Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1996 – 1998

Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:

Zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění zákona č. 36/1967 Sb., zákona č. 158/1969 Sb., zákona č. 49/1973 Sb., zákona č. 20/1975 Sb., zákona č. 133/1982 Sb., zákona č. 180/1990 Sb., zákona č. 328/1991 Sb., zákona č. 519/1991 Sb., zákona č. 263/1992 Sb., zákona č. 24/1993 Sb., zákona č. 171/1993 Sb., zákona č. 117/1994 Sb., zákona č. 152/1994 Sb., zákona č. 216/1994 Sb., zákona č. 84/1995 Sb., zákona č. 118/1995 Sb., zákona č. 160/1995 Sb., zákona č. 238/1995 Sb., zákona č. 247/1995 Sb., zákona č. 142/1996 Sb., nálezu Ústavního soudu č. 31/1996 Sb. a nálezu Ústavního soudu č. 269/1996 Sb., se mění a doplňuje takto :

1.

§ 29 se doplňuje takto :

v odstavci 2 se za slovy "jejichž pobyt není znám" vkládá

", nebo není-li znám pobyt jeho statutárních zástupců,"

2.

§ 172 se mění takto:

v odstavci 2, písm. a) se věta za středníkem doplňuje takto :

"to neplatí, jde-li o uplatnění nároku zaměstnance na pracovní odměnu vůči zaměstnavateli,"

3.

za § 172 se vkládá nový § 172a tohoto znění:

(1) Je-li v návrhu na zahájení řízení uveden účet žalovaného u peněžního ústavu, dlužník žalovaného nebo jeho plátce mzdy, soud na návrh žalobce současně s platebním rozkazem vydá usnesení, kterým

a) přikáže peněžnímu ústavu, aby zablokoval peněžní prostředky na účtu žalovaného do výše peněžní částky přiznané platebním rozkazem,

b) zakáže dlužníkovi žalovaného výplatu pohledávky žalovanému do výše peněžní částky přiznané platebním rozkazem,

přikáže plátci mzdy, aby prováděl ze mzdy žalovaného do výše peněžní částky přiznané platebním rozkazem srážky a nevyplácel sražené částky žalovanému. Způsob výpočtu těchto srážek se řídí § 277 - § 281.

(2) Jestliže soud pravomocným rozhodnutím návrh zamítl, řízení bylo zastaveno, nebo jestliže žalovaný splnil vykonatelné rozhodnutí dobrovolně, nebo jestliže oprávněný nepodal do tří měsíců od právní moci rozhodnutí návrh na soudní výkon tohoto rozhodnutí, rozhodne soud usnesením o uvolnění zadržené peněžní částky osobě, jíž byla zadržena. Toto usnesení soud doručí osobám, kterým byl doručen platební rozkaz.

(3) Soud může v odůvodněných případech rozhodnout usnesením o uvolnění zadržené peněžní částky, dojde-li ke zrušení platebního rozkazu.

4.

V § 173 se doplňuje nový odstavec (3) tohoto znění :

(3) Postupuje-li soud podle § 172a, doručí usnesení účastníkům a peněžnímu ústavu, dlužníkovi žalovaného nebo plátci mzdy.

5.

V § 202 odstavec (2) se tečka nahrazuje čárkou a doplňuje se nové písmeno j) tohoto znění:

j) bylo rozhodnuto o uvolnění zadržené peněžní částky podle § 172a odst.3.

6.

§ 258 odstavec (1) se mění takto :

(1)Výkon rozhodnutí ukládajícího zaplacení peněžité částky lze provést srážkami ze mzdy, přikázáním pohledávky, příkazem k výplatě z účtu u peněžního ústavu, prodejem movitých věcí a nemovitostí.

7.

