Ve smyslu § 112 odst. 4 zákona č. 90/1995 Sb.,
o jednacím řádu Poslanecké sněmovny,
předkládám poslancům následující
interpelaci poslankyně Evy Fischerové na ministra
zdravotnictví Jana Stráského a odpověď
ministra zdravotnictví Jana Stráského na
tuto interpelaci. Paní poslankyně Eva Fischerová
požádala o zařazení uvedené odpovědi
na pořad schůze Poslanecké sněmovny.
Interpelace a odpověď jsou přílohami
sněmovního tisku.
Příloha
Evidenční číslo interpelace: 5
POSLANEC
POSLANECKÉ SNĚMOVNY
PARLAMENTU ČESKÉ REPUBLIKY
Eva Fischerová
V Praze dne 25. července 1996
POSLANEC
POSLANECKÉ SNĚMOVNY
PARLAMENTU ČESKÉ REPUBLIKY
Eva Fischerová
Vážený pane ministře,
V souvislosti s naší předchozí korespondencí se na Vás obracím s interpelací ve věci "Způsobu privatizace okresní nemocnice v Šumperku". Tento případ nechápu jen úzce z hlediska problémů představitelů Okresního úřadu v Šumperku, ale i jako jakousi možnou případovou studii, jež by nám mohla posloužit při dalším zvažování postupu odstátnění nemocnic v ČR. I přes prakticky neexistující objektivní analýzu procesu privatizace nemocnic v ČR je zřejmé, že došlo k její nerealizovatelnosti v praxi podle původních záměrů a již v samotném průběhu privatizace ve zdravotnictví vláda prováděla četné pragmatické korekce, které plně nekorespondovaly s dlouhodobějšími potřebami transformace zdravotnictví (např. dostupnost zdravotnických služeb, otázky financování). Ať již jde o subjektivní nebo objektivní faktory, výsledkem jsou četné bariéry na různých úrovních rozhodovacích a realizačních událostí celého procesu privatizace nemocnic. Vláda ČR byla okolnostmi nucena řešit bezvýchodnou situaci začátkem letošního roku. Společným znakem všech těchto snah je pouze co nejjednodušší obcházení bariér, jež se vyskytly a to bez nároků na řešení v souvislosti s otázkami financování zdravotnictví z veřejných prostředků, bez návaznosti privatizace nemocnic na chystané změny zákona o rozpočtových pravidlech a zákona o majetku státu [Viz také článek 11, odst. 2 Ústavy České republiky], bez patřičné provázanosti při zpracování návrhu zákona o podmínkách poskytování zdravotní péče a samozřejmě bez obecnějšího, chcete-li více filozofického a ekonomicko analytického zvážení kladů a záporů různých forem vlastnictví a pravidel provozování a kontroly nemocničních zdravotnických služeb. Tento šířeji pojatý a snad i více objektivní přístup byl v dosavadním průběhu nahrazen převahou partikulárních zájmů a nepodloženou vírou ve všemocnost čistě nebo převážně tržních přístupů v oblasti, kde celosvětově je uznávána existence smíšeného sektoru, často s převažujícím podílem právě veřejnoprávních mechanismů poskytování a financování zdravotnických služeb. Tyto aspekty zde nemá smysl rozebírat do detailu v rámci mé interpelace, ale jejich širší diskuse by nepochybně prospěla i chystanému rozhodovacímu procesu ohledně dalšího postupu odstátnění nemocnic v ČR.
