Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1996 – 1998

K bodům 61 a 64

Použitý termín "v souhrnu za všechny vyplácené důchody" není obvyklý, v praxi se běžně nepoužívá a jeho definice v § 67 zákona chybí. Je proto nutné jej nahradit přesně definovaným a statisticky sledovaným ukazatelem.

K bodu 62

Vzhledem k tomu, že měsíc naplnění podmínek pro zvýšení důchodů nebývá totožný s měsícem, v němž dochází ke zvýšení důchodů, je účelné přesněji stanovit, kdy je třeba při zvýšení důchodů přihlédnout i k růstu reálných mezd v uplynulých letech podle § 67 odst. 2 věty druhé zákona. Navrhuje se, aby rozhodujícím byl měsíc splnění valorizační podmínky.

K bodu 63

K situaci, že nejsou zohledněny všechny roky při posuzování vývoje reálné mzdy pro zvýšení procentní výměry důchodu, může dojít v případě, že v některém roce nebude naplněna podmínka pro zvýšení důchodů v závislosti na růstu cen. Např. při zvýšení v roce 1996 se zohledňují reálné mzdy v letech 1994 a 1995, při zvýšení v roce 1997 se zohledňují reálné mzdy v roce 1995 a 1996; pokud by v roce 1998 ke zvýšení nedošlo (nebude splněna podmínka pro zvýšení důchodů v závislosti na růstu cen), lze při zvýšení v roce 1999 zohlednit pouze reálné mzdy v letech 1997 a 1998, takže důchodcům nebude ve výši důchodu zohledněno zvýšení reálných mezd v letech 1996 a 1997. Návrhem se zabezpečuje, aby bylo přihlédnuto ke všem kalendářním rokům, v nichž došlo k růstu reálné mzdy.

K bodu 65

Je žádoucí výslovně stanovit, co se rozumí výší důchodu v rámci provádění tzv. srovnávacího výpočtu při jejím stanovení podle předpisů platných před 1. lednem 1996 a po 31. prosinci 1995.

K bodu 66 a 68

Prodloužením období do 31. prosince 2018 se pokryjí všechny případy, kdy byla po stanovenou dobu vykonávána služba (zaměstnání) zařazená (zařazené) podle dříve platných předpisů do I. a II. kategorie funkcí (I. pracovní kategorie); dosavadní limit roku 2016 nepokrýval totiž situaci, kdy před výkonem služby zařazené do kategorie funkcí byla během studia na příslušné škole konána vojenská základní služba v rozsahu dvou let, která se podle předpisů platných před 1. 1. 1993 hodnotila rovněž jako doba služby zařazená v příslušné kategorii funkcí. Současně je odůvodněné (vzhledem ke snížené věkové hranici pro nárok na starobní důchod) umožnit přiznání starobního důchodu podle § 31 zákona v těchto případech pouze až o tři roky dříve bez dalšího prodlužování tohoto období (až na pět roků), které platí pro ostatní případy, kdy se věková hranice pro nárok na starobní důchod platná k 31. prosinci 1995 postupně prodlužuje.

K bodu 67

Úprava zamezuje pochybnostem při určování tzv. dopočtené doby při stanovení výše procentní výměry plného (částečného) invalidního důchodu (na který vznikne nárok po 31. prosinci 1995) podle předpisů platných před 1. lednem 1996.

K bodu 69

Ustanovení souvisí s úpravou definice důchodového věku a dále s článkem VI bodem 4. Ustanovení § 76 zákona vztáhlo na výplatu důchodu přiznaného podle nařízení vlády č. 557/1990 Sb. v souběhu s výdělečnou činností režim upravený v § 37 zákona (tj. dvouleté období po vzniku nároku na starobní důchod, tedy dva roky po vzniku nároku v 50 letech); pokud jde o zvyšování nároku na tento starobní důchod bez jeho pobírání, stanoví se výslovně, že ke zvyšování nároku na důchod dochází po dosažení věku 55 let, neboť při výpočtu důchodu byla dopočtena doba až do věku 55 let.

