Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1996 – 1998

z 23. schůze 22. ledna 1998

K bodu: Vládní návrh ústavního zákona o bezpečnosti České republiky (tisk 282)

Petiční výbor po odůvodnění Ing. V. Šumana, nám. ministra obrany, zpravodajské zprávě posl. O. Kužílka a po rozpravě

I. doporučuje Poslanecké sněmovně Parlamentu, aby návrh ústavního zákona o bezpečnosti České republiky schválila v tomto znění:

"Ústavní zákon

ze dne ..... 1998

o bezpečnosti České republiky

Parlament se usnesl na tomto ústavním zákoně České republiky:

Základní ustanovení

Čl. 1

(1) Bezpečnost České republiky je jedním ze základních cílů státní politiky, kterým je zajišťování a udržení svrchovanosti a jednoty demokratického právního státu, hospodářského a sociálního rozvoje, ochrana životů a zdraví, majetkových hodnot, životního prostředí a plnění mezinárodních závazků.

Čl. 2

(1) Je-li bezprostředně ohrožena svrchovanost a jednota demokratického právního státu, vnitřní bezpečnost a pořádek, životy a zdraví, majetkové hodnoty nebo životní prostředí anebo je-li třeba plnit mezinárodní závazky o společné obraně nastává krizová situace.

(2) Podle intenzity, územního rozsahu a charakteru krizové situace se vyhlašuje nouzový stav, stav ohrožení státu nebo válečný stav. Nouzový stav a stav ohrožení státu se vyhlašuje pro omezené nebo pro celé území státu, válečný stav se vyhlašuje pro celé území státu.

Čl. 3

(1) Bezpečnost České republiky zajišťují ozbrojené síly, ozbrojené bezpečnostní sbory, záchranné sbory a havarijní služby.

(2) Bezpečnost České republiky je dále zajišťována rozvojem mírových a přátelských mezinárodních vztahů.

(3) Státní orgány, orgány územních samosprávných celků, právnické a fyzické osoby jsou povinny se podílet na zajišťování bezpečnosti České republiky. Rozsah povinností a další podrobnosti stanoví zákon.

Čl. 4

(1) Ozbrojené síly jsou doplňovány na základě branné povinnosti, které podléhají státní občané České republiky.

(2) Rozsah branné povinnosti, úkoly ozbrojených sil, ozbrojených bezpečnostních sborů, záchranných sborů a havarijních služeb, jejich organizaci, přípravu a doplňování a právní poměry jejich příslušníků stanoví zákon.

Nouzový stav

Čl. 5

(1) Vláda může vyhlásit svým nařízením nouzový stav v případě živelních pohrom, ekologických nebo průmyslových havárií, nehod nebo jiného nebezpečí, které ve značném rozsahu ohrožují životy, zdraví nebo majetkové hodnoty anebo vnitřní bezpečnost a pořádek.

(2) Vyhlásit nouzový stav může i předseda vlády je-li nebezpečí z prodlení. Jeho rozhodnutí vláda do 10 hodin od vyhlášení schválí nebo zruší.

(3) Vláda o vyhlášení nouzového stavu neprodleně informuje Poslaneckou sněmovnu, která do tří dnů od zveřejnění vyhlášení v hromadných sdělovacích prostředcích nouzový stav schválí nebo zruší. Jestliže Poslanecká sněmovna ve stanovené době nerozhodne, nouzový stav uplynutím této doby končí.

Čl. 6

(1) Vyhlášení nouzového stavu obsahuje:

a) dobu, na kterou se nouzový stav vyhlašuje,

b) vymezení území, na které se nouzový stav vztahuje,

c) důvody, pro které je nouzový stav vyhlášen.

(2) Nouzový stav může být vyhlášen nejdéle na dobu 30 dnů. Prodloužit uvedenou dobu lze jen po předchozím souhlasu Poslanecké sněmovny.

(3) Nouzový stav končí uplynutím doby, na kterou byl vyhlášen, pokud vláda nebo Poslanecká sněmovna nerozhodnou o jeho zrušení před uplynutím této doby.

(4) K přijetí usnesení Poslanecké sněmovny o prodloužení nebo o zrušení nouzového stavu je třeba souhlasu nadpoloviční většiny všech poslanců.

Stav ohrožení státu

Čl. 7

(1) Parlament může vyhlásit stav ohrožení státu, je-li bezprostředně ohrožena svrchovanost státu nebo územní celistvost státu anebo jeho demokratické základy. Podrobnosti stanoví zákon.

(2) Stav ohrožení státu lze vyhlásit jen s uvedením důvodů a na určitou dobu nepřesahující 60 dní.

