10. V § 37 odst. 1 písm. g) se za slovo "vyplácí,"
vkládají slova "druh starobního důchodu
(§ 29, 30, 31, 74, 76 a 94 zákona o důchodovém
pojištění) a datum vzniku nároku na
starobní důchod,".
11. § 37 se doplňuje odstavcem 6, který zní:
"(6) Jde-li o osoby vedené v evidenci úřadu
práce jako uchazeči o zaměstnání,
vede příslušný úřad práce
v evidenci údaje potřebné pro provádění
důchodového pojištění. Úřad
práce zasílá České správě
sociálního zabezpečení prostřednictvím
Ministerstva práce a sociálních věcí
údaje o době, po kterou uchazeči o zaměstnání
náleželo hmotné zabezpečení,
a době, po kterou toto hmotné zabezpečení
nenáleželo, a to vždy po uplynutí kalendářního
roku. Ustanovení odstavce 5 věty druhé platí
zde přiměřeně.".
12. § 38 odst. 3 a § 39 odst. 3 se vypouští.
13. V § 39 odst. 4 písm. a) se za slovo "vdovský"
vkládá slovo ", vdovecký".
14. Za § 41 se vkládá nový § 42, který zní:
Organizace jsou povinny potvrdit poživateli částečného
invalidního důchodu na jeho žádost dobu
trvání výdělečné činnosti,
výši vyměřovacího základu
pro pojistné na sociální zabezpečení
a příspěvek na státní politiku
zaměstnanosti, dobu pobírání dávek
nemocenského pojištění (péče)
nahrazující ušlý příjem
a další údaje potřebné pro plnění
povinnosti uvedené v § 53 odst. 3. Organizace jsou
dále povinny potvrdit občanu, který má
nárok na starobní důchod, výši
příjmu z výdělečné činnosti
pro účely souběhu starobního důchodu
s příjmem z výdělečné
činnosti [§ 37 odst. 1 písm. a) č.
1 a odst. 2 zákona č. 155/1995 Sb. § 4 a §
6 písm. b) nařízení vlády ČSFR
č. 557/1990 Sb., o mimořádném poskytování
starobního důchodu některým horníkům,
ve znění zákona č. 578/1991 Sb.].".
15. V § 45 se slova "oznamují České
správě sociálního zabezpečení
dobu služby a vyměřovací základ
pro pojistné na sociální zabezpečení
a příspěvek na státní politiku
zaměstnanosti" nahrazují slovy "zasílají
České správě sociálního
zabezpečení evidenční list" a
na konci se připojuje tato věta: "Česká
správa sociálního zabezpečení
zasílá orgánům uvedeným ve
větě první evidenční list občana,
který byl příslušníkem ozbrojených
sil, pokud není příslušná k přiznání
důchodu tomuto občanu.".
16. V § 49 odst. 1 písm. b) se za slovem "výplatu"
nahrazuje čárka středníkem.
17. V § 54 odst. 2 a 3 se částka "10 000
Kč" nahrazuje částkou "20 000 Kč".
18. V § 54 odst. 4 se slova "až 41, 43" nahrazují
slovy "až 43".
19. § 84 včetně nadpisu zní:
V řízení ve věcech důchodového
pojištění lze použít k důkazu
záznamy na technických nosičích dat,
mikrografické záznamy, tištěné
produkty optického archivačního systému
a tištěné nebo fotografické produkty
jiné výpočetní techniky místo
originálu listiny, podle jehož obsahu byly pořízeny,
pokud z povahy věci nevyplývá, že je
třeba předložit originál nebo úředně
ověřený opis listiny.".
20. V § 85 odst. 1 se na konci tečka nahrazuje čárkou a připojuje písmeno f), které zní:
"f) doba studia na středních, vyšších
odborných a vysokých školách v cizině
rozhodnutím Ministerstva školství, mládeže
a tělovýchovy o tom, že studium na těchto
školách je postaveno na roveň studia na středních,
vyšších odborných a vysokých školách
v České republice.".
21. V § 85 odst. 2 se ve větě druhé
za slova "uvedené péče" vkládají
slova "nebo v době jejího trvání
v souvislosti s podáním žádosti o přiznání
důchodu" a za větu druhou se vkládá
tato věta: "Návrh na zahájení
řízení podle věty první může
podat i pozůstalý, který uplatňuje
nárok na vdovský, vdovecký nebo sirotčí
důchod po občanu, který pečoval o
osoby uvedené v § 6 odst. 4 písm. a) bodu 11.".