K bodu 71

K § 80a

Výdělky dosažené v jednotlivých letech se rozdílným způsobem promítají do průměrného měsíčního výdělku, podle něhož byly přiznávány důchody do roku 1995, a do osobního vyměřovacího základu, podle něhož jsou přiznávány důchody od 1. ledna 1996. Vzhledem k tomu, že na základě těchto údajů je stanovován srovnatelný vyměřovací základ rozhodný pro nárok na výplatu částečného invalidního důchodu, dochází k neodůvodněným rozdílům ve výdělkových možnostech poživatelů částečných invalidních důchodů. V důsledku rychlého tempa růstu mezd na počátku 90. let jsou těmito diferencemi postiženi ti, jimž byl částečný invalidní důchod přiznán před rokem 1996. Proto se navrhuje zavedení zvláštního koeficientu, který by tyto diference vyrovnal. Tato diference se objevuje jen při stanovení srovnatelného vyměřovacího základu, neboť ten se stanoví ze skutečných výdělků, nikoliv ve výši částečného invalidního důchodu, neboť ten po vyměření ze skutečných výdělků byl zvýšen o stanovený počet procent (např. podle zákona č. 76/1995 Sb. o 38,6%); tímto způsobem se při stanovení výše důchodu reagovalo na rychlý růst výdělků.

K § 80b

Podle předpisů platných před 1. 1. 1996 náležel částečný invalidní důchod při splnění dvou podmínek, a to podmínky zdravotní a podmínky ekonomické. Ekonomická podmínka spočívala v poklesu příjmu zpravidla o 1/3 a při jejím každoročním sledování v rámci kontrolní lékařské prohlídky se porovnával měsíční průměr hrubých výdělků za posledních 12 měsíců s tzv. srovnatelným výdělkem, tj. neomezeným průměrným měsíčním výdělkem použitým pro výpočet částečného invalidního důchodu a upraveným o přepočítací koeficient. Úprava o přepočítací koeficient spočívala ve zvýšení tohoto průměrného měsíčního výdělku o příslušná procenta (uvedená v prováděcí vyhlášce k zákonu o sociálním zabezpečení) za každý rok výplaty částečného invalidního důchodu. Tento princip sledování ekonomické podmínky částečné invalidity byl zaveden od účinnosti zákona č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, tj. od 1. 10. 1988. Před tímto datem se uplatňovaly jiné zásady, neboť dosahované výdělky se porovnávaly s průměrným výdělkem obvykle dosahovaným v zaměstnání, které poživatel částečného invalidního důchodu konal v době vzniku nároku na tento důchod; tento "fiktivní" výdělek obvykle dosahovaný na původním pracovišti se zjišťoval po pěti letech pobírání částečného invalidního důchodu, popř. dříve, nastaly-li podstatné změny ve mzdových poměrech pracujících. Při přijetí předpisů o sociálním zabezpečení v roce 1988 bylo na tuto dřívější úpravu "fiktivního" výdělku reagováno v přechodných ustanoveních (§ 177 vyhlášky č. 149/1988 Sb.) tak, že bylo-li to pro poživatele částečného invalidního důchodu výhodnější, zjišťoval se při nejbližší kontrole částečné invalidity po 30. 9. 1988 podstatný pokles výdělku podle úpravy platné před 1. 10. 1988 (tj. vycházelo se z uvedeného "fiktivního" výdělku, přičemž podmínka pěti let pobírání částečného invalidního důchodu se považovala za splněnou). Částka, se kterou se výdělky poživatele částečného invalidního důchodu při této kontrole porovnávaly, se pak upravovala o přepočítací koeficient až za období následující po této kontrole (tj. brala se v úvahu doba pobírání částečného invalidního důchodu až po této kontrole).

Uvedený princip ekonomické podmínky byl při přijetí zákona opuštěn a nahrazen jiným dynamickým principem, což však v některých případech působí příliš přísně. Proto se navrhuje v § 80b úprava pro ty poživatele částečného invalidního důchodu, pro které byl dřívější způsob použití tohoto tzv. fiktivního výdělku výhodnější. Vzhledem k charakteru navrženého opatření je možné úpravu provést jen na základě žádosti.

K bodu 74

Do zákona se doplňuje postup stanovení základní výměry důchodu, vyměřuje-li se důchod podle předpisů platných před 1. lednem 1996, neboť podle těchto předpisů pevné zvýšení důchodu, které se pak stává základní výměrou, činilo částku 680 Kč měsíčně, což po několika zvýšeních základní výměry po 1. lednu 1996 již neodpovídá její výši u ostatních důchodců.

