Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1996 – 1998

PARLAMENT ČESKÉ REPUBLIKY
Poslanecká sněmovna
1996
II. volební období
-------------------------------------------------


91/1

předložené dopisem předsedy vlády Václava Klause ze dne 12. prosince 1996 (čj. 3540/96 - OVA)

Vláda na své schůzi dne 11. prosince 1996 projednala a posoudila výše uvedený návrh zákona a vyjádřila s ním n e s o u h l a s z těchto důvodů:

1. Návrh vychází z předpokládané nedostatečnosti nabídky zdravotní péče, realita českého zdravotnictví je však naprosto opačná.

2. Předložený návrh ve skutečnosti neupravuje síť (tj. určitý ucelený systém zdravotnických zařízení), ani kritéria pro její tvorbu. Jeho hlavním obsahem je především detailní úprava výběrového řízení vyhlašovaného příslušnými úřady (zadavateli). Příslušné orgány odpovídající za zabezpečení zdravotní péče ve svém území by však měly mít možnost zabezpečit tuto péči způsobem, který bude plně odpovídat daným místním podmínkám, tedy např. jimi zřízenými nebo smluvními zdravotnickými zařízeními, nikoliv však pouze na základě povinného výběrového řízení. Výběrové řízení by mělo zůstat jen jedním z možných způsobů zajištění zdravotní péče na daném území (neuplatní se např. tam, kde existuje dostatečná nabídka zdravotní péče poskytované státními a nestátními zdravotnickými zařízeními). Výběrové řízení není navíc ani nutné upravovat speciálním předpisem (dostačující je úprava obchodní veřejné soutěže podle obchodního zákoníku, popř. úprava v zákoně o zadávání veřejných zakázek).

    Vláda zároveň uvádí, že tak jako v jiných zemích, i v České republice se funkční systém zdravotnických zařízení vytvořil na základě potřeby konkrétních druhů a forem zdravotní péče na konkrétním území, aniž bylo nutné určovat jej právní normou. Státní správa by si napříště měla ponechat možnost zasáhnout pouze v případech, kdy nebude nabídka zdravotní péče dostatečná nebo dostupná.

3. Předložený návrh upravuje organizační činnost příslušných správních úřadů  a  orgánů  územní samosprávy způsobem, který  si  nevyžaduje přijetí spe-ciálního zákona, neboť postačí úprava obsažená ve stávajících předpisech, které stanoví působnost ústředních orgánů státní správy, okresních úřadů a obcí ve zdravotnictví (jde především o oprávnění zřizovat a řídit zdravotnická zařízení).

    Pokud obsahem předloženého návrhu má být též řešení otázky zajištění zdravotní péče u osob, které nenaleznou zdravotnické zařízení ochotné zdravotní péči poskytnout (bezdomovci apod.), takové řešení nevyžaduje změnu zákonných předpisů, resp. novou právní úpravu, nýbrž je třeba pouze lépe využívat oprávnění zřizovatele státních a obecních zdravotnických zařízení; právě jejich zřizovatelé již dnes disponují řídící pravomocí, která umožňuje zajistit, aby zřizovatelem určené zdravotnické zařízení poskytovalo zdravotní péči uvedeným osobám. V podstatě jde o to, že zřizovatel určí některé jím zřízené organizaci povinnost poskytovat zdravotní péči (v určitém rozsahu) osobám sociálně problematickým; současně může zřizovatel svému zdravotnickému zařízení poskytnout potřebné finanční prostředky.

4. Návrh směřuje k posílení mocenských pozic poskytovatelů zdravotní péče na úkor státu (viz povinná účast v jednotlivých komisích, povinnost odůvodňovat odmítnutí zařadit konkrétního poskytovatele do sítě, právo podávat námitky atd.) a tím i na úkor občanů. Koncentrovanému zájmu určité skupiny se dává další prostor pro prosazení na úkor rozptýleného zájmu občanů. Zákon je koncipován tak, že sice vychází z odpovědnosti státu za dostupnost zdravotní péče, avšak nedává státu plné možnosti své záměry uskutečnit (stát se návrhem dostává do minoritního postavení ve vztahu k poskytovatelům zdravotní péče, zdravotním pojišťovnám a obcím).

