Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1996 – 1998

Parlament České republiky

POSLANECKÁ SNĚMOVNA

1997

II. volební období

357

Vládní návrh

zákon

ze dne .........................1997

zákona o hnojivech, pomocných půdních látkách, pomocných rostlinných přípravcích a substrátech a o agrochemickém zkoušení zemědělských půd

(zákon o hnojivech)

§ 1

Předmět úpravy

(1) Tento zákon stanoví podmínky pro uvádění do oběhu a pro používání hnojiv, statkových hnojiv, pomocných půdních látek, pomocných rostlinných přípravků a substrátů, pro agrochemické zkoušení zemědělských půd, zjišťování půdních vlastností lesních pozemků, jakož i působnost orgánů odborného dozoru nad dodržováním povinností stanovených tímto zákonem včetně oprávnění ukládat sankce.

(2) Tento zákon se nevztahuje na

a) hnojiva, pomocné půdní látky, pomocné rostlinné přípravky a substráty, které jsou určeny výhradně pro vývoz a jsou takto zřetelně označeny,

b) hnojiva, pomocné půdní látky, pomocné rostlinné přípravky a substráty poskytované v množství nezbytném pro účely výzkumu, vývoje a pokusnictví,

c) hnojiva určená k použití jako suroviny k dalšímu zpracování.

(3) Ustanovení tohoto zákona se použijí na statková hnojiva jen tehdy, je-li to v nich výslovně uvedeno a v rozsahu jimi stanoveném.

§ 2

Vymezení pojmů

Pro účely tohoto zákona se rozumí

a) hnojivem látka obsahující živiny pro výživu kulturních rostlin a lesních dřevin, pro udržení nebo zlepšení půdní úrodnosti a pro příznivé ovlivnění výnosu či kvality produkce,

b) statkovým hnojivem hnůj, hnojůvka, močůvka, kejda, sláma jakož i jiné zbytky rostlinného původu vznikající v zemědělské prvovýrobě, nejsou-li dále upravovány,

c) pomocnou půdní látkou látka bez účinného množství živin, která půdu biologicky, chemicky nebo fyzikálně ovlivňuje, zlepšuje její stav nebo zvyšuje účinnost hnojiv,

d) pomocným rostlinným přípravkem látka bez účinného množství živin, která jinak příznivě ovlivňuje vývoj kulturních rostlin nebo kvalitu rostlinných produktů,

e) substrátem látka bez účinného množství živin, sloužící k zakořeňování a pěstování rostlin; substrátem je zejména rašelina, zemina nebo jejich směsi,

f) uváděním do oběhu nabízení k prodeji a prodej hnojiv, pomocných půdních látek, pomocných rostlinných přípravků a substrátů a jejich skladování za účelem prodeje,

g) půdní úrodností schopnost půdy umožňovat rostlinám růst, vývoj a dosažení žádoucího výnosu, kvality a nezávadnosti produkce,

h) rizikovým prvkem nebo rizikovou látkou prvek nebo látka, jež mohou nepříznivě ovlivnit vlastnosti půdy nebo kvalitu produkce nebo potravní řetězec,

i) typem hnojiva hnojivo se stanoveným obsahem živin a se shodnou formou a rozpustností živin.

§ 3

Uvádění hnojiv do oběhu

(1) Do oběhu smějí výrobci¹⁾, dovozci^{1), 2)} a dodavatelé¹⁾ uvádět pouze hnojiva, která

a) jsou registrována podle tohoto zákona,

b) neohrožují úrodnost půdy ani zdraví lidí nebo zvířat,

c) nepoškozují životní prostředí,

d) splňují požadavky na jejich označování, balení a skladování, stanovené tímto zákonem,

e) nejsou znehodnocena.

___________________

1)§ 2 odst. 1 písm. c) až e) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele.

2) § 107 a násl. zákona č. 13/1993 Sb., celní zákon, ve znění zákona č. 113/1997 Sb.

(2) Do oběhu je nepřípustné uvést hnojivo nebo statkové hnojivo

a) neoznačené,

b) označené nepravdivými nebo klamavými údaji ³⁾ ,

c) u něhož obsah rizikových prvků nebo rizikových látek je vyšší než stanoví vyhláška.

Na statkové hnojivo se ustanovení písmene a) nevztahuje, pokud je dodáváno výrobcem přímo spotřebiteli a tento na označení netrvá.

(3) Ustanovení odstavců 1 a 2 platí pro pomocné půdní látky, pomocné rostlinné přípravky a substráty (dále jen "pomocné látky") obdobně.

(4) Od hodnot chemických a fyzikálních vlastností hnojiva, uvedených v rozhodnutí o registraci hnojiva (§ 5 odst. 1 písm. c)) a v označení obsahu živin, jejich formy a rozpustnosti (§ 7 odst. 1 písm. c)) jsou přípustné odchylky v rozsahu stanoveném vyhláškou. Pro hodnoty údajů uvedené jako maximální, minimální nebo jako rozmezí hodnot nejsou odchylky povoleny. Rozsah odchylek je stanoven tak, aby zohlednil neovlivnitelné chyby vznikající při výrobě hnojiva, při odběru nebo chemickém rozboru kontrolního vzorku.

(5) Ministerstvo zemědělství (dále jen "ministerstvo") stanoví vyhláškou rizikové prvky a rizikové látky, jejich limitní hodnoty pro jednotlivé skupiny hnojiv, statková hnojiva a pomocné látky, jakož i přípustné odchylky.

§ 4

Registrace hnojiv

(1) O registraci hnojiva rozhoduje Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský (dále jen "ústav") na základě žádosti výrobce¹⁾ nebo dovozce^{1) 2)}, kteří jsou oprávněni k podnikání podle zvláštních předpisů⁴⁾ a mají bydliště, jde-li o osobu fyzickou, nebo sídlo, jde-li o osobu právnickou, na území České republiky (dále jen "žadatel").

___________________

3) § 46 obchodního zákoníku, § 8 zákona č. 634/1992 Sb.

4) § 2 obchodního zákoníku.

(2) Žádost o registraci hnojiva obsahuje

a) jméno, příjmení (dále jen "jméno") a bydliště žadatele, případně identifikační číslo, jde-li o fyzickou osobu, nebo obchodní jméno, sídlo, případně právní formu podnikání a identifikační číslo, jde-li o právnickou osobu,

b) údaje o výrobci v rozsahu písmene a), je-li žadatelem dovozce,

c) obchodní název hnojiva, jeho druh, popřípadě i typ,

d) obsah jednotlivých součástí hnojiva včetně obsahu rizikových prvků a rizikových látek; u živin též jejich formu a rozpustnost,

e) zrnitost a jemnost mletí hnojiva,

f) poměry mísení hnojiv, jde-li o směs,

g) hmotnost hnojiva, popřípadě objem,

h) rozsah a způsob použití hnojiva a podmínky jeho skladování,

i) popis výrobního postupu včetně výčtu surovin použitých k výrobě hnojiva,

j) potvrzení příslušné pověřené osoby o tom, že se nejedná o výbušninu podle zvláštního předpisu⁵⁾, jde-li o hnojivo obsahující dusičnan amonný.

