Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1996 – 1998

Příloha I

Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky

souhlasí

1. aby Česká republika, po rozhodnutí Rady bezpečnosti Organizace spojených národů o zahájení nové mírové operace Joint Guard mnohonárodních sil pod vedením NATO k dohledu nad dodržováním mírové dohody a stabilizací situace na území Bosny a Hercegoviny (Stabilization Force - SFOR) po ukončení mandátu IFOR dne 20. prosince 1996, vyslala do této mírové operace a pod operační řízení NATO kontingent Armády České republiky v počtu do 700 vojáků na dobu 18 měsíců s tím, že odsun tohoto kontingentu bude ukončen do 3 měsíců po skončení platnosti mandátu SFOR a s tím, že tento vysílaný kontingent bude složen z vojáků z povolání a vojáků v další činné službě na základě dobrovolnosti.

2. s tranzitem vojsk členských států NATO a dalších států zúčastněných v operaci Joint Guard přes území České republiky.

II

Roční mandát současné operace "Sjednocené úsilí" prováděný v Bosně a Hercegovině mnohonárodními silami (Implementation Force - IFOR), složenými z členských i nečlenských zemí NATO pod vedením NATO v přibližném počtu 53 000 osob, skončí 20. 12. 1996. Zahájení operace předcházelo uzavření Všeobecné rámcové dohody o míru v Bosně a Hercegovině (dále jen daytonská mírová dohoda) zúčastněnými stranami a následné zmocnění skupiny států pod vedením NATO, formou rezoluce Rady bezpečnosti OSN, k jejímu provedení podle hlavy VII Charty OSN (donucovací charakter).

Za dobu působení jednotek IFOR bylo v plnění vojenské části daytonské mírové dohody dosaženo významných úspěchů. Rozmístění silně vyzbrojeného a vycvičeného mezinárodního kontingentu v Bosně a Hercegovině s mandátem umožňujícím případně i vynucení plnění vojenských závazků vyplývajících z daytonské mírové dohody a důsledné plnění všech stanovených úkolů (udržování příměří, oddělení jednotek stran konfliktu, soustředění těžkých zbraní do určených míst, demobilizace aj.) zabránilo obnovení předchozího dlouhotrvajícího ozbrojeného konfliktu a vytvořilo relativně bezpečné prostředí pro plnění civilních aspektů daytonské mírové dohody. IFOR rovněž úzce spolupracuje s Úřadem vysokého představitele (švédský diplomat C. Bildt), Organizací pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE), Mezinárodními policejními silami OSN (IPTF) a dalšími mezinárodními organizacemi při napomáhání plnění civilních úkolů dohody. Nikdo nezpochybňuje pozitivní přínos IFOR pro udržení míru a vytvoření nezbytných podmínek pro plnění daytonské mírové dohody. Mezinárodní společenství je zajedno v tom, že IFOR výrazně napomohl zdárné realizaci především vojenských aspektů daytonského mírového procesu.

Problémem však zůstává odpovídající plnění civilních aspektů uvedeného procesu (uspořádání voleb, ustanovení politických a ústavních institucí, respekt k lidským právům, návrat uprchlíků, humanitární pomoc, obnova infrastruktury a hospodářská rekonstrukce). Situace v Bosně a Hercegovině je charakterizována napětím v důsledku přetrvávající etnické nesnášenlivosti, porušováním svobody pohybu a vytvářením překážek pro bezpečný návrat uprchlíků. Tato situace může, bez pokračující mezinárodní vojenské přítomnosti, vést k incidentům a popřípadě i k širší eskalaci konfliktu. Přes dosažený pokrok při poválečné obnově Bosny a Hercegoviny jsou do určité míry znepokojující výsledky letošních zářijových všeobecných voleb, ve kterých získaly rozhodující postavení nacionalisticky orientované politické síly. I když tyto volby proběhly pod patronací OBSE v relativně klidném ovzduší, jejich příprava a zejména průběh de facto potvrdily rozdělení Bosny a Hercegoviny na dvě části: muslimsko-chorvatskou a srbskou. Dalším varovným signálem je odložení voleb do místních orgánů na jaro příštího roku (původně se měly konat současně se všeobecnými volbami v září t. r., později byly přesunuty na listopad t. r.).

Mezinárodním orgánem, který dohlíží na plnění daytonské mírové dohody, je Rada pro provádění míru (Peace Implementation Council - PIC). Tento orgán nahradil Mezinárodní konferenci o bývalé Jugoslávii (ICFY) a jeho členy je více než 40 států, včetně České republiky. Řídící výbor Rady pro provádění míru na jednání dne 14. 11. 1996 v Paříži projevil v závěrečném dokumentu nespokojenost s dosavadním plněním některých úkolů, vyplývajících z daytonské dohody, za něž jsou odpovědny především úřady Bosny a Hercegoviny. Další pokrok při důsledném naplňování daytonské mírové dohody (klidný průběh místních voleb odložených na jaro 1997, faktické zahájení procesu poválečné obnovy země) je proto v podstatné míře závislý na zachování přítomnosti mnohonárodních bezpečnostních sil, byť i v menším rozsahu ve srovnání s IFOR.

