Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1996 – 1998

Ve smyslu § 112 odst. 4 zákona č. 90/1995 Sb., o jednacím řádu Poslanecké sněmovny, předkládám poslancům následující interpelaci poslance Jaroslava Štraita na ministra zdravotnictví Jana Stráského a odpověď ministra zdravotnictví Jana Stráského na tuto interpelaci. Pan poslanec Jaroslav Štrait požádal o zařazení uvedené odpovědi na pořad schůze Poslanecké sněmovny. Interpelace a odpověď jsou přílohami sněmovního tisku.

Příloha

Evidenční číslo interpelace: 368

Doc. RSDr. Jaroslav Štrait, CSc.

poslanec P ČR

Jungmannova 1442, 500 02 Hradec Králové

Vážený pane ministře.

Obracím Se na Vás s interpelací, která přímo souvisí s úsilím o navození finanční rovnováhy ve zdravotnictví. Snaha je viditelně neúspěšná. Oponentní analýzy příčin vzniku krize ve financování péče o zdraví v ČR ukazují, že vycházíte z chybného určení faktorů, které navodily dnešní neblahý stav.

Již na počátku transformace zdravotnictví nevzali autoři také v úvahu zdravotní stav populace, o kterou bude zdravotnictví pečovat. Jde o faktor, který rozhoduje o velikosti a kvalitě poptávky po péči o zdraví. Z kalkulací by muselo nutně vyplynout, že péče o zdraví v ČR bude výrazně dražší než ve srovnatelných zemích.

Po vzniku finančních potíží zdravotních pojišťoven provádělo Ministerstvo zdravotnictví rozbor příčin jejich vzniku. Zpracovatelé analýz znovu ignorovali zdravotní stav obyvatelstva jako příčinu, která rozhodujícím způsobem ovlivnila vznik finanční nerovnováhy v systému. Chybnou interpretací zjištěných skutečností a nahrazením skutečných příčin jejich následky, došlo na úrovni ministerstva zdravotnictví k nekompetentnímu rozhodování o opatřeních.

Rozhodnutí, podložená chybami v úvahách, dopadají dnes velmi nepříznivě na pacienty i na lékaře. Není zcela přijatelné, aby systémové chyby transformace zdravotnictví nesli pacienti a lékaři. Vzpomínám si na dobu, kdy vláda tlačila lékaře do privatizace a nyní tatáž vláda je dovádí ke krachům a degradaci a u pacientů se vytváří pocit strachu a nejistoty.

Dovoluji si dokonce tvrdit, že tato vláda, resp. Vaše ministerstvo, zapříčinilo svým nezájmem o výsledky lékařského výzkumu ve světě propastné zaostávání medicínské praxe v prevenci chorob v České republice.

Obracím se na Vás s několika dílčími otázkami, které dokumentují i výše uvedené problémy:

1. Podle srovnání s Holandskem v letech 1993-4 trpí obyvatelé ČR 9x více chorobami žlučníku, 6x více chorobami ledvin a reumatickými záněty kloubů, 5x více žaludečními a dvanácterníkovými vředy a chorobami jater a 3,5x více různými formami ischemické choroby srdeční.

Vážený pane ministře, mohl byste uvést, o kolik je v Kč na 100 000 obyvatel dražší péče v ČR proti srovnatelnému Holandsku a zároveň zdali jste si jist, že prosté kopírování počtu lůžek ve srovnatelných zemích, bez korekce na náš špatný zdravotní stav, nepovede k nedostatku lůžek se všemi nežádoucími projevy.

2. Jak chce MZ vyrovnat hendicap v informovanosti jak své, tak celého zdravotnictví za výsledky světového lékařského výzkumu možnosti prevence chorob a jak hodlá uplatnit nově získané poznatky ku prospěchu zdraví obyvatelstva.

3. Jste si vědom toho, že informační zaostávání ČR oddálilo nejméně o 2 roky ověřování možností zlepšení zdravotního stavu populace v českých podmínkách, kde je třeba se zaměřit především na kardiovaskulární a onkologická onemocnění.

4. Je Vám známo, že na tu část kardiovaskulárních onemocnění, jejichž vzniku lze předcházet moderní prevencí, umírá u nás více než 5 osob v průměru každou hodinu.

V závěru interpelace se Vás ptám, jaké záměry má MZ a vy osobně na objektivizaci a zhodnocení váhy zdravotního stavu populace na vzniku finanční nerovnováhy financování péče o zdraví. Jak hodláte postupovat ve využití nových poznatků v možnostech rychlejšího zlepšování zdravotního stavu občanů a navodit současně spoluodpovědnost občanů za uchování dobrého zdravotního stavu.

Dokument Národní program zdraví (dlouhodobá strategie) vydaný MZ v roce 1995 je evidentně proklamativní a neplní svou funkci, protože nebyl rozpracován do jednotlivých účinných projektů a hlavně upadl, opět jako celá řada dalších dobrých záměrů, v zapomenutí.

V Praze dne 9.července 1997

Panu PhDr. Janu Stráskému, ministru zdravotnictví České republiky

MINISTR ZDRAVOTNICTVÍ ČESKÉ REPUBLIKY PhDr. Jan STRÁSKÝ

V Praze dne 29. 7. 1997
Evidenční číslo interpelace: 368

Vážený pane předsedo,

na Vaši žádost Vám zasílám kopii odpovědi k interpelaci pana poslance Štraita ve věci úsilí o navození finanční rovnováhy ve zdravotnictví.

