Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1996 – 1998

(1) Organizaci a výkon veterinární péče v působnosti federálního ministerstva obrany, federálního ministerstva vnitra, ministerstva vnitra České republiky a ministerstva vnitra Slovenské republiky upravují ve shodě s tímto zákonem uvedené ústřední orgány státní správy.

(2) Při plnění úkolů veterinární péče postupují ústřední orgány uvedené v odstavci 1 v úzké součinnosti s orgány veterinární péče. V dohodě s nimi organizují a provádějí odborné veterinární úkony sledující předcházení velmi nebezpečným a nebezpečným nákazám zvířat a jejich zdolávání a poskytují si navzájem informace o nákazové situaci.

(3) V oboru své působnosti činí veterinární služba ústředních orgánů uvedených v odstavci 1 mimořádná veterinární opatření, jež odpovídají opatřením stanoveným orgány veterinární péče.

(1) Ministerstvo zemědělství České republiky a ministerstvo zemědělství a výživy Slovenské republiky upraví obecně závazným právním předpisem

a) podrobnosti o udělení souhlasu vystavením veterinárního osvědčení při přemísťování zvířat se zřetelem na druh zvířat, způsob a účel jejich chovu, jakož i o veterinárních podmínkách pro konání svodu zvířat a povinnostech pořadatele při něm,

b) podrobnosti o obecných a zvláštních veterinárních hygienických požadavcích na živočišné produkty, o veterinárním vyšetření jatečných a ostatních zvířat a živočišných produktů a o podmínkách a rozsahu povinného zabezpečení preventivních a léčebných úkonů v chovech zvířat,

c) podrobnosti o zdravotní nezávadnosti a používání krmiv,

d) veterinární podmínky pro povolení dovozu, vývozu a průvozu zvířat, živočišných produktů a krmiv, jakož i předmětů, které mohou být nositeli původců nákaz,

e) podrobnosti o

1. veterinárních požadavcích na péči o zdraví zvířat, zejména na prostředí, ošetřování, výživu a jejich plemenitbu,

2. předcházení nákazám a jiným hromadným onemocněním zvířat a jejich zdolávání,

3. tom, které nákazy se považují za velmi nebezpečné a která jsou jiná hromadná onemocnění zvířat,

4. veterinární asanaci,

5. veterinárních podmínkách prodeje živočišných produktů na tržištích, v tržnicích a prodeje potravin živočišného původu.

((2) Ministerstvo zemědělství České republiky v dohodě s ministerstvem zdravotnictví České republiky a ministerstvo zemědělství a výživy Slovenské republiky v dohodě s ministerstvem zdravotnictví Slovenské republiky upraví obecně závazným právním

předpisem povolování výroby, ověřování, uvádění do oběhu, používání a kontrolu veterinárních léčiv a přípravků, jakož i veterinární a zdravotní podmínky pro povolování jejich dovozu.)

(3) Ministerstvo zemědělství České republiky v dohodě s ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy České republiky a ministerstvo zemědělství a výživy Slovenské republiky v dohodě s ministerstvem školství, mládeže a sportu Slovenské republiky upraví obecně závazným právním předpisem podrobnosti o organizaci a způsobu specializační přípravy veterinárních lékařů a jiné formy dalšího vzdělávání veterinárních pracovníků.

(4) Ministerstvo zemědělství České republiky a ministerstvo zemědělství a výživy Slovenské republiky upraví obecně závazným právním předpisem podrobnosti o poskytování podpor a náhrad k úhradě nebo zmírnění škod, popřípadě nákladů vzniklých provedením ochranných a zdolávacích opatření, jakož i škod vzniklých uhynutím zvířat v důsledku nákazy nebo jiného hromadného onemocnění zvířat.

Zrušují se:

1. zákon č. 66/1961 Sb., o veterinární péči;

2. vyhláška ministerstva zemědělství, lesního a vodního hospodářství č. 154/1961 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o veterinární péče, ve znění vládního nařízení č. 128/1967 Sb., vyhlášky č. 156/1968 Sb. a vyhlášky č. 69/1974

Sb.;

3. vyhláška ministerstva zemědělství, lesního a vodního hospodářství č. 49/1963 Sb., o poskytování náhrad a podpor při některých škodách vzniklých opatřeními proti nákazám a jiným hromadným onemocněním hospodářských zvířat;

4. vyhláška ministerstva zemědělství a výživy č. 156/1968 Sb., o veterinárním vyšetření domácích porážek některých jatečních zvířat, ve znění vyhlášky č. 123/1970 Sb. a vyhlášky č. 124/1970 Sb.;

