Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1996 – 1998

Zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád) ve znění zákona č. 57/1965 Sb., zákona č. 58/1969 Sb., zákona č. 149/1969 Sb., zákona č. 48/1973 Sb., zákona č. 29/1978 Sb., zákona č. 43/1980 Sb., zákona č. 159/1989 Sb., zákona č. 178/1990 Sb., zákona č. 303/1990 Sb., zákona č. 558/1991 Sb., zákona České národní rady č. 25/1993 Sb., zákona č. 115/1993 Sb., zákona č. 292/1993 Sb., zákona č. 154/1994 Sb., nálezu Ústavního soudu České republiky č. 214/1994 Sb., nálezu Ústavního soudu České republiky č. 8/1995 Sb., zákona č. 152/1995 Sb., zákona č. 150/1997 Sb. a zákona č. 209/1997 Sb., se mění a doplňuje takto:

1. V § 8 odst. 3 se slova "státní a hospodářské tajemství" nahrazují slovy "tajnost utajovaných skutečností chráněných zvláštním zákonem".

2. V § 35 se vkládá nový odstavec 3, který zní:

"(3) V trestním řízení, ve kterém jsou probírány utajované skutečnosti chráněné zvláštním zákonem je orgán činný v trestním řízení povinen obhájce poučit podle takového zákona. Stejně postupuje v případě osob jejichž účast na řízení nelze vyloučit. O provedeném poučení učiní záznam do spisu.".

3. V § 50 odstavec 3 zní:

"(3) Zmocněncem zúčastněné osoby a poškozeného v trestním řízení, ve kterém jsou probírány utajované skutečnosti chráněné zvláštním zákonem, může být pouze určená osoba podle zvláštního zákona nebo osoba podle takového zákona poučená.".

4. V § 65 odstavec 5 zní:

"(5) Při povolování nahlížet do spisů je nutno učinit takové opatření, aby byla zachována tajnost utajovaných skutečností chráněných zvláštním zákonem.".

5. V § 99 odst. 1 se slova "které tvoří státní tajemství" nahrazují slovy "týkajících se utajovaných skutečností chráněných zvláštním zákonem.".

6. V § 99 odst. 3 větě druhé se slova "skutečnostech tvořících předmět služebního tajemství" nahrazují slovy "utajovaných skutečnostech klasifikovaných ve zvláštním zákoně stupněm důvěrné nebo vyhrazené.".

7. V § 200 odst. 1 se slovo "tajemství" nahrazuje slovy "utajované skutečnosti".

8. V § 201 odst. 2 poslední větě se slova "tajemství chráněného" nahrazují slovy "utajovaných skutečností chráněných".

9. V § 201 odst. 3 se slova "státního, hospodářského nebo služebního tajemství" nahrazují slovy "utajovaných skutečností chráněných zvláštním zákonem".

Zrušuje se zákon č. 102/1971 Sb., o ochraně státního tajemství, ve znění zákona č. 383/1990 Sb. a zákona č. 558/1991 Sb.

Tento zákon nabývá účinnosti devadesátým dnem po vyhlášení.

K části první

Ochrana státního, hospodářského a služebního tajemství je v současné době regulována zákonem č. 102/1971 Sb., o ochraně státního tajemství, ve znění zákona č. 383/1990 Sb. a zákona č. 558/1991 Sb., nařízením vlády ČSFR č. 419/1990 Sb., o základních skutečnostech tvořících předmět státního tajemství a nařízením vlády ČSSR č. 148/1971 Sb., o ochraně hospodářského a služebního tajemství, ve znění nařízení vlády ČSFR č. 420/1990 Sb. Dále jsou v platnosti směrnice federálního ministerstva vnitra pro manipulaci a dopravu písemných a jiných materiálů, obsahujících skutečnosti tvořící předmět státního, hospodářského a služebního tajemství (registrované ve Sbírce zákonů částka 6/1972) a směrnice pro zabezpečení ochrany skutečností tvořících předmět státního, hospodářského a služebního tajemství při jejich zpracování pomocí výpočetní techniky (registrované ve Sbírce zákonů částka 19/1973). Úsek šifrové ochrany informací je upraven pouze metodickými pokyny federálního ministerstva vnitra.

I. Hodnocení současného stavu ochrany utajovaných skutečností

Právní úprava byla v letech 1990 a 1991 novelizována především s ohledem na potřebu reagovat na změny právního, politického a ekonomického systému v České a Slovenské Federativní Republice. Novely měly pouze dílčí charakter a nemohly změnit principy ochrany státního, hospodářského a služebního tajemství, jak byly koncipovány v 70. letech za existence zcela jiných politických, ekonomických a mezinárodních podmínek a odlišného ústavního pořádku.

Lze konstatovat, že současná právní úprava nemůže být funkční složkou nově budovaného systému ochrany utajovaných skutečností především z následujících důvodů:

1. Zákon upravuje pouze hlavní zásady ochrany státního tajemství. Ochranu hospodářského a služebního tajemství, včetně ukládání povinností a omezování některých základních práv občanů, upravuje nařízení vlády.