Pokud se stávají interpelace nejen opozičních poslanců na doporučení přímého prodeje majetku lůžkových zdravotnických zařízení pravidlem (viz Vaše předchozí odpověď), svědčí to o závažných nedostatcích v systému privatizace lůžkových zařízení. Rozsáhlá a za každou cenu realizovaná privatizace lůžkových zařízení formou přímého prodeje je metoda nepřípustně riziková pro svůj nepříznivý dopad na udržení rozvoje zdravotní péče v lůžkových zdravotnických zařízeních. Zvláště, pokud se takto privatizuje pro daný region monopolní lůžkové zařízení na právní subjekt bez možnosti kontroly managementu. Veřejná a státní kontrola managementu je pro udržení rozvoje zdravotní péče v regionálně monopolních lůžkových zařízeních nezbytná vzhledem k vazbě na veřejné finanční prostředky (fondy veřejnoprávního zdravotního pojištění a prostředky státního rozpočtu). Kategorizace, ani kupní smlouva s FNM ČR, jak jistě sám víte, tento problém neřeší. Realita těchto různých problémů a bariér dalšího postupu privatizace lůžkových zařízení donutily také Ministerstvo zdravotnictví a Ministerstvo pro správu národního majetku a privatizaci se těmito problémy zabývat ve vládě ČR v první polovině tohoto roku. Pokud jsem informována, pak vláda ČR jednala dokonce o možnosti přímého prodeje lůžkových zdravotnických zařízení za zlomky účetní hodnoty. O těchto, pro každého občana tak závažných skutečnostech, jsou zprávy pro Parlament velmi omezené.
Problém šumperské nemocnice je názorným dokladem všech výše uvedených nedostatků tvorby a realizace současné zdravotní politiky v ČR. Je sice faktem, že k privatizaci části majetku šumperské okresní nemocnice došlo formou přímého prodeje ve shodě se stanovisky zřizovatele a okresní odborné zdravotnické privatizační komise. Zároveň je třeba konstatovat, že tato stanoviska byla vydána jen proto, že forma přímého prodeje je od počátku privatizace považována z politického hlediska neprávem za metodu nadřazenou bezúplatnému převodu na obec. Právě proto bylo zvoleno menší zlo a s ohledem na další konkurenční projekty, které mohly v případě jejich realizace narušit funkční celek nemocnice privatizací objektů nemocnice různým vlastníkům.
Zřizovatel v současné době nijak nezměnil své stanovisko k privatizaci okresní šumperské nemocnice. Dá se ověřit, že zřizovatel prosazoval ve svých stanoviscích k dodatku základního privatizačního projektu i k dodatku konkurenčního projektu, předloženého Nemocnicí Šumperk, spol. s r. o., jediný základní princip privatizace okresní nemocnice. Nemocnice musí být privatizována jako celek v jednom kroku, část přímým prodejem Nemocnici Šumperk, spol. s r. o., a současně nová část (Dostavba nemocnice Šumperk) bezúplatně na město.
Vám dostupné informace o situaci v šumperské nemocnici nejsou zcela přesné a jsou podány se zaměřením na preferenci konkurenčního projektu Nemocnice Šumperk, spol. s r. o., k přímému prodeji majetku za nižší než účetní hodnotu, se snahou o maximální snížení účetní hodnoty. O účelovosti uvedených informací a riziku pro existenci nemocnice v Šumperku svědčí také tyto argumenty:
Společníkem Nemocnice Šumperk, spol. s r. o., se podle Vás stalo několik dalších zaměstnanců - primářů oddělení a Město Šumperk (schváleno zastupitelstvem 13. 9. 1995). Tato skutečnost však není registrována v registru Obchodního rejstříku. Valná hromada všech společníků se očekává (pokud se vůbec uskuteční) až na podzim roku 1996, kdy stávající management předpokládá, že bude rozhodnuto o privatizaci majetku "Dostavba nemocnice Šumperk" v jejich prospěch.
Obdobně Vámi uváděná Dozorčí rada, schválená na valné hromadě společnosti 24. 1. 1996, není uvedena v Obchodním rejstříku a dosud nezasedla. Také původní Dozorčí rada nikdy nezasedla a byla zrušena dnem podpisu kupní smlouvy s FNM ČR na část majetku nemocnice.
Opakovaně je třeba zdůraznit, že majetek "Dostavba nemocnice Šumperk" byl realizován za pohnutých okolností, kdy na dokončení této investiční akce musela obce a města šumperského okresu vynaložit cestou Okresního shromáždění přímo 103 mil. Kč a nepřímo částku této hodnotě se blížící, na úkor svého rozvoje. Ujišťuji Vás, že podporou přímého prodeje tohoto majetku za pětinovou účetní hodnotu vyvoláte výrazně negativní odezvu veřejnosti.
