Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1996 – 1998

Zákon č. 138/1973 Sb., o vodách (vodní zákon), ve znění zákona České národní rady č. 425/1990 Sb. a zákona č. 114/1995 Sb., se mění a doplňuje takto:

1. V § 13 odst. 1 písm. e) se za slovy "akumulace vod (§ 18)" spojka "a" nahrazuje čárkou a na konci se připojují tato slova : "a v povodích vodárenských toků".

2. § 19 včetně nadpisu a poznámek č. 8a) a 8b) zní :

(1) Ochrannými pásmy se pro účely tohoto zákona rozumí území stanovená k ochraně vydatnosti, jakosti nebo zdravotní nezávadnosti vodních zdrojů povrchových a podzemních vod určených pro zásobování pitnou vodou (dále jen "vodní zdroj").

(2) Ochrana vydatnosti, jakosti a zdravotní nezávadnosti vodních zdrojů je veřejným zájmem.

(3) Ochranná pásma se dělí na ochranná pásma prvního stupně, která slouží k ochraně vodního zdroje v bezprostředním okolí jímacího nebo odběrného zařízení, a ochranná pásma druhého stupně, která slouží k ochraně vodního zdroje v územích, kde může docházet k ohrožení jeho vydatnosti, jakosti nebo zdravotní nezávadnosti.

(4) Ochranná pásma stanoví, změní nebo zruší rozhodnutím vodohospodářský orgán na návrh nebo z vlastního podnětu. Dnem nabytí právní moci rozhodnutí vodohospodářského orgánu o stanovení nebo změně ochranného pásma vznikne věcné břemeno k dotčeným nemovitostem; práva a povinnosti vyplývající z věcného břemene přecházejí na právní nástupce oprávněných a povinných osob. Návrh na stanovení ochranných pásem je povinen podat ten, kdo žádá o povolení k odběru vody z vodního zdroje, s výjimkou vodárenských nádrží, kde je návrh povinen podat vlastník nádrže. Návrh na změnu ochranných pásem podává, podle potřeb zajištění ochrany vydatnosti, jakosti nebo zdravotní nezávadnosti vodního zdroje, ten, kdo má povolení k odběru vody z tohoto vodního zdroje, s výjimkou vodárenských nádrží, kde návrh na změnu podává vlastník nádrže. Pravomocné rozhodnutí o stanovení, změně nebo zrušení ochranného pásma zašle vodohospodářský orgán příslušnému katastrálnímu úřadu k provedení záznamu v katastru nemovitostí.^8a)

(5) V ochranných pásmech je zakázáno provádět činnosti ohrožující nebo poškozující vydatnost, jakost nebo zdravotní nezávadnost vodních zdrojů. Tyto činnosti stanoví vodohospodářský orgán po projednání s dotčenými správními úřady v rozhodnutí o stanovení nebo změně ochranného pásma podle odstavce 4. Vodohospodářský orgán může též v rozhodnutí o stanovení nebo změně ochranných pásem po projednání s dotčenými správními úřady omezit užívání nemovitostí a stanovit podmínky k ochraně vydatnosti, jakosti nebo zdravotní nezávadnosti vodního zdroje.

(6) Vlastník nemovitosti nebo osoba, která k ní vykonává právo hospodaření podle zvláštních předpisů^8b), má nárok na náhradu za prokázané omezení užívání nemovitosti v ochranných pásmech.

(7) Náklady spojené s technickými úpravami v ochranných pásmech a náhrady za prokázané omezení užívání nemovitostí v ochranných pásmech nese ten, kdo má povolení k odběru vody z vodního zdroje, pro který se stanoví ochranná pásma, s výjimkou vodárenských nádrží, kde tyto náklady a náhrady nese vlastník vodárenské nádrže.

(8) Nedojde-li mezi vlastníkem nemovitosti nebo osobou, která k nemovitosti vykonává právo hospodaření podle zvláštních předpisů^8b), a tím, kdo je povinen poskytnout náhradu za prokázané omezení užívání nemovitostí v ochranných pásmech (odstavec 7) k dohodě o její výši, rozhodne o její výši na návrh vlastníka nemovitosti nebo osoby, která k nemovitosti vykonává právo hospodaření podle zvláštních předpisů,^8b) nebo toho, kdo je povinen poskytnout náhradu, soud.

