PARLAMENT ČESKÉ REPUBLIKY
Poslanecká sněmovna
1997
II. volební období
314
Vládní návrh
zákon
ze dne ..............1997
kterým se mění a doplňuje zákon č. 499/1990 Sb., o přepočtu devizových aktiv a pasiv v oblasti zahraničních pohledávek a závazků organizací v souvislosti s kursovými opatřeními
Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:
Čl. I
Zákon č. 499/1990 Sb., o přepočtu devizových aktiv a pasiv v oblasti zahraničních pohledávek a závazků organizací v souvislosti s kursovými opatřeními, se mění a doplňuje takto:
1. V §3 se slovo "federace" nahrazuje slovy "České republiky"
2. V § 4 se slovo "federální" vypouští,dosavadní text se označuje jako odstavec 1 a doplňují se odstavce 2,3 a 4,které včetně poznámky pod čarou znějí:
"(2) Organizacím vykazujícím z přepočtu zisková salda a z nich vyplývající závazky vůči zvláštnímu účtu finančních aktiv České republiky může Ministerstvo financí na základě jimi podaných žádostí:
a) snížit výši těchto závazků nebo je zcela prominout,
b) stanovit lhůty splatností těchto závazků, nebo
c) snížit výši těchto závazků o hodnotu úroků z rozdílů mezi počáteční kalkulovanou úrokovou sazbou a následně zvýšenou úrokovou sazbou z úvěrů poskytnutých bankami na financování pohledávek,které byly předmětem přepočtu.
(3) Oprávnění Ministerstva financí podle odstavce 2 písmena a) a b) se týká pouze závazků vyplývajících z pohledávek:
a) v zemích, vůči kterým byly uplatněny hospodářské sankce na základě rozhodnutí Rady bezpečnosti Organizace spojených národů,
b) v zemích, jejichž hospodářství bylo narušeno národnostními a válečnými konflikty,nebo
c) v zemích, kterým je ze strany věřitelů sdružených v mezinárodních organizacích věřitelů (Pařížský klub věřitelů,Londýnský klub věřitelů) umožněno prominutí dluhů nebo rozložení jejich splácení.
(4)Při rozhodování podle odstavce 2 Ministerstvo financí bere v úvahu zejména nakolik se pohledávky organizací v zahraničí staly přechodně nebo trvale nevymahatelnými."
Čl. II
Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení.
Důvodová zpráva
1. Jedním z faktorů nepříznivého vývoje prohlubujícího se schodku obchodní bilance je nevyužívání kapacitních možností a dlouholetých zkušeností organizací zabývajících se zahraničně obchodní činností. Tyto specializované organizace zahraničního obchodu (dále jen OZO) měly podle zákona č.42/1980 Sb., o hospodářských stycích se zahraničním , do konce roku 1990 monopolní postavení při zajišťování zahraničně hospodářské činnosti. OZO prakticky pro celou výrobní sféru zabezpečovaly export českých výrobků a služeb, přičemž OZO platily českým výrobcům za vyrobenou produkci promptně a vývozy, které byly v některých případech ze strany zahraničních odběratelů splatné s několikaletým odkladem , financovaly z úvěrů čerpaných od bankovních ústavů. V návaznosti na systém financování vývozu uplatňovaný v minulosti byly a jsou zkoncentrovány v OZO i všechny pohledávky vzniklé za zahraničními dlužníky z vývozů uskutečněných do konce roku 1990. Obdobně prováděly OZO na vlastní účet i dovozy pro veškerou výrobní i nevýrobní spotřebu subjektů v České republice. Vzhledem k tomu, že platby za tyto dovozy měly někdy odloženou splatnost, nesly OZO veškeré vlivy vyplývající z kursových změn domácí měny k cizím měnám. Toto, do konce roku 1990 výsadní postavení OZO, dnes způsobuje, že OZO evidují ve svých bilancích za zahraničními dlužníky i značný objem pohledávek, které jsou v současnosti z různých objektivních důvodů nedobytné. Vzhledem k vysokému objemu těchto starých nedobytných pohledávek nemají OZO přístup k novým úvěrům, pomocí kterých by mohly s využitím svých zkušeností financovat nové obchodní případy a využívat tak plněji exportní potenciál české ekonomiky.