Dovoluji si Vás upozornit, že je v platnosti usnesení vlády ČR ze dne 21. 2. 1996 č. 149, které ukládá přednostům okresních úřadů, aby až do dalšího rozhodnutí vlády nebyly uzavírány nájemní smlouvy na provoz lůžkových zdravotnických zařízení, u nichž jsou zřizovateli. Podle tohoto usnesení nemůže být uzavřena nová smlouva o nájmu majetku "Dostavba nemocnice Šumperk" s Nemocnicí Šumperk, spol. s r. o. Dá se také předpokládat, s ohledem na problémy, které s plněním uzavřené smlouvy vznikly, že uzavření nové smlouvy se stejným subjektem bude konfliktní. Jistě víte, že pro neplacení nájmu byla smlouva o nájmu vypovězena jak státem - NsP Šumperk, tak Městem Šumperk. Výpovědní lhůta končí 31. 12. 1996 a provozovatel privátní činnosti v nemocnici svým nezodpovědným jednáním vystavil monopolní okresní nemocnici nebezpečí kolapsu. Není prakticky realizovatelné, aby jednu nemocnici provozovali tři právní subjekty, kteří si budou vzájemně pronajímat nemovitý i movitý majetek různých objektů a služby v nemocnici navzájem. Východiskem z tohoto stavu může být urychlená privatizace majetku "Dostavba nemocnice Šumperk" bezúplatným převodem na Město Šumperk. Město pak již může majetek pronajmout také nově založené akciové společnosti se Správní a Dozorčí radou, kam by byl vložen jak majetek města, tak majetek Nemocnice Šumperk, spol. s r.o.
Nemocnice v Šumperku má mnoho nejasného v otázce přístrojové techniky, zakoupené z prostředků Státních léčebných lázní Velké Losiny v roce 1992. Jedná se o CT, pojízdný rtg a laparoskop v celkové hodnotě finančního leasingu 30 mil. Jde o jednu z dalších sporných skutečností, jež si vyžaduje vyjasnění.
Ve Vaší odpovědi, aniž jsem ve své interpelaci uváděla jakýkoliv zdroj informací, vyvozujete závěr o účelových informacích, poskytnutých zdravotním radou OkÚ v Šumperku. Takový postup je s ohledem na Vaše postavení, politováníhodný. Jistě Vás nemusím seznamovat s § 11 zákona č. 90/95 Sb., který uvádí, že poslanec má právo požadovat od členů vlády a vedoucích správních úřadů informace, potřebné pro výkon jeho funkce. Zdroj svých informací není poslanec povinen uvádět.
Vzhledem k závažnosti uvedené situace si Vám dovoluji v této interpelaci položit tyto otázky:
1) Kdy bude vyjasněn aktualizovaný zákonný postup privatizace lůžkových zařízení v ČR ve vztahu k článku 11, odst. 2 Ústavy České republiky a kdy s ním bude seznámen Parlament ČR?
2) Jak jsou řešeny návaznosti privatizace nemocnic na chystané změny zákona o rozpočtových pravidlech a zákona o majetku státu. Uvažujete např. o zvláštní právní normě (zákonu) pro financování nemocnic? Jaký je vůbec obecnější vztah cílové vlastnické představy nemocnic, poskytování zdravotnických služeb a jejich financování vzhledem k probíhajícím a chystaným legislativním aktivitám MZ ČR (např. zákon o podmínkách poskytování zdravotní péče a nyní diskutované aspekty dlouhodobé lůžkové péče a potřeby reprofilizace některých akutních nemocničních lůžek do této oblasti)?
3) Jakým způsobem hodláte zabránit kolapsu okresní šumperské nemocnice s ohledem na usnesení vlády č. 149 z 21. 2. 1996?
4) Jaká opatření přijmou MZ ČR a OkÚ v Šumperku, aby byla privatizace šumperské nemocnice dokončena bez narušení funkce nemocnice a se zachováním veřejné a státní kontroly tohoto pro region monopolního zařízení?
5) Kdy a jak bude řešena otázka přístrojové
techniky, instalované v nemocnici Šumperk, zakoupené
Státními lázněmi Velké Losiny,
jejichž je MZ ČR zřizovatelem?