(3) Při podání žádosti musí žadatel uhradit správní poplatek podle zvláštního předpisu ⁶⁾. Žadatel je povinen poskytnout ústavu potřebné vzorky hnojiva či umožnit jejich odběr a poskytnout další podklady a informace nezbytné pro registrační řízení.

(4) Splňuje-li hnojivo požadavky stanovené tímto zákonem a odpovídá-li typu uvedenému ve vyhlášce, ústav vydá rozhodnutí o registraci nejpozději do 60 dnů ode dne, kdy mu byla žádost doručena.

(5) Neodpovídá-li hnojivo typu uvedenému ve vyhlášce, provede ústav přezkoušení jeho vlastností biologickými zkouškami a testy (dále jen "přezkoušení"); o nezbytnosti přezkoušení hnojiva ústav žadatele uvědomí ⁷⁾.

(6) Ústav rozhodne o žádosti nejpozději

a) do 6 měsíců, pokud registrační řízení nevyžaduje provedení biologických zkoušek,

b) do 12 měsíců, pokud je nezbytné provedení biologických zkoušek ve skleníku nebo v hale,

c) do 36 měsíců, pokud je nezbytné provedení biologických zkoušek na poli,

ode dne doručení žádosti.

___________________

5) § 21 zákona ČNR č. 61/1988 Sb., o hornické činnosti, výbušninách a o státní báňské správě, ve znění zákona č. 542/1991 Sb.

6) Zákon ČNR č. 368/1992 Sb., o správních poplatcích vybíraných správními orgány České republiky, ve znění pozdějších předpisů.

7) § 49 odst. 2 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád).

(7) Ústav může uznat výsledek přezkoušení provedeného jinými odbornými pracovišti včetně těch, které mají sídlo mimo území České republiky a od vlastního přezkoušení upustit.

(8) Náklady za odborné úkony spojené s registračním řízením hradí žadatel.

(9) Ustanovení odstavců 1 až 8 platí pro pomocné látky obdobně s tím, že vždy se provádí přezkoušení jejich vlastností.

(10) Ministerstvo stanoví vyhláškou typy hnojiv, závazné postupy pro odběr vzorků hnojiv, pomocných látek a statkových hnojiv a pro provádění chemických rozborů, biologických zkoušek a testů.

§ 5

Rozhodnutí o registraci

(1) Ústav vydá rozhodnutí o registraci hnojiva, jsou-li splněny požadavky tohoto zákona. Nejsou-li tyto požadavky splněny, a to ani ve lhůtě uvedené ve výzvě k doplnění žádosti, ústav žádost o registraci zamítne. Rozhodnutí o registraci obsahuje

a) název hnojiva,

b) číslo rozhodnutí o jeho registraci,

c) hodnoty chemických a fyzikálních vlastností hnojiva,

d) rozsah a způsob použití hnojiva,

e) omezení při uvádění do oběhu a při používání, způsob balení a varovná označení, jsou-li nezbytná pro zajištění ochrany lidí, zvířat a životního prostředí,

f) dobu platnosti rozhodnutí.

(2) Rozhodnutí o registraci hnojiva platí pět let ode dne nabytí právní moci, není-li v rozhodnutí stanovena doba kratší; stanovení takové kratší doby v rozhodnutí o registraci musí být odůvodněno.

(3) Osoba, jíž bylo vydáno rozhodnutí o registraci hnojiva, může požádat ústav o prodloužení platnosti rozhodnutí. Žádost musí být doručena ústavu nejpozději šest měsíců přede dnem, kdy má platnost rozhodnutí skončit. Platnost rozhodnutí o registraci hnojiva lze prodloužit nejvýše o pět let, a to i opakovaně. Pro řízení o prodloužení platnosti rozhodnutí o registraci platí § 4 a ustanovení odstavců 1 a 2 obdobně.

(4) Ústav zruší rozhodnutím registraci hnojiva

a) na písemnou žádost výrobce¹⁾ nebo dovozce^{1), 2)} ,

b) zjistí-li při výkonu odborného dozoru závažné porušení povinností stanovených
v § 3.

(5) Jestliže uplynula doba platnosti rozhodnutí o registraci nebo došlo ke zrušení registrace na písemnou žádost podle odstavce 4 písm. a), může být hnojivo uváděno do oběhu pouze po dobu jeho použitelnosti. Dobu použitelnosti může ústav na žádost výrobce¹⁾, dovozce^1),2) nebo dodavatele¹⁾ prodloužit.

(6) Jestliže rozhodnutí o zrušení registrace hnojiva bylo vydáno podle odstavce 4 písm. b), nesmí být takové hnojivo ode dne nabytí právní moci rozhodnutí uváděno do oběhu. V rozhodnutí o zrušení registrace se zároveň stanoví, zda hnojivo musí být zneškodněno podle zvláštních předpisů⁸⁾ nebo staženo z oběhu osobou, jíž bylo rozhodnutí o registraci vydáno.

(7) Ustanovení odstavců 1 až 6 platí pro pomocné látky obdobně.

§ 6

Registr hnojiv a zveřejnění registrace

(1) Registrovaná hnojiva se zapisují do registru hnojiv (dále jen "registr"), který vede ústav.

(2) Do registru se zapisují údaje týkající se hnojiva podle § 4 odst. 2 s výjimkou údajů o výrobním postupu a použitých surovinách podle § 4 odst. 2 písm. i).

(3) Seznam registrovaných hnojiv s uvedením údajů podle § 4 odst. 2 písm. a) až c) u každého hnojiva zveřejňuje ministerstvo, a to vždy k 1. lednu kalendářního roku ve Věstníku Ministerstva zemědělství České republiky.

(4) Ustanovení odstavců 1 až 3 platí pro pomocné látky obdobně.

