Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1996 – 1998

Ve smyslu § 112 odst. 4 zákona č. 90/1995 Sb., o jednacím řádu Poslanecké sněmovny, předkládám poslancům následující interpelaci poslankyně Hany Orgoníkové na předsedu vlády Václava Klause a odpověď předsedy vlády Václava Klause na tuto interpelaci. Paní poslankyně Hana Orgoníková požádala o zařazení uvedené odpovědi na pořad schůze Poslanecké sněmovny. Interpelace a odpověď jsou přílohami sněmovního tisku.

Příloha

Evidenční číslo interpelace: 229

POSLANEC

POSLANECKÉ SNĚMOVNY

PARLAMENTU ČESKÉ REPUBLIKY

V Praze dne 17. 4. 1997

Vážený pane předsedo vlády,

na IV. světové konferenci o ženách v Pekingu byla přijata Akční základna jako základní dokument, kde jsou vyjmenovány oblasti kritického zájmu pokud jde o postavení žen ve společnosti, spolu s požadovanými opatřeními, která je třeba v jednotlivých zemích na různých úrovních učinit. I Česká republika se k tomuto dokumentu přihlásila tím, že vládní delegace přijala účast na této konferenci OSN. Zavázala se tak vzít na sebe povinnosti, které vyplývají ze závěrů pekingské konference a které jsou konkrétně specifikovány právě v Akční základně. Povinností vlády je předkládat každý čtvrtý rok zprávu pro Výbor expertů pro dodržování Konvence o odstranění všech forem diskriminace žen.

Podle dostupných informací probíhá jednání mezi Ministerstvem práce a sociálních věcí ČR a Ministerstvem zahraničních věcí ČR ohledně vyjasnění kompetencí v oblasti rovnosti žen a mužů a stanovení celostátní gesce. Bylo by ku prospěchu věci, kdyby se tato jednání mezi oběma ministerstvy urychlila a byla jednoznačně stanovena zodpovědnost některého z nich za tuto oblast. Jinak totiž hrozí, že, tak jako u dalších důležitých dokumentů (Konvence o odstranění všech forem diskriminace ženy, Nairobské výhledové strategie a další) se k nim naše republika přihlásí pouze proklamativně a žádné praktické kroky a opatření nebudou učiněny.

Vážený pane předsedo vlády, poněvadž dosud nejsou vyjasněny kompetence mezi výše zmíněnými ministerstvy, obracím se na Vás, abyste mi odpověděl na tyto konkrétní dotazy:

1. Zabývala se vláda závěry ze 4. světové konference o ženách a její Akční základnou? Pokud ano, jaké byly závěry (viz další otázky), pokud ne, kdy se touto problematikou bude zabývat?

Podotýkám, že není možné vše vyřešit pouhým projednáním dokumentů 4. světové konference, ale je třeba přijmout konkrétní opatření tak, jak k tomu tyto dokumenty zavazují.

2. V jakém stadiu je příprava realizační strategie Akční základny v České republice?

Jak uvádím výše, a to pouze pro oživení Vaší paměti, doposud není určen ani gestor pro plnění přijatých závěrů, dosud nikdo nerozpracoval tyto závěry do podmínek naší republiky. Pouhá snaha monitorovat situaci a získat přehled, otázky postavení žen nevyřeší.

3. Počítá vláda s uvolněním potřebných prostředků ze státního rozpočtu na realizaci závěrů Akční základny?

Závěry a doporučení, uváděná v Akční základně, apelují na vlády, aby přehodnotily rozpočet a zohlednily v něm i potřebné financování konkrétních aktivit pro řešení otázek postavení žen a realizaci přijatých závěrů ze světové konference v Pekingu i ostatních mezinárodních dokumentů. Tyto prostředky by měly být zřetelně vyčleněny pro dané účely, nelze pouze alibisticky konstatovat, že v rámci rezortních rozpočtů je i s těmito výdaji počítáno. Je třeba, aby byl o vynaložení prostředků jasný přehled a snadná kontrola čerpání.