(3) K přijetí usnesení o vyhlášení stavu ohrožení státu je třeba souhlasu nadpoloviční většiny všech poslanců a souhlasu nadpoloviční většiny všech senátorů.

(4) Stav ohrožení státu může ukončit dříve před uplynutím stanovené doby jedna z komor Parlamentu.

(5) K přijetí usnesení o opětovném vyhlášení stavu ohrožení státu v době kratší než 120 dní, které uplynuly od předchozího vyhlášení, je třeba souhlasu třípětinové většiny všech poslanců a souhlasu třípětinové většiny všech senátorů.

Senát

Čl. 8

V době, kdy je Poslanecká sněmovna rozpuštěna, přísluší rozhodnout o prodloužení nebo o zrušení nouzového stavu, vyhlásit stav ohrožení státu nebo válečný stav, rozhodnout o vyslání ozbrojených sil mimo území České republiky a vyslovit souhlas s pobytem cizích vojsk na území České republiky Senátu. K přijetí usnesení Senátu je třeba souhlasu nadpoloviční většiny všech senátorů. Jestliže od skončení stavu ohrožení státu uplynulo méně než 120 dní, k přijetí usnesení o vyhlášení stavu ohrožení státu je třeba souhlasu třípětinové většiny všech senátorů.

Zákonodárství v krizových situacích

Čl. 9

(1) Po dobu stavu ohrožení státu nebo válečného stavu se k návrhu zákona postoupeného Senátu Poslaneckou sněmovnou Senát usnese do 24 hodin od jeho postoupení. Jestliže se v této lhůtě nevyjádří, platí, že je návrh zákona přijat.

(2) Po dobu stavu ohrožení státu nebo válečného stavu prezident republiky nemá právo vracet přijatý zákon.

Čl. 10

Rozhodnutí o nouzovém stavu, stavu ohrožení státu nebo válečném stavu se zveřejňuje v hromadných sdělovacích prostředcích a vyhlašuje se stejně jako zákon. Účinnost nabývá okamžikem, který se v rozhodnutí stanoví.

Bezpečnostní rada státu

Čl. 11

(1) Bezpečnostní radu státu tvoří prezident republiky, předseda vlády, místopředsedové vlády a další členové vlády, kteří jsou pověřeni řízením ministerstev, do jejichž působnosti náleží zahraniční věci, obrana, vnitřní bezpečnost a pořádek a finance. Prezident republiky je čestným předsedou Bezpečnostní rady státu, předseda vlády je výkonným předsedou Bezpečnostní rady státu.

(2) Bezpečnostní rada státu v rozsahu pověření vládou připravuje vládě návrhy opatření k zajišťování bezpečnosti České republiky. Po dobu nouzového stavu navrhuje vládě opatření k řešení krizové situace.

(3) Bezpečnostní rada státu rozhoduje po dobu stavu ohrožení státu nebo válečného stavu ve věcech vztahujících se k bezpečnosti České republiky. Rozhodnutí podepisují čestný předseda a výkonný předseda Bezpečnostní rady státu.

(4) Bezpečnostní rada státu rozhoduje ve sboru. K přijetí usnesení Bezpečnostní rady státu je třeba souhlasu nadpoloviční většiny všech jejích členů.

(5) Bezpečnostní rada státu je odpovědna Poslanecké sněmovně.

Volební období

Čl. 12

Po dobu stavu ohrožení státu nebo válečného stavu a po dobu šesti měsíců od jejich zrušení trvá volební období poslanců a senátorů Parlamentu, které by jinak skončilo podle čl. 16 Ústavy České republiky, funkční období zastupitelstva, které by jinak skončilo podle čl. 102 odstavce 2 Ústavy České republiky, a volební období prezidenta republiky, které by jinak skončilo podle čl. 55 Ústavy České republiky.

Závěrečné ustanovení

Čl. 13

Tento ústavní zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení.

II. žádá ústavně právní výbor, aby při dalším projednávání tohoto návrhu zákona v ústavně právním výboru vycházel z ústavního vymezení moci výkonné a zvážil proto, zda postavení Bezpečnostní rady státu odpovídá tomuto vymezení moci a navrhl, jak by se případně měla od těchto orgánů odlišovat, a dále aby stanovil, jaké má prezident pravomoci ve vztahu k bezpečnostní radě státu;

III. pověřuje předsedu výboru Jiřího Nováka, aby toto usnesení předložil předsedovi Poslanecké sněmovny Parlamentu;

IV. zmocňuje zpravodaje výboru, aby se stanoviskem výboru seznámil schůzi Poslanecké sněmovny.

Ing. Mgr. Oldřich Kužílek, v.r.

zpravodaj výboru