstavce 2 nebo 3 lze podat do 15 dnů, ve věcech dočasné pracovní neschopnosti do 3 dnů, ode dne, kdy rozhodnutí bylo občanu doručeno nebo opatření sděleno.

(5) Jinak se na rozhodování při výkonu zdravotní péče vztahují obecné předpisy o správním řízení [Zákon č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád).].

(6) Pro posouzení případů, u nichž vznikly pochybnosti, zda byl při výkonu zdravotní péče dodržen správný postup, popřípadě, zda bylo ublíženo na zdraví, ustanovuje ministr zdravotnictví České republiky a ředitelé (vedoucí) fakultních a dalších vybraných nemocnic jako své poradní orgány znalecké komise.

Vybrané nemocnice, postavení a činnost znaleckých komisí stanoví ministerstvo zdravotnictví vyhláškou.

(7) Ustanovení odstavců 1 až 4 se nevztahují na rozhodování o ukončení dočasné pracovní neschopnosti podle zvláštního zákona [§ 8a odst. 4 zákona ČNR č. 582/1991 Sb., ve znění zákona ČNR č. 590/1992 Sb.].

(1) Náhradu nákladů a škod vzniklých plněním povinností v péči o zdraví lidu, zejména prováděním nařízených hygienických a protiepidemických opatření a opatření k ochraně přírodních léčebných lázní a přírodních léčivých zdrojů nebo odběrem vzorků k těmto účelům, popřípadě příspěvek ke krytí takových nákladů nebo škod poskytuje stát, jen pokud to stanoví předpisy vydané podle tohoto zákona nebo jiné předpisy [Zákoníky: č. 40, 109/1964 Sb., č. 65/1965 Sb. Zákony: č. 27/1950 Sb., č. 54/1956 Sb., č. 103/1964 Sb. Vládní vyhláška č. 40/1963 Sb.].

(2) O náhradě škody vzniklé při poskytování zdravotnických služeb platí ustanovení občanského zákoníku; i když povinnost k náhradě škody nevznikla, může stát v mimořádných případech hodných zvláštního zřetele poskytnout poškozenému příspěvek.

(3) Předpisy vydané k provedení tohoto zákona stanoví, kdy škoda na zdraví způsobená očkováním nařízeným pro určité skupiny pracovníků vzhledem k povaze jejich pracovních úkolů se pokládá za pracovní úraz.

(1) Úkoly stanovené k ochraně zdraví lidu jinými předpisy v souvislosti s ochranou jiných společenských zájmů jsou povinny orgány a organizace určené takovými předpisy plnit podle zásad tohoto zákona a v těsné vzájemné spolupráci s orgány a zařízeními v něm uvedenými. To se týká zejména ochrany zdraví podle předpisů pracovněprávních (především k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci), předpisů o využití nerostného bohatství, o vodním hospodářství, o veterinární péči a o státní zemědělské, potravinářské a obchodní inspekci. Orgány stanovené v těchto předpisech a zdravotnické orgány spolu úzce spolupracují. Způsob této spolupráce se podrobně vymezuje dohodou zúčastněných ústředních orgánů.

(2) Předpisy upravující podrobněji úkoly uvedené v odstavci 1 a technické normy, pokud se dotýkají péče o zdraví lidu podle tohoto zákona, se vydávají v dohodě s ministerstvem zdravotnictví.

(3) Pokud při rozhodování o zájmech chráněných jinými předpisy řeší orgány podle nich zřízené také související otázky péče o zdraví lidu podle tohoto zákona, zejména zabezpečení zdravých životních podmínek, vydávají svá rozhodnutí v dohodě s orgány příslušnými podle tohoto zákona, popřípadě v souladu s jejich závazným posudkem. Tato zásada platí též, jestliže orgány podle tohoto zákona při opatřeních v péči o zdraví lidu rozhodují zároveň o ochraně souvisících zájmů podle jiných předpisů. K rozhodnutí je příslušný vždy orgán, do jehož působnosti spadá ochrana převažujícího zájmu.