5. Návrh zcela opomíjí nutnost zajištění vzájemné koordinace mezi jednotlivými zadavateli, která by měla zabránit nadměrnému počtu zdravotnických zařízení zařazovaných do sítě. Z dikce §§ 15, 17 a dalších lze naopak dovodit, že v návrhu nejde ani tak o garantování geografické a ekonomické dostupnosti zdravotní péče, jako spíše o možnost získání dalších finančních prostředků pro stávající, popř. nově vzniklá zdravotnická zařízení. Subjekty oprávněnými podat návrh na obligatorní vyhlášení výběrového řízení jsou totiž mimo jiné zdravotnická zařízení a profesní organizace poskytovatelů zdravotní péče. Kvalita zdravotní péče poskytované ve zdravotnických zařízeních vstupujících do sítě ani její průběžná kontrola není v návrhu zohledněna.

6. Předkladatelé návrhu přehlíží, že odpovědnost státu za zdravotnictví nespočívá jen v odpovědnosti za zajištění dostupnosti zdravotní péče, resp. dostatečné nabídky zdravotní péče (která se navíc vytvořila spontánně bez potřeby výrazných státních ingerencí), nýbrž je rovněž odpovědností za jistou míru vyváženosti mezi příjmovou a výdajovou stránkou ve zdravotnictví.

7. Návrh upravuje nárok zdravotnického zařízení zařazeného v síti na smlouvu s libovolnou zdravotní pojišťovnou (§ 15 odst. 2) a navíc předpokládá, že tyto pojišťovny uhradí poskytnutou zdravotní péči za své pojištěnce i při neexistenci smlouvy se zdravotnickým zařízením (§ 17 odst. 2). S ohledem na své faktické slabé postavení (srovnej § 13 odst. 2) a reálnou sílu poskytovatelů zdravotní péče by zadavatel neměl účinné možnosti bránit extenzi smluv zdravotních pojišťoven s poskytovateli zdravotní péče a tím i extenzi výdajů do zdravotnictví. Uvedené nebezpečí nebere předložený návrh na zřetel - přitom zakládá široké možnosti dalších výdajů do zdravotnictví, aniž by se vypořádal s otázkou jejich zdrojů a únosnosti pro občany. Za těchto okolností vláda rozhodně nesouhlasí ani se snížením pojistného (§ 25).

8. Návrh zcela postrádá vazbu na obsah a schvalování zdravotně pojistných plánů zdravotních pojišťoven, které obsahují údaje o soustavě smluvních zdravotnických zařízení (tedy o síti zdravotnických zařízení).

9. Návrh obsahuje myšlenku odštěpit část daňového výnosu spotřební daně z tabákových výrobků ve prospěch zdravotnictví. K tomu se uvádí, že ustanovení části čtvrté, bod 2. návrhu je v kolizi s platnými rozpočtovými pravidly republiky (zákon České národní rady č. 576/1990 Sb., o pravidlech hospodaření s rozpočtovými prostředky České repubiky a obcí v České republice (rozpočtová pravidla republiky), ve znění pozdějších předpisů, neboť ministerstva nejsou oprávněna zřizovat zvláštní účty financované ze státního rozpočtu způsobem v návrhu popsaným, nehledě k tomu, že návrh pomíjí, že i takový zvláštní účet by byl účtem státního rozpočtu. Kromě toho "kompenzace škod způsobených výrobky poškozujícími zdraví obyvatel" nepatří do působnosti ministerstva zdravotnictví (státu), resp. do předmětu veřejnoprávní regulace. Ve smyslu platného právního řádu, tj. především občanského zákoníku a obchodního zákoníku, musí nahradit škodu vždy ten, kdo ji způsobil, a ani do budoucna nelze předpokládat, že škoda způsobená konkrétním subjektem by byla hrazena z výnosu spotřebních daní, resp. ze státního rozpočtu.