5. směrnice federálního ministerstva zemědělství a výživy ze dne 22. 2. 1980 č. j. FM 015-194/1980 o veterinární péči v chovech zvířat (reg. v částce 11/1980 Sb.);

6. směrnice federálního ministerstva zemědělství a výživy ze dne 7. 12. 1978 č. j. FM 015-849/1978 o veterinární péči při zabezpečování zdravotní nezávadnosti a biologické hodnoty potravin a surovin živočišného původu (reg. v částce 1/1979 Sb.);

7. výnos federálního ministerstva zemědělství a výživy ze dne 18. 8. 1977 č. j. FM 015-664/1977, jímž se stanoví veterinární podmínky pro dovoz, průvoz a vývoz zvířat, potravin a surovin živočišného původu a krmiv, popřípadě předmětů, které mohou být nositeli původců nákaz (reg. v částce 20/1977 Sb.).

Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1988.

Zákon č. 239/1991 Sb. ze dne 23. května 1991 nabyl účinnosti dnem 1. července 1991.

Změna: 425/1990 Sb.

Změna: 25/1991 Sb.

Změna: 437/1991 Sb.

Změna: 348/1992 Sb.

Změna: 112/1994 Sb.

Česká národní rada se usnesla na tomto zákoně:

(1) Orgány veterinární péče České republiky jsou:

a) ministerstvo zemědělství České republiky (dále jen "ministerstvo"),

b) obce a okresní úřady,

c) nákazové komise,

d) orgány veterinární správy.

(2) Orgány veterinární péče České republiky vykonávají státní správu na úseku veterinární péče podle tohoto zákona, podle zákona o veterinární péči [Zákon č. 87/1987 Sb., o veterinární péči, ve znění zákona č. 239/1991 Sb.] a předpisů vydaných na jeho základě,popřípadě podle jiných obecně závazných právních předpisů upravujících povinnosti na úseku veterinární péče.

(3) Orgány veterinární péče dbají při plnění svých úkolů na vytváření podmínek pro ochranu a upevňování zdraví zvířat a pro zabezpečování zdravotní nezávadnosti a biologické hodnoty potravin živočišného původu.

(1) Ministerstvo jako ústřední orgán státní správy na úseku veterinární péče

a) stanoví hlavní úkoly veterinární péče a vědeckotechnického rozvoje na tomto úseku a organizuje, řídí a kontroluje jejich plnění,

b) řídí výkon státní správy na úseku veterinární péče,

c) řídí orgány veterinární správy,

d) řídí specializační přípravu veterinárních lékařů a jiné formy dalšího vzdělávání veterinárních pracovníků,

e) spolupracuje s ostatními ústředními orgány státní správy, které se podílejí na plnění úkolů veterinární péče.

(2) Ministerstvo stanoví obecně závazným právním předpisem, v kterých případech se odborné veterinární činnosti provádějí bezplatně.

Obce v dohodě s příslušným orgánem veterinární správy určují místa pro trhy určené k prodeji potravin a surovin živočišného původu (dále jen "živočišné produkty"), místa výstav, trhů, přehlídek nebo soutěží zvířat, popřípadě svodů zvířat pro jiné účely (dále jen "svody zvířat") a povolují jejich konání.

Okresní úřady

a) vydávají obecně závazné vyhlášky o nařízení a končení mimořádných veterinárních opatření podle zákona o veterinární péči [§ 23 zákona č. 87/1987 Sb., ve znění zákona č. 239/1991 Sb.] (dále jen "mimořádná veterinární opatření"), pokud se netýkají jen individuálně určené organizace nebo občana, a dozírají na jejich plnění,

b) rozhodují o poskytování podpor a náhrad k úhradě nebo zmírnění škod, popřípadě nákladů vzniklých provedením ochranných a zdolávacích opatření, jakož i škod vzniklých uhynutím zvířat v důsledku nákazy nebo jiného hromadného onemocnění zvířat.

3) poznámka zrušena

(1) Přednosta okresního úřadu zřizuje k plnění úkolů souvisejících s ochranou proti nákazám a jiným hromadným onemocněním zvířat nákazovou komisi [§ 9 odst. 2 zákona ČNR č. 425/1990 Sb., o okresních úřadech, úpravě jejich působnosti a o některých dalších opatřeních s tím souvisejících].

(2) Za předsedu nákazové komise jmenuje přednosta okresního úřadu pracovníka okresního úřadu, za tajemníka pracovníka příslušného orgánu veterinární správy; ostatní členy komise jmenuje z řad pracovníků orgánů a organizací, jimž přísluší uskutečňovat opatření ke zdolávání a zamezení šíření nákaz a jiných hromadných onemocnění zvířat.