2. Celá problematika zkoncentrovaná ve starém bloku pohledávek a závazků vůči zahraničí, založených v činnostech prováděných před koncem roku 1990 monopolně OZO, byla navíc umocněna zásadními změnami kursů československé koruny vůči zahraničním měnám, které byly uskutečněny v procesu přechodu československé měny na vnitřní směnitelnost v průběhu roku 1990. S cílem vyloučit dopad těchto mimořádných kursových vlivů na podnikovou sféru, byly na základě zákona č.499/1990 Sb., o přepočtu devizových aktiv a pasiv v oblasti zahraničních pohledávek a závazků v souvislosti s kursovými opatřeními, ve vybraných organizacích, přepočteny všechny pohledávky a závazky evidované v OZO v době devalvací československé koruny. Z těchto přepočtů pohledávek a závazků vznikly těmto organizacím účetní kursové zisky a ztráty, které měly být podle zákona 499/1990 Sb., a navazujících prováděcích vyhlášek Federálního ministerstva financí č.567/1990 Sb., a č.107/1991 Sb., vypořádány bez nároků na prostředky státního rozpočtu, a to kompenzací ziskových a ztrátových kursových rozdílů prostřednictvím k tomuto účelu zřízeného zvláštního účtu finančních aktiv do konce roku 1994. Tento předpoklad vzájemné kompenzace ziskových a ztrátových kursových rozdílů se však v dalším vývoji ukázal jako nereálný.
Vybraným organizacím vznikla totiž z přepočtu pohledávek a závazků k počátku roku 1991:
- ztrátová salda, která za celou ČSFR na počátku roku 1991 představovala objem 27,7 mld. Kč,
- zisková salda, představující za celou ČSFR objem 14,2 mld.Kč. Legislativní úprava počítala s tím, že objem ztrátových sald bude kryt ze zdrojů získaných z odvodu ziskových sald,a nebude-li tento objem postačovat, převedou vybrané organizace nevypořádaná ztrátová salda do svých nákladů, a to nejpozději do 31. prosince 1994.
Vzhledem k tomu, že vyčíslené ztráty však dvojnásobně převyšovaly ziskové rozdíly, nemohlo tímto způsobem dojít k jejich kompenzaci. Navíc zde působily další negativní faktory. Postupem doby se především ukázalo, že získání ziskových kursových rozdílů vyplývajících z přepočtu aktiv je v mnoha případech jen hypotetické, protože přepočtené kursové zisky byly a jsou vázány v pohledávkách, které zahraniční dlužníci nesplácejí z různých "objektivních důvodů", t.j. z důvodů, které jsou - jak je uvedeno dále, zcela mimo možnost vlivu předmětných organizací a zpravidla i mimo možnost ovlivnění ze strany našeho státu.
3. Závazky hrazené vybranými organizacemi ve prospěch zahraničních věřitelů byly spláceny již kursem koruny zeslabené třemi devalvacemi v roce 1990. Přestože na úhrady takto korunově zvýšených závazků neexistovaly adekvátní zdroje, které měly být získané inkasováním hypoteticky přepočtených kursových zisků, musely být zabezpečeny tak, aby docházelo k plynulému a nezpožďovanému vyrovnávání závazků ze strany českých i slovenských vybraných dlužnických organizací (OZO). Jen tímto způsobem mohla být v procesu probíhající liberalizace zachována současně i kredibilita naší ekonomiky. Z těchto důvodů byly ze strany státu již od počátku řešeny u zákonem vyjmenovaných organizací jejich záporné kursové rozdíly. Přerozdělením ziskových kursových rozdílů odvedených v letech 1991 a 1992 (za celou ČSFR) bylo kompenzováno 3,1 mld.Kč. Samotné organizace v těchto letech odepsaly do nákladů ztrátové rozdíly v objemu 3,5 mld Kč. Dotací z kursových zisků získaných přeceněním pohledávky ČSOB v Ruské federaci v r.1992 bylo organizacím uhrazeno 9,4 mld. Kč a dotací ze státních aktiv a pasiv ČSFR v rámci I.etapy uspořádání vztahů ČSOB, schválenou Federálním shromážděním ČSFR v prosinci 1992, 5,6 mld. Kč. Celkově byla takto v letech 1991-1992 za celou ČSFR vyřešena ztrátová salda v objemu 21,6 mld. Kč.