(9) Ústřední vodohospodářský orgán vyhláškou stanoví seznam vodárenských nádrží a zásady pro stanovení a změny ochranných pásem.

___________________

8a) § 7 zákona č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, ve znění pozdějších předpisů.

§ 5 odst. 3 písm. b) zákona č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky (katastrální zákon), ve znění zákona č. 89/1996 Sb.

8b) Např. vyhláška FMF č. 119/1988 Sb., o hospodaření s národním majetkem, ve znění vyhlášky č. 139/1988 Sb., vyhlášky č. 103/1990 Sb. a zákona č. 544/1992 Sb.".

3. V § 21 se text "(§19 odst. 3)" nahrazuje textem "(§19 odst. 7)".

4. V § 23 odst. 1 se na konci vypouští tečka a připojují se tato slova : "a měřit objem vypouštěných vod a míru jejich znečištění v souladu s podmínkami stanovenými v rozhodnutí vodohospodářského orgánu. Výsledky těchto měření je povinen předávat vodohospodářskému orgánu, který rozhodnutí vydal. Vodohospodářský orgán může rozhodnutím uložit místo a způsob měření objemu vypouštěných odpadních vod a míry jejich znečištění a stanovit četnost předkládání výsledků těchto měření.".

5. V § 23 odstavce 2, 3 a 4 znějí :

"(2) Při povolování vypouštění odpadních a zvláštních vod (§ 8) je vodohospodářský orgán vázán ustanoveními tohoto zákona, ukazateli přípustného stupně znečištění vod a dalšími právními předpisy.^10a)

(3) Vláda nařízením stanoví ukazatele přípustného znečištění vod a jejich hodnoty a vymezí případy, kdy na základě rozhodnutí vodohospodářského orgánu mohou být vypouštěny odpadní a zvláštní vody s vyššími hodnotami ukazatelů přípustného stupně znečištění vod.

(4) Vyžadují-li to nutné zájmy ochrany vod, může vodohospodářský orgán stanovit hodnoty ukazatelů přípustného stupně znečištění vod nižší, případně stanovit i další ukazatele a jejich hodnoty. Vodohospodářský orgán může po časově omezenou dobu povolit vypouštění odpadních a zvláštních vod s vyššími hodnotami ukazatelů přípustného stupně znečištění vod. Při rozhodování vodohospodářský orgán postupuje v souladu s nařízením vlády vydaným podle odstavce 3.

___________________

10a) Např. zákon č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, ve znění pozdějších předpisů.".

6. § 27 včetně poznámek č. 10b) až 10f) zní:

(1) Vodohospodářský orgán může uložit tomu, kdo nedovoleným vypouštěním vod^10b) nebo nedovoleným nakládáním s látkami škodlivými vodám^10b) znečistí povrchové nebo podzemní vody nebo tímto ohrozí jejich jakost (dále jen "původce závadného stavu") povinnost provést opatření k odstranění závadného stavu, zejména směřující k zabránění dalšího znečišťování nebo ohrožování jakosti povrchových a podzemních vod, popřípadě též opatření k zajištění náhradního odběru vody (dále jen "opatření k nápravě").

(2) Vodohospodářský orgán uloží podle potřeby ochrany vod opatření k nápravě nabyvateli majetku, získaného způsobem uvedeným ve zvláštním právním předpise^10c), a který není původcem závadného stavu, ale k jehož majetku takto získanému je závadný stav vázán. Takto postupuje vodohospodářský orgán v případě, že nabyvatel tohoto majetku jej získal s vědomím ekologické zátěže, a byla-li s ním uzavřena zvláštní smlouva^10d) nebo byla-li mu poskytnuta sleva z kupní ceny z důvodu závadného stavu, jenž je předmětem opatření k nápravě. Tímto způsobem postupuje vodohospodářský orgán i v případě, existuje-li dosud původce závadného stavu.

(3) Povinnosti plynoucí z opatření k nápravě uloženého původci závadného stavu nebo nabyvateli majetku podle odstavce 1 nebo 2 přecházejí na jejich právní nástupce.

(4) Nesplní-li opatření k nápravě ten, jemuž bylo opatření k nápravě uloženo (dále jen "osoba povinná"), a hrozí-li nebezpečí z prodlení, jeho provedení zabezpečí na náklady osoby povinné příslušný vodohospodářský orgán.