(3) Nákazová komise

a) projednává, koordinuje a kontroluje plnění úkolů na úseku ochrany proti nákazám a jiným hromadným onemocněním zvířat v územním obvodu svého okresního úřadu, projednává a koordinuje též návrh opatření k rozvoji veterinární péče,

b) předkládá okresnímu úřadu návrhy na nařízení a skončení mimořádných veterinárních opatření,

c) řídí provádění mimořádných veterinárních opatření v územním obvodu svého okresního úřadu,

d) schvaluje pohotovostní plány ochranných a zdolávacích opatření pro případ výskytu velmi nebezpečných nákaz zvířat a ozdravovací plány ke zdolání stanovených nebezpečných nákaz, hospodářsky významných jiných hromadných onemocnění a poruch reprodukce zvířat [§ 33 zákona č. 87/1987 Sb.].

(1) Ústřední nákazová komise koordinuje plnění úkolů ústředních orgánů státní správy na úseku ochrany proti nákazám a jiným hromadným onemocněním zvířat. Vyskytne-li se nákaza nebo jiné hromadné onemocnění zvířat, které by mohlo ohrozit zdraví zvířat ve více krajích, Ústřední nákazová komise ústředně řídí přijímání a provádění mimořádných veterinárních opatření nebo je sama nařídí.

(2) Ústřední nákazovou komisi zřizuje vláda České republiky. Předsedou Ústřední nákazové komise je ministr zemědělství České republiky (dále jen "ministr").

(1) Orgány veterinární správy jsou:

a) Státní veterinární správa České republiky (dále jen "státní veterinární správa"),

b) okresní veterinární správy pro územní obvody okresních úřadů,

c) městská veterinární správa pro území hlavního města Prahy a městské veterinární správy pro územní obvody statutárních měst (dále jen "městské veterinární správy"),

d) Ústav pro státní kontrolu veterinárních biopreparátů a léčiv (dále jen "ústav"), jehož postavení a působnost upravuje zvláštní zákon [§ 13 a § 69 zákona č. .../1996 Sb., o léčivech a o změnách a doplněních některých zákonů].

(2) Ministerstvo může obecně závazným právním předpisem stanovit jinou územní působnost okresních nebo městských veterinárních správ.

(3) Státní veterinární správa, okresní a městské veterinární správy jsou orgány státní správy.

(4) Státní veterinární správa je podřízena ministerstvu. V jejím čele je ústřední ředitel, kterého jmenuje a odvolává ministr; v čele okresních a městských veterinárních správ a ústavu jsou ředitelé, které jmenuje a odvolává ústřední ředitel.

(5) Státní veterinární správa, okresní veterinární správy, městské veterinární správy a ústav jsou rozpočtovými organizacemi.

Ústav

a) vykonává veterinární dozor nad výrobou veterinárních léčiv a přípravků, nejde-li o výrobu v organizacích v působnosti ministerstva zdravotnictví České republiky,

b) dává souhlas ke schválení ověřování, výroby, dovozu a uvádění do oběhu veterinárních léčiv a přípravků, které podléhají schválení podle zvláštních předpisů [§ 20 odst. 2, § 62, § 79 odst. 4 zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu.)], a povoluje v dohodě s ministerstvem zdravotnictví České republiky ověřování, výrobu, dovoz a uvádění do oběhu ostatních veterinárních léčiv a přípravků,

c) vykonává odbornou kontrolu vyráběných a dovážených veterinárních léčiv a přípravků, pokud nejde o působnost kontrolních orgánů podle zvláštních předpisů; [§ 20 odst. 2, § 62, § 79 odst. 4 zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu.)] při veterinárním dozoru jsou využívány pouze autorizované výsledky laboratorních vyšetření.

(1) Okresní nebo městská veterinární správa

a) vykonává veterinární dozor podle zákona o veterinární péči [§ 22 zákona č. 87/1987 Sb., ve znění zákona č. 239/1991 Sb.], vydává závazné pokyny k odstranění zjištěných nedostatků a jejich příčin a kontroluje jejich plnění,

b) rozhoduje o nařízení a skončení mimořádných veterinárních opatření, jimiž se ukládají povinnosti individuálně určené organizaci nebo občanovi, a dozírá na jejich plnění,

c) sleduje výskyt synantropních a divokých zvířat a činí opatření k ochraně zdraví lidí, zejména před nákazami a k ochraně životního prostředí,