§ 7

Označování a balení hnojiv a pomocných látek

(1) Osoba, která uvádí hnojivo do oběhu, je povinna v jeho označení uvést

a) údaj o výrobci¹⁾ včetně zahraničního výrobce a o dodavateli¹⁾, a to uvedením jména, popřípadě obchodního jména a místa podnikání, jde-li o fyzickou osobu, nebo obchodního jména a sídla, jde-li o právnickou osobu,

b) název hnojiva a číslo rozhodnutí o jeho registraci; odpovídá-li hnojivo typu uvedenému v prováděcím předpise, též typ hnojiva,

c) údaje uvedené v § 4 odst. 2 písm. d),

d) zrnitostní složení, stálost kapalin, mrazuvzdornost a specifické požadavky pro skladování a aplikaci,

___________________

8) Zákon č. 125/1997 Sb., o odpadech.

e) varovná označení a informace pro manipulaci a pokyny k ochraně zdraví a bezpečnosti lidí a k ochraně životního prostředí a další údaje podle zvláštních předpisů⁹⁾,

f) rozsah a způsob použití, popřípadě návod k použití,

g) hmotnost nebo objem obalové jednotky či dodávky,

h) dobu použitelnosti, datum výroby a číslo výrobní šarže.

(2) Není dovoleno uvádět údaje označující hnojivo výrazy jako "ekologické" nebo "biologické", a to ani použitím zkratek "eko" nebo "bio".

(3) Označení hnojiva musí být v českém jazyce a musí být trvale čitelné.

(4) U volně ložených hnojiv musí být stanovené označení uvedeno v dokladech k nim se vztahujících.

(5) Hnojiva mimo volně ložených se musí balit do obalů, umožňujících jejich manipulaci a spolehlivé a bezpečné skladování. Obaly musí umožňovat další využití nebo zneškodnění.

(6) Ustanovení odstavců 1 až 5 platí pro pomocné látky obdobně. Na statková hnojiva se s výjimkou odstavce 1 písm. b) a h) tato ustanovení vztahují jen tehdy, pokud jsou jejich výrobcem dodávána jinému než spotřebiteli.

(7) Pro přepravu hnojiv a pomocných látek platí zvláštní předpisy ¹⁰⁾.

(8) Ministerstvo stanoví podrobnosti o označování a balení hnojiv a pomocných látek vyhláškou.

___________________

9) Např. zákon č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, ve znění pozdějších předpisů. Zákon ČNR č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, ve znění pozdějších předpisů. § 9 a násl. zákona č. 634/1992 Sb., ve znění zákona č. 104/1995 Sb. a zákona č. 110/1997 Sb. Nařízení vlády ČSR č. 192/1988 Sb., o jedech a některých jiných látkách škodlivých zdraví, ve znění pozdějších předpisů.

10) Např. vyhláška ministerstva dopravy č. 132/1964 Sb., o železničním přepravním řádu, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, ve znění zákona č. 38/1995 Sb. Vyhláška ministra zahraničních věcí č. 64/1987 Sb., o Evropské dohodě o mezinárodní silniční přepravě nebezpečných věcí (ADR).

§ 8

Skladování

(1) Fyzické osoby, které provozují zemědělskou nebo lesní výrobu a jsou zapsány do evidence podle zvláštního předpisu¹¹⁾ nebo právnické osoby, které provozují zemědělskou nebo lesní výrobu podnikatelsky⁴⁾ (dále jen "podnikatel v zemědělství"), výrobci¹⁾, dovozci^{1), 2)} nebo dodavatelé¹⁾ a kteří skladují hnojiva, jsou povinni

a) odděleně uskladnit a označit trvale čitelným způsobem hnojiva podle druhu, koncentrace živin a zrnitosti,

b) zajistit, aby nedošlo ke smísení hnojiv s jinými látkami nebo aby jinak nebyla snížena jejich jakost,

c) průběžně vést dokladovou evidenci o příjmu, výdeji a množství skladovaných hnojiv,

d) zabezpečit skladovaná hnojiva proti vlhkosti a průniku vody.

(2) Ustanovení odstavce 1 platí pro pomocné látky obdobně.

(3) Statková hnojiva musí být skladována tak, aby nemohlo dojít ke znečištění půdy, vody a ohrožení potravního řetězce. Do statkových hnojiv nesmějí být vnášeny rizikové prvky nebo rizikové látky, které by mohly narušit vývoj kulturních rostlin a lesních dřevin.

(4) Ministerstvo stanoví podrobnosti o skladování hnojiv a statkových hnojiv vyhláškou.

§ 9

Používání hnojiv, statkových hnojiv a pomocných látek

(1) Podnikatelé v zemědělství jsou povinni používat hnojiva včetně statkových hnojiv a pomocné látky v množství a způsobem stanoveným tímto zákonem.

(2) Hnojiva a statková hnojiva nesmějí být používána na zemědělské půdě

a) je-li to zakázáno zvláštními předpisy¹²⁾ nebo rozhodnutím příslušného orgánu podle nich vydaného,

___________________

11) § 12a až 12e zákona č. 105/1990 Sb., o soukromém podnikání občanů, ve znění zákona č. 219/1991 Sb.

12) Např. zákon č. 138/1973 Sb., o vodách (vodní zákon), ve znění pozdějších předpisů. § 16 odst. 2 písm. d) zákona ČNR č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny. Zákon č. 20/1966 Sb. Vyhláška ministerstva zdravotnictví ČSR č. 26/1972 Sb., o ochraně a rozvoji přírodních léčebných lázní a přírodních léčivých zdrojů.

b) na půdě přesycené vodou, pokryté vrstvou sněhu vyšší než 5 cm nebo promrzlé do hloubky více než 8 cm,

c) způsobem, který neumožňuje rovnoměrné pokrytí pozemku hnojivem,

d) způsobem ohrožujícím okolí hnojeného pozemku.

(3) Lesní pozemky nelze hnojit, je-li to zakázáno zvláštními předpisy¹²⁾ .

(4) Podnikatelé v zemědělství hospodařící na výměře nad 5 ha zemědělské půdy a vlastníci lesních pozemků o výměře nad 50 ha jsou povinni soustavně a řádně vést evidenci o hnojivech včetně statkových hnojiv a o pomocných látkách použitých na zemědělské půdě a lesních pozemcích.

(5) Evidence podle odstavce 4 se vede o množství, druhu a době použití hnojiv podle jednotlivých pozemků, kultur a let a uchovává se nejméně 10 let. Na požádání orgánu odborného dozoru jsou podnikatelé v zemědělství a vlastníci lesních pozemků povinni evidenci předložit a umožnit ověření v ní uvedených údajů.

(6) Ministerstvo stanoví vyhláškou způsob používání hnojiv a pomocných látek na zemědělské půdě a lesních pozemcích a vedení evidence o jejich použití.