Dne 18. 11. 1996 schválila Severoatlantická rada (NAC) na velvyslanecké úrovni ze čtyř původně zvažovaných možností třetí variantu jako nejvhodnější. Tato varianta předpokládá pokračovat ve stabilizaci bezpečného prostředí s omezeným použitím odstrašujících prostředků a poskytování selektivní podpory při civilní obnově země. Početně redukované nové mnohonárodní síly, složené opět z členských i nečlenských zemí NATO, dostaly předběžně název Stabilizační síly (SFOR). Na zasedání Severoatlantické rady na velvyslanecké úrovni dne 27. 11. 1996 byl schválen návrh, aby operace trvala 18 měsíců. Generální tajemník NATO J. Solana v dopise ze dne 28. 11. 1996 adresovaném českému velvyslanci v Bruselu J. Šedivému oficiálně požádal Českou republiku o účast v nové mnohonárodní operaci. Rozsah účasti by měl vycházet z předběžné nabídky zástupců Armády České republiky na plánovací konferenci organizované Vrchním velitelstvím spojeneckých sil v Evropě (SHAPE) dne 21. 11. 1996 v Bruselu.

Hlavními předpoklady nové operace jsou:

- oprávnění udělené rezolucí Rady bezpečnosti OSN s mandátem operace podle hlavy VII Charty OSN (donucovací charakter),

- politické rozhodnutí ministerské Severoatlantické rady (NAC),

- podřízení operace velícímu a řídícímu systému Severoatlantické aliance v čele s Vrchním velitelem spojeneckých sil NATO v Evropě (SACEUR),

- souhlas stran daytonské mírové dohody a nových státních orgánů vytvořených po všeobecných volbách v Bosně a Hercegovině v září 1996,

- zapojení nečlenských zemí NATO do plánování operace.

Ve dnech 4. - 5. 12. 1996 se v Londýně uskutečnilo ministerské zasedání PIC. Ocenilo dosavadní působení IFOR pro stabilizaci bezpečnostní situace a uvítalo záměr NAC vyslat do BaH, po ukončení mandátu IFOR, mnohonárodní síly SFOR. Současně uvítalo souhlas Bosny a Hercegoviny, Chorvatska a Svazové republiky Jugoslávie s novou bezpečnostní mnohonárodní operací.

Severoatlantická rada (NAC), zasedající na úrovni ministrů zahraničí členských zemí NATO dne 10. 12. 1996, vydala k otázce vytvoření SFOR prohlášení. Vyjadřuje v něm mj. připravenost NATO zorganizovat a vést mnohonárodní síly SFOR, které by po udělení oprávnění rezolucí Rady bezpečnosti OSN k působení podle hlavy VII Charty OSN (donucovací charakter) nahradily IFOR po skončení jeho mandátu dne 20. 12. 1996. Délka působení SFOR v Bosně a Hercegovině bude 18 měsíců, rozdělených do tří šestiměsíčních etap. Po skončení každé etapy bude na základě konkrétní situace proveden rozbor s cílem přizpůsobit počet jednotek aktuálním potřebám. Severoatlantická rada rovněž podpořila operační plán pro činnost SFOR, který by měl být s konečnou platností schválen Severoatlantickou radou na velvyslanecké úrovni po udělení oprávnění rezolucí Rady bezpečnosti OSN. Zmíněné komuniké dále oceňuje, že všech 17 nečlenských zemí NATO účastnících se v IFOR a několika dalších nových kontributorů vyjádřilo ochotu podílet se na nové operaci.

Rada bezpečnosti OSN udělila oprávnění k nové operaci rezolucí č. 1088 (1996), kterou přijala dne 12. 12. 1996. S odvoláním na hlavu VII Charty OSN (donucovací charakter) rezoluce mj. "opravňuje členské státy, ve spolupráci s regionální organizací, vytvořit mnohonárodní Stabilizační síly (SFOR) jako legálního nástupce IFOR pod jednotným velením a řízením k plnění vojenských úkolů vyplývajících z daytonské mírové dohody." Rezoluce současně žádá vládu Bosny a Hercegoviny spolupracovat s velitelem SFOR a požaduje od zúčastněných stran, aby respektovaly bezpečnost a svobodu pohybu SFOR a osob působících v dalších mezinárodních organizacích.