2. Právní úprava řeší pouze částečně nebo vůbec oblast personální, objektové, technické a průmyslové bezpečnosti a bezpečnosti informačních systémů.

3. Stávající členění na státní, hospodářské a služební tajemství spíše vymezuje oblasti, ve kterých se utajované skutečnosti vyskytují, než vyjadřuje důležitost chráněného zájmu.

4. Nejsou stanoveny konkrétní podmínky, které musí splňovat osoba, jež má být určena pro styk s utajovanými skutečnostmi. Požadavky na organizace nejsou stanoveny vůbec.

5. Působnost a pravomoc Ministerstva vnitra stanovená zákonem, neumožňuje účinně působit na systém ochrany utajovaných skutečností, a to jak v oblasti určování osob ke styku s utajovanými skutečnostmi, tak v oblasti technického a jiného zabezpečení utajovaných skutečností.

6. Právní úprava neumožňuje realizovat výměnu utajovaných skutečností se zahraničními partnery, což zejména, v souvislosti s plánovaným vstupem České republiky do Evropské unie a Organizace Severoatlantické smlouvy, nabývá zásadního významu.

7. Nelze postihovat méně závažná jednání, která nenaplňují skutkovou podstatu trestného činu (správní delikty v oblasti ochrany utajovaných skutečností).

II. Záměr nové právní úpravy

Nový systém ochrany utajovaných skutečností umožní minimalizovat počet skutečností utajovaných ve veřejném zájmu, zajistí jim nejvyšší možnou ochranu a zabezpečí přístup k těmto skutečnostem pouze osobám, které je nezbytně potřebují k výkonu svého povolání nebo funkce. Dále vytvoří předpoklady pro výměnu utajovaných skutečností v rámci mezinárodních styků.

Nový zákon by měl zejména:

- stanovit skutečnosti, které je nutno v zájmu České republiky chránit,

- stanovit diferenciovaně jednotlivé stupně utajení utajovaných skutečností a kritéria pro jejich používání,

- upravit výkon státní správy v oblasti ochrany utajovaných skutečností,

- stanovit práva a povinnosti právnických a fyzických osob,

- stanovit konkrétní podmínky, které musí splňovat osoba, jež má být určena pro styk s utajovanými skutečnostmi,

- stanovit postup při určování osob a způsob provádění bezpečnostních prověrek osob,

- upravit zvláštní způsoby určování osob a vymezit okruh osob určených ze zákona,

- stanovit postup při zprošťování povinnosti mlčenlivosti,

- upravit prostředky ochrany utajovaných skutečností,

- upravit kryptografickou ochranu,

- vymezit oblast průmyslové bezpečnosti a způsob provádění bezpečnostní prověrky organizace,

- upravit ochranu utajovaných skutečností poskytovaných v rámci mezinárodních styků,

- upravit evidenci utajovaných skutečností prostřednictvím registrů utajovaných skutečností,

- upravit výkon státního dozoru nad ochranou utajovaných skutečností,

- stanovit sankce za porušení povinností stanovených zákonem,

- stanovit dobu platnosti určení osoby a způsob nakládání s utajovanými skutečnostmi, které byly provedeny podle nynější právní úpravy.

Návrh zákona obsahuje řadu zásadních odborných řešení věcných problémů, které mají technický, zdravotní, psychologický a bezpečnostní charakter, což odůvodňuje potřebu podrobné úpravy těchto okruhů několika prováděcími předpisy. Zpracovatelem těchto vyhlášek je kromě Ministerstva vnitra i Ministerstvo zdravotnictví.

Navrhovaná úprava si vyžádá navýšení rozpočtových prostředků u Ministerstva vnitra o cca 104 mil.Kč na rok 1998. Uvedený nárůst je nezbytný s ohledem na nové úkoly v oblasti provádění bezpečnostních prověrek osob a organizací, výkonu státního dozoru, evidence utajovaných skutečností předávaných v rámci mezinárodních styků, certifikace technických prostředků, výzkumu a vývoje prostředků pro ochranu utajovaných skutečností. V souvislosti s tím dojde o nárůst pracovních sil o cca 95 pracovníků, což činí cca 27 mil. Kč. Další finanční náklady (cca 25 mil. Kč) si vyžádá materiálně technické zabezpečení, včetně certifikační činnosti a výzkumu a vývoje technických prostředků pro ochranu utajovaných skutečností. K tomuto je nutno přičíst jednorázové náklady na vybudování a vybavení certifikačního pracoviště Ministerstva vnitra, které představují částku ve výši přibližně 52 mil. Kč. U zpravodajských služeb a Policie České republiky, kde dojde k nárůstu pracovních sil v souvislosti s plněním úkolů podle nového zákona, bude třeba tento nárůst rovněž řešit.