K 1.lednu 1993, po rozdělení ČSFR zbyly, na základě dohodnutého rozdělení dopadu z přepočtu devizových aktiv a pasiv mezi ČR a SR podle územního principu, na organizace sídlící v České republice ztrátové rozdíly ve výši 3,8 mld. Kč, z nichž na úrovni státu bylo po roce 1994 řešeno 2,4 mld. Kč, a to převážně tím způsobem, že tyto pohledávky vůči státu od organizací odkoupila Česká inkasní s. r. o. Praha (ve výši cca 2,1 mld Kč), která byla zřízena ke dni 1.1.1994 v rámci II. etapy konsolidace ČSOB. K tíži vlastních nákladů mají dořešit některé organizace ztrátová salda ve výši cca 1,4 mld. Kč, a to v prodlouženém termínu (zpravidla do r. 2000) na základě výjimky poskytnuté Ministerstvem financí.
Z výše uvedené rekapitulace vypořádání ztrátových kursových rozdílů z přepočtů aktiv a pasiv podle zákona č.499/1990 Sb., lze konstatovat, že ztrátová salda již byla z hlediska příslušných organizací vypořádána, resp. byly vytvořeny pro jejich vypořádání zákonné předpoklady.
4. Řešení odvodových povinností vyplývajících pro podniky mající celkově zisková salda je, v porovnání s podniky vykazujícími ztrátové devalvační rozdíly, pozadu, a to především z toho důvodu, že vyžaduje - jak bude dále uvedeno - novou legislativní úpravu, která je předmětem tohoto návrhu. Celková odvodová povinnost organizací se sídlem v ČR byla původně 14,2 mld. Kč. Ta byla později upravena o metodické zpřesnění (vyloučení částky přímých obchodních nákladů vyplácených organizacemi až po r. 1991 již v novém devalvovaném kursu, tj. bez kursových zisků) o 2.9 mld. Kč. Přerozdělením ziskových rozdílů provedeným ke kompenzaci ztrátových rozdílů v rámci ČSFR v letech 1991 - 1992 byly odvodové povinnosti sníženy o 3,1 mld. Kč a v letech 1993 - 1996 o dalších 0,2 mld. Kč. Zbylé závazky, které evidují vybrané organizace na území ČR (OZO) z přepočtu devizových aktiv a pasiv provedeného podle zákona č. 499/1990 Sb. k počátku roku 1997, představují objem 8,1 mld. Kč. Zatímco podle prováděcích vyhlášek FMF č. 567/1990 Sb. a č. 107/1991 Sb. mělo být finanční vypořádání rozdílů z přepočtu uzavřeno nejpozději do konce roku 1994, je současná situace z hlediska dotčených organizací taková, že
- ztrátové organizace mají příslušná ztrátová salda plně uhrazena a stát v této položce vykazuje závazek vůči České inkasní ve výši 2,1 mld. Kč
- ziskové organizace vykazují závazek, který by měly odvézt na účet státních finančních aktiv - ve výši cca 8,1 mld. Kč.
5. Ustanovení zákona č. 499/90 Sb. a prováděcích vyhlášek k tomuto zákonu nemohla předpokládat události, které později významně ovlivnily možnost organizací odvádět kladné rozdíly z přepočtu na účet státních finančních aktiv, a to především skutečnost, že část pohledávek, která podléhala přepočtu,se stala nedobytnou, v důsledku mimořádných objektivních důvodů, jež nelze z české strany v žádném případě ovlivnit. Jde zejména o případy,kdy:
- dlužníci se nacházejí v zemích, vůči kterým bylo a je uplatňováno embargo přijaté na základě rozhodnutí Rady bezpečnosti OSN, přičemž ČR se k embargu připojila (Libye, Irak, Jugoslávie)
- dlužníci jsou v zemích, jejichž hospodářství bylo rozvrácena válečnými a národnostními konflikty (země bývalé Jugoslávie, Etiopie, Angola, Mozambik)
- dlužníci jsou ze států, jejichž ekonomická situace neumožňuje zajišťování dluhové služby a kterým byla proto umožněna restrukturalizace a odpis jejich dluhů věřiteli sdruženými v Londýnském klubu věřitelů a Pařížském klubu věřitelů (Ruská federace, Nikaragua, Egypt, Peru, Tanzánie a další rozvojové země Afriky a Asie).