d) oznamuje na základě výsledků předběžného vyšetření zvířat výskyt velmi nebezpečné nebo nebezpečné nákazy zvířat státní veterinární správě, příslušnému okresnímu úřadu a příslušnému útvaru policie, výskyt nemoci přenosné ze zvířat na člověka též okresnímu hygienikovi, a činí opatření nezbytná ke zdolání a k zamezení šíření nákazy zvířat,

e) vydává závazné posudky, které musejí být podle zákona o veterinární péči vyžádány v územním stavebním a kolaudačním řízení a k návrhům podnikových technických norem [§ 24 zákona č. 87/1987 Sb.],

f) uděluje vystavením veterinárního osvědčení souhlas k přemísťování zvířat plemenných a chovných, vyjma psů, koček a drobných zvířat, s výjimkou včelstev a všech zvířat po dobu nařízených mimořádných veterinárních opatření. V ostatních případech se zvířata přesunují na základě osvědčení o jejich zdravotním stavu a nákazové situaci v chovu, vystaveného veterinárním lékařem, který má povolení k výkonu veterinárních činností podle tohoto zákona,

g) vydává veterinární osvědčení pro přepravu živočišných produktů,

h) vykonává veterinární kontrolu a vydává veterinární osvědčení podle zákona o veterinární péči při dovozu, průvozu a vývozu zvířat, živočišných produktů a krmiv, jakož i předmětů, které mohou být nositeli původců nákaz [§ 16 zákona č. 87/1987 Sb., ve znění zákona č. 239/1991 Sb.],

i) určuje veterinární podmínky, za nichž lze povolit konání svodu zvířat,

j) provádí prohlídky jatečných zvířat a masa a veterinární vyšetření dalších živočišných produktů a rozhoduje o jejich použitelnosti; [§ 10 a 11 zákona č. 87/1987 Sb., ve znění zákona č. 239/1991 Sb.] provedením prohlídky jatečních zvířat a masa a veterinárním vyšetřením dalších živočišných produktů může pověřit odborně způsobilého veterinárního pracovníka, který má povolení k výkonu veterinárních činností podle tohoto zákona,

k) určuje v případech stanovených zákonem o veterinární péči [§ 15 odst. 2 zákona č. 87/1987 Sb.] podmínky pro použití krmiv,

l) vydává právnickým a fyzickým osobám, které chovají zvířata, pokyny pro vypracování pohotovostních plánů ochranných a zdolávacích opatření pro případ výskytu velmi nebezpečných nákaz zvířat a pro zpracování ozdravovacích plánů ke zdolání stanovených nebezpečných nákaz a jiných hromadných onemocnění,

m) vydává právnickým a fyzickým osobám, které vyrábějí, zpracovávají, ošetřují, skladují nebo přepravují živočišné produkty, pokyny pro vypracování pohotovostních plánů veterinárních hygienických opatření pro případ výskytu velmi nebezpečných nákaz zvířat a pro vypracování programů hygienických a sanitačních opatření,

n) vydává právnickým a fyzickým osobám povolení k výkonu odborných veterinárních činností podle zákona o veterinární péči; před vydáním povolení fyzické osobě si vyžádá vyjádření příslušné stavovské organizace, je-li zřízena,

o) vydává právnickým a fyzickým osobám povolení k zužitkování a neškodnému odstraňování odpadů živočišného původu podle zákona o veterinární péči,

p) projednává přestupky na úseku veterinární péče a ukládá právnickým a fyzickým osobám pokuty podle zákona o veterinární péči,

r) vydává osvědčení o splnění podmínek pro výrobu, zpracování, ošetřování, skladování a přepravu živočišných produktů podle zákona o veterinární péči,

s) uděluje souhlas k zahájení klinického hodnocení léčiv.

(2) Hrozí-li nebezpečí z prodlení, nařídí okresní nebo městská veterinární správa i taková mimořádná veterinární opatření, o nichž jinak rozhodují okresní úřady. O těchto opatřeních neprodleně informuje příslušný okresní úřad, který je potvrdí, popřípadě změní anebo zruší.

(3) Okresní a městské veterinární správy vykonávají odborné veterinární činnosti pouze za účelem výkonu státní správy.

(1) Okresní nebo městská veterinární správa příslušná podle místa bydliště fyzické osoby nebo sídla právnické osoby, udělí povolení k výkonu odborných veterinárních činností podle § 9 písm. n) tohoto zákona a určí v něm jejich rozsah, popřípadě územní působnost, jestliže

a) odborné veterinární činnosti budou vykonávány osobou odborně způsobilou [Zákon č. 87/1987 Sb., o veterinární péči, ve znění zákona č. 239/1991 Sb.],

b) zařízení, přístroje, protinákazová a jiná hygienická opatření odpovídají rozsahu odborných veterinárních činností o jejichž povolení se žádá.

