Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1996 – 1998

kterým se předkládá Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu Dohoda mezi vládou České republiky a vládou Francouzské republiky o vzájemné administrativní spolupráci v oblasti předcházení, vyhledávání a stíhání celních podvodů, podepsaná v Praze dne 13. února 1996.

Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky souhlasí s Dohodou mezi vládou České republiky a vládou Francouzské republiky o vzájemné administrativní spolupráci v oblasti předcházení, vyhledávání a stíhání celních podvodů, podepsanou v Praze dne 13. února 1996.

V souladu s usnesením vlády České republiky ze dne 23. července 1996 č. 388 se předkládá Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu Dohoda mezi vládou České republiky a vládou Francouzské republiky o vzájemné administrativní spolupráci v oblasti předcházení, vyhledávání a stíhání celních podvodů, podepsaná v Praze dne 13. února 1996.

Dohoda vychází z návrhu, který předložila francouzská strana. Tento návrh vychází ze snahy Francie o navázání užší spolupráce, zejména v oblasti pomoci při získávání potřebných dokladů předkládaných k celnímu řízení, dále v oblasti podloudnictví, zvláště v souvislosti s nedovoleným obchodem s omamnými a psychotropními látkami i v plnění nároků ve vztahu k celním předpisům. Dále navrhovaná Dohoda obsahuje všechny druhy spolupráce, které je možno používat v boji proti podloudnictví.

Cílem této Dohody je zejména:

- vzájemné poskytování informací o pravosti listin a písemností, které slouží k přesnému vybírání cel a daní (včetně stanovení celní hodnoty jako základu pro jejich výpočet a tím zamezit krácení příjmů do státního rozpočtu);

- vyšetřování a přezkoumávání, které na dožádání celní správy jedné smluvní strany provádí celní správa druhé strany, včetně možnosti přítomnosti pracovníků dožadující se strany při vyšetřování;

- výměna zkušeností i informací z činnosti celních správ, zejména v souvislosti s podloudným dovozem zboží a nezákonným obchodem s omamnými a psychotropními látkami;

- poskytování možnosti využití získaných informací a písemností i pro účely soudního řízení.

V článku 2 Dohody je stanoveno, že pomoc poskytovaná na základě této Dohody se uskutečňuje podle právních předpisů dožádané smluvní strany a v rámci oprávnění celní správy tohoto státu. V ČR je to v rámci zákona ČNR č. 13/1993 Sb., celní zákon ve znění zákona ČNR č. 35/1993 Sb., a zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád). V tomto článku se také hovoří o doručení celní správou dožádané strany všech dokladů tykajících se uplatňování celních předpisů dodaných celní správou dožadující strany. K doručování a oznamování písemností je zmocněno Ministerstvo financí - Generální ředitelství cel v ustanovení § 6 odst. 2 písm. a) zákona č. 13/1993 Sb., (celní zákon).

Článek 3 stanoví, jaké informace si celní orgány poskytnou a jaké jsou náležitosti těchto žádostí.

Články 4 a 5 upravují otázky související s výměnou informací o osobách, zboží a skutečnostech, které napomohou druhé smluvní straně při správném vybírání cel a daní, které předepisuje celní správa a dále použití techniky sledované zásilky omamných a psychotropních látek.

Článek 6 poskytuje možnost celní správě odmítnout žádost a stanoví případy, kdy tato žádost může byt odmítnuta. Na základě článku 7 mohou dožádané celní orgány provádět úřední šetření tykající se operací, které jsou nebo mohou byt v rozporu s platným celním zákonodárstvím dožadující smluvní strany.

Článek 9 stanoví možnost použití získaných informací podle Dohody k jinému účelu pouze s výslovným souhlasem strany, která je poskytla.

Použití informací a dokladů upravuje čl. 10, který stanoví možnost jejich použití jako důkazních prostředků při soudním řízení. Použití takových informací a dokladů jako důkazu u soudu bude určeno v souladu s národním zákonodárstvím.

Předmět úpravy této Dohody je v souladu s platnými právními předpisy. Výjimkou je ustanovení čl. 3 a 4 Dohody, které zakládají povinnost sdělovat si navzájem informace o osobách a dopravních prostředcích, což je v rozporu s ustanovením § 51 odst. 6 zákona č. 13/1993 Sb. (celní zákon), podle něhož předávání dokladů a sdělování údajů a informací jiným osobám bez souhlasu příslušné osoby, s výjimkou případů, kdy tak mohou učinit podle zvláštních předpisů, není dovoleno.

Při výměně informací o osobách je nutno respektovat ustanovení čl. 10 Listiny základních práv a svobod, která se na základě usnesení předsednictva ČNR č. 2/1993 Sb., stala součástí ústavního pořádku ČR. Celní správa nemá v současnosti oprávnění ke shromažďování informací o osobách a prováděním této Dohody by docházelo k porušování ustanovení obsažených v čl. 10 Listiny základních práv a svobod.

Vzhledem k uvedeným skutečnostem je třeba, aby tato Dohoda byla schválena Parlamentem ČR.