Právo Evropského společenství oblast ochrany utajovaných skutečností nereguluje, proto návrh zákona přihlíží k právní úpravě a zkušenostem některých zemí Evropské unie, zejména Spolkové republiky Německo a Dánska a současně jsou využity i některé postupy, uplatňované v Severoatlantické alianci a Západoevropské unii. Do návrhu nového zákona byly v modifikované podobě převzaty některé principy a instituty, například systém klasifikace utajovaných skutečností, institut bezpečnostních prověrek fyzických osob a organizací, prostředky ochrany utajovaných skutečností, oblast průmyslové bezpečnosti a pravidla pro ochranu utajovaných skutečností, předávaných v rámci mezinárodních styků.

K § 1

V tomto ustanovení je vymezen předmět zákona. Zákon má zabezpečit ochranu utajovaných skutečností z důvodu veřejného zájmu a bude základem pro vybudování a fungování celého systému ochrany utajovaných skutečností. Návrhem zákona není nijak dotčena ochrana skutečností v soukromém zájmu zaručená např. zákonem č. 256/1992 Sb., o ochraně osobních údajů v informačních systémech, a současně není ani řešena problematika tzv. profesních tajemství.

K § 2

Toto ustanovení vymezuje pojmy užívané v zákoně. Tyto pojmy budou použity jak pro potřeby tohoto zákona, tak i pro potřebu prováděcích předpisů.

U některých nových pojmů bylo přihlédnuto k obsahu normativní úpravy zemí Evropské unie, praxi a zvyklostem Severoatlantické aliance a Západoevropské unie.

K §3

Pojem utajovaná skutečnost je vymezen, tak, že se jedná o skutečnost, která je takto označena v seznamech utajovaných skutečností vydávaných Ministerstvem vnitra. Podmínkou je, že neoprávněné nakládání s takovouto skutečností může způsobit újmu zájmům České republiky nebo zájmům k jejichž ochraně se Česká republika zavázala.

K §4

Ustanovení stanoví oblasti ve kterých se budou utajované skutečnosti vyskytovat a slouží především k vypracováním vlastních seznamů utajovaných skutečností.

K §5

Uvedený paragraf vymezuje jednotlivé stupně utajení. Uvedené členění je v souladu s členěním užívaným ve státech Evropské unie, v Západoevropské unii a Severoatlantické alianci. Zařazování utajovaných skutečností do jednotlivých stupňů utajení bude prováděno v závislosti na intenzitě újmy, která by mohla vzniknout zájmům České republiky v případě neoprávněného nakládání. Ustanovení současně vytváří předpoklady pro ochranu utajovaných skutečností na stejné nebo srovnatelné úrovni, jaká jí byla přiznána u cizí moci, která utajovanou skutečnost České republice poskytla.

K §6

V ustanovení je stanovena povinnost označit utajovanou skutečnost příslušným stupněm utajení a rovněž podmínky jeho změny nebo zrušení.

K§ 7

Výkon státní správy v oblasti ochrany utajovaných skutečností je nadále ponechán v působnosti resortu Ministerstva vnitra.

K §8

V tomto ustanovení jsou uvedeny základní úkoly a oprávnění Ministerstva vnitra při výkonu státní správy. Z uvedeného je patrné, že oproti současné právní úpravě dochází k značnému rozšíření úkolů Ministerstva vnitra v této oblasti. Jedním ze základních úkolů je skutečnost, že Ministerstvo vnitra plní ve vztahu k zahraničí úkoly Národního bezpečnostního úřadu. Existence Národního bezpečnostního úřadu odpovídá zkušenostem, požadavkům a praxi vyspělých západoevropských zemí, např. zemí Evropské unie, členů Organizace Severoatlantické smlouvy atp. Ustanovení rovněž řeší způsob jmenování a odvolání ředitele Národního bezpečnostního úřadu.

K §9

V tomto ustanovení se stanoví úkoly zpravodajských služeb v oblasti ochrany utajovaných skutečností. Především se jedná o vymezení jejich podílu pi provádění bezpečnostních prověrek fyzických osoba organizací a oprávnění, která jsou nezbytná pro splnění těchto úkolů. Současně je zpravodajským službám, z důvodu ochrany jejich činnosti, umožněno, aby si samy prováděly bezpečnostní prověrky svých příslušníků a uchazečů o přijetí.

K § 10

Podle tohoto paragrafu se bude Policie ČR podílet na provádění bezpečnostních prověrek fyzických osob a organizací. V této souvislosti jsou Policii přiznána nezbytná oprávnění.

K § 11

Jedná se o povinnosti, jejichž uložení a plnění je nezbytné pro zajištění ochrany utajovaných skutečností. Toto ustanovení má rovněž značný preventivní význam.

K § 12

Zachovává se praxe, že za ochranu utajovaných skutečností v orgánech státu a organizacích plně odpovídají jejich statutární orgány. V souvislosti s tím jsou jim ukládány i povinnosti, jejichž plnění je podmínkou zajištění efektivní ochrany.