V porovnání se současným početním stavem IFOR (okolo 53 000 osob) bude SFOR působit v počtu asi 31 000 osob. Snížené početní stavy jednotek jsou především na úkor hlavních přispívajících zemí tj. USA, Velké Británie a Francie. Přes uvedený snížený početní stav SFOR nelze vyloučit, že v průběhu již zmíněných místních voleb, plánovaných na jaro příštího roku, může dojít k časově omezenému celkovému navýšení SFOR, což by se však nemělo projevit zvýšením počtu kontingentu Armády České republiky. Přítomnost Mezinárodního policejního sboru (IPTF), stejně tak jako Mise OSN v Bosně a Hercegovině (UNMIBH), zůstane nadále zachována, vzhledem k jejich významu při plnění úkolů vyplývajících z bezpečnostních, humanitárních a sociálních programů.

Pravidla nasazení pro novou operaci, která se nazývá "Společný strážce" (Joint Guard) se nemají od dosavadních pravidel, platných pro IFOR, příliš lišit. V platnosti by rovněž měly zůstat finanční, tranzitní a další dohody. S ohledem na geografickou pozici území, na němž má být operace realizována, aktuální dislokaci vojsk, jež zřejmě budou do operace nasazeny, i zkušenosti, které Česká republika získala v souvislosti s tranzitem ozbrojených sil do operace Joint Endeavour, lze předpokládat, že také v případě operace Joint Guard vznikne potřeba umožnit přepravu vojsk jiných zemí začleněných do SFOR přes území České republiky. Případné odepření možnosti překročit území České republiky tranzitujícími vojsky by s největší pravděpodobností vyvolalo vážnou komplikaci v procesu přípravy i ukončování operace. Souhlas s tranzitem by naproti tomu znamenal významný příspěvek České republiky pro její uskutečnění.

Spolupráce SFOR s Mezinárodním trestním tribunálem pro bývalou Jugoslávii (ICTY) v obdobném rozsahu, jako tomu je s IFOR. I když nová operace bude opět probíhat se souhlasem stran konfliktu a bude vycházet z daytonské mírové dohody, nelze vyloučit případná rizika zranění i ztrát na životech. Jak však prokázala dosavadní praxe IFOR, zranění a úmrtí účastníků operace byla v největší míře způsobena jinými příčinami než v důsledku nepřátelských aktů.

Zapojení České republiky do IFOR bylo, na doporučení vlády (usnesení č. 677 z 29. 11. 1995), schváleno usnesením Poslanecké sněmovny Parlamentu č. 832 z 8. 12. 1995. V tomto usnesení byl vyjádřen souhlas s vysláním mechanizovaného praporu Armády České republiky v počtu do tisíce vojáků z povolání a vojáků v další službě na základě dobrovolnosti na dobu jednoho roku a s jeho podřízeností velitelským orgánům NATO. Česká jednotka přešla do podřízenosti NATO dnem 12. 2. 1996, tzn., že doba její působnosti skončí k 12. 2. 1997. Jednotka, jejíž současný počet dosahuje asi 830 osob, byla začleněna do kanadské brigády v rámci britské divize v jihozápadní části Bosny a Hercegoviny.

Dosavadní zkušenosti z působení kontingentu Armády České republiky v IFOR jsou velmi příznivé. Odpovědné a profesionální plnění úkolů příslušníky jednotky bylo opakovaně vysoce oceněno nadřízenými kanadskými a britskými veliteli a toto hodnocení bylo vždy tlumočeno při jednáních nejvyšších představitelů NATO se zástupci ministerstev zahraničních věcí a obrany České republiky. Zapojení do IFOR vedlo ke zvýšení interoperability Armády České republiky s členskými zeměmi NATO a k získání praktických zkušeností při přípravě a vedení mírové operace podle zásad NATO. Pokračování těsné spolupráce s armádami členských zemí NATO také pomůže dále zvyšovat profesionalitu a jazykovou vybavenost našich vojáků.

Velká Británie projevuje značný zájem o setrvání kontingentu Armády České republiky v britském sektoru odpovědnosti v rámci nové operace, a to s ohledem na dosavadní úspěšné působení českých příslušníků IFOR. Kromě britských vojenských představitelů tento zájem tlumočil místopředsedovi vlády a ministru zahraničních věcí J. Zieleniecovi ministr zahraničních věcí M. Rifkind a ministr obrany M. Portillo v průběhu česko-britských jednání v Londýně dne 21. 11. 1996. V průběhu těchto konzultací byl předběžně potvrzen zájem české strany, v případě zapojení do SFOR, působit opět v britském sektoru odpovědnosti s tím, že konkrétní modality budou upřesněny v přípravném plánovacím procesu. Problematika SFOR a případné zapojení České republiky byly rovněž součástí jednání předsedy Vojenského výboru NATO K. Naumanna s představiteli MO, GŠ a MZV ve dnech 12. - 13. 11. 1996.