4. Jak se Česká republika zapojí do realizace Akční základny v rámci OSN, konkrétně ve smyslu závěrů 3. výboru 51. zasedání Valného shromáždění OSN, které se zabývalo konferencí v Pekingu? Projednávala vláda tyto závěry a s jakým výsledkem?

5. Valné shromáždění OSN mělo v r. 1996 a dále v r. 1998 a 2000 provést kontrolu realizace Akční základny. Jak byla v rámci tohoto hodnocení posouzena v uplynulém roce naše republika? Jaká opatření byla, na základě tohoto hodnocení, pro Českou republiku přijata? Jsou projednávány podněty z jednání Komise pro postavení žen (CSW), která je výkonnou komisí Hospodářské a sociální rady OSN a v níž se ČR účastní jako pozorovatel? Bude naše republika podporovat snahy na vytvoření funkce poradce generálního tajemníka OSN pro otázky realizace Akční základny? (Bylo by to nanejvýš potřebné.)

6. V Akční základně se hovoří o nutnosti formulovat veřejnou politiku v oblasti ženské problematiky. Jak se na tom podílejí orgány státní správy? Jaká opatření k zajištění a ke zlepšení státní administrativy pro pokrok žen se připravují?

7. Uvažuje vláda o zavedení systematického monitorování a statistického sledování otázek postavení žen u nás?

Již s ohledem na potřebu sjednotit metodiku a ukazatele statistiky v souvislosti s naší snahou o včlenění se do EU jde o závažný problém. V Akční základně je této problematice věnována značná pozornost a vládám se ukládá se tím zabývat. Jsou zde důležité pasáže, týkající se požadavků právě na statistické sledování. Jmenovitě strategický cíl H. 3. nese název "Vytvořit a rozšířit údaje a informace rozdělené podle pohlaví pro plánování a vyhodnocování".

Jako opatření k tomu je v dokumentu uváděn požadavek, aby národní, regionální a mezinárodní statistické služby a příslušné vládní úřady ve spolupráci s výzkumnými a dokumentačními organizacemi:

- zajistily, aby byly shromažďovány, sestavovány, analyzovány a prezentovány statistické údaje o jednotlivcích podle pohlaví a věku, které budou odrážet problémy, spory a otázky vztahující se k mužům a ženám ve společnosti

- tyto údaje budou pravidelně shromažďovat, sestavovat, analyzovat a prezentovat, aby mohly být využity v politice a při plánování

- zahrnout centra pro studia žen a výzkumné organizace do rozvoje a testování příslušných indikátorů a výzkumných metod

- stanovit nebo jmenovat zaměstnance pro posílení programů provádějících statistiku podle pohlaví a zajistit koordinaci v této oblasti

- vyvinout potřebné metody pro nově pojatá sledování problematiky žen

- vést časové údaje v této oblasti

- posílit v tomto smyslu statistické systémy a začlenění analýzy podle pohlaví.

Na vládách se pak v Akční základně požaduje, aby zajistily pravidelnou výrobu statistické publikace o pohlaví a aby byla pravidelně přezkoumávána adekvátnost oficiálního statistického systému z hlediska pokrytí uváděných požadavků.

Jak z výše uvedeného vyplývá, jsou u nás v tomto ohledu značné rezervy. Na základě zkušeností se získáváním potřebných statistických dat o otázkách žen a jejich postavení ve společnosti je třeba konstatovat, že v ČR neexistuje systematické statistické sledování této problematiky a od pana předsedy ČSÚ k tomu ani nebude vůle. To je však, vážený pane premiére, Váš úkol, přesvědčit pana předsedu ČSÚ, že bude muset tuto oblast řešit, aby byl systémový přehled o problematice obou pohlaví. Nechci být zlomyslná, ale myslím si, že si pan předseda ČSÚ bude muset také přečíst Akční základnu.

Vážený pane premiére, děkuji Vám za odpověď.

Vážený pane předsedo,

v příloze Vám zasílám k dalšímu sněmovnímu využití odpověď na interpelaci poslankyně Hany Orgoníkové ve věci postavení žen ve společnosti (evidenční číslo interpelace 229).