K §13

V zájmu zajištění fungování systému ochrany utajovaných skutečností se statutárním orgánům v odstavci prvním uvedených úřadů ukládá povinnost jmenovat bezpečnostního ředitele. Současně se vytváří zákonné zmocnění, aby statutární orgány mohly takovouto funkci, v případě potřeby, jmenovat i u ostatních orgánů státu a organizací. Smyslem přímé podřízenosti bezpečnostního ředitele statutárnímu orgánu je zajištění přímé, nezprostředkované vzájemné vazby. Toto postavení je je nezbytné s ohledem na to, odpovědnost statutárního orgánu za oblast ochrany utajovaných skutečností.

K §14

Ustanovení obsahuje výčet povinností určených osob. V této souvislosti je namístě upozornit zejména na povinnost osoby určené pro stupeň utajení "PT" oznamovat Ministerstvu vnitra soukromé výjezdy do zahraničí, vyjma zemí Evropské unie, členských států Severoatlantické aliance a zemí se statusem neutrality. Je na zvážení osoby samé, jako nositele informací klíčových pro bezpečnost státu, zda považuje za potřebné uskutečňovat výjezdy do zemí, kde na ni může být vyvíjen nátlak k získání těchto informací.

K §15

V zájmu komplexnosti systému ochrany utajovaných skutečností ukládá zákon některé povinnosti i ostatním fyzickým osobám. Jde například o povinnost dodržovat pokyny, zákazy a příkazy vydané organizací nebo orgánem státu v souladu se zákonem a povinnost zachovávat mlčenlivost.

K § 16

Dosavadní právní úprava umožňovala neoprávněné označení předmětů průmyslového vlastnictví za utajovanou skutečnost a jejich prakticky nekontrolovatelný vývoz, resp. přihlašování v zahraničí.

Nová právní úprava stanoví povinnost přihlašovatele předmětu průmyslového vlastnictví, obsahuje-li tento předmět utajovanou skutečnost, navrhnout Úřadu průmyslového vlastnictví stupeň utajení, přičemž rozhodnutí o stanovení stupně utajení závisí na rozhodnutí Ministerstva vnitra, které je povinno si předem vyžádat stanovisko toho ústředního správního úřadu, do jehož působnosti předmět průmyslového vlastnictví náleží.

Současně jsou řešeny případy, kdy přihlašovatel hodlá předmět průmyslového vlastnictví přihlásit v zahraničí.

K §17 a 18

Z důvodu omezení okruhu osob, které se budou seznamovat s utajovanými skutečnostmi, vymezují tato ustanovení podmínky, jejichž splnění je nezbytné pro přístup k utajovaným skutečnostem. Stanovení podmínek, které musí splňovat určená osoba, má za cíl vyloučit riziko ohrožení utajovaných skutečností ze strany této osoby. Splnění těchto podmínek je současně i kvalifikačním předpokladem pro výkon práce.

Podle dlouhodobých zkušeností je totiž hlavním bezpečnostním rizikem selhání lidského faktoru. Každá určená osoba se stává potenciálním terčem zájmu a nátlaku nejrůznějších subjektů. Proto je třeba prokázat, že zde neexistují žádné zjistitelné známky nespolehlivosti, slabá místa apod.

Nesplnění předpokladů uvedených v těchto paragrafech by nemělo být v žádném případě chápáno jako odsuzující nebo znevažující, ale jako opatření chránící navrhovanou osobu před možným nátlakem, který by stěží zvládla.

K §19 až 23

V uvedených paragrafech jsou jednotlivé podmínky a způsob jejich ověřování blíže konkretizovány.

Podmínka dosažení plné zletilosti (§ 19) je předpokladem pro možnost určení osoby ke styku s utajovanými skutečnostmi na stupních utajení "V", "D" a "T". Současně se vytváří zmocnění pro udělování výjimek z této věkové hranice, které bude možno, v odůvodněných případech, využívat například u frekventantů vojenských škol. Vzhledem k zásadnímu významu skutečností stupně utajení "PT" se stanoví věková hranice 21 let, na kterou se možnost výjimky nevztahuje.

Podmínka bezúhonnosti (§20) je chápána tak, že vedle nedbalostních trestných činů, jejichž meritem je porušení povinnosti vztahující se k utajovaným skutečnostem, se za bezúhonnou nebude považovat rovněž osoba, která byla pravomocně odsouzena za jakýkoli úmyslný trestný čin.

Smyslem stanovení předpokladů zdravotní způsobilosti (§ 21) je zabránit přístupu k utajovaným skutečnostem osobám, které představují riziko, že nebudou schopny, v důsledku svého zdravotního stavu, kontrolovat své chování nebo jednání.