Na základě požadavku francouzské strany, aby Dohoda byla sjednána jako vládní, bude Dohoda v souladu s doporučením ministerstva zahraničních věcí navenek sjednána jako vládní, avšak je nezbytné, aby se v ČR postupovalo tak, jako by se jednalo o smlouvu prezidentskou.

Sjednání této Dohody nebude mít negativní dopad na státní rozpočet a změny v personálním zajištění celní služby, naopak lze předpokládat, že prováděním Dohody dojde ke snížení podvodů a tím ke zvýšení příjmů do státního rozpočtu.

Navrhovaná smluvní úprava je v souladu s obecně uznávanými zásadami mezinárodního práva a se závazky z jiných platných smluv.

V Praze dne 23. července 1996

Vláda české Republiky a vláda francouzské Republiky,

domnívajíce se, že porušování celních předpisů je na škodu ekonomickým, fiskálním, společenským, kulturním a obchodním zájmům;

domnívajíce se, že je důležité zajistit správné uplatňování kontrolních opatření, omezení nebo zákazů a přesné vybírání dovozních a vývozních cel a poplatků;

s ohledem na úmluvu OSN o boji proti nedovolenému obchodu s omamnými a psychotropními látkami z 20. prosince 1988 a její přílohu;

přesvědčený, že boj proti porušování celních předpisů se stane účinnějším užší spoluprací mezi jejich celními správami;

s ohledem na doporučení Rady pro celní spolupráci o vzájemné administrativní pomoci z 5. prosince 1953,

se dohodly takto:

Pro účely této dohody se rozumí:

1. "celními předpisy" - zákony a další obecně závazné předpisy, jejichž prováděním jsou pověřeny celní správy obou států, týkající se dovozu, vývozu nebo tranzitu zboží a rovněž tak oběhu finančních prostředků pocházejících z porušování právních předpisů o psychotropních a omamných látkách, pokud se tato ustanovení týkají cel nebo všech ostatních poplatků nebo daní nebo také opatření týkajících se zákazů, omezení nebo kontroly;

2. "celními správami" - v české republice ministerstvo financí - generální ředitelství cel, ve Francii - generální ředitelství pro clo a nepřímé daně;

3. "celním deliktem" - jakékoli porušení nebo pokus o porušení celních předpisů tak, jak je vymezeno v právním řádu každého státu;

4. "osobou" - jakákoli fyzická nebo právnická osoba;

5. "omamnými a psychotropními látkami" - látky, které jsou uvedeny v úmluvě OSN o boji proti nedovolenému obchodu s omamnými a psychotropními látkami z 20. prosince 1988 a v její příloze.

1. Celní správy obou států si budou vzájemně a přímo poskytovat pomoc za podmínek stanovených touto dohodou za účelem předcházení, vyšetřování a stíhání celních deliktů.

2. Pomoc, uvedená v předchozím odstavci se netýká vybírání cel, daní, poplatků, pokut a jiných částek vybíraných na účet druhého Státu.

3. Na žádost celní správy jednoho ze států celní správa druhého státu doručí zainteresovaným osobám bydlícím na území dožádaného státu veškeré údaje, rozhodnutí, ustanovení a jiné doklady týkající se uplatňování celních předpisů tohoto státu a vydané dožadujícím státem.

4. Pomoc poskytovaná na základě této dohody se uskutečňuje podle celních předpisů dožádaného státu a v rámci oprávnění celní správy tohoto státu.

Celní správy obou států si sdělí:

1. Bez vyzvání a bez odkladu veškeré informace, které mají k dispozici, týkající se:

a) zjištěných nebo zamýšlených nedovolených operací, které mají nebo by mohly mít podloudný charakter;

b) nových prostředků a způsobů podloudnictví;

c) kategorií zboží, které jsou známy jako předmět podloudné přepravy;

d) osob, o nichž se lze domnívat, že porušují nebo mohou porušovat celní předpisy druhého státu;

e) plavidel, letadel nebo jiných dopravních prostředků podezřelých z toho, že by mohly být používány k porušování celních předpisů jiného státu;

f) nových technik boje proti porušování celních předpisů, které se osvědčily.

2. Na základě písemné žádosti a co nejrychleji veškeré informace:

a) získané z celních dokladů, týkajících se výměn zboží mezi oběma státy, které jsou nebo mohou být předmětem podloudné přepravy vzhledem k celním předpisům dožadujícího státu, případně formou kopie těchto řádně potvrzených nebo ověřených dokladů;

b) které by pomohly k odhalení porušování celních předpisů dožadujícího státu

Tyto žádosti musejí obsahovat tyto údaje:

- název dožadujícího orgánu,

- povahu dotyčné věci,

- předmět a důvody žádosti,

-jména a adresy (totožnost v případě fyzických osob) dotčených stran,

- stručný obsah věcí, včetně příslušných právních skutečností.

Na žádost celní správy jednoho státu, provádí celní správa druhého státu, shodně se svou úřední praxí, zvláštní dohled nad:

1. Přemisťováním a zvláště pak nad vstupem a výstupem osob, podezřelých nebo známých v dožádaném státě z provádění činností směřujících k porušování celních předpisů;

2. Zbožím, které je předmětem podezřelé přepravy z jeho a na jeho území, při které dochází k porušení celních předpisů, a to na základě upozornění dožadujícího státu.