S pozdravem

Příloha

Vážený pan

Ing. Miloš Zeman

předseda Poslanecké sněmovny

Parlamentu České republiky

Praha

Vážená paní poslankyně,

k Vaší interpelaci ve věci rozpracování a plnění závěrů 4. Světové konference o ženách a celkového řešení otázek postavení žen v české společnosti uvádím:

Česká republika jako většina demokratických států světa přijala mezinárodní závazky na ochranu žen ratifikací Úmluvy o odstranění všech forem diskriminace žen a řady dalších konvencí. Vláda se snaží naplňovat všechna jejich ustanovení ve své každodenní činnosti. Pravidelná zpráva o provádění této Úmluvy byla podána v roce 1994 a další bude podána v roce 1998 v souladu s plánem činnosti kontrolních orgánů Úmluvy.

Česká republika se jako řádný člen Organizace spojených národů rovněž zúčastnila 4. Světové konference o ženách v Pekingu. Připravila pro tuto konferenci a předložila jejím delegátům podrobnou zprávu reálně popisující postavení ženy v současné české společnosti. Přitom poukázala na řadu opatření přijatých ve prospěch žen a rovného zacházení po roce 1989 a naznačila směry dalšího úsilí vlády v této oblasti.

Aniž bych tím chtěl jakkoliv snižovat váhu závěrečných dokumentů přijatých zmíněnou konferencí, předpokládám, že se mnou shodnete v názoru, že samotná konference, přijaté Prohlášení a navazující Akční platforma formulovala požadavky na řešení ženských práv a mnohdy skutečně neutěšené situace v postavení ženy především v zemích rozvojového světa. Nutno mít na paměti, že tyto dokumenty jsou výsledkem globálního kompromisu vlád reprezentujících země s různou úrovní ekonomického, sociálního a kulturního rozvoje, s odlišnými náboženskými, historickými a morálními tradicemi. Řekněme, že stanoví celosvětově sdílené hodnoty a minimální standardy. Pokud se na Akční platformu podíváte blíže, zjistíte, že řada v ní deklarovaných práv a zásad je pro Českou republiku naprostou samozřejmostí.

Jsem přesvědčen, že pokud má Česká republika řešit některé otázky zvláštní ochrany ženy resp. zajištění rovných příležitostí mužů a žen, bude řešit problémy obdobné problémům ekonomicky vyspělých a civilizovaných zemí Evropy a světa.

Některá nedávná srovnání úrovně sociálně ekonomické a právní ochrany ženy a záruk rovného zacházení mužů a žen dokonce naznačila, že situace v České republice je v určitých ohledech na vyšší úrovni než v některých zemích Evropské unie. Zároveň však nutno přiznat, že např. o cca 25% nižší průměrná výdělková úroveň žen nebo určitá nevyváženost zastoupení žen v některých odvětvích je stejným problémem jak v zemích Evropské unie tak v České republice.

Tím nechci říci, že se vláda vzdává závazku posoudit a pokud bude potřeba i realizovat ty závěry pekingské konference, které budou pro Českou republiku relevantní. Považuji však za potřebné zdůraznit, že otázky vyplývající z pekingských dokumentů nebudou posuzovány izolovaně, ale v širších souvislostech procesu evropské integrace a přípravy na vstup České republiky do Evropské unie a dalších západoevropských struktur.

Jak známo, v členských zemích EU je otázce postavení žen a jejich rovného zacházení s muži věnována zvýšená pozornost od samotného založení EHS v 50. letech, kdy byly základní principy rovného zacházení mezi muži a ženami zakotveny v samotné Římské smlouvě. Politika rovných příležitostí pro muže a ženy byla a do budoucna zůstává jednou ze stěžejních politik Evropských Společenství. V rámci procesu aproximace práva připravuje vláda kroky k zajištění souladu práva a praxe ČR s požadavky 7 směrnic ES o rovnosti v zacházení v oblasti odměňování, pracovních podmínek a přístupu k zaměstnání, sociálního zabezpečení a plnění rodinných povinností.