(5) Nelze-li opatření k nápravě uložit podle odstavce 1 a nejedná-li se o případ právního nástupnictví podle odstavce 3 a hrozí-li nebezpečí z prodlení, opatření k nápravě zabezpečí příslušný vodohospodářský orgán. V tomto případě vodohospodářský orgán nařídí provedení opatření k nápravě právnické osobě nebo fyzické osobě podnikající podle zvláštních předpisů^10e), která je k provedení opatření k nápravě odborně a technicky způsobilá. Účastníkem řízení je jen tato osoba; odvolání proti tomuto rozhodnutí nemá odkladný účinek.

(6) Náklady na provedení opatření k nápravě nese osoba povinná. V případě uvedeném v odstavci 5 nese tyto náklady příslušný okresní úřad.

(7) Vlastníci (uživatelé) majetku, na němž je závadný stav vázán nebo jejichž majetku je nutno použít při odstranění závadného stavu, a kteří nejsou osobami povinnými, jsou povinni strpět provedení opatření k nápravě uloženého nebo nařízeného vodohospodářským orgánem. Za tím účelem jsou povinni zejména umožnit vstup, popřípadě vjezd na své nemovitosti a strpět omezení obvyklého užívání nemovitostí.

(8) Pro vstup, popřípadě vjezd do objektů a zařízení Armády České republiky, Policie České republiky, Bezpečnostní informační služby a Vězeňské služby České republiky platí zvláštní právní předpisy.^10f)

(9) Osoba povinná a vodohospodářský orgán v případech uvedených v odstavcích 4 a 5 jsou povinni při provádění uložených opatření k nápravě na cizích nemovitostech co nejvíce šetřit práv vlastníků (uživatelů) dotčených nemovitostí a vstup, popřípadě vjezd a zamýšlená omezení obvyklého užívání nemovitostí jim předem oznámit. Po skončení provedení opatření k nápravě jsou osoby povinné povinny na své náklady uvést pozemky do předchozího stavu, pokud se s jejich vlastníky nedohodli jinak; jsou-li opatření k nápravě prováděna na základě nařízení vodohospodářského orgánu podle odstavce 5, hradí tyto náklady příslušný okresní úřad.

(10) Náhradu za majetkovou újmu nebo omezení vzniklá vlastníkům (uživatelům) při provádění opatření k nápravě na cizích nemovitostech hradí osoba povinná. V případě uvedeném v odstavci 5 hradí tuto náhradu příslušný okresní úřad. Právo na náhradu musí být uplatněno u osoby povinné nebo příslušného okresního úřadu do 6 měsíců od jeho vzniku, jinak zaniká. Tímto ustanovením není dotčeno právo na náhradu škody.

___________________

10b) § 24 písm. b) a c) zákona č. 130/1974 Sb., o státní správě ve vodním hospodářství, ve znění pozdějších předpisů.

10 c) Zákon č. 92/1991 Sb., o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby, ve znění zákona č. 92/1992 Sb., zákona č. 264/1992 Sb., ústavního zákona č. 541/1992 Sb., zákona č. 544/1992 Sb., zákona č. 210/1993 Sb., zákona č. 306/1993 Sb. a zákona č. 224/1994 Sb.

10 d) § 10 a) odst. 1 písm. h) zákona č. 92/1991 Sb.

10 e) Např. zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů.

10 f) Např. zákon č. 169/1949 Sb., o vojenských újezdech, ve znění zákona č. 425/1990 Sb., § 22 zákona č. 40/1961 Sb., o obraně Československé socialistické republiky.".

7. § 32 odst. 1 až 3 znějí :

"(1) Vodní toky vodohospodářsky významné a hraniční vodní toky tvořící státní hranice spravují odborně a technicky způsobilé právnické osoby určené ústředním vodohospodářským orgánem republiky. Seznam vodohospodářsky významných vodních toků a hraničních vodních toků tvořících státní hranice stanoví ústřední vodohospodářský orgán vyhláškou.