22. V § 85 odst. 2 se na konci připojuje tato věta:
"Rozhodnutí České správy sociálního
zabezpečení je v právní moci, nelze-li
proti němu podat opravný prostředek.".
23. V § 86 odst. 3 se za slova "v průběhu
řízení" vkládají slova
"o přiznání důchodu (§ 81
odst. 1)".
24. V § 99 odst. 1 se za slova "do plné"
vkládají slova "nebo částečné".
25. V § 108 větě druhé se za slova "§
121 odst. 2" vkládají slova ", §
122 odst. 2".
26. V § 111 odst. 5 se na konci připojuje tato věta:
"Rozhodnutí odvolacího orgánu je v právní
moci, nelze-li proti němu podat opravný prostředek.".
27. V § 112 se za číslovku "83,"
vkládají slova "§ 88 odst. 2 a 3,".
28. V § 115 větě druhé se za slovy "plného
invalidního" čárka nahrazuje slovem
"nebo" a na konci se tečka nahrazuje středníkem
a připojují tato slova: "zanikl -li nárok
na výplatu důchodu starobního, plného
invalidního nebo částečného
invalidního, vyplácí vdovský, vdovecký
nebo sirotčí důchod nadále orgán,
který vyplácel oba důchody.".
29. V § 115 větě čtvrté se za
slovy "plného invalidního" čárka
nahrazuje slovem "nebo".
30. V § 115 se na konci připojují tyto věty:
"Jsou-li splněny podmínky pro nárok
na výplatu sirotčích důchodů
u různých orgánů sociálního
zabezpečení, vyplácí sirotčí
důchody orgán sociálního zabezpečení,
který vyplácí vyšší sirotčí
důchod. Orgán sociálního zabezpečení,
který je podle předchozích vět příslušný
k výplatě důchodu, je příslušný
i k rozhodování o důchodu.".
31. Za § 116 se vkládá nový § 116a, který zní:
(1) Příjmem z výdělečné
činnosti v cizině se rozumí příjem
z takové výdělečné činnosti,
která v cizině podléhá důchodovému
pojištění podle předpisů platných
v cizině, a to v rozsahu, ve kterém uvedený
příjem podléhá tomuto pojištění.
(2) Vyplývá-li z mezinárodní smlouvy,
že se na poživatele starobního důchodu
z českého důchodového pojištění,
který je výdělečně činný
v cizině, vztahují ustanovení zákona
o důchodovém pojištění o souběhu
tohoto důchodu s příjmem z výdělečné
činnosti, je poživatel tohoto důchodu povinen
hlásit výši příjmu z výdělečné
činnosti v cizině vždy po uplynutí období
tří kalendářních měsíců
s uvedením výše příjmu dosaženého
v jednotlivých kalendářních měsících.".
32. V § 117 větě druhé se za slovo "Termín"
vkládá slovo "výplaty".
33. V § 118a odst. 2 se na konci připojuje tato věta:
"To platí obdobně, zanikl-li nárok na
vdovský nebo vdovecký důchod z důvodu
uzavření nového manželství nebo
nárok na sirotčí důchod z důvodu
dosažení 26. roku věku. Ustanovení §
120 odst. 2 není přitom dotčeno.".
34. V § 118b se na konci připojuje tato věta:
"Ustanovení § 118a odst. 3 platí zde přiměřeně.".
35. V § 120 odst. 2 se na konci připojuje tato věta:
"Ustanovení věty první platí
obdobně i pro vdovecký důchod a vdovce.".
36. § 120 se doplňuje odstavcem 3, který zní:
"(3) Poživatel starobního důchodu se nemůže
vzdát výplaty tohoto důchodu za dobu před
podáním žádosti o zastavení výplaty
tohoto důchodu.".
37. Dosavadní text § 122 se označuje jako odstavec 1 a doplňuje se novým odstavcem 2, který zní:
"(2) Fyzickým osobám, které byly zaměstnanci
organizací a porušily povinnost uvedenou v odstavci
1 větě druhé, lze uložit pokutu až
do výše 250 000 Kč. O pokutě rozhoduje
okresní správa sociálního zabezpečení,
která porušení povinnosti zjistila nebo se
o něm dozvěděla; jde-li však o fyzické
osoby, které byly zaměstnanci orgánů
uvedených v § 9, rozhodují o pokutě
tyto orgány.".