Paragraf 22 se vztahuje k tzv. osobnostní způsobilosti. Z hlediska ochrany utajovaných skutečností je významné, aby byla, formou psychologického vyšetření, hlouběji ověřena osobnostní skladba navrhované osoby a zachyceny její rizikové vlastnosti. Předpokládají se různé formy takového vyšetření (např. pohovory, testy, projektivní techniky, polygraf). Tato vyšetření budou diferencována podle stupně bezpečnostní prověrky. Zejména u vyšších stupňů utajení jde o citlivou funkci a nemalou osobnostní zátěž. Osobnostní způsobilost tvoří provázaný celek s výsledky, zjištěnými šetřením bezpečnostní spolehlivosti. Vyšetřující psycholog proto vydává posudek, nikoliv rozhodnutí. Informace a závěry z posudku jsou spolu s dalšími údaji, vyhodnocovány Ministerstvem vnitra.

Paragraf 23 stanoví skutečnosti, které představují bezpečností riziko a při jejichž zjištění nelze osobu považovat za bezpečnostně spolehlivou. Současně se upravují i případy, kdy skutečnost jinak považovaná za bezpečností riziko, takovýmto rizikem není, neboť se jedná o plnění služebních nebo pracovních úkolů.

K §24 až 31

Předpoklady, jejichž splnění je podmínkou určení osoby, se ověřují formou zvláštního procesu, nazvaného bezpečnostní prověrka. S ohledem na získávání informací z osobního života navrhované osoby není možno zahájit bezpečnostní prověrku bez jejího výslovného souhlasu a po vzetí souhlasu nazpět je nutno ihned prověrku zastavit.

V zájmu omezení rizika ohrožení utajovaných skutečností se umožňuje, aby při určování osoby, která bude přicházet do styku s utajovanými skutečnostmi ve značném rozsahu (například z důvodu jejího pracovního zařazení), byla provedena bezpečnostní prověrka vyššího stupně. Obdobně je řešen případ uvedený v odstavci 5 s tím rozdílem, že není nutné provést celou bezpečnostní prověrku vyššího stupně, ale pouze ta opatření, která umožní příslušné skutečnosti ověřit. V zájmu zajištění práv osoby se vyžaduje, k provedení těchto opatření, souhlas navrhované osoby.

Opatření, realizovaná v rámci jednotlivých stupňů bezpečnostních prověrek, jsou navržena tak, aby optimálním způsobem umožnila ověřit, zda osoba splňuje zákonem stanovené předpoklady pro příslušný stupeň utajení. S ohledem na diferenciaci jednotlivých stupňů utajení utajovaných skutečností jsou diferencována i jednotlivá opatření, a to od čistě administrativních úkonů až po opatření, kterými dochází k zásahům do soukromí osob. Rozsah opatření odpovídá minimální míře prověřování osob v zemích Evropské unie a členských zemí Severoatlantické aliance.

V rámci prověřování osoby mohou být zjištěny skutečnosti, které lze objasnit pouze cestou přímého kontaktu s navrhovanou osobou. Může jít například o vyvrácení nepravdivých informací, vztahujících se k navrhované osobě. Proto se navrhuje zavedení bezpečnostního pohovoru jako prostředku objektivizace bezpečnostní prověrky. Současně se navrhuje omezit provedení bezpečnostního pohovoru v případech, kdy je třeba chránit bezpečnostní zájmy státu, nebo práva třetích osob.

Na závěr bezpečnostní prověrky se provádí celkové vyhodnocení získaných poznatků a materiálů, přičemž Ministerstvu vnitra se ponechává na úvaze, zda osoba splňuje podmínku osobnostní způsobilosti. Ostatní zákonné podmínky nejsou předmětem správní úvahy a je-li určitá skutečnost zjištěna (věková překážka, zjištění bezpečnostního rizika, zdravotní nezpůsobilost), má to za následek nevydání osvědčení.

K §32 až 36

V §32 jsou obecně stanoveny postupy určování osoby uplatňované pro všechny stupně utajení.

Statutárnímu orgánu se ukládá povinnost provést předem poučení navrhované osoby a současně jsou mu přiznána oprávnění, umožňující eliminovat již na samém počátku z procesu určování osoby, které objektivně nesplňují zákonem stanovené předpoklady.

Protože základním dokumentem pro posouzení zákonných předpokladů je bezpečnostní dotazník, ve kterém osoba uvádí veškeré potřebné údaje, je tento součástí zákona. Navrhuje se, aby rozsah údajů, které fyzická osoba v dotazníku uvádí byl diferencován v závislosti na stupni utajení ke kterému jí má být vydáno osvědčení.

Vlastní postup určování je závislý na tom, ke kterému stupni utajení má být osoba určena. Z hlediska intenzity prověřování pro stupeň "Vyhrazené" postačí provedení bezpečnostní prověrky I. stupně statutárním orgánem. Provedení bezpečnostních prověrek pro ostatní stupně utajení již zajišťuje Ministerstvo vnitra a na jejich vlastní realizaci se podílejí i další orgány státu.