Současně je zvažována účast ČR ve střednědobém Akčním programu o rovných příležitostech pro muže a ženy v EU. Ten je kromě pomoci k praktickému uplatnění normativních instrumentů ES zaměřen např. na odstranění sexuální segregace trhu práce, podporu podnikatelských aktivit žen, podporu rovnováhy zastoupení obou pohlaví v decisivních orgánech, na uspořádání pracovního a rodinného života žen a mužů, na ochranu jejich důstojnosti na pracovišti a ve společnosti a na efektivní uplatňování a vymáhání práv žen. Zvýšená pozornost ochraně žen je věnována i v oblasti justice a vnitřního pořádku (zejména v boji proti násilí vůči ženám, obchodu se ženami a "sexuální turistice"). Do řešení otázek rovných příležitostí se ČR zapojuje i v rámci Rady Evropy nebo Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD).

Z uvedeného zcela zřetelně vyplývá, že problematikou postavení ženy a jejího rovného postavení s muži se vláda a její jednotlivá ministerstva intenzívně zabývají v rámci různých legislativních a jiných operativních prací. Úlohu státu přitom spatřují především v přijetí odpovídajících zákonů a právních předpisů zaručující rovná práva a stejné příležitosti žen a mužů a vytvoření předpokladů pro jejich naplnění.

Skutečností je, že podle tzv. kompetenčního zákona není problematika postavení žen resp. rovných příležitostí pro ženy a muže výslovně svěřena žádnému ministerstvu či ústřednímu orgánu. Doposud postupují jednotlivé resorty v dané oblasti víceméně samostatně s využitím obvyklých forem vzájemné spolupráce. Vzhledem k tomu, že se jedná o typicky multidisciplinární oblast zahrnující prakticky všechny aspekty společenského života, zabývají se jí všichni členové vlády v rámci daných kompetencí.

Nutno přiznat, že v uplynulém roce (mj. i v návaznosti na přijaté pekingské dokumenty a na postupující přípravy integrace ČR do EU) pocítily některé resorty, zejména ministerstvo zahraničních věcí, naléhavou potřebu systematické spolupráce mezi resorty, převzetí vnitrostátní odpovědnosti za řešení dílčích otázek rovných příležitostí a nutnost zajistit přesnější koordinaci různorodých aktivit.

Vláda zastává názor, že není nezbytně nutné vytvářet v soustavě státních orgánů ČR k řešení dané problematiky zvláštní orgán státní správy. Zvažují se ale jiné vhodné modely institucionálního řešení. Jako nejschůdnější se jeví pověřit funkcí koordinátora Ministerstvo práce a sociálních věcí, kterému podle zákona č. 2/1969 Sb. patří do kompetence mj. péče o pracovní podmínky žen a mladistvých, právní ochrana mateřství, péče o rodinu a děti. Ostatní resorty by měly v rámci zvláštní meziresortní komise tomuto ministerstvu poskytovat veškerou potřebnou součinnost a samy nést odpovědnost za vnitrostátní řešení dílčích otázek týkajících se rovných příležitostí a zvláštní ochrany žen. Těmito úvahami se však bude vláda teprve zabývat na některém z nadcházejících zasedání.

Po usnesení vlády o nejvhodnějším institucionálním zajištění této agendy, bude jedním z prvních úkolů pověřeného gestora spolu se zainteresovanými resorty rozpracování Akční platformy 4. světové konference o ženách v podmínkách České republiky. Předpokládám, že do konce roku 1997 vláda projedná zprávu o rozpracování a stavu naplňování závěrečných doporučení 4. světové konference o ženách s návrhy na další postup v této oblasti, a to včetně uvolnění potřebných finančních prostředků, bude-li to nezbytné.

Z výše uvedeného vyplývají i odpovědi na Vaše jednotlivé dotazy:

1. Vláda se závěry 4. světové konference o ženách a její akční platformou ve stručnosti seznámila v listopadu 1995 při projednávání zprávy o průběhu a výsledcích konference. Podrobněji se zatím touto problematikou nezabývala.

