Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1996 – 1998

2. volební období

326

Návrh

poslankyně Hany Orgoníkové a dalších

na vydání

zákon

ze dne .................1997

kterým se mění a doplňuje zákon č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů

Návrh zákona

ZÁKON

ze dne .......................................199.,

kterým se mění a doplňuje zákon č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů

Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:

Čl. I

Zákon č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění zákona č. 137/1996 Sb., zákona č. 132/1997 Sb. a zákona č. 242/1997 Sb., se mění a doplňuje takto:

1. V § 3 se dosavadní text označuje jako odstavec 1 a doplňují se odstavce 2 a 3, které znějí:

"(2) U nezletilých dětí svěřených na území České republiky do péče nahrazující péči rodičů nebo do ústavní péče se podmínka přihlášení k trvalému pobytu nebo dlouhodobému pobytu pro vznik nároku na dávku nevyžaduje.

(3) Okresní úřad může prominout podmínku trvalého pobytu osobě, která požádala o udělení povolení k trvalému pobytu na území České republiky, pokud by její výživa nebo výživa jejich dětí byla ohrožena."

2) V § 37 odst. 1 a odst. 3 a v § 38 se vypouštějí slova "nezaopatřené" a "nezaopatřeného".

3) V § 37 odst. 2 se na konci tečka nahrazuje středníkem a připojují se tato slova: "jde-li o nezaopatřené dítě, použije se koeficientu 2,00.".

4) V § 37 odst. 3 písm. a) až c) se koeficienty zvyšují o číslovku 1,00.

Čl. II

Účinnost

Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení.

Hana Orgoníková v.r.

Vladimír Špidla v.r.

Důvodová zpráva

Obecná část

Podíl dětí, které jsou nuceny vyrůstat mimo vlastní rodinu, tvoří u nás stejně jako v řadě jiných evropských zemí méně než jedno procento . I tak se však jedná o několik desítek tisíc dětí. Podíl dětí vyrůstajících v ústavních zařízeních však vzrůstá rychleji než odpovídá vývoji celkové dětské populace. Současné vědecké poznatky potvrzují , že děti v ústavních zařízeních psychicky strádají, dochází u nich k retardaci a psychické deprivaci. Jednoznačně se prokazuje význam fungujících rodin pro vývoj a socializaci dítěte. Z hlediska prospěchu dítěte, které je nuceno vyrůstat v náhradní péči, je nejvhodnější jeho osvojení. Žadatelé o osvojení hledají obvykle dítě proto, aby naplnilo jejich rodičovské potřeby. Přejí si dítě co nejmladší, zdravé, bez genetické zátěže a nadané, aby plně nahradilo dítě vlastní. Většina dětí vyrůstajících v ústavní péči těmto kritériím nevyhovuje. Jsou starší, zdravotně handicapované, rómského etnika, výchovně problémové, příp. jde o skupiny sourozenců. Tyto děti by mohly být svěřeny do pěstounské péče, avšak evidovaných rodin, které by je byly ochotny převzít je mnohokrát méně. Počet dětí umisťovaných do ústavní péče v posledních letech stoupá, zatímco počet dětí svěřovaných do pěstounské péče výrazně klesá. V roce 1980 žilo v ústavních zařízeních 12 788 dětí, v roce 1990 již 16 400 a v roce 1997 vyrůstá v ústavech více než 20 000 dětí. Naproti tomu bylo v roce 1985 svěřeno do pěstounské péče 780 dětí a v roce 1995 již pouze 400. Počet dětí v pěstounské péči se v posledních deseti letech pohybuje mírně nad 5 000. Je zřejmé, že je žádoucí tento trend změnit a podpořit pěstounskou péči jako činnost společensky vysoce přínosnou s úspěšností nesrovnatelně vyšší než u výchovy ústavní. Při tom ústavní výchova stojí státní rozpočet nejméně sedmkrát více než péče pěstounská.

Zákon o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů, upravuje především pravidla, podle nichž se stát podílí na krytí nákladů na výživu a ostatní osobní potřeby dětí a rodin. Zkušenosti s jeho uplatňováním vedou k závěru novelizovat některé jeho paragrafy. Je žádoucí provést úpravu vymezení okruhu oprávněných osob, neboť požadavek, aby osoba a osoby společně posuzované byly na území České republiky hlášeny k trvalému pobytu, může vést k ohrožení práva dětí na zabezpečení výživy a základních materiálního potřeb. Dále je žádoucí upravit podmínky pro zabezpečení dětí nacházejících se v pěstounské péči tak, aby byly srovnatelné s podmínkami dětí nacházejícími se v jiném sociálním postavení. Zvýšení dávek určených na pokrytí potřeb dítěte v pěstounské péči by mělo vést k zvýšení zájmu o výkon pěstounské péče a v konečném úhrnu ke snížení prostředků státního rozpočtu určených pro účely náhradní rodinné péče.