38. Za § 123b se vkládá nový § 123c, který zní:
Veškerá písemná podání
orgánům sociálního zabezpečení
se předkládají v češtině;
listinné doklady v jiných jazycích musí
být opatřeny úředním překladem
do češtiny, pokud orgány sociálního
zabezpečení v odůvodněných
případech od tohoto překladu neupustí.".
(1) Nárok na vdovecký důchod vznikne dnem
účinnosti tohoto zákona vdovci, jehož
manželka zemřela před 1. lednem 1991 a měla
trvalý pobyt na území České
republiky a jemuž nevznikl nárok na tento důchod
podle předpisů platných před 1. lednem
1996, jestliže splnil podmínky stanovené v
§ 50 odst. 2 a 7 zákona č. 155/1995 Sb., o
důchodovém pojištění, do tří
roků od smrti manželky a poté byly plněny
ke dni 1. ledna 1998 buď nepřetržitě nebo
je po zániku splnění těchto podmínek
znovu začal splňovat ve lhůtě dvou
let v období před 1. srpnem 1991 nebo ve lhůtě
pěti let v období po 31. červenci 1991. Výše
vdoveckého důchodu se stanoví podle předpisů
platných ke dni 31. prosince 1995 a upraví se podle
předpisů o zvyšování důchodů
platných po tomto dni.
(2) Pokud nárok na vdovský, vdovecký nebo
sirotčí důchod nevznikl před 1. lednem
1996 jen proto, že nebyla splněna podmínka
trvalého pobytu zemřelého na území
České republiky, považuje se tato podmínka
za splněnou. Nárok podle věty první
vzniká v případě vdovského
důchodu, jen jestliže byly splněny podmínky
stanovené v § 50 odst. 2 zákona č. 155/1995
Sb., o důchodovém pojištění,
do tří roků od smrti manžela a poté
byly plněny ke dni 1. ledna 1998 buď nepřetržitě
nebo po zániku splnění těchto podmínek
byly znovu plněny ve lhůtě dvou let v období
před 1. lednem 1991 nebo ve lhůtě pěti
let v období po 31. prosinci 1990. Nárok podle věty
první vzniká v případě vdoveckého
důchodu, jen jestliže byly podmínky uvedené
ve větě druhé splněny, popř.
plněny ve lhůtách uvedených v odstavci
1. Za den vzniku nároku na důchody uvedené
ve větě první se v těchto případech
považuje 1. leden 1998. Výše těchto důchodů
se stanoví podle předpisů platných
ke dni 31. prosince 1995 a upraví se podle předpisů
o zvyšování důchodů platných
po tomto dni, s tím, že výše důchodu
zemřelého pro stanovení výše
vdovského a sirotčího důchodu se stanoví
podle předpisů platných ke dni smrti zemřelého.
(3) Pro nárok a výši důchodu z důchodového
pojištění se jako doba zaměstnání
započte též doba služby v tak zvaném
vládním vojsku [Zákon
č. 29/1947 Sb., o likvidaci tak zvaného vládního
vojska, jakož i o umisťování a jiném
zaopatření jeho zaměstnanců.],
pokud již nebyla započtena podle dosavadních
předpisů a pokud důchod nebyl podle těchto
předpisů vyměřen v nejvyšších
výměrách. Tato doba se prokazuje potvrzením
Ministerstva obrany. Výše důchodu podle věty
první se upraví na žádost nejdříve
od splátky důchodu splatné po dni účinnosti
tohoto zákona; výše důchodu se přitom
stanoví podle předpisů platných ke
dni přiznání důchodu a upraví
se podle předpisů o zvyšování
důchodů platných po tomto dni. Ustanovení
věty první až třetí platí
obdobně pro úpravu vdovských a sirotčích
důchodů.
(1) Pojistné na důchodové pojištění
za dobu zaměstnání v cizině před
1. květnem 1990 [§ 13 odst. 1 část
věty za středníkem zákona č.