S pozdravem

Vážený pan

Miloš Zeman

Parlament České republiky

Předseda Poslanecké sněmovny

Praha

MINISTR ZDRAVOTNICTVÍ ČESKÉ REPUBLIKY PhDr. Jan STRÁSKÝ

V Praze dne 31 července 1997
Č. j.: 611-122/2 k KM 59008

Vážený pane poslanče,

k interpelaci č. 368 Vám sděluji:

1. Je obecně známo, že zdravotní stav populace v naší zemí vykazuje vzhledem k uplynulému období, které nepreferovalo zdravý styl života a zásady správné životosprávy, výrazně horší ukazatele než je tomu u obyvatelstva vyspělých zemí včetně Holandska. Stejně špatné výsledky najdete ve všech postkomunistických zemích. Srovnání nákladů na zdravotní péci s průměrným nákladem 3500 guldenů na jednoho pacienta v Holandsku a 6214 Kč v České republice v současné době ztrácí smysl z pohledu propastného rozdílu ekonomiky a zdravotnictví těchto dvou zemí po dobu uplynulých 40 let, kdy procento HDP vydávaného na zdravotnictví u nás nepřekročilo 5% oproti podstatně vyšší úrovni ve vyspělých zemích a z pohledu vytržení takových údajů z kontextu dalších ekonomických faktorů s tím provázaných. Pokud jde o úpravu počtu lůžek ve zdravotnických zařízeních, nekopírujeme počet lůžek ve vyspělých zemích, ale restrukturalizujeme lůžkovou síť ve prospěch lůžek pro následnou péči. Uplynulé období ukázalo přesvědčivě na jejich větší potřebu ve všech regionech. Restrukturalizace povede i k intenzivnějšímu využití lůžek akutních, které mnohde dlouhodobě nevykazují sledovanou obložnost na žádoucí výši. Pokud se počet lůžek přímo redukuje, pak se řídí demografickými potřebami jednotlivých regionů.

Úprava počtu lůžek postupuje v souladu s požadavky na větší rozvoj a vyšší kvalitu ambulantní, zejména primární péče včetně domácí péče. Tento trend plně odpovídá kritériím WHO. S WHO jsou kompatibilní i další realizované a připravované kroky související s legislativou, primární a sekundární prevencí a rozvojem vědy a výzkumu ve zdravotnictví.

2. - 3. Nejnovější vědecké poznatky nejsou našim zdravotnickým pracovníkům nedostupné, na poli kardiovaskulární, onkologické i jiné problematiky získávali a získávají nejnovější informace bezproblémově z odborného tisku a po roce 1989 i při četných stážích v zahraničí. Potřebné poznatky přenášejí do oblasti primární i sekundární prevence a plně využívají při poskytování kvalitní zdravotní péče, protože na rozdíl od uplynulého období jim nyní již nechybí potřebné moderní přístroje a nejnovější léky. Ne ve všech oblastech jdou však poznatky ruku v ruce s možnostmi přístrojového vybavení, jako je tomu např. u dialyzačních pracovišť, jejichž počet na 100 000 obyvatel převyšuje tyto údaje z mnohých vyspělých zemí. Je samozřejmě žádoucí dosáhnout podobného zvýšení i u kardiologických center, počet jejich pracovišť se ale samozřejmě také stále zvyšuje. Počet kardiochirurgických operací se od roku 1985 zvýšil více jak dvojnásobně (viz příloha). Hodnocení zdravotního stavu obyvatelstva má v naší zemi dlouholetou tradici, na základě průběžného hodnocení jeho výsledků byly legislativně zakotveny zásady prevence častých a závažných onemocnění a byly stanoveny národní programy zdraví. Jejich vyhlášení není proklamativní, každý program s ohledem na každoroční potřebu finančních prostředků má zcela konkrétní náplň s přehledem potřeb investičních a neinvestičních nákladů na funkci a vybavení určitých center potřebné zdravotní péče.

4. Je nám známo, že kardiovaskulární choroby tvoří největší skupinu nemocnosti a úmrtnosti v naší populaci. Výskyt těchto nemocí je nepřetržitě sledován stejně jako ukazatele všech rizikových faktorů, jako je např. hodnota cholesterolu. Poslední studie, týkající se této problematiky, již ukázala signifikantní snížení cholesterolémie, což je prokazatelný důsledek správně prováděné primární prevence po roce 1989.

Závěr:

Finanční náklady na zdravotní péči v současnosti odpovídají procentem z hrubého národního produktu výši finančních nákladů ve vyspělých zemích, % je dokonce vyšší než v Japonsku, Velké Británii a Švédsku. Vzhledem k tomu, že se dosud nepodařilo uvést v praxi řadu regulačních mechanismů (ať již jde o výkonový systém nebo síť zdravotnických zařízení a další jiné), není tento finanční objem v souladu s objemem poskytované zdravotní péče, což je příčinou finanční nerovnováhy ve financování zdravotnictví.

Zlepšení zdravotního stavu obyvatelstva je multifaktoriální problém. Zněna nemůže být dosažena samotnou činností resortu zdravotnictví, ale pouze koordinovaným úsilím všech, kteří každodenní podmínky života vytvářejí a ovlivňují. Spolu s postupným zlepšováním životního prostředí a důrazem na zodpovědnost každého jednotlivého občana za své zdraví, motivované navíc spoluúčastí občanů na financování zdravotní péče, lze dosáhnout v průběhu několika let žádoucího zlepšení zdravotního stavu populace. V současné době již tři ze sledovaných ukazatelů (prodloužení střední délky života, pokles počtu potratů, pokles kojenecké úmrtnosti) dávají důvod k optimismu.

Vážený pan

Doc. RSDr. Jaroslav Štrait, CSc.

poslanec Parlamentu ČR

Jungmannova 1442

500 02 Hradec Králové