Odvod kladných sald, která vznikla přepočtem z objektivních důvodů nedobytných pohledávek, není proto reálný a nemá vlastně v těchto případech opodstatnění. Předmětné organizace se dostávají do tíživé situace, kdy mají na zvláštní účet státních finančních aktiv odvést kladné rozdíly přepočtené dle zákona č. 499/90 Sb., přesto, že pohledávky, které byly předmětem přepočtu, neinkasovaly v důsledku příčin, které samy nemohly nijak ovlivnit. Vážným důsledkem této situace je zkreslení "finančních bilancí" dotčených organizací zahraničního obchodu, kdy tyto na jedné straně vykazují v aktivech nedobytné staré pohledávky vůči zahraničí a na straně druhé mají v pasivech uvedeny právě tak nereálné závazky vůči státu. Tato deformace bilancí organizací omezuje možnosti jejich podnikatelské činnosti, neboť je vážnou překážkou při konkursních řízeních v rámci nabídky vývozu, zejména pokud jde o komplexní dodávky zařízení a investičních celků. Finanční situace dodavatele je považována vždy za důležité kriterium jeho spolehlivosti. Předmětné organizace jsou navíc po řadu let zatěžovány úrokovými náklady, které souvisí s nutností úvěrování těchto nedobytných pohledávek, a to při vyšších úrokových sazbách a delší dobu, než byl původní předpoklad. Původně byly na profinancování vývozů kalkulovány úrokové sazby ve výši 8 % p.a., která byla stanovena oborovým kalkulačním vzorcem dle vyhlášky FMZO č. 21/1990 Sb. Ve skutečnosti však byly aplikované sazby v průměru zhruba dvojnásobné. To ve svých důsledcích znamená, že příslušné organizace za uplynulých 6 let odvedly cca 90 % původní (předdevalvační) hodnoty pohledávek úvěrující bance (zpravidla ČSOB) na splátkách úroků, z toho polovinu nad původně kalkulovanou úroveň. Toto úrokové zatížení pokračuje i nadále a velice negativně působí na hospodářské výsledky a finanční situaci organizací, neboť ve značném rozsahu odčerpává jejich zdroje. V této souvislosti je vhodné připomenout, že z vykazovaných (ale neinkasovaných) pohledávek uvedené organizace již svého času odvedly daň z příjmu. Z uvedeného vyplývá, že i pozice státu na zvláštním účtu státních finačních aktiv vykazuje v tomto ohledu vůči dotčeným organizacím zcela nelikvidní pohledávky.
6. V zájmu nápravy této situace byl hledán postup, který by umožnil ozdravit finanční bilance organizací majících z přepočtu odvodové povinnosti a zreálnit i pozici státu - a měl přitom zcela minimální dopady na státní rozpočet. Protože platné právní předpisy neumožňují řešit tuto otázku, neboť zákon č. 499/1990 Sb. nemohl předpokládat, že v dalších letech vzniknou nové okolnosti, které objektivním způsobem ovlivní jeho provádění, navrhuje se novelizace tohoto zákona o přepočtu devizových aktiv a pasiv, a v zájmu uceleného řešení této otázky byl samostatně novelizován i zákon ČNR č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů.
Smyslem navrhované novely zákona č. 499/90 Sb. je umožnit Ministerstvu financí v odůvodněných případech snížit závazky, které mají dotčené organizace z titulu přepočtu devizových aktiv a pasiv vůči státu, a to až o hodnotu vypočtených ziskových rozdílů z pohledávek, které byly předmětem přepočtu, ale nebyly inkasovány, a také případně o hodnotu úrokových dopadů vzniklých úvěrováním těchto pohledávek. Tyto úpravy by Ministerstvo financí provádělo pouze v nezbytné míře a po předložení průkazných materiálů dokládajících výši negativních dopadů.
Vzhledem ke stávajícímu rozdílu mezi závazky Ministerstva financí ČR vůči České inkasní s.r.o., Praha ve výši cca 2,1 mld. Kč na jedné straně a pohledávkami vůči organizacím z titulu přepočtu devizových aktiv a pasiv ve výši cca 8,1 mld. Kč na druhé straně, by mohlo dojít ke snížení závazků organizací vůči státu až o 6 mld. Kč.
7. Uvažovaným snížením závazků by organizacím vznikly účetně mimořádné výnosy, které by zvýšily jejich daňový základ. Proto zákon č. 210/1997 Sb.obsahuje novelu § 24 zákona o daních z příjmů umožňující odpis pohledávek za dlužníky se sídlem nebo bydlištěm v zahraničí vzniklých do konce roku 1990, u nichž termín splatnosti nastal do konce roku 1994, a které byly současně předmětem přepočtu podle zákona č. 499/1990 Sb., t.j. pohledávek, ze kterých byla výše předmětných závazků vůči státu vypočtena.