2. V blízké době bude stanoven gestor a mechanismus pro rozpracování a řešení otázek rovných příležitostí pro muže a ženy. V rámci toho budou posouzeny i dokumenty přijaté pekingskou konferencí.

3. V návaznosti na rozpracování závěrů těchto dokumentů vláda vyčlení - bude-li to nezbytné - finanční prostředky na konkrétní aktivity k řešení naléhavých otázek postavení žen a rovných příležitostí pro ženy a muže.

4. Ten resort, který bude pověřen koordinací aktivit v oblasti rovných příležitostí, bude vycházet i z rezoluce č. 51/69 o dalším postupu při plnění závěrů pekingské konference vypracované a přijaté na 51. zasedání Valného shromáždění OSN.

5. Valné shromáždění OSN při svých souhrnných hodnoceních zpravidla vychází z informací získaných od jednotlivých zemí. Jelikož Česká republika zatím své informace neposkytla, není součástí hodnocení. Konkrétní hodnocení jednotlivých zemí, pokud jde o implementaci závěrů pekingské konference, VS OSN zatím nevydalo. Česká republika není členem Komise pro postavení ženy, nicméně její jednání pravidelně sleduje. Otázka vytvoření postu poradce generálního tajemníka OSN pro otázky Akční platformy zůstává dosud otevřena a je předmětem diskusí. ČR k ní dosud nezaujala jednoznačný oficiální postoj.

6. Předpokládám, že na formulaci veřejné politiky v oblasti rovných příležitostí se budou svým dílem aktivně podílet jak vládní instituce a Parlament, tak především rozličné nevládní organizace, a společně budou nalézat řešení existujících nebo nově nastalých problémů.

7. Pokud jde o metodiku a ukazatele statistiky, nemohu se v žádném případě ztotožnit s Vaším hodnocením situace v ČR. Podněty OSN ke statistickému sledování postavení žen (včetně Vámi citovaného "strategického cíle H3") jsou natolik obecné, že nelze na jejich základě vybudovat systém, který by postihoval celou problematiku a ještě byl kompatibilní pro mezinárodní, zatím nedefinované srovnání.

I bez Akční platformy z pekingské konference se však naše statistika velmi rychle vyvíjí a zdokonaluje v rámci přípravy na vstup ČR do Evropské unie, který si bez přizpůsobení naší statistiky požadavkům EU lze těžko představit. Ve svých zjišťováních již nyní postupuje ČSÚ a ostatní resorty podle mezinárodně uznávaných metodik, především metodiky, terminologie a klasifikace EUROSTATu, jakož i statistik mezinárodních organizací jako jsou OSN, OECD nebo Mezinárodní organizace práce.

Ve Statistické ročence ČR vydané v roce 1996 existuje již členění podle pohlaví (viz statistika obyvatelstva, území, školství, sportu, kriminality, zdravotnictví a především statistika práce). Kromě ČSÚ jsou statistické údaje sbírány příslušnými resorty.

Splnění požadavku na "systematické monitorování a statistické sledování otázek postavení žen" ovšem předpokládá, že sebrané údaje bude někdo vyhodnocovat. Pouze na základě konkrétní specifikace údajů potřebných pro vyhodnocení "problémů, sporů a otázek vztahujících se k mužům a ženám ve společnosti" je možno přistoupit k budování monitorovacího systému. Část požadavků bude možné uspokojit speciálním tříděním výsledků dosavadních statistických zjišťování ČSÚ nebo jen malým doplněním jejich obsahu.

K tomu mohu závěrem jen znovu navázat na úvodní poznámky konstatováním, že pokud z rozboru pekingských dokumentů vyplyne potřeba na doplnění či rozšíření stávajících statistik z hlediska pohlaví, budou se tomu příslušné resorty včetně ČSÚ věnovat.

S pozdravem

Vážená paní

Ing. Hana Orgoníková

poslankyně Poslanecké sněmovny

Parlament České republiky

Praha