155/1995 Sb., o důchodovém pojištění]
se platí za jednotlivé celé kalendářní
měsíce, ve kterých aspoň po část
kalendářního měsíce bylo vykonáváno
zaměstnání v cizině, z vyměřovacího
základu, který občan určí,
nejméně však měsíčně
z částky, do níž se započítává
plně část osobního vyměřovacího
základu pro stanovení výpočtového
základu pro vyměření důchodu
z důchodového pojištění [§
15 a § 107 odst. 2 zákona č. 155/1995 Sb.,
ve znění zákona č. /1997 Sb.],
která platí k 1. lednu kalendářního
roku, ve kterém se toto pojistné platí, a
to sazbou [§ 7 odst. 1 písm. d) zákona ČNR
č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální
zabezpečení a příspěvku státní
politiku zaměstnanosti, ve znění zákona
č. 160/1995 Sb.], která platí k témuž
datu.
(2) Pojistné na důchodové pojištění
za dobu zaměstnání v cizině v období
od 1. května 1990 do 31. prosince 1995 se platí
podle předpisů platných v tomto období.
(3) Pro stanovení výpočtového základu
pro vyměření důchodu z důchodového
pojištění se za vyměřovací
základ za kalendářní rok, za který
je pojistné placeno, považuje vyměřovací
základ pro placení pojistného na důchodové
pojištění určený podle odstavců
1 a 2 vynásobený koeficientem stanoveným
jako podíl, v jehož čitateli je všeobecný
vyměřovací základ [§ 17 odst.
2 zákona č. 155/1995 Sb.] za kalendářní
rok, za který se pojistné platí, a ve jmenovateli
je všeobecný vyměřovací základ
za kalendářní rok, který o dva roky
předchází kalendářnímu
roku, ve kterém bylo pojistné zaplaceno, vynásobený
přepočítacím koeficientem [§
17 odst. 4 zákona č. 155/1995 Sb.] pro úpravu
tohoto všeobecného vyměřovacího
základu.
(4) Pojistné na důchodové pojištění
za dobu zaměstnání v cizině před
1. lednem 1996 lze zaplatit nejpozději do 31. prosince
1999; přitom není podmínkou trvalý
pobyt na území České republiky v době
výkonu tohoto zaměstnání.
(1) Zanikl-li přede dnem účinnosti tohoto
zákona nárok na plný invalidní důchod
z důvodu výkonu samostatné výdělečné
činnosti podle § 39 odst. 2 zákona č.
155/1995 Sb., o důchodovém pojištění,
a trvá-li plná invalidita ke dni účinnosti
tohoto zákona, vzniká nárok na tento důchod
dnem účinnosti tohoto zákona; výše
tohoto důchodu se přitom stanoví ve výši,
v jaké byl naposledy tento důchod vyplácen,
a upraví se podle předpisů o zvyšování
důchodů platných po tomto dni. Plný
invalidní důchod podle věty první
se přizná na základě žádosti
pojištěnce.
(2) Výplata částečného invalidního
důchodu se na žádost, nejdříve
však od splátky důchodu splatné po dni
účinnosti tohoto zákona, obnoví nebo
se tento důchod začne vyplácet v plné
výši, jsou-li splněny podmínky pro výplatu
částečného invalidního důchodu
stanovené v § 46 odst. 4 zákona č. 155/1995
Sb., o důchodovém pojištění,
ve znění tohoto zákona (čl. I bod
51).
(3) Srovnatelný vyměřovací základ
stanovený na základě čl. I bodů
55, 56 a 71 se použije poprvé při kontrole
příjmů z výdělečné
činnosti prováděné v roce 1998.
(4) Jestliže poživatel starobního důchodu
přiznaného před 1. lednem 1998, který
je osobou uvedenou v § 5 odst. 1 písm. a) nebo f)
zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém
pojištění, uzavřel pracovní vztah
na dobu neurčitou přede dnem účinnosti
tohoto zákona, a proto nesplňuje ke dni účinnosti
tohoto zákona podmínku pro výplatu starobního
důchodu stanovenou v § 37 odst. 4 zákona č.
155/1995 Sb., o důchodovém pojištění,
ve znění tohoto zákona (čl. I bod
36), a do dne předcházejícího splátce
starobního důchodu splatné ve třetím
kalendářním měsíci následujícím
po kalendářním měsíci, ve kterém
nabyl účinnosti tento zákon, neupraví
svůj pracovní vztah podle této podmínky,
nenáleží mu od této splátky výplata
starobního důchodu. Skutečnost, že nesplňuje
uvedenou podmínku pro výplatu starobního
důchodu, je poživatel starobního důchodu
povinen oznámit plátci důchodu do 31. ledna
1998; tuto ohlašovací povinnost má i zaměstnavatel
poživatele starobního důchodu. Ohlašovací
povinnost podle věty druhé nevzniká, jestliže
poživatel starobního důchodu ukončí
výdělečnou činnost v době předcházející
splátce důchodu uvedené ve větě
první nebo si v této době upraví pracovní
vztah podle věty první.