K bodu 76

Je odůvodněné doplnit zmocnění dané vládě ke zvyšování důchodů o postup v případě rozdílného zvýšení procentních výměr vyplácených důchodů, neboť jinak není zřejmé, jaké zvýšení procentních výměr se má vzít v úvahu.

K bodu 77

Pokud by byly zvyšovány pouze důchody přiznané před datem zvýšení, začaly by se vytvářet rozdíly mezi důchody přiznanými ve stejném roce za jinak stejných podmínek a ze stejného rozhodného období. Proto se navrhuje, aby obdobným způsobem jako důchody vyplácené byly zvyšovány i důchody přiznávané v kalendářním roce v období po zvýšení důchodů.

K bodům 78 a 79

Pro posouzení nároku na výplatu důchodu při výdělečné činnosti v cizině bude třeba stanovit způsob přepočtu cizí měny na českou.

V oblasti výpočtu osobního vyměřovacího základu bude nutné doplnit některé ryze technické, ale poměrně složité podrobnosti, které z legislativního hlediska není vhodné řešit v zákoně. Jde o postup, kdy se v části rozhodného období spadající před 1. leden 1996 kryjí vyloučené doby s dobami, v nichž byl dosažen příjem zahrnovaný do vyměřovacího základu.

K bodu 1

Ukázalo se jako účelné výslovně vyloučit posuzování zdravotního stavu pro účely odvolacího řízení o prodloužení výplaty nemocenského po uplynutí podpůrčí doby z věcné příslušnosti posudkových komisí Ministerstva práce a sociálních věcí. Rozhodnutí v odvolacím řízení bude tedy vydávat Česká správa sociálního zabezpečení včetně posouzení zdravotního stavu.

K bodu 2

Zákon č. 582/1991 Sb. neupravuje doposud výslovně právní subjektivitu České správy sociálního zabezpečení (dovozuje se z jejího postavení jako rozpočtové organizace), což v praxi způsobuje určité nejasnosti zejména při vymáhání dlužného pojistného soudní cestou. Navrhuje se proto upravit tuto otázku výslovně, aby bylo jednoznačné, že Česká správa sociálního zabezpečení je způsobilá vystupovat svým jménem v právních vztazích.

K bodu 3

Upravuje se postup pro případy, kdy zaměstnavatel (malá organizace) nevyplácí nemocenské, a jeho výše spolu s příjmem z výdělečné činnosti přesáhne hranici, kdy výplata starobního důchodu nenáleží v období dvou let od vzniku nároku na tento důchod. Přitom zaměstnavatel ke splnění uložené ohlašovací povinnosti potřebuje znát výši nemocenského za kalendářní měsíce. Okresní správa sociálního zabezpečení, která vyplácí nemocenské v těchto případech, bude sdělovat potřebné údaje těm subjektům, kterým zákon ukládá povinnost hlásit příjmy ovlivňující nárok na výplatu starobního důchodu.

K bodům 4, 5 až 8, 13, 16, 18, 19, 23, 25, 29 a 32

Jde o legislativně technická opatření nebo legislativní zpřesnění.

K bodu 9

Uznávání nemocí z povolání neprovádějí orgány sociálního zabezpečení, nýbrž příslušná zdravotnická zařízení. V návaznosti na zrušené ustanovení vyhlášky č. 149/1988 Sb. (§ 14 odst. 4), které vyjadřovalo tuto zásadu, je potřebné promítnout tento základní organizační princip do zákona. Z důvodu posílení právní jistoty se dále navrhuje, aby seznam příslušných zdravotnických zařízení, která uznávají nemoci z povolání, byl obsažen v obecně závazném právním předpisu.

K bodu 10

Účelem doplnění je získání úplných údajů do evidence, kterou vedou organizace o občanech pro účely důchodového pojištění; tyto údaje jsou potřebné pro plnění ohlašovací povinnosti při zaměstnávání poživatele starobního důchodu.

K bodům 11 a 12

Ustanovení § 38 a 39 zákona upravují odchylky pro vedení evidenčních listů důchodového pojištění u úřadů práce a jejich předkládání. Administrativně vhodnější řešení spočívá v předávání příslušných údajů České správě sociálního zabezpečení souhrnně za všechny úřady práce prostřednictvím Ministerstva práce a sociálních věcí (Správy služeb zaměstnanosti) po uplynutí kalendářního roku. Ostatní povinnosti úřadů práce jsou podchyceny v § 36 písm q) zákona.

