Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1996 – 1998

Ve smyslu § 112 odst. 4 zákona č. 90/1995 Sb., o jednacím řádu Poslanecké sněmovny, předkládám poslancům následující interpelaci poslance Pavla Dostála na ministra kultury Jaromíra Talíře a odpověď ministra kultury Jaromíra Talíře na tuto interpelaci. Pan poslanec Pavel Dostál požádal o zařazení uvedené odpovědi na pořad schůze Poslanecké sněmovny, Interpelace a odpověď jsou přílohami sněmovního tisku.

Příloha

Evidenční číslo interpelace: 346

Pavel Dostál Poslanecká sněmovna Parlament ČR

V Praze dne 1. 7. 1997

Vážený pane ministře,

rozhodnutím Ministerstva kultury ze dne 17. 2. 1995 byl vydán nový statut Náboženské matice, pod kterým je podepsán ředitel odboru církví MK ČR. Tento statut, přes ustanovení čl. 2, odst. 1 Listiny základních práv a svobod, ve kterém se praví, že: "Stát je založen na demokratických hodnotách a nesmí se vázat ani na výlučnou ideologii, ani na náboženské vyznání", ve svém čl. 2, odst. A/1 uvádí: "Ředitel matice jmenuje a odvolává ministra kultury ČR na společný návrh České biskupské konference a konference vyšších řeholních představitelů mužských a ženských řeholí v ČR. Návrh na odvolání ředitele může podat též dozorčí rada matice". Pokud jde o tuto dozorčí radu matice, čl. 2, odst. B/2 statutu říká: "Členství v dozorčí radě vzniká jmenováním na dobu 5-ti let a zaniká skončením funkčního období nebo vzdáním s členství. Členy dozorčí rady jmenuje a odvolává ředitel odboru církví MK ČR v součinnosti s Českou biskupskou konferencí, Konferencí vyšších řeholních představených v ČR a Konferencí vyšších řeholních představených ženských řeholí v ČR... Každá z uvedených institucí římskokatolické církve navrhne po jednom členovi dozorčí rady. Ředitel odboru církví Ministerstva kultury ČR dále jmenuje dle svého uvážení zbývající dva členy dozorčí rady".

Z čl. 3 tohoto statutu pak vyplývá, že na rozdíl od Veškerých předchozích úprav, že Náboženská matice může provádět jakékoliv úkony při nakládání se svým i spravovaným majetkem a nepotřebuje k tomu žádný souhlas jiného státního orgánu.

Z uvedeného je tedy zřejmé, že římskokatolická církev přímo zasahuje do státní správy a jejím prostřednictvím, bez dalšího omezení může nakládat s majetkem, neboť tři členové dozorčí rady a ředitel Náboženské matice podle tohoto statutu jsou lidé především odpovědní římskokatolické církvi, jejíž zájmy hájí, a tyto zájmy jsou v mnoha případech v naprostém rozporu se zájmy státu jako takového.

Předávat tedy nyní jakýkoliv majetek Náboženské matici, jejíž statut byl MK ČR vypracován jednoznačně ve prospěch římskokatolické církve je v této souvislosti velice sporné.

V této souvislosti si Vás dovoluji upozornit na usnesení vlády č. 84 ze 24. 1. 1996, ve kterém uvažuje vláda zrušit Náboženskou matici bez náhrady. Nechápu, jak může být v této souvislosti Náboženské matici nyní naopak převáděn státní majetek.

Žádám Vás laskavě o laskavou odpověď v této věci a přikládám právně historický rozbor "Postavení Náboženské matice".

Srdečně Vás zdravím.

Vážený pan ministr

Ing. Jaromír Talíř

Milady Horákové 134

160 00 Praha 6

Naše zn.:

Postavení Náboženské matice - právně historický rozbor

Náboženská matice - náboženský fond byla založena kabinetními listy Josefa II. v r.1782. Její poslání je zřejmé především z příkazu, který je obsažen v prvém bodě kabinetního listu ze dne 11. 3. 1782. Dovolím si citovat: "Ve všech městech mají býti klášterní budovy prodány nejvíce nabízejícímu, nemohou-li býti upotřebeny bez velkých výloh ke zvláště prospěšnému použití pro stát. V této věcí podá z každé země zemský úřad své dobré zdání o užití a upotřebení klášterních budov." Následují další a další příkazy jak a kterak s majetkem nakládat, ponejvíce však prodat, prodat za co nejvyšší cenu. Nechtějme tedy dnes z tohoto veřejnoprávního fondu dělat cosi jiného, než co zamýšlel jeho zakladatel. (K tomu např. prof. dr. Antonín Hobza, "Úvod do církevního práva" Praha - Typus, str 271: "Náboženský fond patří do kategorie veřejných fondů státem spravovaných. Je samostatným právním subjektem (Bohuslav 2316/23). Právní zastupování jeho náleží finanční prokuratuře."). Záměrem Josefa II. tedy bylo sekularizovány klášterní majetek použít pro zvlášť prospěšně státní potřeby (Využití Kláštera sv. Jiří či Šternberského paláce pro umístění sbírek uměleckých předmětů Národní galerie by naprosto přesně odpovídalo záměrům tohoto osvíceneckého panovníka). Teprve tehdy, když stát nedokázal tento majetek rádně využít, měl byt prodáván za co nejvyšší cenu. Výtěžek z tohoto prodeje směřoval do duchovní nikoliv řeholní složky církve římskokatolické. Josef II. zcela správně při své reformě církve římskokatolické rozpoznal, že řeholní stav se přežil a je zapotřebí posílit stav duchovní, ponejvíce nejchudší diecéze. Zde je třeba předeslat, že katolicismus byl státní ideologií Habsburků a církev byla zcela podřízena státu. Církevní hodnostáři byli zároveň státními úředníky a plnili na náklady státu státní úkoly. Při svém veřejnoprávním charakteru pak církev byla závislá na státu na rozdíl od dneška (viz. zák. č. 308/1991 Sb.) jak v personálních tak majetkových otázkách. Státního souhlasu či dokonce jmenování bylo zapotřebí při jmenování či volbě církevních hodnostářů včetně představitelů řeholí a stát uděloval souhlas prakticky k jakémukoliv převodu, zástavě či pronájmu tzv. církevního majetku. Stát tedy v Náboženském fondu dlouhodobě spravoval majetek, který nebyl využit pro účely státní či se jej nepodařilo prodat. Dále do Náboženského fondu připadal majetek zrušených církevních institucí (viz § 53 zák. č. 50/1874 říš. zák. - zákona, jímžto se vydávají ustanovení, kterými se upravují zevnitřní právní poměry církve římskokatolické.) Náboženský fond byl spravován prostřednictvím státních institucí - zemských úřadů a při jednáních jej zastupovala finanční prokuratura. Až do roku 1950 neměl Náboženský fond - náboženská matice žádný svůj vlastní personální substrát. Teprve statut Náboženského fondu - matice z 11. 11. 1950, vydaný na základě vyhlášky č. 352/1950 Úř. 1. hovoří o zaměstnancích fondu a v čl. IV tohoto statutu je výslovně uvedeno, že jde o státní zaměstnance. Státními úředníky jsou zaměstnanci Náboženské matice i nyní, ředitele jmenuje a odvolává ministr kultury (viz statut platný od 20.2.1995).

Předávat nyní jakýkoliv majetek Náboženské matici z majetku státního je více než absurdní. Ve zprávě o Náboženské matici a návrhu věcného záměru její transformace, která byla předložena na základě usnesení vlády ze dne 24. 1. 1996 č. 84 se za nejadekvátnější řešení problému této instituce považuje její zrušení bez náhrady. Ve zprávě se hovoří, že jde o instituci anachronickou, která v odlukovém pojetí stát/církev ztrácí jakýkoliv smysl. Zůstává naprosto nezodpovězenou otázkou, proč nyní ministr kultury navrhuje vydání některých významných nemovitostí Náboženské matici, proč připustí aby úředník jím jmenovaný - ředitel Náboženské matice - vedl se státem spory o státní majetek. (Viz např. spor o baziliku sv. Jiří, která byla obrovským nákladem ze státních prostředků rekonstruována do dnešní podoby. Jenom přestěhování Národní galerie z kláštera sv. Jiří do náhradních prostor by představovalo miliardové náklady pro statní rozpočet). Církev zákonem č. 308/1991 Sb. ztratila své veřejnoprávní postavení a po právní stránce je postavena naroveň kterémukoliv jinému občanskému sdružení. Zůstává však přímo napojena na státní rozpočet bez možnosti kontroly státu, tak jak tomu je např. u rozpočtových či příspěvkových organizací a jak tomu bylo u církevních institucí před únorem 1948.

Shrnutí - Náboženský fond byl a je veřejnoprávním fondem vždy státem spravovaným. Při ztrátě charakteru veřejnoprávnosti u tzv. církevního majetku a při provedené odluce po stránce právní (zák. 308/1991 Sb.) státu a církve, ztratila Náboženská matice jakýkoliv smysl. Převádění majetku na tuto právnickou osobu je pouze nesmyslným mrháním se státním majetkem nad kterým by se zakladatel matice Josef II. v hrobě obracel.