V § 269 se doplňuje odstavec (4) tohoto znění:

(4)Zastaví-li předseda senátu výkon rozhodnutí, rozhodne současně o uvolnění zadržené peněžní částky osobě, jíž byla podle § 172a odst.1 zadržena. Toto rozhodnutí soud doručí oprávněnému, povinnému a tomu, kdo na základě rozhodnutí soudu peněžní částku zadržuje.

8.

V § 282 se doplňuje nový odstavec (2) tohoto znění :

(2) Jestliže prováděl plátce mzdy srážky ze mzdy povinného na příkaz soudu podle § 172 odst. 1 písm. c), nesmí součet takto provedených srážek spolu se srážkami ze mzdy povinného prováděnými po nařízení výkonu rozhodnutí přesáhnout výši pohledávky s příslušenstvím přiznanou soudem.

9.

§ 283 se mění takto :

Jakmile nabude nařízení výkonu rozhodnutí právní moci, vyrozumí soud o tom plátce mzdy, který je pak povinen

a) vyplatit oprávněnému částky sražené ze mzdy povinného na základě usnesení soudu vydaného podle § 172 odst. 1 písm. c) v řízení, v němž bylo vydáno rozhodnutí, které je titulem pro výkon rozhodnutí.

b) vyplácet oprávněnému částky ze mzdy povinného.

Stávající odstavec (2) se označuje jako odstavec (3), odstavec (3) jako odstavec (4).

10.

§ 307 odstavec (2) se mění takto :

(2) Peněžní ústav vyplatí pak pohledávku z účtu povinného. Jestliže se výkon rozhodnutí provádí na základě rozhodnutí vydaného v řízení, v němž bylo peněžnímu ústavu podle § 172 odst. 1, písm. a) rozhodnuto o zablokování peněžních prostředků na účtu povinného, vyplatí peněžní ústav pohledávku z takto blokovaného účtu.

11.

V odstavci 314 se doplňuje nový odstavec (2) tohoto znění:

(2) Jestliže se výkon rozhodnutí provádí na základě rozhodnutí vydaného v řízení, v němž byla dlužníkovi žalovaného podle § 172 odst. 2 písm. b) zakázána výplata pohledávky, vyplatí dlužník povinného oprávněnému tuto zadrženou pohledávku.

Stávající odstavec (2) se označuje jako odstavec (3).

12.

Za text § 320 se doplňuje:

Výkon rozhodnutí příkazem k výplatě z účtu povinného u kteréhokoli tuzemského peněžního ústavu se provede tak, že peněžní ústav, jemuž oprávněný předloží příkaz soudu k výplatě, odepíše z účtu povinného, je-li takový účet peněžním ústavem veden, vymáhanou pohledávku s příslušenstvím a uhradí ji oprávněnému.

K návrhu oprávněného, který musí kromě obecných náležitostí obsahovat i rodné číslo povinného, nebo identifikační číslo, je-li povinný podnikatelem, soud rozhodne o nařízení výkonu rozhodnutí usnesením, ve kterém přikáže nejmenovanému peněžnímu ústavu, je-li u něho účet povinného veden, aby po předložení tohoto usnesení spolu s příkazem k výplatě, odepsal peněžní prostředky z účtu povinného až do výše vymáhané pohledávky s příslušenstvím a vyplatil je oprávněnému.

Usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí se doručí oprávněnému a povinnému.

Na základě pravomocného usnesení vydá soud oprávněnému příkaz k výplatě. V příkazu k výplatě soud přikáže nejmenovanému peněžnímu ústavu, aby odepsal z účtu povinného, pokud je tímto peněžním ústavem veden, peněžní částku uvedenou v příkazu a vyplatil ji oprávněnému.

(1)Peněžní ústav, kterému byl předán příkaz k výplatě a k nahlédnutí předloženo pravomocné usnesení soudu o nařízení výkonu rozhodnutí a který vede účet povinného, vyplatí z tohoto účtu oprávněnému neprodleně peněžní prostředky do výše částky uvedené v příkazu k výplatě.