Zvláštní část

K článku I

K bodu 1

Dosavadní právní úprava stanoví jako jednu z podmínek pro přiznání dávek státní sociální podpory trvalý pobyt nejen oprávněné osoby, ale i osob s ní společně posuzovaných. To vede k tomu, že mnoho rodin zůstává bez jakéhokoli zajištění. Týká se to nejen náhradních rodin, které převzaly do své péče dítě s cizí státní příslušností - především slovenskou, ale i rodin vlastních, ve kterých jeden nebo oba rodiče nemají dosud vyřízené povolení k trvalému pobytu na území České republiky. Zákon tak postihuje děti odnětím všech dávek kvůli tomu, že jejich rodič nebo jeho druh - družka nebo další s ním v rodině žijící dítě nemá povolení k trvalému pobytu. Tento přístup je v rozporu s principy danými Úmluvou OSN o právech dítěte, podle jejíhož článku 3 musí být zájem dítěte předním hlediskem při jakékoli činnosti týkající se dětí a podle jejíhož článku 2 se smluvní strany zavazují zabezpečovat práva dětí bez jakékoli diskriminace včetně diskriminace podle postavení dítěte nebo jeho rodičů nebo zákonných zástupců.

Navrhované znění upravuje okruh oprávněných osob tak, že stanoví, že v případě, že se jedná o děti svěřené do péče nahrazující péči rodičů nebo do ústavní péče se podmínka přihlášení k pobytu na území České republiky nepožaduje. Nově se dává okresním úřadům oprávnění prominout podmínku trvalého pobytu osobě, která svůj zájem o setrvání na území České republiky projevila tím, že o povolení k trvalému pobytu požádala, v případě, že by byla ohrožena její výživa nebo výživa jejich dětí. Tyto návrhy sledují zabezpečení oprávněných nároků dětí, vyplývajících mimo jiné i z Úmluvy o právech dítěte.

K bodu 2

Podle dosavadní právní úpravy náleží příspěvek na úhradu potřeb nezletilého dítěte v pěstounské péči ve výši součinu částky na osobní potřeby dítěte a koeficientu 1,20 jen v tom případě, že se jedná o dítě nezaopatřené. Dítěti s ukončenou povinnou školní docházkou mladšímu 18 let náleží tedy jen za předpokladu, že se soustavně připravuje na budoucí povolání nebo se nemůže soustavně připravovat na budoucí povolání nebo vykonávat výdělečnou činnost pro nemoc nebo úraz, nebo případně není schopno z důvodu dlouhodobě nepříznivého stavu vykonávat soustavnou výdělečnou činnost, respektive není po skončení povinné školní docházky do 18. roku věku vedeno v evidenci úřadu práce jako uchazeč o zaměstnání. Některé děti v pěstounské péči však nejsou schopny po určitou dobu další soustavné přípravy na budoucí povolání v důsledku svých osobnostních charakteristik. Tyto děti často vybočují z průměru, mívají kázeňské přestupky a vyžadují individuální a taktní přístup. Praxe potvrzuje, že tyto děti po čase dozrávají a pokud v pěstounské rodině zůstanou, jsou posléze schopny se na své budoucí povolání připravit a do společnosti se zařadit. Ačkoli pěstouni nemají ke svěřeným dětem vyživovací povinnost, stát jim příspěvek na úhradu potřeb dítěte neposkytuje a ti je živí na vlastní náklady.

Navržená úprava zavádí nárok na dávku pro děti v pěstounské péči podle §37 a §38 i když nespadají do kategorie "nezaopatřených" dětí vypuštěním slov "nezaopatřené" a "nezaopatřeného" v §37 odst. 1 a odst. 2 a v §38.

K bodu 3 a 4

Podle současné právní úpravy má nárok na příspěvek na úhradu potřeb dítěte pouze dítě nezaopatřené, ať už nezletilé nebo zletilé. Platná úprava důsledně vychází z toho, že dítě svěřené do pěstounské péče má nárok pouze na životní úroveň příliš nepřesahující životní minimum, ačkoli náklady na jeho osobní potřeby jsou pochopitelně vyšší. Ty jsou většinou pokrývány na úkor životní úrovně ostatních členů rodiny pěstouna. Přestože pěstouni nemají vyživovací povinnost ke svěřenému dítěti, je nárok na přídavek na dítě závislý na jejich příjmech a dítě v pěstounské péči na rozdíl od ostatních dětí nemá nárok na sociální příplatek (§20).