(2) Za správce ostatních vodních toků nebo v odůvodněných případech jejich vodohospodářsky ucelených úseků (dále jen "drobné vodní toky"), určí ústřední vodohospodářský orgán republiky právnické osoby, jimž drobné vodní toky převážně slouží nebo s jejichž činností souvisejí, pokud s tím vysloví souhlas. Za správce drobných vodních toků mohou být podle tohoto odstavce určeny i obce, jejichž územními obvody drobné vodní toky protékají, a které s tím vysloví souhlas.

(3) Drobný vodní tok, jehož správce nebyl určen, je ve správě správce vodního toku, jehož je drobný vodní tok přítokem, a to až do doby, než bude jeho správce určen podle odstavce 2.".

8. § 42 odst. 2 zní :

"(2) K zajištění ochrany před povodněmi je každý povinen umožnit vstup, popřípadě vjezd na své pozemky a do objektů těm, kteří provádějí zabezpečovací a záchranné práce, přispět na příkaz povodňového orgánu podle svých možností a sil osobní a věcnou pomocí k ochraně lidských životů a majetku před povodněmi a řídit se příkazy příslušných povodňových orgánů.".

9. § 42 se doplňuje novým odstavcem 3, který zní :

"(3) Vodohospodářský orgán může rozhodnutím uložit povinnost zpracovat povodňový plán pro nemovitosti ohrožené povodněmi, pokud se nacházejí v zátopovém území nebo zhoršují průběh povodně, a určit jeho rozsah. Ten, komu byla tato povinnost rozhodnutím uložena, je povinen zpracovat povodňový plán v určeném rozsahu.".

1. U ochranných pásem stanovených pravomocným rozhodnutím do dne účinnosti tohoto zákona se pro úhradu nákladů spojených s technickými úpravami a náhrady za prokázané omezení užívání nemovitostí použijí ustanovení § 19 odstavců 6 a 7 tohoto zákona.

2. Řízení o stanovení ochranných pásem zahájená a nedokončená do dne účinnosti tohoto zákona se dokončí podle tohoto zákona.

Zrušují se :

1. § 11 a § 12 vyhlášky Ministerstva zdravotnictví č. 45/1966 Sb., o vytváření a ochraně zdravých životních podmínek.

2. Směrnice Ministerstva zdravotnictví ČSR - hlavního hygienika ČSR ze dne 26. července 1979 čj. HEM 324.2-1.9.1978, o základních hygienických zásadách pro stanovení, vymezení a využívání ochranných pásem vodních zdrojů určených k hromadnému zásobování pitnou a užitkovou vodou a pro zřizování vodárenských nádrží, registrovaná v částce 20/1979 Sb.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení.

Ministerstvo životního prostředí zpracovalo návrh novely zákona č. 138/1973 Sb., o vodách (vodní zákon). Jedná se o úpravu nejnaléhavějších problémů, které je v současné době nezbytné řešit. Tento návrh vláda v září loňského roku předložila Parlamentu České republiky k projednání. Poslanecká sněmovna návrh projednala v prosinci 1996 a předložila Senátu. Senát vrátil návrh s pozměňovacími návrhy, mezi nimiž byla i změna dne účinnosti. Poslanecká sněmovna návrhy Senátu neschválila a setrvala na svém textu. Průtahy v projednávání způsobily, že návrh byl předložen k podpisu prezidentovi republiky až 3 dny po dni, kdy měl zákon nabýt účinnosti. Prezident využil svého práva a zákon vrátil Poslanecké sněmovně. Ta důvody vrácení akceptovala a zákon neschválila. Naléhavost právní úpravy je důvodem pro opětovné předložení návrhu.

Změna se týká ustanovení § 13, § 19, § 23, § 27, § 32 a § 42 vodního zákona. Do textu návrhu novely byly promítnuty všechny návrhy, které byly k novele vzneseny v Parlamentu.

Návrh není v rozporu s právem Evropského společenství, neboť uvedená ustanovení právo ES neupravuje.

Nároky na státní rozpočet lze ve vazbě na § 27 odhadnout s přihlédnutím k současným zkušenostem na cca 10 - 50 mil. Kč ročně. Blíže tuto částku nelze specifikovat, rok od roku se tato částka může lišit podle konkrétních případů.

Zvýšení nákladů odpovědných subjektů (nad současný stav) vyplývajících z úpravy § 19 nelze přesně specifikovat.