Zrušují se:
1. § 5b odst. 2 zákona České národní
rady č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální
zabezpečení a příspěvku na
státní politiku zaměstnanosti, ve znění
zákona č. 160/1995 Sb.; současně se
zrušuje číslování odstavců,
2. čl. IX zákona č. 241/1994 Sb., kterým
se mění a doplňuje zákon České
národní rady č. 589/1992 Sb., o pojistném
na sociální zabezpečení a příspěvku
na státní politiku zaměstnanosti, ve znění
pozdějších předpisů, zákon
č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení,
ve znění pozdějších předpisů,
zákon č. 54/1956 Sb., o nemocenském pojištění
zaměstnanců, ve znění pozdějších
předpisů, zákon č. 88/1968 Sb., o
prodloužení mateřské dovolené,
o dávkách v mateřství a o přídavcích
na děti z nemocenského pojištění,
ve znění pozdějších předpisů,
zákon České národní rady č.
582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního
zabezpečení, ve znění pozdějších
předpisů, zákon České národní
rady č. 550/1991 Sb., o všeobecném zdravotním
pojištění, ve znění pozdějších
předpisů, a zákon České národní
rady č. 592/1992 Sb., o pojistném na všeobecné
zdravotní pojištění, ve znění
pozdějších předpisů,
3. čl. XVI zákona č. 160/1995 Sb., kterým
se mění a doplňují některé
zákony v souvislosti s přijetím zákona
o důchodovém pojištění,
4. § 6 nařízení vlády č.
557/1990 Sb., o mimořádném poskytování
starobního důchodu některým horníkům,
5. § 5 nařízení vlády č.
19/1996 Sb., o zvýšení důchodů
v roce 1996.
Předseda Poslanecké sněmovny se zmocňuje,
aby ve Sbírce zákonů České
republiky vyhlásil úplné znění
zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém
pojištění, jak vyplývá ze změn
a doplnění provedených tímto zákonem,
a zákona České národní rady
č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění
sociálního zabezpečení, jak vyplývá
ze změn a doplnění provedených pozdějšími
předpisy.
Tento zákon nabývá účinnosti
dnem 1.ledna 1998.
Obecná část
Právní úpravu důchodového pojištění
obsahuje zákon č. 155/1995 Sb., který byl
Poslaneckou sněmovnou Parlamentu schválen dne 30.
června 1995 a nabyl účinnosti dnem 1. ledna
1996. Předchozí právní úprava
důchodového zabezpečení byla provedena
zákonem č. 100/1988 Sb., o sociálním
zabezpečení. Organizaci a provádění
sociálního zabezpečení, povinnosti
pojištěných osob, příjemců
dávek a zaměstnavatelů a jejich odpovědnost
v důchodovém pojištění upravuje
zákon ČNR č. 582/1991 Sb., ve znění
pozdějších předpisů; tento zákon
byl v souvislosti s přijetím zákona č.
155/1995 Sb. novelizován s účinností
od 1. ledna 1996 zákonem č. 160/1995 Sb.
Zhodnocení současného stavu
Zákon č. 155/1995 Sb. upravuje důchodové
pojištění pro případ stáří,
invalidity a úmrtí živitele. Ve srovnání
s předchozí právní úpravou
(zákon č. 100/1988 Sb., o sociálním
zabezpečení) je založen na nové koncepci
a v důsledku toho také obsahuje řadu zásadních
změn oproti právnímu stavu platnému
do 31. prosince 1995. Po dobu prvého roku účinnosti
tohoto zákona nebyla z hlediska aplikace zaznamenána
systémová pochybení. Z dosavadních
zkušeností s prováděním zákona
o důchodovém pojištění však
vyplynula potřeba přijmout některé
dílčí úpravy. Navrhované změny
mají jednak věcný charakter, jednak charakter
doplnění nebo zpřesnění jednotlivých
ustanovení.