Novelizace zákona o daních z příjmů je obsažena v zákoně č. 210/1997 Sb.,kterým se mění a doplňuje zákon ČNR č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů.Základním smyslem této úpravy je umožnit organizacím, u nichž dojde ke snížení závazků vůči státu ve smyslu navrhované novely, aby mohly účetní mimořádné výnosy vzniklé z tohoto titulu kompenzovat s mimořádnými ztrátami vzniklými v důsledku odpisu nedobytných pohledávek v zahraničí. Celá tato operace by měla být z hlediska bilančních dopadů na podnik i na jeho daňový základ tedy neutrální.
Pro informaci uvádíme, že výše uvedená novela zákona o daních z příjmů je formulována tak, že je využitelná i pro poněkud větší okruh organizací, než kterých se týká navrhovaná novela zákona č. 499/1990 Sb. Zatímco ta řeší problematiku užšího okruhu organizací, vykazujících z přepočtu kursu zisková salda, novela zákona o dani z příjmů se týká i těch organizací, které vykázaly z přepočtu salda ztrátová. Všechny tyto organizace dohromady dle našich informací vykazují nedobytné pohledávky v rozsahu cca 15 mld. Kč. Možnost odpisu uvedených nedobytných, popř. málo bonitních pohledávek v zahraničí má totiž důležitý význam i v tom ohledu, že vytváří předpoklady pro to, aby příslušné organizace zahraničního obchodu mohly přistoupit na jejich realizaci i za nižší než nominální hodnotu. Podle dosavadní úpravy by totiž ztrátu vzniklou z likvidace pohledávky musely plně promítnout na vrub svého hospodářského výsledku. Podle navrhované úpravy by odpis nedobytné části pohledávky mohl být zahrnut do nákladů a tímto způsobem promítnut i do daňového základu. Pokud bude tedy takováto pohledávka ze strany podniku likvidována za sníženou hodnotu, umožní zpravidla získané inkaso organizaci alespoň splatit úvěr, který čerpala od domácí banky na financování vývozu, a tím vytvořit předpoklady pro ozdravění své finanční situace do budoucna. I když navrhovaná novela zákona o daních z příjmů se týká nedobytných pohledávek o celkovém rozsahu až cca 15 mld., lze předpokládat, že toto opatření bude mít na snížení příjmu státního rozpočtu minimální dopad. Především bude toto opatření využíváno ke kompenzaci uvedených dopadů ze snížení závazků vyplývajících z přepočtu devizových aktiv a pasiv podle zákona č. 499/1990 Sb. u vybraných organizací vůči státu, kde dojde k jejich vzájemnému vybilancování, takže dopad bude nulový.
Podle provedeného šetření o hospodářských výsledcích dotčených organizací zahraničního obchodu za uplynulá tři léta vykazují subjekty, na které se možnost odpisu starých nelikvidních pohledávek vztahuje, v posledních letech převážně ztrátové hospodářské výsledky, jejichž souhrn v roce 1995 vykázal ztrátu 2,8 mld. Kč. Z toho je zřejmé, že tyto organizace neodvádějí do státního rozpočtu žádnou daň z příjmů. Z celkového počtu 20 vybraných organizací, kterých se zákon č. 499/1990 týká, bylo pouze 9 organizací ziskových, a to v celkovém objemu cca 0,3 mld. Kč. Z těchto údajů lze vyvodit, že v souvislosti s navrhovanými opatřeními může dojít ke snížení příjmů státního rozpočtu, vyplývajících z nižšího odvodu daně z příjmů od příslušných organizací, nanejvýš o cca 0,1 -0,3 mld. Kč.
Finanční dopad
Výše uvedený návrh na snížení závazků z odvodů ziskových sald vyplývajících z přepočtu devizových aktiv a pasiv je možné provést bez dopadů na státní rozpočet, protože vypořádání ziskových sald se provádí podle zákona č.499/1990 Sb., prostřednictvím zvláštního účtu státních finančních aktiv.
Organizace s kladnými odvodovými povinnostmi vykazují ke dni 31.12.1996 závazky ve výši 8,1 mld.Kč. Podle předběžných ohodnocení může zohledněním navrhovaných vlivů dojít ke snížení závazků o následující částky :
- snížení závazků z přepočtu pohledávek zablokovaných v embargovaných státech a zemích postižených válečnými a národnostními konflikty cca 1,5 mld.Kč
- snížení závazků z přepočtu pohledávek v zemích, jež nejsou schopny plnit svou dluhovou službu a jimž byly ze strany věřitelů dluhy restrukturalizovány nebo odpuštěny cca 1,0 mld.Kč
- snížení závazků o hodnotu úrokových vícenákladů, jež musely organizace vynaložit v souvislosti s úvěrováním nebonitních pohledávek cca 3,5 mld.Kč
Snížení závazků celkem cca 6,0 mld.Kč
Zbylé závazky vybraných organizací, pro jejichž snížení nejsou objektivní důvody, nebo které by převýšily uvedený rámec 6 mld.Kč, by měly představovat cca 2,1 mld.Kč a měly by být odváděny na zvláštní účet státních finančních aktiv v závislosti na inkasování pohledávek od zahraničních dlužníků.