§ 10

Agrochemické zkoušení zemědělských půd

(1) Agrochemické zkoušení zemědělských půd se provádí v šestiletých intervalech a zahrnuje odběr vzorků půd, jejich chemický rozbor a vyhodnocení výsledků těchto rozborů.

(2) Odběr vzorků půd a jejich chemické rozbory provádí osoba pověřená ústavem. Žádost o vydání pověření obsahuje

a) jméno osoby, která má být pověřena, místo výkonu činnosti a bydliště, jde-li o osobu fyzickou, nebo obchodní jméno a sídlo, jde-li o osobu právnickou,

b) údaje o technickém vybavení,

c) údaje o vzdělání odborných pracovníků,

d) rozsah činnosti, o jejíž povolení se žádá.

(3) Ústav vydá pověření podle odstavce 2, jestliže

a) technické vybavení odpovídá předpokládanému druhu a rozsahu činnosti, o niž se žádá,

b) laboratorní zkoušky budou provádět osoby nejméně s úplným středním odborným vzděláním zemědělského, chemického nebo biologického zaměření,

c) výsledky ověřovacích laboratorních zkoušek zajišťovaných ústavem byly shledány v rozmezí tolerancí stanovených technickými normami.

(4) Pověření se vydává na dobu jednoho roku; na jeho vydání se nevztahují obecné předpisy o správním řízení¹³⁾. Ústav může pověření odejmout, jestliže se změnily podmínky, za nichž bylo uděleno a dále poruší-li pověřená osoba ustanovení tohoto zákona nebo prováděcího předpisu nebo podmínky, za nichž pověření bylo uděleno.

(5) Vlastník zemědělské půdy nebo podnikatel v zemědělství hospodařící na zemědělské půdě nad 5 hektarů je povinen strpět úkony související s prováděním agrochemického zkoušení zemědělských půd.

(6) Pověřená osoba zajistí odborný odběr půdních vzorků způsobem stanoveným vyhláškou, provede chemický rozbor půdních vzorků a předá výsledky těchto rozborů ústavu v uspořádání a termínu stanoveném prováděcím předpisem.

(7) Vyhodnocení agrochemického zkoušení zemědělských půd provádí ústav a jeho výsledky předává ministerstvu a Ministerstvu životního prostředí. Na žádost vlastníka zemědělské půdy nebo podnikatele v zemědělství hospodařícího na zemědělské půdě předává ústav výsledky týkající se jím obhospodařované půdy též tomuto vlastníku zemědělské půdy nebo podnikateli v zemědělství; předání výsledků podléhá správnímu poplatku podle zvláštního předpisu⁶⁾.

(8) Ministerstvo stanoví vyhláškou postupy pro odběr vzorků a pro provádění chemických rozborů ke zjišťování zemědělských půd.

§ 11

Zjišťování půdních vlastností lesních pozemků

(1) Zjišťování půdních vlastností lesních pozemků¹⁴⁾ prováděné za účelem přípravy návrhů na ozdravná opatření a úpravu vodního režimu v lesích zahrnuje odběr vzorků, jejich chemické rozbory a vyhodnocování výsledků těchto rozborů.

(2) Územní rozsah zjišťování půdních vlastností lesních pozemků včetně hustoty odběrových ploch stanoví ministerstvo v oblastech

a) kde byly na lesních porostech zjištěny příznaky poruch růstu, vývoje nebo zdravotního stavu lesů,

b) zatížených znečištěným ovzduším,

c) s porosty určenými pro produkci semene.

___________________

13) Zákon č. 71/1967 Sb.

14) § 3 odst. 1 písm. a) zákona č. 289/1995 Sb., o lesích a o změně a doplnění některých zákonů (lesní zákon).

(3) Vlastník lesních pozemků, jejich nájemce nebo podnájemce je povinen strpět úkony související se zjišťováním půdních vlastností lesních pozemků.

(4) Odběrem vzorků pro účely zjišťování půdních vlastností pověří ministerstvo právnickou nebo fyzickou osobu. Žádost o vydání pověření obsahuje údaje uvedené v § 10 odst. 2 písm. a) až d). Chemické rozbory vzorků a vyhodnocování výsledků těchto chemických rozborů provádí ústav.

(5) Ministerstvo stanoví vyhláškou postupy pro odběr vzorků a pro provádění chemických rozborů ke zjišťování půdních vlastností lesních pozemků.

§ 12

Odborný dozor

(1) Odborný dozor při přezkoušení hnojiv, při jejich uvádění do oběhu a při jejich používání vykonává ústav. Výkon odborného dozoru se řídí zvláštním předpisem¹⁵⁾, pokud tento zákon nestanoví jinak.

(2) Ústav dozírá, zda podmínky stanovené tímto zákonem a prováděcími předpisy dodržují

a) výrobci¹⁾,dovozci^{1), 2)} a dodavatelé¹⁾, kteří hnojiva uvádějí do oběhu,

b) podnikatelé v zemědělství, kteří hnojiva a statková hnojiva skladují nebo používají.

(3) Zaměstnanci ústavu pověření výkonem odborného dozoru jsou oprávněni vstupovat po ohlášení do podniků, jejich organizačních složek a provozoven¹⁶⁾, zařízení, prostor a na pozemky, kde se hnojiva produkují, uvádějí do oběhu nebo používají; jsou oprávněni vyžadovat od výrobců¹⁾, dovozců^{1), 2)} a dodavatelů¹⁾, kteří je uvádějí do oběhu, a od podnikatelů v zemědělství, kteří hnojiva a statková hnojiva skladují a používají, potřebné doklady, informace a nezbytnou součinnost k nerušenému a rychlému výkonu dozoru jakož i k odběru kontrolních vzorků.

(4) Ustanovení odstavců 1 až 3 platí pro pomocné látky obdobně.

___________________

15) Zákon ČNR č. 552/1991 Sb., o státní kontrole, ve znění zákona č. 166/1993 Sb.

16) § 7 odst. 3 obchodního zákoníku. § 17 zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění zákona č. 286/1995 Sb.

§ 13

Zvláštní opatření

(1) Ústav uloží výrobcům,¹⁾ dovozcům,^{1), 2)} dodavatelům,¹⁾ a podnikatelům v zemědělství, kteří hnojiva produkují, uvádějí do oběhu nebo používají, zvláštní opatření, zejména je oprávněn

a) zakázat použití hnojiva nebo statkového hnojiva, které závažným způsobem nevyhovuje podmínkám stanoveným tímto zákonem,

b) nařídit odstranění zjištěných závad při skladování hnojiva nebo statkového hnojiva.

(2) Ústav současně stanoví lhůtu k odstranění závad nebo dobu trvání zvláštních opatření.

