I. |
II. |
Poslanecká sněmovna Parlamentu České
republiky souhlasí s Úmluvou o zrušení
požadavku ověřování cizích
veřejných listin sjednanou v Haagu dne 5. října
1961.
III. |
Úmluva o zrušení požadavku ověřování
cizích veřejných listin (Haag, 5. 10. 1961)
byla vypracována na 9. zasedání Haagské
konference mezinárodního práva soukromého,
která je mezinárodní organizací pro
pokrok a rozvoj mezinárodního práva soukromého.
Cílem Úmluvy je zjednodušit proces ověřování
veřejných listin, které mají být
použity v cizích státech. Podle praxe ze superlegalizační
činnosti lze konstatovat, že jde o vysoký počet
listin, jejichž konzulární ověřování
zastupitelskými úřady přispívá
k jejich zatížení. Proto přistoupení
České republiky k této mnohostranné
úmluvě se jeví z hlediska praktického
potřebné.
Úmluva obsahuje ustanovení, podle kterého
jediným ověřením požadovaným
k pravosti podpisu osoby, jejího oprávnění
listinu podepsat, popř. pečeti na listině,
je potvrzení vydané příslušným
úřadem státu původu listiny (tzv.
apostille). Takto potvrzená listina bude bez dalšího
uznána za veřejnou v jiných smluvních
státech. Jde např. o země: Rakousko, SRN,
Maďarsko, Itálie, Švýcarsko, USA, Kypr,
Nizozemí, Argentina, Belgie, Japonsko, Lucembursko, Velká
Británie. Každý smluvní stát
určí podle Úmluvy úřady, které
jsou oprávněny vydávat potvrzení (apostilní
úřady).
V návaznosti na toto vyšší ověření
připojí své vyšší ověření
konzulární odbor Ministerstva zahraničních
věcí u těch listin, které mají
platit za listiny veřejné v těch zemích,
u nichž není sjednáno prostřednictvím
dvoustranných mezinárodních smluv osvobození
od tohoto úkonu. Podle § 62 zákona o mezinárodním
právu soukromém a procesním připojí
Ministerstvo spravedlnosti ČR vyšší ověření
k listinám, které vydal tuzemský justiční
orgán, nebo které takový orgán ověřil.
Podle sdělení depozitáře úmluvy
v Haagu apostilní úřady existují celkem
ve 22 členských státech. Praxe však
je různá. V některých zemích
nejsou rozlišovány listiny podle druhu (soudních,
správních, případně jiných
orgánů); funkcí apostilního úřadu
je pověřeno ministerstvo zahraničních
věcí (např. Argentina, Belgie, Japonsko,
Lucembursko, Velká Británie) nebo ministerstvo spravedlnosti
(Kypr).
Převažující většinu ze členů
této úmluvy tvoří státy, které
rozlišují jednotlivé druhy listin a podle toho
potom určují věcnou, místní
a případně i instanční příslušnost
apostilních úřadů (např. Rakousko,
SRN, Maďarsko, Itálie, Švýcarsko, USA).
Z tohoto důvodu je proto navrhováno pověřit
funkcí příslušného úřadu
podle článku 6 Úmluvy, oprávněného
vydávat potvrzení podle prvního odstavce
článku 3 Úmluvy Ministerstvo spravedlnosti,
a to pokud se jedná o listiny, jejichž vyšší
ověření toto ministerstvo provádí
podle § 62 zák. č. 97/1963 Sb., tj. listiny,
které byly vydány nebo ověřen jejich
překlad justičními orgány, včetně
listin vydaných nebo ověřených notáři.
Za současné situace, kdy ještě nejsou
vytvořeny vyšší územně správní
celky, je dále navrhováno pověřit
funkcí dalšího příslušného
úřadu pro shora uvedenou činnost u ostatních
listin (převážně správního
a obchodního charakteru) Ministerstvo zahraničních
věcí.
Uvedené řešení si nevyžádá
zvýšení administrativního aparátu
u Ministerstva spravedlnosti, ani u Ministerstva zahraničních
věcí, neboť by bylo i nadále využíváno
nynějších zaměstnanců, kteří
obdobnou agendu provádějí.
