PARLAMENT ČESKÉ REPUBLIKY
Poslanecká sněmovna
1997
II. volební období
151
Návrh
poslanců Zdeňka Jičínského a dalších
Zákon
ze dne .........1997
o způsobu zvyšování maximálního nájemného bytů
§ 1
Maximální nájemné z bytů, u nichž je nájemné ke dni účinnosti tohoto zákona regulováno, lze zvyšovat jen po předchozím souhlasu Poslanecké sněmovny.
§ 2
Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení.
Důvodová zpráva
Úprava resp. tzv. deregulace nájemného je opatřením, které má velmi vážné národohospodářské a sociální důsledky. Výrazným způsobem ovlivňuje makrostrukturální rovnováhu naší ekonomiky, zejména pak měnovou politiku a míru inflace. Nezůstává bez vlivu na státní rozpočet. Souhrnně lze stanovit, že ovlivňuje ekonomické a sociální postavení a vzájemné vztahy následujících skupin obyvatelstva:
a) nájemců bytů a nebytových prostor,
b) majitelů bytových domů,
c) dodavatelů služeb pro bydlení všeho druhu,
d) stavebních podnikatelů,
e) investorů bytové výstavby.
Úprava nájemného tak určuje vyvážené postavení těchto sociálních skupin, tzn. optimální uspokojení jejich zájmů. To je mimořádně odpovědný a složitý úkol, který podmiňuje sociální klima společnosti. Tohoto cíle může být dosaženo jen na základě konsensu všech rozhodujících politických sil.
Výše nájemného určuje výdaje domácností na bydlení a v důsledku toho kvalitu bydlení. Proto má nezanedbatelný význam pro populační vývoj, zdravotní a morální stav obyvatelstva. Má bezprostřední důsledky pro úroveň cen služeb pro bydlení a naopak. Nájemné určuje, jaké budou výsledky hospodaření majitelů domů.
Výše nájemného vykonává určitý vliv i na tok investičních prostředků do bytové výstavby, která je významným růstovým zdrojem národního hospodářství. Bezprostředně ovlivňuje především vývoj stavební výroby a prostřednictvím svého multiplikačního efektu většinu dalších odvětví národního hospodářství. Do jisté míry určuje politiku zaměstnanosti.
V administrativně direktivním modelu řízení byly úpravy nájemného ve výhradní kompetenci výkonné moci a vyhlašovány formou resortních podzákonných vyhlášek příslušného ministerstva. To vyjadřovalo zcela formální a podřadné postavení zákonodárného sboru.
Rozhodování o úpravě nájemného je rozhodováním o alokaci veřejných prostředků daňových poplatníků. V demokratické společnosti a právním státě je tento rozhodovací proces ve výsostné kompetenci zákonodárných sborů. S takovým postupem se setkáváme ve všech evropských zemích. Také v meziválečném Československu o úpravách nájemného, které byly prováděny prakticky po celou dobu jeho existence, rozhodovalo Národní shromáždění svými zákony. Tato rozhodovací úroveň nezůstává bez vlivu na právní povědomí občanů neboť činí úpravu nájemného věcí veřejnou, a nikoliv kabinetní, věcí, o které rozhodují volené zastupitelské sbory. Rozhodovat o nájemném zákony a nikoliv podzákonnými vyhláškami je legitimním požadavkem v právním státě.
V současnosti je úprava nájemného, resp. tzv. deregulace v kompetenci ministerstva financí, které ji provádí prostřednictvím rezortních vyhlášek. Nyní je to vyhláška ministerstva financí č. 176/1993 Sb., ve znění vyhlášky č. 30/1995 Sb. a č. 274/1995 Sb. Zastupitelské sbory, Parlament a Senát, jsou z tohoto rozhodovacího procesu vyřazeny. To je v příkrém rozporu nejen s praxí evropských států, ale také naší národní tradicí.
Současné deregulační spory jednoznačně prokazují, že je ze všech hledisek společensky žádoucí, aby se úprava nájemného uskutečňovala prostřednictvím zákona, tzn. na základě politického konsensu všech rozhodujících politických sil. Do doby než bude vypracován zákon, který bude zabezpečovat objektivnější, ekonomicky a sociálně zdůvodněné úpravy nájemného, než je tomu v současnosti, postačí, když ke zvyšování maximálního nájemného bude třeba předchozího souhlasu Poslanecké sněmovny.
Prof. JUDr. Zdeněk Jičínský, DrSc.