(2) Není-li na účtu povinného celá částka uvedená v příkazu k výplatě, vyplatí peněžní ústav oprávněnému částku, jejíž výplata je možná, a oznámí soudu, který vydal rozhodnutí, výši peněžní částky, jejíž výplata provedena nebyla. Na tuto peněžní částku vydá soud oprávněnému nový příkaz k výplatě.

Předpisy vylučující nebo omezující použití pohledávek právnických osob z účtu u peněžního ústavu k jinému než stanovenému účelu nejsou dotčeny ustanovením o příkazu k výplatě z účtu u peněžního ústavu.

Nepostupuje-li peněžní ústav tak, jak mu to ukládá ustanovení § 320 a, § 320 e, může se oprávněný domáhat, a to i tehdy, když už na účtu povinného není dostatek prostředků, aby mu peněžní ústav zaplatil částku, na kterou by měl právo, kdyby peněžní ústav postupoval správně.

13.

Dosavadní označení "HLAVA ČTVRTÁ, HLAVA PÁTÁ, HLAVA ŠESTÁ" se mění na :

HLAVA PÁTÁ, HLAVA ŠESTÁ, HLAVA SEDMÁ.

14.

V § 322 odstavec 1 se vypouští slova :

"nebo ke svému podnikání,"

Tento zákon nabývá účinnosti třicátým dnem od vyhlášení.

Důvodová zpráva

Obecná část

Vzhledem k tomu, že v dohledné době nelze počítat s rekodifikací občanského soudního řádu, která by zásadním způsobem nově koncipovala jak řízení nalézací tak řízení exekuční,a tím současně vytvořila předpoklady pro účinnější ochranu subjektivních práv a oprávněných zájmů fyzických a právnických osob, předkládám návrh jeho další novely. Nutnost dalších změn tohoto základního procesního předpisu je vyvolána především opakovanými požadavky, a to zejména podnikatelské veřejnosti, na optimalizaci procesních předpokladů pro rychlejší a pružnější průběh civilního soudního řízení.

Předkládaná novela zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu navazuje na ty jeho předchozí novelizace, které směřovaly k urychlení a zefektivnění soudního řízení při projednávání civilněprávních sporů v celé jejich šíři. Dílčí charakter předkládané novely spočívá v jejím zaměření na pružnější procesní ochranu určité skupiny soukromoprávních vztahů, totiž vztahů oprávněných věřitelů při vymáhání jejich pohledávek soudní cestou. Smyslem této novely občanského soudního řádu je, prostřednictvím některých nových procesních prostředků, usnadnit situaci věřitelů, tedy fyzických i právnických osob při vymáhání pohledávek.

K tomu má přispět v rámci tzv. nalézacího řízení rozkazního zavedení nového institutu, jímž je rozhodnutí soudu o zablokování a zadržení peněžních prostředků žalovaného dlužníka u jeho plátce mzdy, u peněžního ústavu, který vede jeho účet, nebo u jeho dlužníka.

V rámci řízení o výkon rozhodnutí je navrhovanou úpravou posíleno postavení oprávněného účastníka zavedením nového způsobu výkonu rozhodnutí tzv. příkazu k výplatě, který by soud v souladu s usnesením o nařízení tohoto způsobu rozhodnutí vydal oprávněnému. Soudní příkaz k výplatě peněžních prostředků z účtu u peněžního ústavu dlužníka by tak umožnil oprávněnému podílet se aktivněji a iniciativněji na průběhu a v konečném důsledku i na výsledku exekučního řízení směřujícímu k vymožení peněžité pohledávky. Oprávněný, vybaven příkazem k výplatě jeho přisouzené peněžní pohledávky, by mohl uplatnit u kteréhokoliv tuzemského peněžního ústavu. Soudem konkrétně předem neoznačený tuzemský peněžní ústav po zjištění, že povinný, uvedený v příkaze, má u něho účet, by příslušnou peněžní částku vyplatil oprávněnému. Domnívám se, že tento způsob by mohl vést k rychlejšímu uspokojení oprávněného věřitele.