Náklady na technická opatření v ochranných pásmech hradí odpovědné subjekty s podporou státního rozpočtu již v současné době. Jejich zvýšení se nepředpokládá. Náklady vyvolané rozhodnutím o omezení užívání nemovitostí (zejména omezením užívání pozemků) musí dotčené subjekty nejprve prokázat. Pro úhradu nákladů se ponechává občanskoprávní režim - dohody mezi dotčenými a odpovědnými subjekty. Vzhledem k počtu případů a individuálním charakteristikám ochranných pásem každého vodního zdroje je zde veřejnoprávní úprava technicky nerealizovatelná.

K JEDNOTLIVÝM BODŮM :

K bodu 1 Čl. I

Doplnění se navrhuje v souvislosti se změnou ustanovení § 19, kde stanovená ochranná pásma povrchových vodních zdrojů již nebudou povinně zahrnovat celé jejich přirozené povodí, ale jen jeho část (území, kde může docházet k ohrožení jejich vydatnosti, jakosti nebo zdravotní nezávadnosti). Činnosti uvedené v § 13 odst. 1 písm. e) zákona je však z vodohospodářského hlediska pro potřeby ochrany vodních zdrojů nutno dále sledovat v celém povodí, kde k odběrům vody pro pitné účely dochází - to znamená v povodí vodárenských toků.

K bodu 2 Čl. I

Vymezuje se obsah pojmu ochranná pásma vodních zdrojů a zakládá se samostatná právní úprava, která nahradí směrnici č. 51/1979 o hlavních hygienických zásadách pro stanovení, vymezení a využívání ochranných pásem vodních zdrojů určených k hromadnému zásobování pitnou a užitkovou vodou a pro zřizování vodárenských nádrží. Stanoví se účel, pro který se ochranná pásma stanovují, a zdůrazňuje se, že ochrana vydatnosti, jakosti a zdravotní nezávadnosti vodních zdrojů je veřejným zájmem.

Navrhovaná právní úprava zakazuje v ochranných pásmech provádět činnosti ohrožující vodní zdroj; přesná specifikace těchto činností pak bude stanovena v rozhodnutí vodohospodářského orgánu podle konkrétních podmínek, v nichž se vodní zdroj nachází, včetně omezení užívání nemovitostí a stanovení podmínek pro potřeby ochrany vodního zdroje. Smyslem je odstranění paušálních omezení a zákazů na celých plochách ochranných pásem a s cílem nerozšiřovat omezení spojená s vyhlášením ochranných pásem nad nezbytnou mez. Nová rozhodnutí o stanovení nebo změně ochranných pásem vodních zdrojů budou obsahovat zákazy činnosti ohrožující vodní zdroj nebo mohou obsahovat i omezení užívání nemovitostí a podmínky k ochraně vydatnosti, jakosti nebo zdravotní nezávadnosti vodního zdroje.

Upřesňuje se adresná odpovědnost za úhradu nákladů na technické úpravy v ochranných pásmech a upravují se podmínky pro poskytování náhrad za omezení užívání nemovitostí. Úhradu nákladů dosud nesla organizace, které ochrana vodního zdroje slouží k plnění úkolů. Nyní ponese náklady a náhrady ten, kdo má povolení k odběru vody z tohoto zdroje, s výjimkou vodárenských nádrží, kde tyto náklady a náhrady nese jejich vlastník. Uvedené subjekty mají ze zákona vytvořeny podmínky pro úhradu těchto nákladů (úplaty na úhradu nákladů za vytváření podmínek pro odběr povrchové vody a vodné).

K bodu 3 a 4 Čl. I

Zpřesňuje se text zákona a upravují odkazy v důsledku změny v § 19. Doplňuje se povinnost subjektu, který vypouští odpadní vody, měřit množství vypouštěných odpadních vod a sledovat jejich znečištění v rozsahu stanoveném vodohospodářským orgánem a výsledky měření tomuto orgánu předávat. Povinnost je formulována obecně, avšak její naplnění je možné až na základě samostatného rozhodnutí vodohospodářského orgánu. Tato povinnost byla dosud stanovena pouze podzákonnými právními předpisy.