Přistoupení k Úmluvě o zrušení
požadavku ověřování cizích
veřejných listin si vyžádá doplnění
položky 5 Sazebníku zák. č. 368/1992
Sb., ve znění zák. č. 85/1994 Sb.,
o správních poplatcích, přidáním
dalšího bodu, podle kterého bude vyměřen
poplatek za ověření listiny (tzv. apostilu).
Vzhledem k tomu, že se jedná o mezinárodní
úmluvu, která obsahuje ustanovení týkající
se platnosti cizích veřejných listin v České
republice a vyžádá si změnu obecně
závazných právních předpisů,
je třeba, aby s Úmluvou vyslovil souhlas Parlament
České republiky.
Materiál byl projednán na schůzi vlády
ČR dne 23. července 1997 a přijato k němu
usnesení č. 458.
IV. |
Smluvní státy této Úmluvy,
v úmyslu zrušit požadavek diplomatického
nebo konzulárního ověřování
cizích veřejných listin,
za tímto účelem se rozhodly uzavřít
Úmluvu a dohodly se na těchto ustanoveních:
Úmluva se bude používat na veřejné
listiny, které byly vydány na území
jednoho ze smluvních států a které
musí být předloženy na území
jiného smluvního státu.
Pro účely Úmluvy se považují
za veřejné listiny:
a) listiny vydané soudním orgánem státu,
včetně listin vydaných státním
zástupcem, vyšším soudním úředníkem
nebo soudním vykonavatelem,
b) listiny vydané správními úřady,
c) notářské listiny,
d) úřední potvrzení, kterými
jsou opatřeny listiny podepsané soukromou osobou,
jako je úřední potvrzení o registraci
listiny nebo potvrzení toho, že listina byla vydána
určitého data a úřední a notářské
potvrzení pravosti podpisu.
Úmluva neplatí pro:
a) listiny vydané diplomatickými nebo konzulárními
zástupci,
b) správní listiny týkající
se přímo obchodních nebo celních transakcí.
Každý smluvní stát osvobodí od
povinnosti (legalizace) listiny, pro které platí
Úmluva a které mají být předloženy
na jeho území. Pro účely této
úmluvy se ověřováním rozumí
pouze formální úkon, jímž diplomatičtí
nebo konzulární zástupci země, ve
které má být listina předložena,
potvrzují pravost podpisu, oprávněnost osoby
listinu podepsat a jestliže je to třeba, pravost pečeti
nebo razítka, jimiž je opatřena.
Jediným formálním úkonem, který
může být požadován za účelem
potvrzení pravosti podpisu, oprávněnosti
osoby listinu podepsat a jestliže je to třeba, pravosti
pečeti nebo razítka, jimiž je opatřena,
je připojení doložky podle článku
4 Úmluvy, kterou vystaví příslušný
úřad státu, v němž listina byla
vydána.
Formální úkon podle předcházejícího
odstavce však nemůže být vyžadován,
pokud buď platné zákony, předpisy nebo
praxe ve státě, kde je listina předkládána,
nebo dohoda mezi dvěma nebo více smluvními
státy tento úkon zrušily nebo zjednodušily
nebo osvobodily danou listinu z povinnosti ověřování.
Doložkou podle prvního odstavce článku
3 bude opatřena listina samotná nebo bude uvedena
v příloze, formou bude odpovídat vzoru přiloženému
k Úmluvě.
Doložka však může být vyhotovena
v úředním jazyce úřadu, který
ji vydává. Standardní pojmy, jež jsou
v něm obsaženy, mohou být i v jiném
jazyce. Název "Apostille (Convention de la Haye du
5 octobre 1961)" bude ve francouzském jazyce.
Doložka bude vydána na žádost osoby, která
podepsala listinu, nebo kteréhokoliv jejího držitele.
Rádně vyplněná doložka ověřuje
pravost podpisu, oprávněnost osoby listinu podepsat
a jestliže je to třeba, pravost pečeti nebo
razítka na listině, jimiž je opatřena.
Podpis, pečeť a razítko na doložce jsou
vyňaty z dalšího ověřování.