Po vyplnění bezpečnostního dotazníku je provedena bezpečnostní prověrka a to buď přímo statutárním orgánem, nebo prostřednictvím Ministerstva vnitra, v závislosti na tom, na jaký stupeň utajení je osoba navrhována. V případě stupně utajení "Vyhrazené" může statutární orgán po vyhodnocení výsledků prověrky osobu určit, v ostatních případech tak učiní poté, co navrhovaná osoba předloží osvědčení vydané Ministerstvem vnitra. Osvědčení deklaruje, že navrhovaná osoba splňuje zákonem stanovené předpoklady pro styk s utajovanými skutečnostmi. Samo o sobě ovšem ještě nezakládá osobě oprávnění se s takovými skutečnostmi seznamovat.

Je nutno konstatovat, že při ověřování předpokladů se vychází z principu, že výskyt důvodných pochybností svědčí v neprospěch určované osoby. Uplatnění tohoto principu je nezbytné z hlediska bezpečnostních zájmů České republiky.

S ohledem na specifičnost osvědčení, že navrhovaná osoba splňuje, resp. nesplňuje zákonem stanovené předpoklady je navrženo, aby vydání osvědčení nebylo rozhodnutím ve smyslu správního řádu. Zároveň se vylučuje možnost přezkumu soudem.

K § 37

Ustanovení § 37 uvádí lhůty platnosti osvědčení pro jednotlivé stupně utajení. Z důvodu potřeby opětovného provedení bezpečnostní prověrky jsou lhůty stanoveny jako maximální a po jejich uplynutí je nutno bezpečnostní prověrku opakovat. U stupně "Vyhrazené", kde se osvědčením rozumí samotný záznam o určení, je stanovení lhůty jeho platnosti (nanejvýše ovšem 12 let) plně v kompetenci statutárního orgánu.

K § 38

Vlastní určení osoby ke styku s utajovanými skutečnostmi je, stejně jako dosud, svěřeno statutárnímu orgánu a to s ohledem na jeho personální potřeby. Samotné vydání osvědčení ještě nezakládá přímo povinnost statutárnímu orgánu, aby osobu určil. Z evidenčních důvodů je statutární orgán povinen informovat o určení osoby Ministerstvo vnitra.

Uvedené ustanovení zároveň stanoví, kdo je oprávněn určit ke styku s utajovanými skutečnostmi statutární orgán té organizace, které jsou utajované skutečnosti poskytovány. Platí zásada, že určení provede ten, který tyto skutečnosti poskytuje.

Statutární orgán organizace, ve které utajované skutečnosti vznikají, určuje ke styku s utajovanými skutečnostmi příslušný ministr nebo vedoucí ústředního správního úřadu, případně Ministerstvo vnitra.

K §39

Ustanovení vymezuje důvody zániku určení. Z evidenčních důvodů se statutárnímu orgánu ukládá oznamovací povinnost.

K § 40

Ustanovení řeší případy, kdy trvání na lhůtách stanovených v zákoně pro provedení bezpečnostní prověrky by znemožnilo činnost určitého okruhu osob (znalců, tlumočníků, konzultantů atp.). Na určení ve zkrácené lhůtě není právní nárok a záleží na posouzení toho kterého konkrétního případu. S ohledem na tuto zvláštnost se navrhuje minimální rozsah prověřovacích opatření (především šetření v evidencích). V zájmu vyloučení opakování tohoto způsobu určení je nutné následně provést příslušnou bezpečnostní prověrku. Zvláštní způsob určení nemá žádný dopad na případnou trestněprávní odpovědnost takto určené osoby.

K §41

Ustanovení řeší případy, kdy u některých osob nelze užít standardní postup určování (např. u statutárních orgánů samých nebo statutárních orgánů kolektivních). Současně umožňuje, aby o osvědčení mohli požádat i soudci a státní zástupci, advokáti, notáři, poslanci a senátoři, primátoři a starostové obcí, osoby určené ze zákona, atp., ačkoli to zákon výslovně nevyžaduje.

K §42

S ohledem na zachování ústavního práva obviněného nebo obžalovaného na svobodnou volbu obhájce se navrhuje zvláštní postup, kdy na orgánem státu předem poučeného obhájce se hledí jako na osobu určenou ad hoc se všemi právními důsledky, bez předchozího provedení bezpečnostní prověrky.

Bezpečnostní prověrka nebude rovněž prováděna u státních zástupců a přísedících, ale tyto osoby budou standardním způsobem určovány bez nutnosti vydání osvědčení. O jejich určení bude z evidenčních důvodů informováno Ministerstvo vnitra.

Tímto ovšem není vyloučena možnost, uvedená v §41.

K §43

Ustanovení upravuje další okruh osob, u kterých se vzhledem k jejich specifickému postavení neprovádí bezpečnostní prověrka a zároveň se stanoví postup jejich určování. Právo těchto osob, požádat Ministerstvo vnitra o vydání osvědčení podle §41, není tímto dotčeno. Z evidenčních důvodů se zakládá povinnost vyrozumět Ministerstvo vnitra o vzniku, nebo zániku takovéhoto určení.