K bodu 5 Čl. I

Dosavadní text odstavce 3, který vládu zmocňoval k udělování výjimek, se vypouští. Toto ustanovení bylo jednou z příčin toho, že se nepodařilo dosáhnout cíle stanovené současnou právní úpravou (do roku 1990 bylo uděleno cca 2500 výjimek). Pro řešení výjimečných situací plně postačí postup podle § 26 zákona č. 130/1974 Sb., o státní správě ve vodním hospodářství, ve znění pozdějších předpisů, spolu s nařízením vlády č. 171/1992 Sb., kterým se stanoví ukazatele přípustného stupně znečištění vod.

Zákon upřesňuje obsah nařízení vlády, kterým vláda stanoví ukazatele přípustného stupně znečištění vod, a v souvislosti s tím stanoví kompetence vodohospodářského orgánu.

K bodu 6 Čl. I

Dosavadní text § 27 již neodpovídá změněným podmínkám, zejména pokud jde o postavení vlastníků - původců znečištění, resp. subjektů, které se staly jejich právními nástupci. Navrhovaná právní úprava umožňuje pružnější řešení závadných stavů v ochraně vod. K přijetí opatření k ochraně jakosti povrchových a podzemních vod bude napříště postačovat objektivní fakt existence znečištění způsobeného nedovoleným vypouštěním odpadních vod nebo nedovoleným zacházením s látkami škodlivými vodám a existence subjektu, v důsledku jehož činnosti znečištění vzniklo nebo trvá. Současné prokazování porušení obecných povinností totiž v mnoha případech neúnosně brání efektivní a účinné likvidaci závadného stavu a neumožňuje příslušnému orgánu uložit tomu, kdo znečištění evidentně způsobil, provedení nápravných opatření. Navíc mnohde došlo ke změně vlastnických vztahů a nabyvatel se odstranění znečištění bránil s poukazem, že on znečištění nezpůsobil porušením povinnosti (ač by byl jinak mnohdy ochoten znečištění odstranit). Výslovně se zakotvuje přechod povinností plynoucích z individuálního správního aktu, vydaného na právního předchůdce, na právního nástupce. Tím se současně odstraňují pochybnosti o tom, kdo je povinen opatření realizovat.

Zcela nově dochází k úpravě některých případů tzv. starých ekologických zátěží v nových majetkoprávních vztazích. Problém se řeší pro případy přechodu majetku "velkou privatizací", neboť na tento přechod navazuje financování odstraňování ekologických škod řešené příslušným usnesením vlády. Finanční účast státu na odstranění ekologické škody dle vládního usnesení prostřednictvím Fondu národního majetku předpokládá vydání rozhodnutí orgánu státní správy. Ekologickou škodu nebylo často možno odstranit, protože dosavadní právní úprava váže vydání rozhodnutí pouze na subjekt, který porušil právní povinnost (což není nabyvatel). Možnost uložení opatření k nápravě se však vztahuje jen na ty subjekty, které mají možnost získat finanční prostředky od státu (se souhlasem vlády uzavřená smlouva s FNM) nebo na nabyvatele, kterým byla poskytnuta sleva ohledně ekologických závad, k jejichž odstranění se opatření k nápravě ukládá (t.j. těm subjektům, které majetek získaly s vědomím ekologické zátěže).

Tento speciální postup se užije i tehdy, existuje-li ještě původce závadného stavu. To jsou případy "zbytkových podniků", kdy původce již nedisponuje majetkem, na němž je závadný stav vázán, ani finančními prostředky. Jedná se o preferenci postihu toho, kdo je s to závadný stav odstranit a kdo má zároveň možnost získat na to prostředky od FNM.

Úprava § 27 ve vazbě na usnesení vlády č. 123/1993 umožní následovný postup:

1. Souhlas vlády s uzavřením smlouvy mezi nabyvatelem privatizovaného

majetku a FNM,

2. smlouva uzavřená mezi nabyvatelem privatizovaného majetku a FNM, jejímž obsahem je závazek FNM, že uhradí nabyvateli účelně vynaložené náklady na splnění ekologických závazků. Dle citovaného usnesení vlády se pro tyto účely ekologickým závazkem rozumí závazek vyplývající ze správního rozhodnutí uloženého podle zvláštních předpisů. V tomto případě ze správního rozhodnutí o opatření k nápravě podle ust. § 27 vodního zákona. To znamená, že kryta bude pouze ta část ekologického závazku, kterou je možno napravit opatřením k nápravě, t.j. musí se jednat o závadný stav spočívající ve znečištění povrchové nebo podzemní vody nebo ohrožení jejich jakosti.