K bodu 14

V návaznosti na úpravu obsaženou v § 53 odst. 3 zákona stanovující povinnost poživatele částečného invalidního důchodu podat přehled o příjmech se výslovně stanoví příslušná povinnost zaměstnavateli potvrdit svému zaměstnanci - poživateli částečného invalidního důchodu - potřebné údaje.

K bodu 15

V § 45 zákona není upravena forma sdělování rozhodných údajů orgánů sociálního zabezpečení ozbrojených sil vůči České správě sociálního zabezpečení - mj. chybí i povinnost sdělovat počet vyloučených dob, který je uveden na evidenčním listu. Analogicky se pak zakotvuje povinnost České správy sociálního zabezpečení vůči orgánům sociálního zabezpečení ozbrojených sil.

K bodu 17

Výše pokut ukládaná za porušení stanovených povinností zaměstnavatelům a zdravotnickým zařízením se aktualizuje.

K bodu 20

Navrhované doplnění koresponduje se zmocněním pro Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy uvedeném v § 21 odst. 1 písm. a) zákona o důchodovém pojištění.

K bodu 21

Návrhem se výslovně upravuje řešení v dalších situacích, které mohou nastat v souvislosti s rozhodováním o době a rozsahu péče o osoby uvedené v § 6 odst. 4 písm. a) bod 11.

K bodům 22 a 26

Ustanovení se doplňují o výslovné určení, kdy nabývá rozhodnutí právní moci.

K bodu 24

Výslovně se stanoví, že náhrada nákladů, které vznikly občanu, náleží podle rozhodnutí orgánu sociálního zabezpečení ve stanoveném rozsahu vedle řízení o přechodu do plné invalidity též v souvislosti s řízením o přechodu z pracovní neschopnosti do částečné invalidity; tím se napravuje formální nedostatek dosavadní úpravy.

K bodu 27

Pro řízení ve věcech důchodového pojištění příslušníků ozbrojených sil neplatí ani ustanovení § 88 odst. 2 a 3, protože námitky se v těchto případech nepodávají u České správy sociálního zabezpečení, ale u příslušného orgánu sociálního zabezpečení ozbrojených sil.

K bodům 28 a 30

Zákon v § 115 větě druhé neobsahuje analogické řešení uvedené ve větě čtvrté téhož ustanovení pro případy, kdy po předání výplaty vdovského (vdoveckého) důchodu plátci přímého důchodu dojde k zániku nároku na přímý důchod. Dále se v tomto ustanovení doplňuje úprava pro případ výplaty sirotčích důchodů vyplácených různými orgány; je přitom účelné, aby všechny sirotčí důchody vyplácel jeden orgán, který též bude sledovat trvání podmínek nároku.

K bodu 31

Pro hlášení poživatele starobního důchodu výdělečně činného ve státě, s nímž Česká republika uzavřela mezinárodní smlouvu o sociálním zabezpečení, je třeba přijmout speciální úpravu k aplikaci § 37 zákona o důchodovém pojištění, neboť se zde vychází ze zásady rovnosti území. Dále se k zamezení pochybností definuje příjem z výdělečné činnosti v cizině.

K bodu 33

Při nesplnění podmínek stanovených zákonem o důchodovém pojištění pro výplatu starobního důchodu má plátce důchodu vůči občanovi nárok na vrácení těch vyplacených částek starobního důchodu, které nenáležely. Obdobnou úpravu se navrhuje přijmout i pro výslovně uvedené situace poživatelů pozůstalostních dávek, které jsou jednoznačné (uzavření sňatku, dovršení věku).

K bodu 34

Lhůty stanovené pro nárok na vrácení částek vyplacených neprávem nebo ve vyšší výši než náležely, které platí pro orgán sociálního zabezpečení vůči příjemci důchodu, je odůvodněné aplikovat obdobně i vůči organizacím.

K bodu 35

Navrhované doplnění znamená stejné posuzování nároků vdov a vdovců v případech, kdy byl za dobu po uzavření nového manželství a vyplacení jednorázové částky ještě vyplácen vdovský (vdovecký) důchod.

K bodu 36

Je odůvodněné výslovně upravit situaci, kdy se poživatel starobního důchodu rozhodne vzdát se výplaty tohoto důchodu, tak, že vzdání se výplaty je možné jen do budoucna.