3. Místy, kde jsou skladována neobvyklá množství zboží, o němž se dožadující stát může důvodně domnívat, že je určeno k nezákonnému dovozu na jeho území;

4. Vozidly, plavidly, letadly nebo jinými dopravními prostředky, o nichž se může dožadující stát domnívat, že mohou být použity ke spáchání celních deliktů na jeho území.

5. Operacemi spojenými s nedovoleným obchodem s omamnými a psychotropními látkami.

1. V rozsahu právních předpisů každého státu celní správy obou států v případě potřeby spolupracují, pokud se jedná o mezinárodní sledované zásilky omamných a psychotropních látek, za účelem zjištění totožnosti osob, které se dopustily celních deliktů.

2. O použití tohoto opatření na zásilky se rozhoduje případ od případu.

3. Zásilky mohou být sledovány bez jejich porušení nebo po odebrání nebo částečném nahrazení podloudně převáženého zboží.

1. Celní správy obou států nejsou povinny poskytnout pomoc uvedenou v této dohodě v případě, že by se mohla dotknout veřejného pořádku nebo jiných důležitých zájmů jejich státu nebo by způsobila zneužití průmyslového nebo obchodního tajemství nebo tajemství příslušného povolání.

2. Pokud celní správa státu, která žádost o pomoc podává, není sama schopna vyhovět žádosti celní správy stejného druhu v případě žádosti druhého státu, uvede tuto skutečnost ve své žádosti. V takovém případě dožádaná správa může s touto žádostí naložit podle svého uvážení.

3. Každé odmítnutí pomoci musí být zdůvodněno.

1. Za účelem usnadnění vyhledávání a stíhání porušování celních deliktů na území svých států provádí každá celní správa, v rámci své pravomoci a na žádost druhé celní správy, šetření, vyslýchá podezřelé osoby a svědky. Sděluje výsledky těchto šetření dožadující celní správě.

2. Celní správa dožádaného státu může umožnit zaměstnancům dožadující celní správy, aby byli přítomni vyšetřování.

1. Celní správy obou států učiní opatření, aby pracovníci jejich služeb pověřených prevencí, vyhledáváním nebo stíháním celních deliktů, byli v osobním a přímém kontaktu za účelem výměny informací.

2. Za tímto účelem je celní správě druhého státu zaslán seznam pracovníků určených pro tento účel.

1. Informace, získané podle této dohody, mohou být použity k jiným účelům pouze dá-li k tomu celní správa, která informace poskytla, výslovný souhlas.

2. Informace, sdělení a listiny, které má celní správa jednoho státu od celní správy druhého státu k dispozici při provádění této dohody, požívají stejné ochrany jako informace stejného druhu podle národních předpisů tohoto dožadujícího státu.

1. Celní správy obou států mohou jako důkaz ve svých protokolech, zprávách a svědectvích i během šetření a řízení u soudů použít informace a doklady získané za podmínek uvedených v této dohodě.

2. Důkazní moc těchto informací a dokladů je závislá na národním právu dožadujícího státu.

1. Na žádost soudů nebo úřadů jednoho ze států, projednávajících porušení celních předpisů, může celní správa druhého státu umožnit svým pracovníkům, aby vystupovali jako svědci nebo experti před těmito soudy nebo úřady. Tito pracovníci svědčí v rozsahu stanoveném povolením jejich správy, o zjištěních uskutečněných jimi samotnými při výkonu jejich funkcí.

2. V žádosti o předvolání musí být uvedeno především, o jaký případ se jedná a z jakého důvodu bude pracovník vyslýchán.

Oba státy se vzdávají náhrad výloh plynoucích z provádění této dohody s výjimkou výloh plynoucích z článku 11.

Tato dohoda se vztahuje na celní území tak, jak je definováno v právním řádu platném v každém z obou států.

1. Způsoby provádění této dohody jsou stanovovány po dohodě celních správ obou států.

2. Za tímto účelem je vytvořena smíšená komise složená ze zástupců celních správ obou států, pověřená zkoumáním otázek spojených s prováděním této dohody. Smíšená komise se schází podle potřeby střídavě na území každého ze států.

3. Spory vzniklé a nevyřešené Smíšenou komisí jsou řešeny diplomatickou cestou.

1. Každý ze smluvních států oznámí druhé smluvní straně splnění požadovaných ústavních postupů týkajících se vstupu v platnost této dohody, která nabude platnosti první den druhého měsíce následujícího po datu obdržení posledního oznámení.

2. Tato dohoda se uzavírá na dobu neurčitou, každý ze smluvních států ji může kdykoliv vypovědět písemným oznámením zaslaným diplomatickou cestou druhému smluvní mu státu. Výpověď nabude platnosti šest měsíců od data oznámení.

Dáno v Praze dne 13. února 1996 ve dvou původních vyhotoveních, každý v jazyce českém a francouzském, přičemž obě znění mají stejnou platnost.