Realizace navrhovaných úprav vyžaduje novelizaci
zejména zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém
pojištění. Zpřesnění a
doplnění dosavadní právní úpravy,
pokud jde o organizaci a provádění sociálního
zabezpečení, vyžaduje dílčí
novelizaci zákona ČNR č. 582/1991 Sb., o
organizaci a provádění sociálního
zabezpečení, ve znění pozdějších
předpisů.
Hlavní navrhované změny
Stěžejním návrhem změn je rozšíření
možností přiznání starobního
důchodu před dosažením důchodového
věku. Věkové hranice se podle zákona
č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění,
začaly postupně zvyšovat. Toto řešení
bylo nevyhnutelné pro udržení dlouhodobě
přijatelných výdajů na důchodové
pojištění při zachování
úrovně důchodů, a bylo tedy přijato
jak z ekonomických důvodů, tak i vzhledem
k předpokládanému nepříznivému
demografickému vývoji. Právní úprava
platná do 31. prosince 1995, která umožňovala
odejít před dosažením důchodového
věku do starobního důchodu za podmínky
vedení v evidenci uchazečů o zaměstnání
u úřadu práce, a to až o dva roky dříve,
byla v podstatě převzata do zákona o důchodovém
pojištění (§ 30). Současně
došlo i k objektivizaci kritérií pro posuzování
invalidity. V současné době je však
oprávněné zvážit opatření
zmírňující dopad změněných
podmínek nároku na starobní, plné
a částečné invalidní důchody
na určité skupiny občanů. Proto se
navrhuje na přechodnou dobu do 31. prosince 2006 umožnit
odejít do tzv. dočasně sníženého
předčasného starobního důchodu
i těm pojištěncům, kteří
mají určité problémy týkající
se jejich zdravotního stavu, jež ovlivňují
jejich schopnost soustavné výdělečné
činnosti a možnosti uplatnění na trhu
práce (poživatelé částečných
invalidních důchodů a někteří
bývalí poživatelé plných invalidních
důchodů). V případě přiznání
tohoto nového typu předčasného starobního
důchodu by při dosažení důchodového
věku vznikl nárok na starobní důchod
podle § 29 zákona o důchodovém pojištění.
Od 1. ledna 1996 byla zavedena další možnost
dřívějšího odchodu do tzv. trvale
sníženého starobního důchodu
až o tři roky (bude postupně prodlužováno
až na pět let) s trvalým snížením
procentní výměry důchodu o 0,6% výpočtového
základu za každých i započatých
90 kalendářních dnů pobírání
tohoto důchodu do dosažení důchodového
věku, avšak bez podmínky vedení v evidenci
uchazečů o zaměstnání (§
31 zákona o důchodovém pojištění).
Stanovené trvalé snížení o 0,6%
výpočtového základu (pouze procentní
výměry důchodu, nikoliv základní
výměry) je nižší, než by odpovídalo
čistě pojistně-matematickému přístupu
a zvýhodňuje tak občany, kteří
se pro tento důchod svobodně rozhodnou. Teoretické
snížení by mělo podle pojistně-matematických
pravidel činit 1% výpočtového základu.
O výhodnosti tohoto řešení svědčí
i relativně vysoký počet těchto důchodů
přiznaných v roce 1996 (ze všech nově
přiznaných starobních důchodů
jich bylo přiznáno 6% podle § 30 a 10% podle
§ 31 zákona o důchodovém pojištění
- dále jen "zákon").
Jako přechodné opatření do konce roku
2006 se navrhuje pro občany, kteří se rozhodnou
odejít do tohoto předčasného starobního
důchodu poté, kdy dosáhnou vyššího
věku než byly věkové hranice platné
do 31. prosince 1995, změnit procentní snížení
důchodu z 0,6% na 0,3% výpočtového
základu za každých i započatých
90 kalendářních dnů chybějících
do dosažení důchodového věku.
Toto dočasné řešení bude znamenat
změkčení dopadů dosavadní právní
úpravy pro tyto občany a usnadní jim adaptaci
na nové podmínky.
Další navrhovaná změna se týká
výplaty starobního důchodu vedle příjmu
z výdělečné činnosti. Na
rozdíl od právní úpravy platné
do 31. prosince 1995 není stanovena podmínka, aby
pracovněprávní vztah byl sjednán na
dobu určitou. Ukázalo se však, že tato
podmínka měla své opodstatnění,
neboť zaměstnavatelé se v důsledku zrušení
této podmínky dostávají často
v praxi do obtížně řešitelných
situací zejména při rozhodování
o dalším zaměstnávání
poživatelů starobních důchodů.