K bodu 37

Doplnění odpovídá zásadě, že při stanovení určité povinnosti má být stanovena i příslušná sankce za její nesplnění (porušení). Výše pokuty je stejná jako u obdobného ustanovení § 122a odst. 2.

K bodu 38

S růstem mezinárodních vztahů souvisí i nutnost přijmout příslušné opatření o používání úředního jazyka; jde o obdobné ustanovení, které se uplatňuje při správě daní.

K odst. 1

V § 69 odst. 3 zákona o důchodovém pojištění je možnost přiznání vdoveckého důchodu vázána mj. na úmrtí manželky po 31. prosinci 1990. Omezení na období pěti let přede dnem účinnosti zákona o důchodovém pojištění odpovídá pětiletému období stanovenému v zákoně o důchodovém pojištění pro možnost obnovení nároku na vdovský nebo vdovecký důchod. Tato úprava však znevýhodňuje dříve ovdovělé muže, kteří splňují podmínky stanovené v zákoně o důchodovém pojištění. Zejména jsou to ti, kteří jsou v důchodovém věku.

Navrhuje se proto rozšířit podmínky nároku na vdovecký důchod i na muže, kteří ovdověli před 1. lednem 1991, v případech, kdy splnili a ke dni účinnosti novely zákona o důchodovém pojištění stále plní platné podmínky pro nárok na vdovecký důchod. Aby nedošlo k nerovnováze nároků vdov a vdovců, je třeba v těchto případech volit lhůty platné podle předchozích předpisů pro obnovu nároku na vdovský důchod. Za rozhodné datum se přitom pro tyto účely považuje 1. srpen 1991, od něhož byl vdovecký důchod do důchodového systému zaveden. Tříleté období se skládá ze dvou částí: po dobu jednoho roku od úmrtí manželky je nárok na vdovecký důchod bez splnění dalších podmínek, dva roky je ochranná doba pro obnovení nároku na tento důchod. Výše procentní výměry vdoveckého důchodu přiznaného před 1. srpnem 1991 dosáhla po dvou valorizacích v dubnu a říjnu 1996 1260 Kč měsíčně a minimálně v této výši budou přiznávány i vdovecké důchody, kdy došlo k ovdovění před 1. lednem 1991.

K odst. 2

Podle dřívějších předpisů byla jednou z podmínek vzniku nároku na důchod podmínka trvalého pobytu na území republiky; tato podmínka byla sice zrušena, avšak je třeba se s ní vyrovnat ve vztahu k osobám zemřelým, od jejichž nároků na přímé důchody se odvozují nároky pozůstalých, u nichž se uvedená podmínka již neaplikuje.

K odst. 3

Hodnocení doby služby ve vládním vojsku za tzv. Protektorátu je dosud možné pouze v rozsahu, v jakém se tato doba služby kryje s odbojovou činností. Bývalí příslušníci vládního vojska již delší dobu požadují hodnotit tuto dobu jako dobu zaměstnání. S přihlédnutím k jejich nárokům podle dřívějších předpisů (zákon č. 29/1947 Sb.) se navrhuje vzít zřetel na tuto dobu služby a důchody přepočítat.

Zákon komplexně upravuje problematiku dob pojištění ve vztahu k zaměstnání v cizině před účinností zákona o důchodovém pojištění, a to se zřetelem k době před 1. květnem 1990 a od tohoto data; tímto dnem bylo totiž zavedeno placení pojistného za tuto dobu. Zčásti se přitom úprava přebírá z čl. XVI zákona č. 160/1995 Sb., přičemž se tato úprava přizpůsobuje změnám obsaženým v čl. I bodu 12., který upravuje placení pojistného osobami dobrovolně pojištěnými za dobu výdělečné činnosti v cizině za účinnosti zákona o důchodovém pojištění.

Zatímco ust. § 6 odst. 1 písm. c) zákona o důchodovém pojištění stanoví, za jakou dobu lze zpětně zaplatit tzv. dobrovolné pojistné za dobu výdělečné činnosti v cizině konané po 31. prosinci 1995, adekvátní lhůta pro zaplacení pojistného za takovou dobu před 1. lednem 1996 chybí. Návrh tuto disproporci odstraňuje, přičemž obsahuje i nezbytná upřesnění.