Ministr kultury České republiky
Ing. Jaromír Talíř

V Praze dne 24. července 1997 Č. j.: 8 251/97

Vážený pane předsedo,

v příloze Vám zasílám svou odpověď na interpelaci poslance Pavla Dostála ve věci Náboženské matice (evidenční číslo 346), kterou jsem Vašim prostřednictvím obdržel.

V úctě

Příloha

Vážený pan

Ing. Miloš Zeman

předseda Poslanecké sněmovny

Parlamentu ČR

Praha

Ministr kultury České republiky
Ing. Jaromír Talíř

V Praze dne 24. července 1997
Č. j.: 8 251/97

Vážený pane poslanče,

k Vaší interpelaci ve věci Náboženské matice (evidenční číslo 346), předané mně prostřednictvím předsedy Poslanecké sněmovny, uvádím následující.

Především musím konstatovat, že Vaše vývody ohledně právního charakteru Náboženské matice (dále jen matice) a jejího majetku vycházejí z doložitelně chybných, resp. nepřesných premis, které se zřejmě opírají o Vámi přiložený právně historický rozbor "Postavení Náboženské matice". Nehodlám polemizovat s tímto osobitým rozborem, místo toho se pokusím seznámit Vás alespoň z nejpodstatnějšími relevantními skutečnostmi ohledně této velmi specifické a bezpochyby složité záležitosti.

K objasnění Věci si nejprve dovolím uvést v autentických překladech citace z právních předpisů, jimiž byla roku 1782 matice (resp. její právní předchůdce), konstituována a které jsou dosud platnou součástí základu jejího právního postavení. Kabinetními listem z 28. února 1782 (v literatuře datován též 27. února) císař Josef II. stanovil: "Když nyní byly zrušeny kláštery obojího pohlaví, vedoucí kontemplativní život, shledává Jeho c. k. Veličenstvo na čase, aby vám bylo oznámeno, co Jeho Veličenstvo zamýšlí dělat s veškerým jejich majetkem; vzdáleno toho, aby se byť to nejmenší použilo k cizímu, pouze světskému užitku, chce jej řečené Jeho Veličenstvo celý věnovat ke zřízení náboženské a farní pokladny, ze které budou nyní jednotlivým osobám vypláceny vyměřené penze, přebytek však a postupně pak po jejich vymření nakonec celý příjem bude použit pouze a Výhradně k podpoře náboženství…".

V navazujícím kabinetním listu z 11. března 1782 byly úvodem a v závěru stanoveny tyto zásadní císařské direktivy:

"Vzhledem ke zrušení klášterů a blížící se době jich vyklizení, musí se na to pomýšleti, aby jich bydliště a svršky k dobru farní a náboženské kasy byly použity a upotřebeny. (…) Mimo to má býti v důsledku mého rozkazu ustavena v každé zemi administrační kasa oddělená od komorní a nadřízená jí komise s přibráním zástupců nebo výboru ze stavu prelátů, a jak má býti uvedena v činnost."

Specifické účelové určení zřízeného náboženského fondu představující povinnost zachovat výnos jeho majetku a veškeré do něho plynoucí příjmy výhradně pro kultové účely katolické církve (v praxi zejména na platy a důchody duchovenstva) bylo v průběhu složitého organizačního vývoje tohoto fondu vícekráte potvrzeno, dokonce i obecně závaznými právními předpisy komunistického státu (viz vyhlášky Státního úřadu pro věci církevní č. 351 a 352/1950 Ú. 1., vydané bezprostředně po násilném záboru majetku klášterů přepadených v akci K).