Další, drobnější změny, touto předkládanou novelou navrhované, směřují také ke zlepšení procesní pozice účastníka, který je nucen vymáhat své pohledávky vůči dlužníkům soudní cestou.

Předložená novela zákona si nevyžádá zvýšení nákladů na státní rozpočet a na vyšší počet soudců, případně dalších zaměstnanců soudů. Novela rovněž odpovídá ústavnímu pořádku ČR.

Zvláštní část

1. K § 29 odst.2

V praxi často dochází k případům, že se soudu nepodaří doručit písemnosti právnické osobě na adresu jejího sídla. Tím dochází nejen k prodlužování soudních sporů, ale často také k nemožnosti jejich dalšího pokračování, neboť těmto osobám podle současné právní úpravy není možno ustanovit opatrovníka, se kterým, jako ochráncem jejich zájmů by mohlo být dále jednáno. Navrhovaným doplněním ustanovení o možnosti ustanovit opatrovníka také těm účastníkům (právnickým osobám), u nichž není znám pobyt jejich statutárních zástupců by pomohl řešení výše uvedených případů.

2. K § 172 odst. 2 písm. a)

V současné době je soudní ochrana všech pracovněprávních vztahů zajišťována mimo jiné tím, že projednávání a rozhodování sporů z nich vyplývajících náleží senátu.

Navrhovaná úprava počítá s vyčleněním té skupiny pracovněprávních vztahů, která se týká uplatnění nároku zaměstnance na pracovní odměnu vůči zaměstnavateli, z obligatorního senátního rozhodování. Tím je umožněno předsedovi senátu vydat o uvedených peněžních nárocích zaměstnance vůči zaměstnavateli platební rozkaz.

3. K § 172 a

Smyslem navrhovaného nového ustanovení je doplnit rozkazní řízení o další prostředek jímž by soud poskytl žalujícímu věřiteli větší záruky při vymáhání jeho pohledávek soudní cestou. Tímto procesním prostředkem je usnesení soudu o zablokování resp. zadržení peněžních prostředků, které má žalovaný dlužník u peněžního ústavu, nebo u svého dlužníka, nebo u plátce mzdy ve formě mzdy.

Pokud soud rozhodne o povinnosti žalovaného zaplatit určitou peněžitou částku platebním rozkazem, současně vydá usnesení, jímž přikáže peněžnímu ústavu nebo dlužníkovi žalovaného, či plátci mzdy zablokovat respektive zadržet u sebe peněžní prostředky žalovaného, a to do výše platebním rozkazem přisouzené pohledávky.

Tímto rozhodnutím, jež má charakter specifického předběžného opatření soudu, znemožní soud žalovanému dlužníkovi po určitou dobu uvedenými peněžními prostředky disponovat. Doba trvání blokace peněžní částky a tím i nemožnosti dispozice žalovaného dlužníka s jeho peněžními prostředky bude závislá především na tom, zda soud pravomocným rozhodnutím návrh zamítne, nebo zda uplatněnému nároku vyhoví.

V případě pravomocného rozhodnutí o zamítnutí návrhu na zaplacení peněžité částky soud vydá usnesení o uvolnění zablokovaných resp. zadržených peněžních prostředků žalovanému.

Jestliže soud svým rozhodnutím návrhu žalujícího věřitele vyhoví, blokace resp. zadržení peněžních prostředků trvá ještě maximálně tři měsíce poté,kdy se rozhodnutí ve věci stane pravomocným. V této tříměsíční lhůtě budou zablokované resp. zadržené peněžní prostředky uvolněny ve prospěch žalovaného dlužníka, pokud tento splní svoji povinnost uloženou mu soudním rozhodnutím dobrovolně, aniž by v této lhůtě podal oprávněný z tohoto rozhodnutí návrh na výkon rozhodnutí.