Zapojení kontingentu Armády České republiky do nové bezpečnostní operace bude vyjádřením pokračujícího zájmu České republiky o stabilizaci mírového vývoje na území bývalé Jugoslávie. Naše dosavadní podpora úsilí Severoatlantické aliance v urovnání jugoslávské krize tím bude dále zvýrazněna, což má nepochybně svůj význam v nadcházejícím období, kdy má NATO v příštím roce na své vrcholné schůzce rozhodnout o zahájení jednání s novými kandidáty na členství v NATO.

Pozitivně se zapojení kontingentu Armády České republiky do SFOR může projevit i v úsilí o začlenění České republiky do Evropské unie, protože prokáže naše odhodlání aktivně se podílet na udržení míru a bezpečnosti v Evropě. Pokračující vojenská angažovanost České republiky k dosažení mírové stability v Bosně a Hercegovině může ve svých důsledcích navíc vytvořit příznivější předpoklady k zintenzívnění hospodářských a obchodních styků se státy bývalé Jugoslávie.

Celkové náklady kontingentu Armády České republiky na operaci Joint Guard představují 1.488.477,0 tis. Kč a jsou kalkulovány s předpokladem účasti v operaci po dobu 18 měsíců, které jsou následovány třemi měsíci na ukončení činnosti kontingentu a řešení personálních záležitostí. Vláda pověřila místopředsedu vlády a ministra financí svým usnesením č. 641 ze dne 11. prosince 1996, aby požádal Poslaneckou sněmovnu Parlamentu České republiky o uvolnění finančních prostředků k průběžné úhradě nákladů spojených s přípravou a činností kontingentu Armády České republiky v rámci operace Stabilization Force - SFOR v roce 1997 ve výši do 700 mil. Kč ze státních finančních rezerv. Z rozpočtu kapitoly ministerstva obrany budou v letech 1997 - 1998 hrazeny výdaje ve výši 390.371,4 tis. Kč.

Na návrh ministerstva obrany přijala vláda České republiky dne 11. prosince 1996 usnesení č. 641, ve kterém schválila návrh na vyslání kontingentu Armády České republiky do jednotek SFOR v počtu do 700 vojáků.

Příloha III

Při kalkulaci potřeby finančních prostředků k zabezpečení přípravy a činnosti kontingentu Armády České republiky v rámci operace mnohonárodních sil pod vedením NATO a Organizace spojených národů k dohledu nad dodržováním mírové dohody a stabilizací situace na území Bosny a Hercegoviny (Stabilization Force - SFOR) se vychází z následujících časových předpokladů:

1. Doba nasazení kontingentu na území Bosny a Hercegoviny (vlastní operace) v trvání 18 měsíců.

2. Doba po skončení činnosti kontingentu a řešení personálních opatření po návratu do republiky v trvání 3 měsíců.

3. Doba rotace příslušníků jednotky v trvání 2 měsíců před nasazením a 3 měsíce po skončení.

Při výpočtu potřeby finančních prostředků se uvažuje s následujícími podmínkami a předpoklady:

a) plánovaný počet osob 644,

b) jednotka bude zařazena ve vyšší organizační struktuře, v jejíž péči je zásobována PHM,

c) v souladu s požadavky a směrnicemi NATO pro logistické zabezpečení jsou předepsané zásoby potřebného materiálu stanoveny na prvních 30 dnů činnosti, přičemž na 13 dnů činnosti jsou naloženy u jednotky. Uvedené zásoby byly již vybudovány v průběhu mise IFOR a přechází do mise SFOR,

d) opravy výzbroje a techniky budou prováděny vlastními silami a prostředky jednotky včetně zabezpečení přísunu náhradních dílů a nekompatibilních materiálů z území ČR.

Na výši celkových finančních výdajů mají ve srovnání s misí IFOR rozhodující vliv tyto skutečnosti:

1. Doba nasazení kontingentu v trvání 18 měsíců (mise IFOR 12 měsíců).

2. Nasazení vrtulníkové jednotky (v misi IFOR nasazena na poslední 2 měsíce roku 1996).

3. Vzhledem k přírodním podmínkám a rozsahu operačních úkolů dochází k vyššímu opotřebování techniky a tím se zvyšují nároky na údržbu a opravu techniky a spotřebu náhradních dílů.

Celkové výdaje na zabezpečení mise SFOR jsou plánovány ve výši 1.488.477,0 tis. Kč v členění:

Podíl finančních prostředků ze státních finančních rezerv a rozpočtu kapitoly ministerstva obrany na celkových výdajích v jednotlivých letech:

Výdaje ze státního rozpočtu:

Výdaje kapitoly ministerstva obrany:

Příloha IV

6. mechanizovaný prapor IFOR AČR

6. mechanizovaný prapor IFOR AČR