(4) Orgány a organizace uvedené v tomto zákoně, pokud plní úkoly výroby, zásobování a výdeje léčiv a zdravotnických potřeb pro účely veterinární péče, postupují podle zásad stanovených ministerstvem zdravotnictví v dohodě s ministerstvem zemědělství České republiky a ve spolupráci s příslušnými orgány a zařízeními veterinární péče.

(5) Působnost ministerstva zemědělství České republiky podle zákona o veterinární péči, zejména ve věcech tlumení nákaz a jiných hromadných onemocnění zvířat a při výrobě, dovozu a distribuci veterinárních biopreparátů, a působnost odborně způsobilých veterinárních pracovníků při zabezpečování zdravotní nezávadnosti potravin a surovin živočišného původu včetně prohlídky jatečných zvířat a masa je nedotčena.

(1) Organizaci a výkon zdravotnických služeb v oboru ozbrojených sil, bezpečnostních sborů a Sboru nápravné výchovy České republiky upravují příslušní ministři obdobně podle zásad tohoto zákona.

(2) Hygienickou a protiepidemickou službu v ozbrojených silách, bezpečnostních sborech a Sboru nápravné výchovy České republiky provádějí jejich příslušné orgány.

(3) Je-li třeba k zabezpečení péče o zdraví lidu opatření obecné povahy nebo jejich jednotného provádění, postupují orgány ozbrojených sil, bezpečnostních sborů a Sboru nápravné výchovy České republiky v úzké součinnosti s orgány státní zdravotní správy. Jde-li o zamezení vzniku a šíření přenosných nemocí, učiní orgány ozbrojených sil a bezpečnostních sborů a Sboru nápravné výchovy v oboru své působnosti nutná opatření v souladu s obecnými opatřeními nařízenými orgány hygienické služby.

(4) Součinnost orgánů ozbrojených sil, bezpečnostních sborů a Sboru nápravné výchovy České republiky a orgánů státní zdravotní správy při provádění tohoto zákona upraví ministerstva zdravotnictví, obrany, vnitra a spravedlnosti České republiky.

(5) Organizaci a výkon zdravotnických služeb na železnicích upraví federální ministerstvo dopravy v dohodě s ministrem zdravotnictví.

(6) Zdravotní péče osobám ve výkonu trestu odnětí svobody a vazby je poskytována Zdravotnickou službou Sboru nápravné výchovy České republiky, v případě potřeby na základě uzavřených dohod i v jiných zdravotnických zařízeních.

Vláda zabezpečí nařízením plnění příslušných mezinárodních dohod [Jednotná úmluva o omamných látkách ze dne 31. března 1961, vyhlášená ve vyhlášce č. 47/1965 Sb., o Jednotné úmluvě o omamných látkách. Úmluva o psychotropních látkách ze dne 21. února 1971, vyhlášená ve vyhlášce č. 62/1989 Sb., o Úmluvě o psychotropních látkách. Protokol o změnách Jednotné úmluvy o omamných látkách z roku 1961 a z článku 12 Úmluvy Organizace spojených národů proti nedovolenému obchodu s omamnými a psychotropními látkami ze dne 20. prosince 1988, vyhlášené ve sdělení federálního ministerstva zahraničních věcí č. 462/1991 Sb., o sjednání Úmluvy Organizace spojených národů proti nedovolenému obchodu s omamnými látkami a psychotropními látkami.] týkajících se omamných látek a psychotropních látek.

(1) Zrušují se

1. zákon č. 271/1949 Sb., o výrobě a distribuci léčiv;

2. zákon č. 170/1950 Sb., o zdravotnických povoláních;

3. zákon č. 103/1951 Sb., o jednotné preventivní a léčebné péči, ve znění zákonného opatření č. 64/1955 Sb., zákona č. 17/1957 Sb. a zákona č. 78/1959 Sb.;

4. zákon č. 4/1952 Sb., o hygienické a protiepidemické péči, ve znění zákona č. 18/1957 Sb.;

5. zákon č. 43/1955 Sb., o československých lázních a zřídlech;