K § 44

Ustanovení vymezuje taxativně okruh osob určených ex lege; není vyloučena možnost, aby i tyto osoby mohly samy požádat o vydání osvědčení.

K §45

Bezpečnostní spis k navrhované osobě je dokument, jehož obsahem jsou údaje související s osobou, u které byla provedena bezpečnostní prověrka. Údaje mohou být využívány i pro další eventuální bezpečnostní prověrky. Součástí bezpečnostního spisu nejsou údaje získané zpravodajskými službami, ale pouze výstupy z takovéto činnosti (stanovisko ve formě sdělení "byla nebo nebyla zjištěna u navrhované osoby bezpečnostní rizika atp."). Tímto je zabráněno, mimo jiné, i koncentraci údajů o osobách u jednoho úřadu.

K ochraně práv osob se zde zároveň stanoví povinnost bezpečnostní spis ve stanovené lhůtě zničit.

K §46

Spis k navrhované osobě je evidenčním dokumentem a nakládání s ním je svěřeno statutárnímu orgánu. Údaje, uvedené v bezpečnostním spisu, jsou chráněny před zneužitím i tím, že spis je veden odděleně od personálního spisu a údaje tak budou známy pouze omezenému okruhu osob (např. statutárnímu orgánu, bezpečnostnímu řediteli).

V paragrafu jsou rovněž stanoveny případy, kdy je statutární orgán povinen vydat osobě podkladové materiály.

K § 47

Vymezuje se postup zprošťování povinnosti mlčenlivosti u jednotlivých okruhů osob a současně se stanoví podmínky takovéhoto zproštění. Posiluje se úloha vedoucího ústředního úřadu, do jehož působnosti utajovaná skutečnost náleží, který rozhoduje, resp. se vyjadřuje k možnosti zproštění povinnosti mlčenlivosti. V zájmu ochrany práv osob se vytváří předpoklad, aby odmítnutí zproštění neztěžovalo postavení osoby obviněné, resp. obžalované. U prezidenta republiky se zproštění povinnosti mlčenlivosti nevyžaduje a rozhodování o tomto se ponechává na jeho vůli. V případech, kdy by mohlo dojít k ohrožení, zejména bezpečnostních zájmů republiky, lze zproštění povinnosti mlčenlivosti odepřít.

K § 48 až 53

V ustanoveních jsou uvedeny jednotlivé druhy bezpečnosti a rovněž způsoby a metody ochrany utajovaných skutečností. Podrobnosti jednotlivých druhů bezpečnosti budou stanoveny vyhláškami Ministerstva vnitra. Zejména takto bude upraven postup při provádění bezpečnostních prověrek, jednotlivé prostředky ochrany objektů, kde budou ukládány utajované skutečnosti, způsob administrativní manipulace s utajovanými skutečnostmi, kritéria technických prostředků užívaných k přenosu utajovaných informací, zabezpečovací opatření v informačních systémech zabraňující neoprávněnému nakládání s utajovanými skutečnostmi, použití kryptografických metod při ochraně utajovaných skutečností atp.

K §54

Certifikace prostředků k ochraně utajovaných skutečností zabezpečí, aby k nakládání a ochraně utajovaných skutečností byly používány pouze ty prostředky, které splňují požadovaná kritéria a parametry. Předpokládá se, že certifikaci bude provádět Ministerstvo vnitra, nebo jím pověřená organizace.

K §55-67

Ustanovení řeší problematiku ochrany utajovaných skutečností u organizací, tzv. průmyslovou bezpečnost.

Obdobně, jako u osob, se stanoví podmínky, které musí organizace splňovat v případech, že jí budou poskytnuty nebo u ní budou vznikat utajované skutečnosti.V §57 až § 59 jsou tyto podmínky specifikovány. Jedná se jednak o podmínky ekonomického charakteru a dále o podmínky, týkající se způsobilosti zabezpečit ochranu utajovaných skutečností.

Splnění podmínek bude ověřováno bezpečnostní prověrkou organizace (§ 60). Při její realizaci je ověřována schopnost organizace zabezpečit ochranu utajovaných skutečností, její ekonomická stabilita a bezpečnostní spolehlivost. Vymezují se jednotlivá opatření, prováděná při bezpečnostní prověrce organizace. S ohledem na specifičnost těchto prověrek se vytvářejí předpoklady pro vstup do soukromých objektů, zařízení nebo prostor organizace. Zároveň se vytváří možnost vyžadovat informace, potřebné k provedení prověrky.

Pro potřeby provedení bezpečnostní prověrky musí organizace k žádosti předložit stanovené dokumenty, t.j. zpracovaný bezpečnostní projekt a vyplněný bezpečnostní dotazník organizace (§ 61 a 62).

V případě, že organizace podmínky splňuje, může jí Ministerstvo vnitra o tomto potvrzení, ve kterém stanoví stupeň utajení, se kterými je organizace oprávněna se seznamovat. Doba platnosti potvrzení se stanoví diferencovaně v závislosti na stupni utajení (§ 63).