V Praze 25. července 1996
 |
MINISTR ZDRAVOTNICTVÍ ČESKÉ REPUBLIKY PhDr. Jan STRÁSKÝ |
Č.j. KM 53147
15. srpna 1996
Vážený pane předsedo,
ve smyslu Vašeho dopisu č.j. 3336/96 ze dne 31. července
1 996 zasílám v příloze kopii odpovědi
na interpelaci evidenční číslo 5 paní
poslankyně Evy Fischerové. Originál odpovědi
jsem zaslal přímo jmenované poslankyni na
adresu Poslanecké sněmovny Parlamentu České
republiky.
S pozdravem
Vážený pan
Ing. Miloš Zeman
předseda Poslanecké sněmovny
Parlamentu České republiky
Sněmovní ul. č. 4
118 26 Praha 1
|
|
MINISTR ZDRAVOTNICTVÍ ČESKÉ REPUBLIKY PhDr. Jan STRÁSKÝ |
V Praze dne 15. srpna 1996
Čj. KM 53147
Vážená paní poslankyně,
v odpověď na Vaši interpelaci datovanou dnem 25. července t.r. evidenční čís. 5 předně děkuji za Váš stálý a mnou sdílený zájem o privatizaci českého zdravotnictví, byť každý z nás vnímá tento složitý transformační proces z jiných výchozích pozic. Další Vaši interpelaci nahlížím jako pokračování diskuse o transformaci českého zdravotnictví, která je nezbytným krokem k jeho zefektivnění a přizpůsobení se měnící se demografické a zdravotní struktuře společnosti.
Ujišťuji Vás, že Ministerstvo zdravotnictví věnuje organizačnímu a vlastnickému uspořádání zdravotnictví České republiky stálou pozornost. Deetatizace zdravotnictví je trvalou součástí aktivit ministerstva směřujících ke zhospodárnění systému poskytování zdravotní péče. Je nepochybné, že privatizační proces ve zdravotnictví je zatížen řadou protichůdných názorů, postojů a zájmů, které se ventilují méně v obecných diskusích, podstatně však více při projednávání konkrétních privatizačních projektů.
Privatizaci Okresní nemocnice v Šumperku lze skutečně označit za případovou studii složitostí a obtíží, se kterými se privatizace zdravotnictví setkává. S odkazem na naši předcházející výměnu názorů vyvolanou Vaší interpelací ze dne 26. dubna t.r. připomínám, že hlavním důvodem průtahů v privatizaci je způsob privatizace uvažovaným přímým prodejem za nižší než zůstatkovou účetní hodnotu. Jsem přesvědčen, že jediným možným řešením, má-li být zachována funkčnost celého zdravotnického zařízení, je vyřešení zbytečně zkomplikovaných majetkoprávních vztahů mezi městem Šumperk, Nemocnicí s poliklinikou Šumperk a společností Nemocnice Šumperk, spol. s r. o. stran privatizovaného majetku dokončením privatizačního procesu. V souvislosti s ním bude řešena rovněž otázka instalované přístrojové techniky, která je majetkem České republiky. Navrhuje se převést právo hospodaření na Nemocnici s poliklinikou Šumperk s tím, že veškeré stávající závazky převezme nový nabyvatel zbývajícího státního majetku, kterým hospodaří Nemocnice s poliklinikou Šumperk.
Nyní k věcem obecnějším, bohužel jen letmo ve Vaší interpelaci zmíněným:
Vytýkáte moci výkonné, že nestaví problematiku privatizace zdravotnických zařízení do souvislosti se způsobem financování zdravotnictví. Opak je pravdou, respektujeme v r. 1991 zvolený způsob financování zdravotní péče v České republice. Všechna zdravotnická zařízení, ať státní, komunální či soukromá, mají rovný přístup k prostředkům všeobecného zdravotního pojištění; respektujeme pochopitelně v naznačeném směru rovněž samostatnost zdravotních pojišťoven, byť v jejich případě požadujeme a v mezích daných nám mocí zákonodárnou si osvojujeme pravomoc kontrolovat a usměrňovat jejich činnost a hospodaření.
Mimochodem pro Vaši plnou informovanost: Z dostupných písemností ze zmíněné doby počátků všeobecného zdravotního pojištění vyplývá, že sazba pojistného na všeobecné zdravotní pojištění byla stanovena tak, aby inkaso pojistného zohlednilo i náklady spojené s privatizací, jinak řečeno vybrané pojistné bylo určeno nejen k úhradě zdravotní péče, nýbrž i k úhradě nákladů spojených s privatizací.