Každý smluvní stát určí
příslušné úřady, které
jsou oprávněny vydávat doložky podle
prvního odstavce článku 3.
O tomto je smluvní stát povinen informovat Ministerstvo
zahraničních věcí Nizozemí
v době uložení ratifikačních
listin nebo listin o přístupu nebo prohlášení
rozšíření platnosti. Bude také
informovat o každé změně týkající
se tohoto úřadu.
Každý úřad určený podle
článku 6 povede rejstřík nebo kartotéku,
ve kterých budou zaznamenány tyto údaje o
vydaných doložkách:
1. číslo a datum doložky,
2. jméno osoby, která podepsala veřejnou
listinu, její funkce nebo v případě
nepodepsaných listin název úřadu,
který opatřil listinu pečetí nebo
razítkem.
Na žádost kterékoliv osoby, která prokáže
zájem, úřad, jenž vydal doložku,
ověří, zda údaje na doložce odpovídají
údajům v rejstříku nebo kartotéce.
Pokud dohoda, úmluva nebo smlouva mezi dvěma nebo
více smluvními státy obsahuje ustanovení
o formálních náležitostech při
ověřování podpisu, pečeti nebo
razítka, bude Úmluva použita pouze v případě,
že tyto formální náležitosti jsou
přísnější než podle článku
3 a 4 Úmluvy.
Každý stát učiní nezbytné
kroky, aby zabránil ověřování
listin jeho diplomatickými a konzulárními
zástupci v případech, kdy Úmluva stanoví
výjimku z povinnosti ověřovat.
Tato úmluva bude otevřena k podpisu státům
zastoupeným na 9. zasedání Haagské
konference o mezinárodním právu soukromém
a pro Island, Irsko, Lichtenštejnsko a Turecko.
Úmluva bude ratifikována a ratifikační
listiny budou uloženy u Ministerstva zahraničních
věcí Nizozemí.
Tato úmluva nabude platnosti šedesátého
dne po uložení třetí ratifikační
listiny podle druhého odstavce článku 10.
Úmluva nabude platnosti pro každý stát,
který Úmluvu podepsal a ratifikoval později,
šedesátého dne po uložení jeho
ratifikační listiny.
Kterýkoliv stát, jenž není uveden v
článku 10, může přistoupit k
této úmluvě poté, co vstoupila v platnost,
podle prvního odstavce článku 11. Listina
o přístupu bude uložena u Ministerstva zahraničních
věcí Nizozemí.
Přistoupení bude účinné pouze
pro vztah mezi přistupujícím státem
a těmi smluvními státy, které nevznesou
do 6 měsíců po obdržení oznámení
podle pododstavce d) článku 15 proti přistoupení
námitku. Každá z námitek bude oznámena
Ministerstvu zahraničních věcí Nizozemí.
Úmluva vstoupí v platnost mezi přistupujícím
státem a státy, které nevznesly námitku
vůči přistoupení šedesátý
den po uplynutí lhůty 6 měsíců
podle předcházejícího odstavce.
Kterýkoliv stát může v době podpisu,
ratifikace nebo přístupu prohlásit, že
rozšiřuje územní platnost této
úmluvy na všechna území nebo jedno či
více z nich, za jejichž mezinárodní
vztahy odpovídá. Toto prohlášení
nabude účinnosti, jakmile Úmluva vstoupí
pro daný stát v platnost.
Kdykoliv poté bude rozšíření
územní platnosti této úmluvy oznámeno
příslušným státem Ministerstvu
zahraničních věcí Nizozemí.
Pokud prohlášení o rozšíření
platnosti je učiněno státem, který
podepsal a ratifikoval Úmluvu, pro příslušná
území vstoupí Úmluva v platnost podle
článku 11. Pokud prohlášení o
rozšíření platnosti je učiněno
státem, který přistoupil k Úmluvě,
pro příslušná území vstoupí
Úmluva v platnost podle článku 12.
Tato Úmluva zůstane v platnosti 5 let ode dne jejího
vstupu v platnost podle prvního odstavce článku
11 i pro státy, které ratifikovaly nebo přistoupily
k Úmluvě dodatečně.
Pokud Úmluva nebude vypovězena, její platnost
bude mlčky obnovována každých 5 let.