(2) Návrh na udělení povolení musí obsahovat jméno a příjmení, místo výkonu činnosti a bydliště, jde-li o osobu fyzickou nebo sídlo a označení právní formy podnikání, jde-li o osobu právnickou.

(3) Povolení může orgán veterinární správy příslušný podle § 9 písm. n) tohoto zákona změnit nebo odejmout jestliže se změnily nebo pominuly podmínky, za nichž bylo uděleno.

a) řídí okresní a městské veterinární správy,

b) určuje nezbytný rozsah odborných činností vykonávaných specializovanými organizacemi státní veterinární služby (§ 11), usměrňuje a sjednocuje jejich provádění v souladu s nejnovějšími poznatky vědy a techniky a kontroluje jejich provádění,

c) vykonává veterinární dozor podle zákona o veterinární péči, vydává v příkladech, v kterých si to vyhradí, závazné pokyny k odstranění zjištěných nedostatků a jejich příčin a kontroluje jejich plnění,

d) vydává veterinární povolení pro dovoz, průvoz a vývoz zvířat, živočišných produktů a krmiv, jakož i předmětů, které mohou být nositeli původců nákaz,

e) vydává závazné posudky vyžádané podle zákona o veterinární péči, [§ 24 zákona č. 87/1987 Sb.] pokud jejich vydání nepřísluší okresním nebo městským veterinárním správám; může si vyhradit vydávání závazných posudků i v případech, které jinak nepatří do působnosti okresních nebo městských veterinárních správ,

f) určuje veterinární podmínky, za nichž lze povolit konání svodu zvířat, jestliže určení těchto podmínek nepřísluší okresní nebo městské veterinární správě,

g) předkládá ministerstvu návrhy ozdravovacích programů ke zdolání stanovených nebezpečných nákaz a jiných hromadných onemocnění,

h) dává souhlas k ověřování, výrobě, dovozu a uvádění do oběhu dosud nepoužívaných krmiv z hlediska jejich zdravotní nezávadnosti.

i) zrušeno

Ministr zřizuje specializované organizace k poskytování zvláštních veterinárních činností a služeb, zejména k provádění veterinární laboratorní a klinické diagnostiky, veterinární léčebné nebo asanační činnosti, (k výrobě nebo kontrole veterinárních léčiv a přípravků,) popřípadě pro zásobování těmito léčivy a přípravky, jakož i organizace určené pro specializační přípravu veterinárních lékařů a jiné formy dalšího vzdělávání veterinárních pracovníků.

(1) Přestupku na úseku veterinární péče se dopustí ten, kdo

a) ztěžuje nebo maří výkon veterinárního dozoru nebo neprovede v určené lhůtě závazný pokyn orgánů veterinární správy k odstranění zjištěných nedostatků,

b) poruší povinnost stanovenou zákonem o veterinární péči [Zákon č. 87/1987 Sb., o veterinární péči, ve znění zákona č. 239/1991 Sb.] a předpisy vydanými na jeho základě nebo jinými obecně závaznými právními předpisy upravujícími povinnosti na úseku veterinární péče k ochraně zdraví zvířat, předcházení nákazám a jiným hromadným onemocněním zvířat a jejich zdolávání, k zabezpečení zdravotní nezávadnosti živočišných produktů, krmiv nebo k dovozu, průvozu a vývozu zvířat, živočišných produktů a krmiv, jakož i předmětů, které mohou být nositeli původců nákaz,

c) poruší povinnost vyplývající pro něj z mimořádných veterinárních opatření.

(2) Za přestupek podle odstavce 1 písm. a) a b) lez uložit pokutu do 5000 Kčs a za přestupek podle odstavce 1 písm. c) a za opětovné spáchání přestupku uvedeného v odstavci 1 písm. a) nebo b) pokutu do 10 000 Kčs. Přestupek podle odstavce 1 písm. a) nebo b) byl spáchán opětovně, dopustí-li se ho občan, kterému byla v posledním roce za jednání podle odstavce 1 písm. a) nebo b) uložena pokuta pravomocným rozhodnutím o přestupku.

Pracovníci orgánu veterinární správy pověření výkonem dozoru mohou za přestupky na úseku veterinární péče, které zjistili při plnění svých úkolů, ukládat a vybírat pokuty v blokovém řízení [§ 84 zákona ČNR č. 200/1990 Sb. o přestupcích].

Není-li v tomto zákoně stanoveno jinak, platí o přestupcích a jejich projednání obecné předpisy [16) Zákon č. 200/1990 Sb. Zákon č. 71/1976 Sb., o správním řízení (správní řád)].