Pokud jde o právní povahu matice, jednalo se vždy, včetně určitého excesu v době nesvobody, o samostatnou právnickou osobu, která nebyla právně definována nebo chápána jako orgán či součást státní správy a jejíž majetek (ať už získaný josefínskou sekularizací klášterů nebo jinak) byl vždy důsledně veden odděleně od majetku státního (kamerální, komorní, kasy v dikci původních předpisů). Tyto skutečnosti jsou celkem snadno doložitelné, nejen z respektované předúnorové odborné literatury (např. Henner: Základy práva kanonického, 1921, Bušek, Hendrych, Laštovka, Müller: Československé církevní zákony, 1931 nebo Slovník veřejného práva československého, 1932). Dokonce i organizační řád matice schválený Sekretariátem pro věci církevní, účinný od 1. 1. 1986 a nahrazený od 20. 2. 1995 aktuálně platným organizačním řádem, uvádí, že matice je "samostatnou právnickou osobou soukromoprávní povahy (§ 488 věta 1 občan. zákoníka vyhl. v úplném znění pod č. 70/1983 Sb.), která vystupuje v právních vztazích svým jménem, může nabývat práv a zavazovat se a má vlastní majetkovou odpovědnost." Tento předpis mj. stanovil i možnost matice disponovat svým majetkem, i když v duchu politicky účelově interpretovaných a aplikovaných ustanovení tehdy platných konfesněprávních předpisů v praxi byl u majetkoprávních dispozic matice vyžadován souhlas Sekretariátu pro věci církevní. Tento požadavek se přitom opíral o ustanovení § 10 zákona č. 218/1949 Sb. a § 27 vládního nařízení č. 219/1949 Sb., upravujících dozor státu nad majetkem církve, ačkoli se ve skutečnosti nejednalo o majetek církve ani státu, ale náboženského fondu. Uvedená ustanovení, o něž Sekretariát pro věci církevní opíral svou ingerenci vůči matici, byla spolu s dalšími represivními nástroji totalitní moci v rámci novelizace zákona č. 218/1949 Sb. zrušena. Nastala tak situace, kdy případné majetkoprávní dispozice matice by teoreticky mohly být zcela věcí libovůle jejího vedení bez toho, že by bylo možno legálně zaručit řádné plnění výlučně vymezeného účelu těchto dispozic. Tato situace vedla kompetentní ministerstvo k vydání nového statutu, který by reflektoval uvedené a další legislativní změny (zejm. záruky autonomie církví), a přitom zajistil určitou přiměřenou ingerenci konfesně neutrálního státu vůči matici, respektující zároveň specifický účel jejího založení a dohled nad ním (smíšená dozorčí rada podle vzoru historické josefínské komise). Pokud jde o možnost církevních grémií navrhovat ředitele matice a část členů dozorčí rady, nejde samozřejmě o jakoukoli rozhodovací pravomoc církve, protože jejich jmenování i odvolávání zůstává plně v rukou představitelů státní správy, jimž také jmenovaní za řádný výkon funkce odpovídají.

Vzhledem ke shora uvedeným skutečnostem, vážený pane poslanče, rozhodně nesdílím Vaši pochybnost ohledně respektování ustanovení čl. 2 Listiny základních práv a svobod. Dalo by se naopak dovodit, že z konfesní neutrality státu vyplývá nejen zákaz preference určité církve, ale též povinnost státu dbát, aby žádná z církví nedocházela neoprávněně újmy na svých právech a legálních nárocích. Právě k tomu by snadno mohlo dojít, kdyby se při koncipování nového statutu matice vycházelo namísto z původních záměrů definovaných jejím historickým zřizovatelem ze zcela smyslem převrácených záměrů předlistopadové státní moci. Obecně tak mohu k platnému statutu konstatovat, že nečiní více, než jen navrací postavení této archaické instituce do původní polohy v nových podmínkách demokratického právního státu.

Dosavadní nedořešenost vztahu mezi státem a církvemi a snaha o vyjasnění majetkoprávních poměrů zcela logicky vedla k tomu, že vláda akceptovala matici jako jednoho z žadatelů o převod majetku podle usnesení vlády č. 498 z 25. září 1996. Otázka další existence či transformace matice je v této souvislosti, alespoň v dané chvíli, irelevantní. Vláda dosud žádné rozhodnutí v této věci, závislé na komplexním vyřešení vztahu stát/církve, nepřijala. Návrh na zrušení matice je zatím pouze jednou z možných alternativ, jakkoli pro mne osobně patrně nejpřijatelnější.

Závěrem mi dovolte ještě zapochybovat o vámi jednoznačně formulovaném tvrzení o apriorním zásadním (nechci užít výrazu "antagonistickém") rozporu mezi zájmy státu a římskokatolické církve. Domnívám se, že pro tento výrok neexistují žádné reálné podklady, pokud ovšem nechceme za zájem státu vydávat názory různých více či méně okrajových zájmových skupin. Osobně si však troufám říci, že zájmem státu je mimo jiné též zpřehlednění majetkoprávních poměrů, tak důkladně zkomplikovaných za doby totality. Neshledal jsem zatím, že by zájem římskokatolické církve byl v tomto směru odlišný.

S úctou

Vážený pan

Pavel Dostál

poslanec Parlamentu ČR.

Praha