Vámi jen okrajově zmíněná vazba mezi rozhodnutím deetatizovat a privatizovat zdravotnictví a některými právními předpisy a jejich uvažovanými změnami, zejména rozpočtovými pravidly, zákonem o majetku státu a zákonem o podmínkách poskytování zdravotní péče, u kterého Poslanecká sněmovna předcházejícího volebního období podlehla partikulárním zájmům a nedokončila jeho projednání, není dána. Všechny Vámi zmiňované předpisy musí stanovovat stejná pravidla pro všechny vlastnické subjekty, musí být tedy vlastnicky neutrální. Příkladem takového přístupu ve zdravotnictví je rovný přístup všech zdravotnických zařízení k prostředkům všeobecného zdravotního pojištění bez ohledu na vlastnickou formu.
Dovolávat se v diskusi o privatizaci zdravotnictví čl. 11 odst. 2 Ústavy České republiky považuji za nepřípadné. Předně, citovaný článek není dělen na odstavce a především, v čl. 11 Ústavy ČR se konstatuje, že území ČR tvoří nedílný celek, jehož státní hranice mohou být měněny jen ústavním zákonem. V rovině ústavní dovolím si však pro úplnost obrátit Vaši pozornost k čl. 11 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, která je podle čl. 112 odst. 1 Ústavy ČR součástí ústavního pořádku republiky. Posledně citovaný článek Listiny opravňuje moc zákonodárnou stanovit zákonem, který majetek tam kvalifikovaný smí být jen ve vlastnictví státu, obce nebo určených právnických osob.
Konstatuji, že stanovit zákonem, že určité lůžkové zdravotnické zařízení, resp. snad jeho vybavení smí být pouze ve vlastnictví státu (o které v diskusi o privatizaci jde) by prospělo výraznému omezení nabídky zdravotní péče, neboť by nikdo jiný než stát nemohl takovou zdravotní péči nabízet, což by jistě mohlo přinést výrazné úspory finanční. Diskutabilní však může být doprovodný efekt na poli dostupnosti zdravotní péče, která by mohla být ztížena (ze strany státu aktuálně chybějící nabídka zdravotní péče by nemohla, resp. nesměla být saturována soukromým, resp. nestátním zdravotnickým sektorem). V každém případě, v současné době nepovažuji pro občany za prospěšné konstruovat souvislost mezi výlučným vlastnictvím státu a privatizací zdravotnictví.
Problematika ekonomického postavení nemocnic je obecným předmětem zájmu Ministerstva zdravotnictví a není v této souvislosti relevantní, o jakého vlastníka jde, pozornost přirozeně věnujeme i nestátnímu sektoru. Trvám nicméně na tom, že kolektivní vlastnictví není vlastnictví odpovědného hospodáře, způsoby hospodaření v kolektivně vlastněných zdravotnických zařízeních této tezi bohužel plně odpovídají. Předpokládám a budu se vždy zasazovat o to, aby každý subjekt bez ohledu na druh a formu vlastnictví měl za předem definovaných podmínek rovný přístup k veřejným finančním prostředkům.
Varuji před zvláštní právní úpravou financování nemocnic; ta by jen zaručeným přístupem k veřejným finančním prostředkům prohlubovala jejich ne vždy rozumné hospodaření. Rád se s Vámi dělím touto formou o zahraniční zkušenosti např. ze Švýcarské konfederace, které signalizují, že tzv. vícezdrojové financování lůžkových zdravotnických zařízení přispívá výrazně k neprůhlednosti finančních toků, nehospodárnosti a zvyšování výdajů na lůžkovou zdravotní péči. Z našich zkušeností připomínám např. nekoordinované hospodaření s investičními prostředky, plynoucími z několika rozpočtových kapitol.
Vážená paní poslankyně, vítám
pokračování diskuse o transformaci českého
zdravotnictví a jeho privatizaci, kterou si cením
zejména v době, kdy připravuji pro vládu
návrh opatření právě na poli
privatizace zdravotnictví. Jsem připraven v diskusi
pokračovat.
S pozdravem
Vážená paní
Eva Fischerová
poslankyně
Poslanecká sněmovna