Každá výpověď bude oznámena
Ministerstvu zahraničních věcí Nizozemí
nejméně 6 měsíců před
uplynutím pětiletého období.
Výpověď může být omezena
na určitá území, na která se
Úmluva vztahuje. Výpověď bude účinná
pouze pro stát, který ji oznámil. Pro všechny
ostatní smluvní státy zůstane Úmluva
v platnosti.
Ministerstvo zahraničních věcí Nizozemí
bude státy zmíněné v článku
10 a státy, které přistoupily k Úmluvě
podle článku 12, informovat o:
a) oznámeních podle druhého odstavce článku
6,
b) podpisech a ratifikacích podle článku
10,
c) datu, kterým tato Úmluva vstupuje v platnost
podle prvního odstavce článku 11,
d) přístupech a námitkách podle článku
12 a datu, kdy přístupy vstoupily v platnost,
e) rozšířeních podle článku
13 a datu, kdy nabyla účinnosti,
f) výpovědích podle třetího
odstavce článku 14.
Na důkaz toho níže podepsaní, řádně
zmocnění, podepsali tuto úmluvu.
Dáno v Haagu dne 5. října 1961 v jazyce francouzském
a anglickém, přičemž francouzský
text je rozhodný pro případ rozdílností
mezi oběma texty, v jednom výtisku, který
bude uložen v archivech nizozemské vlády a
jehož ověřená kopie bude zaslána
diplomatickou cestou každému státu, který
byl zastoupen na 9. zasedání Haagské konference
o mezinárodním právu soukromém a také
Islandu, Iráku, Lichtenštejnsku a Turecku.
Příloha k Úmluvě |
Potvrzení bude čtvercového rozměru
se stranami nejméně 9 cm dlouhými.
1. Stát .................
Tato veřejná listina
2. byla podepsána ................
3. jehož funkce je ...............
4. opatřena pečetí/razítkem ...............
Potvrzeno
5. v ....................
6. dne ..................
7. kým ..................
8. č. ...................
9. pečeť/razítko ...........
10. podpis ..............
USNESENÍ
Vláda
I. souhlasí s přístupem k Úmluvě
o zrušení požadavku ověřování
cizích veřejných listin sjednané v
Haagu dne 5. října 1961 obsažené v části
III předloženého materiálu (dále
jen "Úmluva");
II. pověřuje předsedu vlády
předložit Úmluvu po jejím podpisu předsedovi
Poslanecké sněmovny Parlamentu České
republiky k vyslovení souhlasu Parlamentem České
republiky;
III. doporučuje prezidentu republiky, aby po vyslovení
souhlasu Parlamentem České republiky podepsal listinu
o přístupu k Úmluvě;
IV. ukládá
1. ministryni spravedlnosti, aby odůvodnila přístup
České republiky k Úmluvě v Parlamentu
České republiky,
2. místopředsedovi vlády a ministru zahraničních
věcí, aby na návrh ministryně spravedlnosti
a) zajistil uložení listiny o přístupu
u depozitáře Úmluvy v Haagu,
b) oznámil depozitáři Úmluvy určení
příslušných orgánů podle
článku 6 Úmluvy oprávněných
vydávat potvrzení podle prvního odstavce
článku 3 Úmluvy, kterými budou Ministerstvo
spravedlnosti pro listiny vydané justičními
orgány, jimi ověřené nebo před
nimi podepsané a Ministerstvo zahraničních
věcí pro ostatní listiny,
3. ministryni spravedlnosti a místopředsedovi vlády
a ministru zahraničních věcí, aby
po přístupu České republiky k Úmluvě
zabezpečili provádění závazků
z ní vyplývajících,
4. ministru financí, aby zabezpečil novelizaci zákona
České národní rady č. 368/1992
Sb., o správních poplatcích, ve znění
zákona č. 85/1994 Sb., Položky 5 sazebníku,
doplněním dalšího bodu, podle kterého
by byl vyměřován správní poplatek
za konečné ověření listin (tzv.
apostilu).
Provedou:
předseda vlády,
místopředseda vlády a ministr
zahraničních věcí,
ministryně spravedlnosti,
ministr financí