Pokud dojde ke zrušení platebního rozkazu, ať již v důsledku podání odporu nebo nedoručitelnosti platebního rozkazu, může soud rozhodnout o uvolnění zablokované resp. zadržené peněžité částky a jejím vrácení do plné dispozice žalovaného dlužníka.

Vzhledem k tomu, že ve svých rozhodnutích soud musí přesně identifikovat nejen účastníky řízení, ale také osobu, která bude oprávněna peněžní prostředky zablokovat resp. zadržet, bude moci soud uvedeným způsobem postupovat jen tehdy, bude-li v návrhu, kromě obecných náležitostí uvedených v § 42 odst. 4 a v § 79, označen účet žalovaného u peněžního ústavu, nebo dlužník, u něhož má žalovaný pohledávku, nebo plátce mzdy žalovaného dlužníka.

4. K § 173 odst. 3

V souvislosti s vydáním usnesení o zablokování resp. zadržení peněžních prostředků žalovaného u osob uvedených v ustanovení § 172a, je třeba upravit doručování tohoto rozhodnutí, neboť jím jsou dotčeny i povinnosti těchto osob. Kromě účastníků je třeba toto usnesení doručit také peněžnímu ústavu,nebo dlužníkovi žalovaného popřípadě plátci mzdy žalovaného, tedy té osobě, která je uvedena v návrhu.

5. K § 202 odst. 2

Jakmile dojde ke zrušení platebního rozkazu a věc se stane předmětem jednání soudu, záleží pouze na úvaze soudu, zda usnesení o zablokování resp. zadržení peněžních prostředků zruší, nebo jej ponechá v platnosti. Toto výlučné oprávnění soudu je zdůrazněno i doplněným ustanovením § 202 odst. 2 písm. j). Rozhodl-li soud usnesením o uvolnění zablokované resp. zadržené peněžní částky ve prospěch žalovaného, není možné proti tomuto usnesení podat odvolání.

6. K § 258 odst.1

V souvislosti se zavedením nového způsobu výkonu rozhodnutí, je třeba výčet způsobů výkonu rozhodnutí směřujících k zaplacení peněžitých částek doplnit o příkaz k výplatě z účtu u peněžního ústavu.

7. K § 269 odst.4

Postup soudu v případě zastavení nařízeného výkonu rozhodnutí je třeba doplnit o řešení situace, kdy došlo k zablokování resp. zadržení peněžní částky podle ust. § 172a. Byl-li ohledně této pohledávky výkon rozhodnutí nařízen, ale soud jej v důsledku některého ze zákonných důvodů zastaví, musí současně uvolnit zadrženou peněžní částku a tím ji dát k dispozici té osobě, jíž byla zadržena.

8. K § 282 odst.2

Dojde-li k výkonu rozhodnutí srážkami ze mzdy ve věci, v níž již dříve byly v rámci rozkazního řízení zadrženy peněžní prostředky ve formě mzdy povinného, nesmí součet již provedených srážek a srážek prováděných dle nařízeného výkonu rozhodnutí přesáhnout výši pohledávky s příslušenstvím, která byla oprávněnému přiznána soudem. Doplněním odst. 2 k ustanovení § 282 dochází k regulaci takto vzniklé situace.

9 - 11: K § 283, § 307odst.2, § 314 odst.2

Změny a doplňky provedené uvedenými ustanoveními jsou opodstatněny tím, že bylo třeba upravit postup plátce mzdy, peněžního ústavu a dlužníka povinného a tím upřesnit postavení oprávněného při výkonu rozhodnutí. Jestliže jde o oprávněného, v jehož prospěch byly již dříve na základě usnesení vydaném v rozkazním řízení zablokovány či zadrženy peněžní prostředky, jsou povinny osoby zadržující tyto prostředky postupovat tak, že již zadržené částky vyplatí tomuto oprávněnému. Jestliže by se při výkonu rozhodnutí střetly pohledávky více oprávněných, pak by zadržené resp. zablokované peněžní částky náležely tomu oprávněnému, v jehož prospěch byly již dříve v souladu s ustanovením § 172a zadrženy.