Navrhovaná právní úprava řeší i případy, kde je již udělen souhlas vlády a uzavřena smlouva s FNM, event. poskytnutí slevy z kupní ceny, tedy před účinností navrhované právní úpravy. Existence souhlasu vlády, uzavření smlouvy s FNM, event. poskytnutá sleva z kupní ceny jsou podmínkou aplikace navrhovaného odstavce 3, a to bez ohledu na to, byly-li splněny před či po dni účinnosti nové právní úpravy. Z tohoto důvodu není třeba toto řešit ustanovením přechodným.

Možnost zabezpečit opatření k odstranění závadného stavu vodohospodářským orgánem samotným je nutné zakotvit pro případy, kdy sice existuje původce nebo se jedná o případ "velké privatizace" podle odstavce 3, ale subjekt povinný provést opatření k nápravě toto nesplnil a hrozí nebezpečí z prodlení. Děje se tak na náklady toho, kdo je povinen hrozící nebezpečí odstranit.

Oproti platné právní úpravě se zavádí také povinnost zabezpečit odstranění závadného stavu vodohospodářskému orgánu v případech, kdy původce závadného stavu již neexistuje nebo nelze-li ho zjistit a současně hrozí nebezpečí z prodlení. Náklady v tomto případě hradí okresní úřad.

Náklady na odstranění závadného stavu nesou tedy tyto subjekty:

a) nabyvatel privatizovaného majetku s možností získání finanční podpory státu od FNM,

b) původce závadného stavu - existuje-li, a nejedná se o případ ad a) ,

c) okresní úřad - neexistuje-li původce závadného stavu nebo nelze-li zjistit a nejedná se o případ ad a) a hrozí-li nebezpečí z prodlení.

Nově se zakotvuje povinnost jiných subjektů, než je původce závadného stavu, strpět provedení odstranění závadného stavu vázaného na jejich majetku nebo jejichž majetek může být v souvislosti s odstraněním znečištění dotčen.

S povinností strpět provedení opatření k nápravě souvisí riziko majetkové újmy, či jiného omezení vlastnických práv. Toto je řešeno standardně t.j. způsobem běžným v našem právním řádu tak, aby byly dodrženy ústavní principy (náhrady za omezení).

K bodu 7 Čl. I

Navrhovaná změna u správy vodních toků je nutná, neboť nadále již tato správa nebude svěřována výhradně státním právnickým osobám. Zákon stanoví podmínky, aby správci vodohospodářsky významných vodních toků vždy byly odborně a technicky způsobilé právnické osoby, určené ústředním vodohospodářským orgánem. Důvodem je potřeba zajištění nezbytné odborné garance prováděných činností, jimiž se naplňuje odpovědnost státu v této oblasti. Správci drobných vodních toků mohou být i právnické osoby, jimž drobné vodní toky slouží, nebo obce, jejichž územními obvody protékají. Tyto správce určí ústřední vodohospodářský orgán s jejich souhlasem.

Navrhovaná úprava odstraní i některé současné nejasnosti ve správě drobných vodních toků bez určeného správce.

K bodu 8 a 9 Čl. I

Nová právní úprava ukládá oproti dosavadnímu stavu povinnost vypracovat povodňový plán pro povodněmi ohrožené nemovitosti každému subjektu, kterému to uloží vodohospodářský orgán, a to v rozsahu, který vodohospodářský orgán vymezí.

Tato právní úprava jednak reaguje na změněnou situaci ve vlastnictví povodněmi ohrožených nemovitostí, kdy vlastníci si často nejsou vědomi nebezpečí plynoucího z povodní, jednak umožní novelizaci nařízení vlády č. 27/1975 Sb., o ochraně před povodněmi, neboť pro uložení zpracování povodňového plánu chybí doposud zákonný podklad. Potřeba řešit tento problém se ukázala při řešení důsledků povodní, kdy v řadě případů špatné zajištění zátopových území bylo příčinou vyšších škod na majetku státu, obcí i občanů.