6. vládní nařízení č. 24/1951 Sb., o lékařích;

7. vládní nařízení č. 25/1951 Sb., o dentistech;

8. vládní nařízení č. 77/1951 Sb., o středních zdravotnických pracovnících;

9. vládní nařízení č. 14/1952 Sb., o nižších zdravotnických pracovnících;

10. vládní nařízení č. 44/1952 Sb., o lékárnících;

11. vládní nařízení č. 51/1952 Sb., o poskytování preventivní a léčebné péče vojenským a válečným poškozencům a obětem války a fašistické persekuce;

12. nařízení ministra zdravotnictví č. 37/1950 Sb., o zabezpečení výroby a dovozu hodnotných léčiv;

13. nařízení ministra zdravotnictví č. 5/1952 Sb., o dobrovolných dárcích krve;

14. nařízení ministra zdravotnictví č. 11/1953 Sb., o zdravotních obvodech;

15. nařízení ministra zdravotnictví č. 87/1953 Sb., o hygienické a protiepidemické ochraně vody;

16. nařízení ministra zdravotnictví č. 24/1954 Sb., o hygienické a protiepidemické ochraně vzduchu;

17. nařízení ministra zdravotnictví č. 25/1954 Sb., o hygienické a protiepidemické ochraně půdy;

18. nařízení ministra zdravotnictví č. 8/1955 Sb., o pohřebnictví;

19. nařízení ministra zdravotnictví č. 40/1955 Sb., o boji proti přenosným nemocem;

20. nařízení ministra zdravotnictví č. 42/1956 Sb., o hygienické ochraně práce.

(2) Zákonné opatření č. 23/1955 Sb., o jedech a látkách škodlivých zdraví, se zrušuje dnem, který stanoví vláda nařízením podle § 82.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. července 1966.

Změna: 437/1991 Sb.

Federální shromáždění Československé socialistické republiky se usneslo na tomto zákoně:

(1) Účelem tohoto zákona je vytvořit předpoklady pro výkon a rozvoj veterinární péče jako důležitého činitele ochrany a upevňování zdraví chovaných i volně žijících zvířat, ochrany životního prostředí, růstu živočišné výroby a výroby zdravotně a hygienicky nezávadných a biologicky hodnotných potravin a surovin živočišného původu (dále jen "živočišné produkty") v zájmu zkvalitňování výživy lidí a ochrany jejich zdraví.

(2) Právnické a fyzické osoby jsou povinny jednat tak, aby byly soustavně a cílevědomě vytvářeny potřebné podmínky pro ochranu a upevňování zdraví zvířat, pro ochranu životního prostředí před škodlivými vlivy živočišné výroby a pro zabezpečování zdravotní nezávadnosti a biologické hodnoty živočišných produktů (dále jen "zdravotní nezávadnost živočišných produktů").

(1) Veterinární péče zahrnuje

a) péči o zdraví zvířat včetně hygieny jejich prostředí, ošetřování, výživy, plemenitby a přepravy; předcházení nákazám a jiným hromadným onemocněním zvířat a jejich zdolávání, včetně celostátních ozdravovacích programů,

b) péči o zdravotní a hygienickou nezávadnost a biologickou hodnotu živočišných produktů v souladu s podmínkami stanovenými předpisy o péči o zdraví lidu,

c) péči o zdravotní a dietetickou nezávadnost krmiv (dále jen "zdravotní nezávadnost krmiv"),

d) ochranu území České a Slovenské Federativní Republiky před zavlečením původců nákaz, jiných hromadných onemocnění zvířat a zdravotně závadných živočišných produktů a krmiv ze zahraničí (dále jen "veterinární ochrana státního území"),

e) ochranu životního prostředí před škodlivými vlivy pocházejícími ze zvířat a ochranu zvířat před škodlivými vlivy zevního prostředí,

f) zabezpečování léčiv, přípravků a potřeb podle zvláštního zákona [Zákon č. /1996 Sb., o léčivech a o změnách a doplněních některých zákonů],

g) veterinární asanaci.