Proto se navrhuje stanovit pro nárok na výplatu
starobního důchodu při další
výdělečné činnosti další
podmínku, a to sjednání příslušného
pracovního vztahu na dobu určitou.
Navrhované změny se týkají i poživatelů
plných a částečných invalidních
důchodů. Pokud jde o posuzování
plné invalidity osob samostatně výdělečně
činných, není podle ustanovení
§ 39 odst. 2 zákona pojištěnec plně
invalidní, jestliže vykonává samostatnou
výdělečnou činnost. Ukazuje se, že
v důsledku této právní úpravy
dochází k některým neodůvodněným
tvrdostem a nerovnováze mezi osobami samostatně
výdělečně činnými a
osobami vykonávajícími závislou činnost,
které jsou plně invalidní, ale mohou své
zbylé schopnosti soustavné výdělečné
činnosti využít vedle pobírání
plného invalidního důchodu. Proto se navrhuje
zavést pro osoby, které vykonávají
samostatnou výdělečnou činnost, stejný
režim jako pro osoby vykonávající závislou
činnost.
Další významná navrhovaná změna
se týká problematiky souběhu částečného
invalidního důchodu s příjmem z výdělečné
činnosti. Při kontrole ekonomické
podmínky pro nárok na výplatu částečného
invalidního důchodu se důchodce často
dostává do situace, že nemá dostatek
údajů pro vlastní rozhodnutí o tom,
zda je pro něj výhodnější dosahovat
vyšších příjmů a mít
krácenou nebo zastavenou výplatu důchodu,
nebo zda má omezit svoji výdělečnou
činnost tak, aby výplata důchodu nebyla omezována.
Navrhuje se proto, aby výši srovnatelného vyměřovacího
základu, se kterým se porovnává průměrný
měsíční příjem z výdělečné
činnosti, bylo možné určit již
na počátku období, za které se budou
příjmy pro splnění ekonomické
podmínky posuzovat. Údaje pro stanovení srovnatelného
vyměřovacího základu musí přitom
i nadále vycházet z dostupných statisticky
zjištěných údajů, a nikoliv z
odhadu.
Vzhledem k systému dob vylučovaných pro výpočet
průměrného měsíčního
příjmu z výdělečné činnosti
dochází v některých případech
k zastavení výplaty částečného
invalidního důchodu pro příjem za
relativně malý počet dnů výdělečné
činnosti. Proto se navrhuje stanovit určitý
roční limit, při jehož nepřekročení
bude považována ekonomická podmínka
vždy za splněnou a který bude vázán
na částky životního minima. Tento návrh
tedy umožní vyplácet částečný
invalidní důchod vždy, když příjem
z výdělečné činnosti nepřekročí
tento limit.
Současná právní úprava umožňuje
přiznat plný invalidní důchod i tzv.
invalidům z mládí, tj. těm, jejichž
plná invalidita vznikla před dosažením
18. roku věku a kteří proto nemohli být
účastni důchodového pojištění.
V případě změny plné invalidity
těchto občanů, na částečnou
invaliditu, však nevzniká nárok na částečný
invalidní důchod, neboť nesplňují
podmínku potřebné doby pojištění.
Navrhuje se, aby i v těchto případech, tj.
při nesplnění podmínky potřebné
doby pojištění, vznikl nárok na částečný
invalidní důchod.
Zákon umožňuje, na rozdíl od právní
úpravy platné do 31. prosince 1995, přiznat
mužům vdovecký důchod za stejných
podmínek jako vdovský důchod ženám.
Možnost přiznání tohoto důchodu
je však vázána mj. na úmrtí manželky
po 31. prosinci 1990. Tato úprava znevýhodňuje
dříve ovdovělé muže, kteří
splňují podmínky stanovené v zákoně.
Zejména jsou to ti, kteří jsou v důchodovém
věku. Je proto odůvodněné rozšířit
možnost přiznání vdoveckého důchodu
i pro muže, kteří ovdověli před
1. lednem 1991.