    Nepřímou novelu rozpočtových pravidel představuje rovněž návrh obsažený v § 17 odst. 2, aby nedobytné pohledávky zdravotnického zařízení zařazeného do sítě garantoval orgán státní správy, který zdravotnické zařízení do sítě zařadil. V této souvislosti vláda zároveň upozorňuje, že v návrhu chybí úprava hospodaření zdravotnických zařízení, která by zahrnula hospodaření s prostředky získanými z "garance", popřípadě návrh postrádá úpravu povinnosti zdravotní pojišťovny vrátit státu prostředky získané z "garance".

10. Návrh postrádá řádný finančně ekonomický rozbor navrhovaných opatření, zejména nebere v úvahu

      a) skutečnost, že

          - s jednorázovým podstatným zvýšením sazeb daní včetně zde navrhovaného zvýšení sazeb spotřební daně u cigaret a tabáku je spojen jak negativní vliv na vývoj inflace, tak vytváření podmínek pro daňové úniky, kdy dochází ke snížení odbytu legálně vyrobených cigaret a ke zvýšenému prodeji pašovaných cigaret na našem území, přičemž pro kalkulaci výnosu spotřební daně je třeba počítat i s tím, že zejména v pohraničních oblastech množství cigaret vykouřených českými spotřebiteli pochází ze sousední Polské republiky či Slovenské republiky, kde již byly zdaněny, na druhé straně významnou část tuzemské tržby z prodeje cigaret a s tím související výnos daně pochází ze zboží prodaného na našem území občanům Rakouské republiky nebo Spolkové republiky Německo. Vláda předpokládá přibližování úrovně sazeb spotřebních daní na úroveň sazeb ve státech Evropských společenství, avšak postupně, v etapách;

          - navrhované snížení sazby pojistného na všeobecné zdravotní pojištění by vedlo ke zvýšení celkového daňového zatížení daňových subjektů daní z příjmů, zejména u zaměstnavatelů, kteří hradí dvě třetiny pojistného za své zaměstnance;

      b) náklady vzniklé navrhovanou garancí státu za nedobytné pohledávky zdravotnických zařízení zařazených do sítě a náklady spojené s výběrovým řízením.

11. V návrhu připojená novela zákona o resortních, oborových, podnikových a dalších zdravotních pojišťovnách, v níž se předpokládá vytváření společných fondů těmito pojišťovnami ke krytí rizik, přímo nesouvisí s navrhovaným zákonem o síti zdravotnických zařízení a z tohoto hlediska by měla být předmětem samostatně předkládaného zákona. Samotný návrh však vláda považuje za nepřijatelný jednak pro naprostou absenci finančně ekonomického rozboru, který je pro takovéto navrhované  opatření  nezbytný, a jednak  pro  nepropracovanost  navrhovaného opatření, kdy zejména chybí úprava pravidel pro tvorbu a použití společných rizikových fondů.

12. Návrh předpokládá vydání řady prováděcích předpisů, které však v rozporu s jednacím řádem Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky nejsou k návrhu zákona připojeny; zmocnění k jejich vydání je naprosto nedostatečné, takže ústavně nahlíženo by je nebylo možné vydat.

Návrh je  rovněž   nedostatečný z legislativně   technického hlediska, neboť ne-respektuje platné právní předpisy a jeho schválení v navrhované podobě by přineslo řadu interpretačních obtíží.

Závěrem vláda uvádí, že v současné době připravuje celkové koncepční řešení zdravotnictví a již z toho důvodu nesouhlasí s tím, aby navrhovaný zákon byl přijímám izolovaně mimo celkové koncepční řešení.