(3) Zvláštní opatření lze uložit i vedle pokut ukládaných podle § 14.

§ 14

Pokuty

(1) Pokutu až do výše 50 000 Kč uloží ústav vlastníku zemědělské půdy nebo podnikateli v zemědělství, který nestrpí odběry půdních vzorků pro agrochemické zkoušení půd podle §10 odst.5 a též vlastníku lesních pozemků, jejich nájemci nebo podnájemci, který nestrpí úkony související se zjišťováním půdních vlastností lesních pozemků podle § 11 odst. 3.

(2) Pokutu až do výše 50 000 Kč uloží ústav podnikateli v zemědělství nebo vlastníku lesních pozemků, který nevede soustavně a řádně evidenci o použitých hnojivech a pomocných látkách podle § 9 odst. 4 a 5.

(3) Pokutu až do výše 100 000 Kč uloží ústav podnikateli v zemědělství, který poruší ustanovení o skladování podle § 8 a o používání hnojiv, statkových hnojiv a pomocných látek podle § 9 odst. 1 a 2.

(4) Pokutu až do výše 500 000 Kč uloží ústav

a) výrobci¹⁾, dovozci^{1), 2)} nebo dodavateli¹⁾, který nedodržuje podmínky označování a balení hnojiva nebo další povinnosti stanovené v § 7,

b) výrobci¹⁾, dovozci^{1), 2),} dodavateli ¹⁾ nebo podnikateli v zemědělství,

který

1. nesplní zvláštní opatření uložené ústavem k odstranění zjištěných nedostatků ve lhůtě k tomu určené podle § 13 ,

2. se dopustí opětovně porušení povinností uvedených v odstavcích 1 až 3.

(5) Pokutu až do výše 5 000 000 Kč uloží ústav výrobci¹⁾, dovozci^1),2) nebo dodavateli¹⁾, který do oběhu uvedl hnojivo nebo pomocnou látku, které nebyly registrovány, jak stanoví § 3 odst. 1 písm. a) a odst. 3.

(6) Za opětovné se považuje takové porušení povinnosti podle odstavců 1 až 4, jehož se dopustila osoba uvedená v těchto odstavcích v době do jednoho roku ode dne nabytí právní moci rozhodnutí, kterým mu byla uložena pokuta za předchozí porušení povinnosti podle tohoto zákona.

(7) Při stanovení výše pokuty se přihlédne k závažnosti, způsobu, době trvání a následkům protiprávního jednání. Pokutu lze uložit do jednoho roku ode dne, kdy ústav zjistil porušení povinnosti, nejpozději však do tří let ode dne, kdy k porušení povinnosti došlo.

(8) Pokuty ukládá a vybírá ústav. Výnos pokut je příjmem státního rozpočtu České republiky. Pokuty vymáhá územní finanční orgán¹⁷⁾ podle zvláštních předpisů ¹⁸⁾.

§ 15

Vztah ke správnímu řádu

(1) Není-li v tomto zákoně stanoveno jinak, vztahuje se na rozhodování podle tohoto zákona správní řád¹³⁾.

(2) O odvolání proti rozhodnutí ústavu rozhoduje ministerstvo.

(3) Odvolání proti rozhodnutí ústavu při výkonu odborného dozoru podle § 5 odst. 4 a podle §13 nemá odkladný účinek.

§ 16

Zmocnění

Ministerstvo stanoví vyhláškou k provedení § 3 odst. 5, § 4 odst. 10, § 7 odst. 8, § 8 odst. 4, § 9 odst. 6, § 10 odst. 8, § 11 odst. 5

a) rizikové prvky a rizikové látky, jejich limitní hodnoty pro jednotlivé skupiny hnojiv, statková hnojiva a pomocné látky, jakož i přípustné odchylky,

___________________

17) Zákon ČNR č. 531/1990 Sb., o územních finančních orgánech, ve znění pozdějších předpisů.

18) Zákon ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů.

b) typy hnojiv, závazné postupy pro odběr vzorků hnojiv, pomocných látek a statkových hnojiv a pro provádění chemických rozborů, biologických zkoušek a testů, jakož i podrobnosti označování a balení hnojiv a pomocných látek,

c) podrobnosti skladování hnojiv a statkových hnojiv a způsobu používání hnojiv, statkových hnojiv a pomocných látek na zemědělské půdě a lesních pozemcích a vedení evidence o jejich použití,

d) postupy pro odběr vzorků a pro provádění chemických rozborů zemědělských půd,

e) postupy pro odběr vzorků a provádění chemických rozborů ke zjišťování půdních vlastností lesních pozemků.

§ 17

Přechodná ustanovení

(1) Hnojiva a pomocné látky schválené podle dosavadních předpisů lze uvádět do oběhu nejdéle do dvou let od nabytí účinnosti tohoto zákona.

(2) Agrochemické zkoušení zemědělských půd se do 31.12.1998 provádí podle dosavadních předpisů¹⁹⁾.

(3) Na hnojiva, statková hnojiva a pomocné látky, agrochemické zkoušení zemědělských půd a zjišťování půdních vlastností lesních pozemků se nevztahuje zvláštní zákon upravující technické požadavky na výrobky ²⁰⁾.

§ 18

Zrušovací ustanovení

Zákon č. 61/1964 Sb., o rozvoji rostlinné výroby ve znění zákonů č. 146/1971 Sb., č.132/1989 Sb., č. 115/1995 Sb., č. 91/1996 Sb., č. 93/1996 Sb., č. 97/1996 Sb., a č. 147/1996 Sb. se zrušuje.

___________________

19) Vyhláška ministerstva zemědělství a výživy ČSR č. 119/1981 Sb., o agrochemickém zkoušení půd.

20) Zákon č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů.

§ 19

Účinnost

Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. dubna 1998 s výjimkou § 10, který nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1999.

DŮVODOVÁ ZPRÁVA

Obecná část

Předložený návrh zákona o hnojivech nahrazuje významnou část dosud platného zákona č. 61/1964 Sb., o rozvoji rostlinné výroby, a to ustanovení, která se vztahují na agrochemické zkoušení půdy, státní odbornou kontrolu, dále zkušebnictví v oblasti hnojiv, které bylo dosud prováděno podle zákona č. 30/1968 Sb., o státním zkušebnictví, ve znění pozdějších předpisů.

Dosud platná úprava v této oblasti byla zavedena před více než třiceti lety s orientací na principy centrálně řízené zemědělské výroby a je již překonaná. Požadavek na novou právní úpravu vychází zejména z potřeby přizpůsobení se současným mezinárodním dohodám, normám a předpisům.