K Čl. II

Jde o přechodné opatření, které reaguje na úpravu odpovědnosti subjektu, jimž slouží ochranná pásma v případech, kdy pásma byla vyhlášena podle dosavadní úpravy a není zcela jasné, kdo nese náklady za omezení a náklady na technická opatření.

K Čl.III

Zrušení směrnice č. 51/1979 je vyvoláno záměrem samostatně upravovat ochranná pásma vodních zdrojů, posílení individuálního přístupu při stanovování ochranných pásem každého jednotlivého vodního zdroje s omezením zásahů do práv vlastníků nemovitostí dotčených ochranným pásmem.

Současně se zrušují ustanovení § 11 a 12 vyhlášky Ministerstva zdravotnictví č. 45/1966 Sb.

K Čl. IV

Předpokládaná účinnost navrhované právní úpravy je stanovena dnem vyhlášení.

I. Prováděcí předpis k § 19 návrhu novely zákona

Novela zákona č. 138/1973 Sb. obsahuje v § 19 odst. 9 zmocnění ústředního vodohospodářského orgánu ke "stanovení seznamu vodárenských nádrží a zásad pro stanovení a změny ochranných pásem" vyhláškou.

Novela vodního zákona by měla vytvořit kvalitativně novou situaci ve vyhlašování nových, popřípadě změn stávajících ochranných pásem vodních zdrojů. Novela vodního zákona zrušuje Směrnici Ministerstva zdravotnictví ČSR č. 51/1979 Sb., Hygienické předpisy, která upravuje rozsáhlé paušální zákazy a omezení činností a užívání nemovitostí v ochranných pásmech vodních zdrojů bez ohledu na individuální potřeby ochrany jednotlivých vodních zdrojů.

Nová ochranná pásma, popřípadě změny stávajících ochranných pásem vodních zdrojů budou stanovovány příslušnými vodohospodářskými orgány na základě návrhu žadatele o povolení k odběru vody z vodního zdroje resp. vlastníka vodárenské nádrže podle projektu ochranných pásem, respektujícího individuální potřeby ochrany konkrétního vodního zdroje. Tito žadatelé, resp. vlastníci, jsou nejlépe informováni o potřebách ochrany každého vodního zdroje. Proto budou navrhovat jen takové zákazy a omezení v ochranných pásmech vodních zdrojů, které by skutečně mohly mít vliv nebo se projevit v kvalitě vody s tím, že ponesou i příslušné náklady na úhradu stanovených omezení a nákladů.

Zásady pro stanovení a změny ochranných pásem budou obsahovat :

a) okruh případů, kdy vodohospodářský orgán může stanovit a změnit ochranná pásma vodních zdrojů,

b) obecné požadavky pro vyhlášení ochranného pásma 1. stupně,

c) obecné požadavky pro vyhlášení ochranného pásma 2. stupně,

d) výčet potřebných hlavních podkladů pro vyhlášení ochranného pásma.

II. Prováděcí předpis k § 32 návrhu novely zákona

Podle § 32 odst. 1 novely vodního zákona stanoví seznam vodohospodářsky významných a hraničních vodních toků tvořících státní hranice ústřední vodohospodářský orgán vyhláškou. V současné době platná vyhláška MLVH ČSR č. 28/1975 Sb., kterou se určují vodárenské toky a jejich povodí a stanoví seznam vodohospodářsky významných vodních toků, bude doplněna o seznam hraničních vodních toků tvořících státní hranice. Jednotlivé seznamy hraničních vodních toků tvořících státní hranice jsou jednoznačně dány a jsou obsaženy v příslušných hraničních dokumentárních dílech v jednotlivých úsecích státních hranic České republiky se sousedními státy. V případě státních hranic se Slovenskou republikou je hraniční dokumentární dílo přílohou Smlouvy mezi Českou republikou a Slovenskou republikou o společných státních hranicích, která byla podepsána dne 4. ledna 1996 a která ještě nebyla ratifikována.

Určité korekce bude třeba provést i v současných seznamech vodárenských a vodohospodářsky významných vodních toků.

Pro snadnější orientaci se připojuje formou příloh současné platné znění vyhlášky č. 28/1975 Sb. (příloha č. 1) a seznam hraničních vodních toků tvořících státní hranice (příloha č. 2).