Další změny vycházejí
především z praktické aplikace zákona
a týkají se zejména rozšíření
a upřesnění okruhu dob vyloučených
při stanovení osobního vyměřovacího
základu z rozhodného období, úpravy
původního výpočtového základu
při novém přiznání důchodu,
upřesnění pojmu "důchodový
věk", stanovení výše plného
invalidního důchodu při změně
částečné invalidity na plnou invaliditu,
stanovení srovnatelného vyměřovacího
základu poživatelů částečného
invalidního důchodu, jimž nebyl předchozí
plný invalidní důchod vyměřen
z výpočtového základu (skutečně
dosaženého průměrného měsíčního
výdělku) a pravidel pro zvyšování
důchodů.
Pokud jde o organizaci a provádění sociálního
zabezpečení, navrhuje se zejména snížit
administrativní náročnost vedení evidenčních
listů důchodového pojištění
úřady práce v případě
uchazečů o zaměstnání. Dále
se navrhuje upřesnit povinnosti organizací při
hlášení rozhodných skutečností
o pracujících poživatelích starobního
důchodu, upřesnit povinnosti orgánů
sociálního zabezpečení ozbrojených
sil vůči České správě
sociálního zabezpečení, výslovně
stanovit příslušnost orgánu sociálního
zabezpečení k výplatě vdovského
(vdoveckého) důchodu v případě
zániku nároku na přímý důchod
a s ohledem na nejednotnost soudní praxe zakotvit Českou
správu sociálního zabezpečení
výslovně jako právnickou osobu s plnou právní
subjektivitou. Z praktických zkušeností vychází
i návrh vyloučit posuzování zdravotního
stavu pro účely odvolacího řízení
o prodloužení výplaty nemocenského po
uplynutí podpůrčí doby z věcné
příslušnosti posudkových komisí
Ministerstva práce a sociálních věcí
obdobně, jako je tomu u posuzování pro účely
odvolacího řízení o ukončení
dočasné pracovní neschopnosti podle §
8a odst. 4 zákona ČNR č. 582/1991 Sb., ve
znění pozdějších předpisů;
v obou úzce provázaných agendách by
tak pro rozhodnutí v odvolacím řízení
vydávala Česká správa sociálního
zabezpečení (včetně posouzení
zdravotního stavu).
Navrhované změny nejsou v rozporu s mezinárodními
smlouvami, jimiž je Česká republika vázána,
a jsou slučitelné s obecnými cíli
a zásadami práva Evropských společenství.
Zvýšení výdajů si vyžádá
rozšíření možnosti pro odchod do
starobního důchodu ještě před
dosažením důchodového věku (0,4
mld. Kč), úprava podmínek pro nárok
na vdovecký důchod (0,2 mld. Kč) a přiznání
plné invalidity osobám samostatně výdělečně
činným (0,1 mld. Kč). S ohledem na navrhovanou
účinnost od 1. ledna 1998 se předpokládá,
že zvýšené náklady úhrnem
ve výši cca 0,7 mld. Kč ročně,
tj. cca o 0,4% z celkových výdajů na důchodové
pojištění, budou zahrnuty v návrhu výdajů
státního rozpočtu na rok 1998 na důchodové
pojištění.
K bodům 1 a 2
Dosavadní znění § 3 odst. 2 zákona
nevystihuje zcela přesně všechny důsledky
právní způsobilosti v oblasti důchodového
pojištění a její odlišnosti od
právní způsobilosti v jiných právních
odvětvích. Dosavadní vymezení právní
způsobilosti jen k uplatnění nároku
na plný nebo částečný invalidní
důchod je nedostatečné, neboť nepokrývá
další situace spojené s uplatněním
nároku na tento důchod (např. odvolací
řízení). Občanu, jemuž byl tento
důchod přiznán a získal tak plnou
právní způsobilost, se navrhuje ji ponechat
až do dosažení zletilosti.
K bodu 3
Jednoznačně se stanoví, že z hlediska
účasti na důchodovém pojištění
jsou osobám ve služebním poměru postaveni
naroveň vojáci v další službě
podle § 37 odst. 2 písm. b) branného zákona.
K bodu 4
Upřesňuje se, že za střední školu
se považuje pro účely důchodového
pojištění i vyšší odborná
škola.
K bodu 5
Dosavadní znění § 5 odst. 1 písm.
n) zákona pomíjí řešení
některých dílčích situací;
zejména nebyla řešena konkurence s dobrovolnou
účastí na pojištění, byl-li
důvod účasti týž, tj. vedení
v evidenci úřadu práce.
K bodům 6, 11, 47 a 70
Jde o legislativně technická opatření.