Předkládaný návrh zákona dává do souladu zájmy a potřeby společnosti a plně respektuje nutnost přizpůsobit legislativu podmínkám Evropského společenství v souladu s usnesením vlády České republiky č. 396 z 9.10.1991 o zabezpečení slučitelnosti československého právního řádu s právem Evropských společenství, s usnesením vlády České republiky č. 97 z 3.3.1993 o zásadách sbližování právních předpisů s technickým obsahem a technických norem s technickými předpisy Evropského společenství, s usnesením vlády České republiky č. 580 z 20.10.1993 k informaci o průběhu sbližování technických předpisů ČR s technickými předpisy Evropských společenství a s usnesením vlády České republiky č. 237 ze 4. 5. 1994 o sbližování právních předpisů s právem Evropského společenství.

V sousedních členských zemích Evropské unie, SRN a Rakousku platí speciální zákony o hnojivech, které jsou praktickou aplikací předpisů ES pro oblast hnojiv. Oba tyto zákony byly využity při koncipování předkládaného zákona, některé jeho části, např. nomenklatura hnojiv, tabulky typů hnojiv, povolené tolerance typových znaků, jsou prakticky shodné se zákony Rakouska i Spolkové republiky Německo, což minimalizuje překážky vzájemného obchodu s hnojivy s těmito zeměmi.

Předpisy zemí Evropské unie v oblasti hnojiv:

Dodatky a upřesnění

- č. 88/183/EHS z 22.3.1988 doplňky v oblasti jedno a vícesložkových kapalných hnojiv,

- č. 89/284/EHS doplňky a změny z 13.4.1989 týkající se Ca, Mg, Na a S v hnojivech,

- č. 89/530/EHS doplňky z 18.9.1989 a změny týkající se stopových prvků B, Co, Cu, Fe, Mn, Mo a Zn v hnojivech,

- č.93/69/EHS z roku 1993 ke sjednocení předpisů na úseku technicky pokrokových hnojiv.

- č. 96/28/EHS z 10. května 1996

Dodatky a upřesnění

- č.79/138/ EHS ze 14.12.1978 úprava týkající se stanovení Ca a Mg v hnojivech,

- č.87/566/EHS z 22.11.1987 doplňky týkající se vzorkování kapalných hnojiv,

- č.89/519/EHS z 1.8.1989 doplňky a změny týkající se analytických metod stanovení Ca, Mg, Na a S v hnojivech,

- č.93/1/EHS z 21.1.1993 změny upřesňující stanovení mikroelementů v hnojivech,

- č.95/8/EHS z 10.4.1995 úpravy stanovení mikroelementů v hnojivech při koncentraci větší než 10%.

Dodatek a upřesnění

- č. 88/126/EHS z 22.12.1987 odložení účinnosti.

Směrnice 91/676/EEC z 12.12.1991 k ochraně vod před znečistěním dusičnany ze zemědělství (včetně dodatku II. Pravidla dobré praxe při hnojení v zemědělství).

V duchu těchto požadavků byl zpracován komplexně pojatý návrh zákona, který řeší problematiku registrace hnojiv a pomocných látek před jejich uvedením do oběhu a problematiku jejich používání v návaznosti na konkrétně zjištěné agrochemické vlastnosti zemědělských půd a půdní vlastnosti lesních pozemků. Jiné zákony v současné době schválené nebo připravované, např. zákon o technických požadavcích na výrobky nebo návrh zákona o chemických látkách a přípravcích, neřeší a ani nemohou řešit situaci uspokojivým způsobem, čehož dokladem je ta skutečnost, že země EU kromě systému obecného posouzení shody mají pro oblast hnojiv speciální zákony.

Návrh zákona upravuje též odborný dozor nad uváděním hnojiv a pomocných látek do oběhu i nad dodržováním podmínek stanovených pro jejich používání včetně oprávnění ukládat pokuty. Dosavadní právní úprava sankcionovala pouze případy neoprávněného uvádění hnojiv do oběhu, naproti tomu navrhovaná úprava postihuje i případy nesprávného skladování a používání hnojiv pokutami, které jsou stanoveny progresivněji a jsou odstupňovány.

Návrh zákona nezasahuje do společenských vztahů upravených obecně závaznými předpisy resortu zdravotnictví, životního prostředí a respektuje stávající legislativní opatření na úseku hygienické služby a ochrany životního prostředí. Navrhovaný zákon není v rozporu s ústavním pořádkem České republiky, s mezistátními smlouvami, kterými je Česká republika vázána, ani s obvyklými zásadami, kterými se řídí zahraniční právní systémy.

Navrhovaná právní úprava nezvýší výdajovou stránku státního rozpočtu. Činnost orgánu odborného dozoru podle návrhu zákona bude vykonávat stávající orgán dozoru - Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský (dále jen "ústav"). Činnosti zajišťované ze zákona ústavem včetně odborného dozoru budou zabezpečovány bez zvýšených nároků na státní rozpočet, což je podrobněji rozvedeno ve zvláštní části k § 10.

Zákonná úprava vychází plně z koncepce již schválených zákonů, a to ze zákona o odrůdách, osivu a sadbě, zákona o krmivech a zákona o rostlinolékařské péči. Je podrobně rozvedena v návrzích čtyř prováděcích vyhlášek včetně jejich příloh. Jedná se o tyto vyhlášky:

1. Vyhláška, kterou se stanoví rizikové prvky, rizikové látky, jejich limitní hodnoty pro jednotlivé skupiny hnojiv, statková hnojiva a pomocné látky, jakož i přípustné odchylky, podrobnosti označování a balení hnojiv a pomocných látek a typy hnojiv.

2. Vyhláška, kterou se stanoví závazné postupy pro odběr vzorků hnojiv, pomocných látek a statkových hnojiv a pro provádění chemických rozborů, biologických zkoušek a testů.

3. Vyhláška, kterou se stanoví podrobnosti o skladování hnojiv a statkových hnojiv, způsob používání hnojiv a pomocných látek na zemědělské půdě a lesních pozemcích a vedení evidence o jejich použití.

4. Vyhláška, kterou se stanoví postupy pro odběr vzorků a pro provádění chemických rozborů zemědělských půd a postupy pro odběr vzorků a provádění chemických rozborů ke zjišťování půdních vlastností lesních pozemků.

Zvláštní část

K § 1

Účelem zákona je obdobně jako v zemích EU stanovit podmínky pro uvádění celého sortimentu hnojiv do oběhu včetně odborného dozoru nad jejich používáním. Toto ustanovení vymezuje oblast působnosti zákona a dále podmínky, za kterých se zákon, vztahuje i na statková hnojiva.