Závěr
Smyslem navrhované novely zákona č. 499/1990 Sb. je umožnit Ministerstvu financí, aby v odůvodněných mimořádných případech mohlo zreálnit hypotetické závazky některých vybraných organizací zahraničního obchodu, které vyplynuly z přepočtu starého bloku pohledávek v zahraničí a v důsledku mimořádných objektivních skutečností se staly zcela nebo z větší části nedobytné. Jedná se vesměs o závazky vzniklé před koncem roku 1990, t.j. v době, kdy zmíněné organizace zajišťovaly zahraničně obchodní činnost pro celou ekonomiku a v rozhodující míře nesly finanční rizika a náklady s tím spojené.
Navrhovaným opatřením spolu s možností odpisu "starého bloku nelikvidních pohledávek" vzniklých v zahraničí před koncem roku 1990, jak je stanoveno souběžně v novele zákona ČNR č. 586/1992 Sb.,o daních z příjmů, budou vytvořeny předpoklady pro ozdravění bilancí příslušných organizací a do budoucna i zlepšení jejich finanční situace. Jelikož se jedná o organizace působící ve sféře zahraničního obchodu, lze navrhované kroky zahrnout do komplexu proexportních opatření zaměřených ke snižování schodku obchodní bilance.
V Praze dne 1.října 1997
Předseda vlády:
prof.Ing.Václav Klaus,CSc., v.r.
Ministr financí:
Ing.Ivan Pilip, v.r.
Platné znění novelou dotčených ustanovení zákona č.499/1990 Sb.,
přepočtu devizových aktiv a pasiv v oblasti zahraničních pohledávek a závazků organizací v souvislosti s kursovými opatřeními
(nově navrhované znění je vyznačeno tučně, znění navrhované k vypuštění je uvedeno kurzívou)
§3
Způsob vypořádání přepočtu
Rozdíly z přepočtu organizací se vypořádají prostřednictvím zvláštního účtu finančních aktiv federace tak, aby výsledek vypořádání nevedl k nárokům na rozpočtové prostředky federace.
Rozdíly z přepočtu organizací se vypořádají prostřednictvím zvláštního účtu finančních aktiv České republiky tak, aby výsledek vypořádání nevedl k nárokům na rozpočtové prostředky České republiky.
§4
Zmocňovací ustanovení
Okruh organizací, na které se tento zákon vztahuje, určí a podrobnosti o způsobu přepočtu upraví federální ministerstvo financí vyhláškou.
(1) Okruh organizací, na které se tento zákon vztahuje, určí a podrobnosti o způsobu přepočtu upraví ministerstvo financí vyhláškou.
(2) Organizacím vykazujícím z přepočtu zisková salda a z nich vyplývající závazky vůči zvláštnímu účtu finančních aktiv České republiky může Ministerstvo financí na základě jimi podaných žádostí:
a) snížit výši těchto závazků nebo je zcela prominout,
b) stanovit lhůty splatností těchto závazků, nebo
c) snížit výši těchto závazků o hodnotu úroků z rozdílů mezi počáteční kalkulovanou úrokovou sazbou a následně zvýšenou úrokovou sazbou z úvěrů poskytnutých bankami na financování pohledávek,které byly předmětem přepočtu.
(3)Oprávnění Ministerstva financí podle odstavce 2 písmena a) a b) se týká pouze závazků vyplývajících z pohledávek:
a) v zemích, vůči kterým byly uplatněny hospodářské sankce na základě rozhodnutí Rady bezpečnosti Organizace spojených národů,
b) v zemích, jejichž hospodářství bylo narušeno národnostními a válečnými konflikty,nebo
c) v zemích, kterým je ze strany věřitelů sdružených v mezinárodních organizacích věřitelů (Pařížský klub věřitelů,Londýnský klub věřitelů) umožněno prominutí dluhů nebo rozložení jejich splácení.
(4)Při rozhodování podle odstavce 2 Ministerstvo financí bere v úvahu zejména nakolik se pohledávky organizací v zahraničí staly přechodně nebo trvale nevymahatelnými.