(2) Součástí veterinární péče je chránit ve spolupráci se zdravotnickými orgány zdraví lidí před nemocemi přenosnými ze zvířat na člověka a naopak a před poškozením nebo ohrožením živočišnými produkty.

(3) Odbornou veterinární činností se rozumějí odborné veterinární úkony spojené s vykonáváním veterinární péče podle odstavce 1, které vyžadují zvláštní způsobilost pracovníků podle § 25 tohoto zákona.

Státní správu na úseku veterinární péče vykonávají podle tohoto zákona a předpisů vydaných na jeho základě, popřípadě jiných obecně závazných právních předpisů upravujících povinnosti na úseku veterinární péče

a) federální ministerstvo hospodářství,

b) orgány veterinární péče České republiky a orgány veterinární péče Slovenské republiky (dále jen "orgány veterinární péče").

Odborné veterinární činnosti vykonávají

a) orgány veterinární péče za účelem výkonu státní správy,

b) specializované organizace státní veterinární služby,

c) právnické a fyzické osoby v rozsahu a za podmínek stanovených tímto zákonem a zákony České národní rady a Slovenské národní rady.

Federální ministerstvo hospodářství

a) zpracovává a předkládá vládě České a Slovenské Federativní Republiky návrhy zásad politiky federace na úseku veterinární péče,

b) koordinuje rozvoj vědy a techniky a jednotné zabezpečování politiky federace na úseku veterinární péče, zejména pro jednotný postup při předcházení nákazám a jiným hromadným onemocněním zvířat a jejich zdolávání, při zabezpečování zdravotní nezávadnosti živočišných produktů a krmiv a při veterinární ochraně státního území,

c) zajišťuje řešení mezinárodních normalizačních úkolů a jednotné provádění normalizace na úseku veterinární péče,

d) ve spolupráci s ministerstva zemědělství a výživy republik zabezpečuje na úseku veterinární péče úkoly vyplývající z rozvíjení mezistátních styků a mezinárodní spolupráce, z mezinárodních smluv a z členství České a Slovenské Federativní Republiky v mezinárodních organizacích.

(1) Chovatelé hospodářských zvířat jsou povinni

a) chovat zvířata v prostředí a za podmínek, které umožňují přirozené využití jejich produkčních a reprodukčních schopností a výrobu zdravotně nezávadných živočišných produktů, zejména řádně je ošetřovat, poskytovat jim vhodnou výživu, využívat je způsobem odpovídajícím jejich druhu a kategorii a sledovat jejich zdravotní stav,

b) předcházet onemocnění zvířat, chránit je před škodlivými vlivy a při onemocnění zvířat požádat o odbornou veterinární pomoc, podle potřeby zajistit též poskytnutí první pomoci,

c) dodržovat

1. opatření stanovená k předcházení vzniku, zdolávání a zamezení šíření nákaz, jiných hromadných onemocnění zvířat a nemocí přenosných ze zvířat na člověka a naopak (dále jen "ochranná a zdolávací opatření"),

2. požadavky péče o zdraví zvířat včetně hygieny jejich prostředí, ošetřování, výživy, plemenitby a přepravy,

d) zajistit zdravotní kontrolu chovu zvířat podle druhu a úrovně chovu ve lhůtách a v rozsahu stanovených zvláštním předpisem.

(2) Na chovatele ostatních zvířat se vztahují povinnosti uvedené v odstavci 1 v rozsahu odpovídajícím druhu zvířat, způsobu a účelu jejich chovu.

(3) Chovatelé zvířat jsou povinni dbát na to, aby chovem zvířat nebylo ohrožováno životní prostředí.

Zvířata nesmějí být týrána.

(1) K přemísťování zvířat je třeba zpravidla souhlasu orgánu veterinární péče, který uděluje vystavením veterinárního osvědčení.

(2) Před zařazením do chovu je chovatel povinen umístit přemístěná zvířata v karanténě, pokud v osvědčení podle odstavce 1 není uvedeno jinak.

(3) Přeprava zvířat se provádí jen k tomu vhodnými dopravními prostředky.