K§ 2

Zákon přejímá terminologii používanou ve směrnicích ES a aplikovanou v zákonech o hnojivech Rakouska a SRN. Rozděluje látky užívané ke hnojení na hnojiva a pomocné látky a specifikuje rozdílnosti jejich účinku. Vymezuje skupinu statkových hnojiv, pro kterou je v dalším textu zákona řada odlišných úprav, definuje jednotlivé skupiny pomocných látek a pojmy používané v dalších částech zákona. Pro upřesnění pojmu dovozce je v poznámce uveden odkaz na zákon č. 13/1993 Sb., celní zákon, který definuje pojem deklaranta, jímž se rozumí osoba, která činí celní prohlášení a kryje se v případě dovozu hnojiv s označením dovozce.

K § 3

Toto ustanovení zavádí povinnost registrace hnojiv před uvedením do oběhu, čímž se nahrazuje dosavadní systém schvalování podle zákona č. 30/1968 Sb., o státním zkušebnictví. Jednoznačně jsou vymezeny povinnosti výrobců, dovozců a dodavatelů hnojiv, cílem je zajistit uvádění do oběhu pouze bezpečných výrobků. Ustanovení specifikuje možnosti přípustných odchylek od stanovených údajů.

K § 4

Ustanovení vymezuje podmínky registrace pro žadatele. Na rozdíl od současného způsobu schvalování hnojiv se zavádí jejich registrace na základě zjištěné shody s typem uvedeným v příloze vyhlášky. Většina typových hnojiv je shodná s typy uvedenými v zákonech Rakouska a SRN a ve směrnicích ES, čímž jsou v maximální možné míře odstraněny překážky vzájemného obchodu. Správní lhůta registrace typového hnojiva tzn. nejpozději do 60 dnů od podání žádosti, znamená podstatné zkrácení lhůt registrace proti současnému stavu.

K § 5

V této části zákona je řešen kromě náležitostí rozhodnutí o registraci problém doby platnosti rozhodnutí v návaznosti na dobu použitelnosti hnojiva. V současné době existuje řada hnojiv uvedených do oběhu v době platnosti rozhodnutí o jejich schválení, která zůstala v obchodní síti, i když rozhodnutí o jejich schválení už neplatí. Tento nedostatek zákon odstraňuje jednoznačným vymezením povinností osob odpovědných za uvedení do oběhu.

K § 6

Současný způsob zveřejňování seznamu schválených hnojiv je tímto ustanovením upřesněn, a to zejména výčtem údajů, které je možno publikovat.

K § 7

Požadavky na označování a balení hnojiv vycházejí ze směrnic ES aplikovaných v zákonech Rakouska a SRN tak, aby překážky vzájemného obchodu byly minimalizovány. Požadavky konkretizují obecně formulovaná ustanovení zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele. Každé hnojivo musí být opatřeno písemným návodem na použití včetně varovných označení. Výjimkou jsou pouze statková hnojiva dodávána výrobcem (původcem) přímo spotřebiteli.

K § 8

Bylo opakovaně prokázáno, že nevhodné skladování hnojiv může vést ke zhoršení jejich kvality, případně až k jejich znehodnocení. Ustanovení zákona a návazně příslušné vyhlášky podrobně vymezují zásady skladování pro jednotlivé druhy hnojiv.

K § 9

Dosavadní schvalování hnojiv podle zákona č. 30/1968 Sb., o státním zkušebnictví, ve znění pozdějších předpisů, se zaměřuje na uvádění hnojiv do oběhu, ale netýká se používání hnojiv. Správné hnojení na zemědělské půdě sleduje zabezpečení výživy rostlin na požadované úrovni, zabezpečení kvality a hygienické nezávadnosti produkce a udržení nebo zlepšení půdní úrodnosti. Tento úkol nelze splnit jen zajištěním kvality hnojiv uváděných do oběhu, ale i stanovením a následně dodržením podmínek pro jejich použití na zemědělské půdě a popř. na lesních pozemcích.

Směrnice Rady ES č. 91/676/EHS z 12.12.1991 uvádějí mimo jiné pravidla dobré odborné praxe v zemědělství, která obsahují ustanovení týkající se použití hnojiv z hlediska množství, způsobu jejich aplikace, skladování a vedení záznamů o jejich použití. Tyto směrnice jsou aplikovány v legislativě zemí EU. V současnosti např. v novele zákona o hnojivech SRN a v navazujícím nařízení o zásadách dobré odborné praxe při hnojení z ledna 1996. Ustanovení zákona a prováděcí vyhláška uvádějí povinnosti podnikatele v zemědělství hospodařícího na zemědělského půdě a lesních pozemcích při používání hnojiv a zákazy nebo omezení, které sledují zájmy agronomické, ekologické a hygienické a jako celek odpovídají směrnicím ES a jsou blízké legislativě např. SRN.

Evidence o používání hnojiv a pomocných látek je nutná i pro vlastní potřebu podnikatele v zemědělství v zájmu ochrany vod a půdy jako počátku potravního řetězce před rizikovými prvky z hnojiv jakož i k provádění odborného dozoru při kontrole dodržování ustanovení tohoto zákona. Bližší upřesnění obsahuje prováděcí vyhláška.

K § 10

Agrochemické zkoušení půdy se u nás provádí od r. 1940, ústav je zabezpečuje systematicky na veškeré zemědělské půdě podle zákona č. 61/1964 Sb., o rozvoji rostlinné výroby, a podle vyhlášky č. 119/1981 Sb., o agrochemickém zkoušení půd, jejíž pojetí však již neodpovídá současným potřebám. Stávající zákon č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu, ukládá uživatelům ZPF povinnosti především z hlediska ochrany životního prostředí, ale zjišťování půdních vlastností neřeší. Ustanovení zákona na úseku agrochemického zkoušení půd je blízké systémům uplatňovaným v dalších evropských státech, např. v SRN, a Nizozemí a sleduje důsledné zjišťování parametrů půdní úrodnosti a zabezpečení a zlepšování trvalé produkční schopnosti zemědělsky využívaných půd.

Systém provádění agrochemického zkoušení půd zajišťuje celostátně jednotný postup vzorkování, analýz a vyhodnocování výsledků; počítá s tím, že se na jeho zajišťování budou vedle ústavu podílet další pověřené právnické a fyzické osoby.