Podle toho bude při výkonu rozhodnutí plátce mzdy povinen vyplatit již sražené a zadržené částky mzdy tomu oprávněnému, který prokáže, že v jeho prospěch byla mzda srážena podle rozhodnutí, které bylo o jeho věci vydáno v rozkazním řízení.

Podobně peněžní ústav vyplatí oprávněnému zablokovanou pohledávku z účtu povinného a dlužník povinnému vyplatí oprávněnému již zadrženou pohledávku, jestliže oprávněný prokáže, že v jeho prospěch byly takto zablokovány peněžní prostředky v rozkazním řízení.

Těmito ustanoveními je do určité míry zvýhodněn ten oprávněný, v jehož prospěch byly již dříve, před nařízením výkonu rozhodnutí, blokovány peněžní prostředky.

12. K § 320a

Předmětem nově zavedeného způsobu výkonu rozhodnutí totiž příkazu k výplatě, je účet povinného, o jehož existenci nemá sice oprávněný pochybnosti, ale nepodaří se mu předem zjistit, u kterého peněžního ústavu je veden resp. číslo tohoto účtu. Účet povinného je také předmětem výkonu rozhodnutí přikázáním pohledávky a soud může vyvinout při tomto způsobu iniciativu při zjištění čísla účtu, pokud ovšem zná peněžní ústav povinného. Na rozdíl od výkonu rozhodnutí přikázáním pohledávky z účtu u peněžního ústavu, přebírá při výkonu rozhodnutí na základě soudního příkazu k výplatě z účtu povinného potřebnou iniciativu a aktivitu oprávněný. Tato iniciativa a aktivita se týká jak zjišťování, který peněžní ústav vede účet povinného, tak i samotné realizace tohoto způsobu výkonu rozhodnutí. Oprávněný, vybaven na základě usnesení o nařízení tohoto výkonu příkazem k výplatě, si může sám najít tuzemský peněžní ústav, u kterého má povinný účet. Po předložení usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí a příkazu k výplatě a zjištění, že účet povinného vede, je peněžní ústav povinen odepsat peněžní částku z účtu povinného a neprodleně ji vyplatit oprávněnému.

Navrhovaným novým způsobem exekuce je sledováno rychlejší uspokojení pohledávky oprávněného než cestou přikázání pohledávky z účtu u peněžního ústavu, neboť při tomto klasickém způsobu se doba pro zjištění potřebných údajů o účtu povinného značně prodlužuje, a není-li v návrhu přesně označen peněžní ústav povinného, nemůže být tento způsob vůbec realizován.

§ 320b

Pro nařízení výkonu rozhodnutí příkazem k výplatě z účtu povinného je oprávněný povinen v návrhu označit účastníky řízení dle obecných ustanovení a povinného označit dalšími identifikačními znaky, jimiž je rodné číslo fyzické osoby a identifikační číslo právnické osoby i fyzické osoby, je-li tato podnikatelem. Tyto znaky, které budou obsaženy i v usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí a v příkazu k výplatě, jsou nezbytnými předpoklady pro zjištění, zda má u peněžního ústavu povinný účet. V ustanovení je dále zpřesněn obsah usnesení soudu o nařízení výkonu rozhodnutí příkazem k výplatě.

§ 320c

Uvedené ustanovení upravuje povinnost soudu doručit usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí oprávněnému i povinnému.

§ 320d

Příkaz k výplatě vydá soud oprávněnému až poté, kdy usnesení o nařízení tohoto výkonu rozhodnutí nabude právní moci. Obsah příkazu k výplatě je odvozen od usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí. Toto ustanovení jej konkretizuje tak, že kromě označení oprávněného a povinného stanoví povinnosti peněžního ústavu povinného.