Článek V zákona obsahuje potřebná přechodná ustanovení. V odstavci 1 se řeší vznik nároku na plný invalidní důchod osobám samostatně výdělečně činným a v odstavci 2 obnovení nároku na částečný invalidní důchod nebo úprava jeho výše v návaznosti na nově stanovený povolený výdělkový limit. V odstavci 3 se řeší vztah nově stanovených pravidel pro výpočet srovnatelného vyměřovacího základu ve vztahu k datu kontroly příjmů z výdělečné činnosti a v odstavci 4 se reaguje na novou podmínku výplaty starobního důchodu; přitom se stanoví dostatečný časový prostor pro úpravu pracovního vztahu.

Navrhuje se zrušit ustanovení obsolentní (bod 2) nebo ze systematických důvodů převedená a upravená v čl. I, kterým se mění zákon o důchodovém pojištění (body 1, 3 až 5).

znění zákona č. 155/1995 Sb. s vyznačením navrhovaných změn - vypouštěný text je přeškrtnut, nový text je podtržen

Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:

(1) Tento zákon upravuje důchodové pojištění (dále jen "pojištění") pro případ stáří, invalidity a úmrtí živitele [§ 4 odst. 1 písm. d) a e)].

(2) Organizaci a provádění pojištění, povinnosti pojištěných osob, příjemců dávek a zaměstnavatelů a jejich odpovědnost v pojištění a pojistné na pojištění (dále jen "pojistné") upravují zvláštní zákony [Zákon ČNR č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění zákona ČNR č. 590/1992 Sb., zákona ČNR č. 37/1993 Sb., zákona č. 160/1993 Sb., zákona č. 307/1993 Sb., zákona č. 241/1994 Sb., zákona č. 118/1995 Sb. a zákona č. 160/1995 Sb. Zákon ČNR č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, ve znění zákona ČNR č. 10/1993 Sb., zákona č. 160/1993 Sb., zákona č. 307/1993 Sb., zákona č. 42/1994 Sb., zákona č. 241/1994 Sb., zákona č. 59/1995 Sb., zákona č. 118/1995 Sb., zákona č. 149/1995 Sb. a zákona č. 160/1995 Sb.].

(1) Účast na pojištění je povinná pro fyzické osoby (dále jen "osoby") uvedené v § 5. Pojištění se mohou dobrovolně účastnit též osoby uvedené v § 6.

(2) Pojištěncem se pro účely pojištění rozumí osoba, která je nebo byla účastna pojištění.

(1) Způsobilost osoby mít v právních vztazích pojištění práva a povinnosti vzniká narozením a zaniká smrtí, popřípadě prohlášením za mrtvého.

(2) Způsobilost osoby vlastními právními úkony nabývat v právních vztazích pojištění práv a brát na sebe povinnosti vzniká dosažením zletilosti [§ 8 odst. 2 občanského zákoníku], pokud se dále nestanoví jinak. Způsobilost k uplatnění nároku na plný invalidní důchod a částečný invalidní důchod [§ 4 písm. b) a c)] být účastníkem řízení o přiznání plného invalidního důchodu a částečného invalidního důchodu [§ 4 odst. 1 písm. b) a c)] vzniká ukončením povinné školní docházky; přiznáním tohoto důchodu vzniká způsobilost podle věty první a trvá až do dosažení zletilosti. O omezení a zbavení způsobilosti k právním úkonům platí obdobně ustanovení občanského zákoníku.

(3) Osoba, která nemá způsobilost k právním úkonům podle odstavce 2, musí být zastoupena zákonným zástupcem; kdo je zákonným zástupcem nezletilých, stanoví zvláštní zákon [Zákon č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění zákona č. 132/1982 Sb. a zákona č. 234/1992 Sb.].

(1) Z pojištění se poskytují tyto důchody:

a) starobní,

b) plný invalidní,

c) částečný invalidní,

d) vdovský a vdovecký,

e) sirotčí.

(2) Výše důchodu se skládá ze základní výměry a z procentní výměry. Základní výměra se stanoví pevnou částkou a procentní výměra se stanoví procentní sazbou z výpočtového základu, jde-li o důchody uvedené v odstavci 1 písm. a) až c), nebo z procentní výměry důchodu zemřelého, jde-li o důchody uvedené v odstavci 1 písm. d) a e).