Navrhuje se příspěvek na úhradu potřeb dítěte přiznat všem dětem v pěstounské péči, s tím , že dětem nezaopatřeným se pro stanovení výše příspěvku použije místo koeficientu 1,20 koeficient 2,00. U příspěvků určených dětem dlouhodobě nemocným, dlouhodobě zdravotně postiženým a dětem těžce zdravotně postiženým se navrhuje zvýšit stávající koeficienty o hodnotu jedna. Výše příspěvku pro zaopatřené a nezaopatřené dítě zůstává odstupňována a motivuje dítě, aby se snažilo co nejdříve dosáhnout podmínek výplaty vyššího příspěvku, což především znamená usilovat o řádnou přípravu na své budoucí povolání.

K článku II

Účinnost zákona se navrhuje dnem vyhlášení, protože navrhované úpravy nevyžadují žádná další opatření.

Soulad s mezinárodními smlouvami

Navrhovaný zákon je v souladu s mezinárodními smlouvami, především naplňuje na vyšší úrovni než dosud pravidla stanovená "Úmluvou OSN o právech dítěte".

Předpokládaný hospodářský a finanční dosah navrhované úpravy

Při odhadu finančních nároků na státní rozpočet je možno vycházet ze dvou nákladových údajů. Náklady poskytované ze státního rozpočtu na výchovu dítěte v pěstounské péči se pohybují v rozmezí 24 000 až 36 000 Kč za rok. Při navrhovaných úpravách by tyto náklady vzrostly z průměrných 30 000 na průměrných 50 000 Kč. Náklady na výchovu jednoho dítěte v ústavní péči činí 130 000 až 170 000 Kč ročně, průměrně 150 000. V současné době je v pěstounské péči 5 000 dětí, přičemž ročně je do pěstounské péče přijímáno 400 dětí. V ústavní péči se jich nachází 20 000. Z těchto dětí minimálně polovina splňuje právní i osobnostní předpoklady pro umístění v pěstounské péči. Navrženým zlepšením podmínek pro pěstounskou péči by bylo možné odstranit ekonomické a často i existenční bariéry pěstounských rodin. Jako důsledek tohoto opatření je možno očekávat zvýšení počtu dětí svěřovaných do pěstounské péče o 400. Jelikož roční úspora na jedno dítě umístěné do pěstounské péče místo do péče ústavní činí 100 000 Kč (150 000 - 50 000 Kč), bude to znamenat snížení finančního zatížení státního rozpočtu o 40 milionů Kč ročně.

Opatření týkající se zrušení, respektive prominutí podmínky trvalého pobytu pro zařazení do okruhu oprávněných osob se bude týkat několika desítek osob a v jeho důsledku se bude zvýšení nákladů ze státního rozpočtu pohybovat v rozmezí 1,0 až 1,5 mil Kč. Tyto náklady se následně projeví v peněžně nevyjádřitelných úsporách vyplývajících z lepší přípravy dotčených dětí na život (snížení kriminality, vyšší kvalifikace a uplatnění v zaměstnání atd.).

V Praze dne 6. listopadu 1997.

Hana Orgoníková v.r.

Vladimír Špidla v.r.

Znění dotčených částí zákona č.117/1995 Sb. o státní sociální podpoře s vyznačením navrhovaných změn

Vypouštěný text je přeškrtnut, nový text je podtržen

Zákon č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře

ve znění zákona č. 137/1996 Sb., zákona č. 132/1997 Sb.,

zákona č. 242/1997 Sb. a zákona č. ...... /199.. Sb.

§ 3

Okruh oprávněných osob

(1) Dávky státní sociální podpory náleží při splnění dále stanovených podmínek pouze fyzické osobě (dále jen "osoba"), jestliže osoba a osoby společně s ní hlášené jsou na území České republiky hlášeny k trvalému pobytu podle zvláštních předpisů.¹⁾ Za trvalý pobyt se podle tohoto zákona považuje též dlouhodobý pobyt udělovaný cizincům podle zvláštního zákona.²⁾

(2) U nezletilých dětí svěřených na území České republiky do péče nahrazující péči rodičů nebo do ústavní péče se podmínka přihlášení k trvalému pobytu nebo dlouhodobému pobytu pro vznik nároku na dávku nevyžaduje.

(3) Okresní úřad může prominout podmínku trvalého pobytu osobě, která požádala o udělení povolení k trvalému pobytu na území České republiky, pokud by její výživa nebo výživa jejích dětí byla ohrožena.