§ 320e odst.1 a 2

Ustanovení v odstavci prvém stanoví přesný postup peněžního ústavu při realizaci výkonu rozhodnutí příkazem k výplatě a podmínky tohoto postupu.

Ve druhém odstavci citovaného ustanovení je přesně upraven postup peněžního ústavu, jež má realizovat příkaz k výplatě, pokud peněžní prostředky na účtu nestačí k pokrytí a vyplacení peněžní částky, uvedené v příkazu. Práce soudu bude usnadněna tím, že mu bude sděleno, jak vysoká je částka, která nemohla být, pro nedostatek peněžních prostředků na účtu povinného, vyplacena. Na tuto částku pak soud vydá nový příkaz k výplatě, který doručí oprávněnému.

§ 320f

Podobně jako u výkonu rozhodnutí přikázáním pohledávky z účtu u peněžního ústavu, mají přednost ty předpisy, které vylučují, nebo omezují použití pohledávek právnických osob z účtu u peněžního ústavu k jinému než stanovenému účelu i v případě výkonu rozhodnutí na základě příkazu k výplatě.

§ 320g

Uvedené ustanovení upravuje možnosti oprávněného při nesprávném postupu peněžního ústavu při výkonu rozhodnutí příkazem k výplatě z účtu.

14. . K 322 odst.1

Vypuštění části věty v uvedeném ustanovení je opodstatněno především skutečností, že tato část ustanovení je v praxi zneužívána. Podnikatelé za věci nezbytně nutné sloužící k jejich podnikání označují i ty věci, jejichž odebrání a zpeněžení při výkonu rozhodnutí by neohrozilo jejich podnikání, avšak tím znemožňují uspokojení pohledávek oprávněného.

(1) Není-li zastoupen ten, kdo nemůže před soudem samostatně jednat, ustanoví mu předseda senátu opatrovníka, je-li tu nebezpečí z prodlení. Stejně se postupuje, stanoví-li tak zvláštní předpis.

(2) Pokud neučiní jiná opatření, může předseda senátu ustanovit opatrovníka také účastníku, jehož pobyt není znám, jemuž se nepodařilo doručit na známou adresu v cizině, který byl stižen duševní poruchou nebo který není schopen srozumitelně se vyjadřovat.

(2) Pokud neučiní jiná opatření, může předseda senátu ustanovit opatrovníka také účastníku, jehož pobyt není znám nebo není-li znám pobyt jeho statutárních zástupců, jemuž se nepodařilo doručit na známou adresu v cizině, který byl stižen duševní poruchou nebo který není schopen srozumitelně se vyjadřovat.

(1) Předseda senátu může i bez výslovné žádosti navrhovatele a bez slyšení odpůrce vydat platební rozkaz, je-li v návrhu na zahájení řízení uplatněno právo na zaplacení peněžité částky vyplývá-li uplatněné právo ze skutečností uvedených navrhovatelem. V platebním rozkazu odpůrci uloží, aby do 15 dnů od doručení platebního rozkazu navrhovateli zaplatil uplatněnou pohledávku a náklady řízení, nebo aby v téže lhůtě podal odpor u soudu, který platební rozkaz vydal.

(2) Platební rozkaz nelze vydat,

a) jde-li o věc, ve které má jednat a rozhodovat senát;

b) není-li znám pobyt odpůrce nebo kdyby měl být platební rozkaz doručen do ciziny.

(2) Platební rozkaz nelze vydat,

a) jde-li o věc, ve které má jednat a rozhodovat senát; to neplatí, jde-li o uplatnění nároku zaměstnance na pracovní odměnu vůči zaměstnavateli,

b) není-li znám pobyt odpůrce nebo kdyby měl být rozkaz doručen do ciziny.

(3) Nevydá-li předseda senátu platební rozkaz, nařídí jednání