Do roku 1992 bylo agrochemické zkoušení realizováno na celé výměře obhospodařované zemědělské půdy v tříletých cyklech. Rozsahem představovalo odběr, analytické zpracování a vyhodnocení výsledků přibližně 170 tisíc půdních vzorků ročně s postupným poklesem na 140 tisíc vzorků. Od roku 1993 byla prodloužena délka intervalu zkoušení na 6 let. Důvodem pro tuto změnu byla nižší intenzita hnojení, potřebná úspora financí i délka cyklu zkoušení půd v sousedních státech např. SRN a Rakousku. V současné době je ročně zpracováno necelých 60 tisíc půdních vzorků, což představuje přibližně třetinu kapacity využívané v minulosti.

Agrochemické zkoušení zemědělských půd uváděné v § 10 počítá rovněž s šestiletým cyklem, který započne 1.1.1999. Potřebné finanční prostředky na prozkoušení 450 tisíc ha ročně (asi 50 tisíc vzorků) činí cca 11 mil. Kč. Vzhledem k velmi výraznému snížení rozsahu zkoušení při zachování současného metodického postupu je možno tuto činnost i v navrhovaném zákonu pokrýt dosavadními finančními prostředky. Nižší finanční prostředky by znamenaly redukci na úkor objektivnosti výsledků zkoušení. Vzhledem k tomu, že původní náklady na agrochemické zkoušení zemědělských půd se pohybovaly ve výši cca 30 milionů Kč, považujeme navrhovaný rozsah za výrazně úsporný.

Přehledy o stavu a vývoji sledování agrochemických vlastností půdy zajistí ústav a bude je předávat do státních informačních systémů. Těžiště využití výsledků bude u ministerstev zemědělství a životního prostředí a u dalších orgánů státní správy . Zároveň se předpokládá, že výsledky budou využívat i podnikatelé v zemědělství. Ustanovení zákona doplňuje prováděcí vyhláška.

K § 11

Zjišťování půdních vlastností lesních pozemků není legislativně řešeno ani dosavadním zákonem č. 61/1964 Sb., o rozvoji rostlinné výroby ani zákonem č. 289/1995 Sb., o lesích. S ohledem na nepříznivý zdravotní stav, poruchy růstu a vývoje lesů, které byly zapříčiněny zejména mimořádným imisním zatížením značné části lesních ekosystémů při neexistenci podkladů o chemických vlastnostech lesních půd je nutné na části ploch zajistit sledování půdních vlastností lesních pozemků. Výsledky sledování budou využity pro návrhy na ozdravná opatření půd a na úpravu vodního režimu v lesích. Přijetím tohoto ustanovení se zajistí celostátně jednotný postup při odběru vzorků, jejich analyzování a při vyhodnocování výsledků. Konkrétní postup je zpracován v prováděcí vyhlášce.

K § 12

Ústav jako orgán odborného dozoru nad dodržováním ustanovení zákona a prováděcích vyhlášek k němu, musí být vybaven pravomocemi, které umožňují výkon tohoto dozoru. Oproti dosavadním právním úpravám se rozšiřuje rozsah oprávnění ústavu ukládat opatření k odstranění nedostatků při zjištění nedodržení povinností na úseku uvádění hnojiv do oběhu, jejich skladování a používání včetně postihu pokutou. Zákon dále rozšiřuje pravomoc ústavu o vyslovení zákazu užití hnojiv neodpovídajících podmínkám zákona.

Kontrolované subjekty musí zaměstnancům ústavu poskytnout nezbytnou součinnost k provádění odborného dozoru.

K § 13

Zvláštní opatření není sankcí. Toto ustanovení tedy nemá represívní charakter. Zvláštní opatření je ukládáno v zájmu odvrácení nebo snížení škod při zjištění nedostatků, které by mohly ohrozit zdraví lidí, zvířat a životní prostředí.

Odvolání proti rozhodnutí o zvláštním opatření nemá odkladný účinek.

K § 14

Nakládání s hnojivy, které je v rozporu se zákonem, ohrožuje zdraví lidí, zvířat a životní prostředí. Takové počínání je nezbytné postihnout majetkovou sankcí, jejíž výše je v návrhu odstupňována podle míry společenské nebezpečnosti protiprávního jednání.

K § 15

V zájmu zajištění základních občanských práv a svobod a právní jistoty subjektů je nezbytné, aby se na rozhodování o jejich právech a povinnostech vztahoval zákon o správním řízení. Tím je zabezpečeno i přezkoumání těchto rozhodnutí soudem podle občanského soudního řádu v souladu s Listinou základních práv a svobod.

Ustanovení o tom, že o odvolání proti rozhodnutí ústavu rozhoduje ministerstvo, vyplývá sice z kompetenčního zákona, ale v zájmu vyloučení pochybností je zde opakováno. Odkladný účinek odvolání proti rozhodnutí ústavu při výkonu odborného dozoru musí být se zřetelem na účinnost rozhodnutí vyloučen.

K § 16

K provedení ustanovení zákona se ministerstvo zmocňuje k vydání čtyř vyhlášek s názvy vyjmenovanými v obecné části.

K § 17

Ustanovení odstavce 1 má umožnit, aby hnojiva a pomocné látky, jejichž použitelnost dosud trvá, bylo možno uvádět do oběhu. Odstavec 2 ponechává řízení o schvalování hnojiv a pomocných látek zahájená podle dosavadních předpisů, v platnosti s tím, aby byla ukončena podle tohoto zákona. Provádění agrochemických zkoušek zemědělských půd se ponechává podle vyhlášky č. 119/1981 Sb. vzhledem k šestiletému intervalu zkoušení do skončení účinnosti.

K § 18

Problematika hnojiv a agrochemického zkoušení zemědělských půd byla dosud řešena jedině v zákoně č. 61/1964 Sb., o rozvoji rostlinné výroby. Po nabytí účinnosti navrhovaného zákona je možno ustanovení týkající se této problematiky v citovaném zákoně zrušit a tím zrušit i celý zákon, neboť jde o poslední platná ustanovení.

K § 19

Navrhovaná právní úprava je velmi aktuální a měla by nabýt účinnosti co nejdříve. Vyžadují to i mezinárodní předpisy, jimž je nutno náš právní řád přizpůsobit. Včasné přijetí zákona je prospěšné i pro podnikatele, kterým umožní lépe realizovat jejich výrobky v členských zemích EU a ESVO.

Účinnost vyhlášky č. 119/1981 Sb., o agrochemickém zkoušení zemědělských půd se ponechává, jak je odůvodněno shora. Zákonnou oporou vyhlášky se stává tento zákon.

V Praze dne 8. října 1997

Předseda vlády :

Prof. Ing. Václav Klaus, CSc. v.r.

Místopředseda vlády a ministr zemědělství :

Ing. Josef Lux, v.r.