Ustanovení § 64 vymezuje důvody, které vedou k zániku platnosti potvrzení a opatření, která je nutné učinit v případě této skutečnosti, zejména způsob dalšího nakládání s utajovanými skutečnostmi.

Ustanovení §65 bude mít praktický význam pro vytvoření přehledu organizací, kterým bylo vydáno potvrzení. Tento seznam bude možno využít např. při zadávání veřejných zakázek, jejichž obsahem budou utajované skutečnosti.

Ustanovení § 66 a 67 vymezují dokumenty, které jsou svým obsahem obdobné jako u fyzických osob a způsob nakládání s nimi.

K § 68

Je zde uplatňována zásada, že poskytování utajovaných skutečností do ciziny je možné, stanoví-li tak mezinárodní smlouva, nebo zvláštní zákon. Organizace mohou utajované skutečnosti poskytovat pouze se souhlasem Ministerstva vnitra. Návrh zákona rovněž stanoví uznávání certifikátů, opravňujících nestátní instituce k příjmu a poskytování utajovaných skutečností, jsou-li tyto certifikáty vydány příslušnými úřady cizí moci. Utajované skutečnosti, poskytované v rámci mezinárodních styků, jsou povinně evidovány v Ústředních registrech utajovaných skutečností, které vede Ministerstvo vnitra. Takto jsou vytvořeny podmínky pro dokonalý přehled o pohybu utajovaných skutečností. Ministerstvu vnitra tímto nevzniká oprávnění se s obsahem evidovaných skutečností seznamovat.

Výjimku z evidence utajovaných skutečností v Ústředních registrech Ministerstva vnitra představují odstavce 8 a 9, které umožňují některým jiným orgánům státu vést vlastní, oddělenou evidenci utajovaných skutečností, a to z důvodu zvláštních forem spolupráce mezi těmito orgány a příslušnými orgány cizí moci (Interpol, právní pomoc, celní spolupráce, zpravodajská činnost).

Bude-li se určená osoba seznamovat s utajovanými skutečnostmi cizí moci, musí být vybavena certifikátem uznávaným cizí mocí, který vydává Ministerstvo vnitra. Pro vydávání certifikátu platí podmínka reciprocity, vyplývající z uzavřených mezinárodních bezpečnostních dohod.

Ustanovení zároveň zmocňuje Ministerstvo vnitra a příslušný úřad cizí moci provádět, resp. účastnit se na kontrole ochrany vzájemně poskytnutých utajovaných skutečností. Bližší podmínky stanoví mezinárodní dohody.

K § 69

Existence a způsob provozování Ústředních registrů (např. Ústřední registr utajovaných skutečností NATO, Ústřední registr utajovaných skutečností Západoevropské unie) odpovídá praxi, požadavkům a zkušenostem zemí Evropské unie a Severoatlantické aliance.

Současně se ukládá povinnost ostatním orgánům státu, které se podílejí na mezinárodní výměně utajovaných skutečností, vést vlastní registry utajovaných skutečností. Jejich zřízení podléhá schválení Ministerstvem vnitra.

K §70

Výkon státního dozoru nad dodržováním povinností je svěřen Ministerstvu vnitra. V této souvislosti jsou kontrolním pracovníkům přiznána potřebná oprávnění. Návrh předpokládá užití standardních postupů, obsažených v zákoně o státní kontrole. Ustanovení rovněž řeší kontrolu utajovaných skutečností poskytovaných v rámci mezinárodních styků, kdy vlastní výkon státního dozoru zůstává svěřen Ministerstvu vnitra, přičemž právo účastnit se kontroly se přiznává pracovníkům příslušného úřadu cizí moci. Z důvodů specifičnosti postavení a činnosti zpravodajských služeb, jsou tyto vyňaty ze státního dozoru ze strany Ministerstva vnitra.

K § 71

Při zjištění porušení povinností uložených zákonem v oblasti ochrany utajovaných skutečností, jsou kontrolní pracovníci oprávněni přijímat potřebná opatření k zamezení škodlivých následků. Opatření jsou navrhována tak, aby umožňovala jejich přiměřenou volbu, např. v závislosti na míře porušení povinnosti.

K §72 a 73

Ministerstvo vnitra je oprávněno ukládat sankce ve formě pokut. Výše těchto pokut je diferencována v závislosti na adresátovi sankce, u fyzických osob zejména, zda jde o osobu určenou, neurčenou nebo určenou ze zákona, dále na újmě, která by mohla vzniknout nebo již vznikla. Pokutu lze uložit i opakovaně. Pro možnost uložit pokutu se stanoví přiměřená objektivní a subjektivní lhůta. Pokuty jsou příjmem státního rozpočtu.

K § 74

Tento paragraf stanoví, že ustanovení Správního řádu se vztahují pouze na řízení o pokutách, včetně možnosti soudního přezkumu. U ostatních opatření a úkonů se Správní řád a soudní přezkum vylučují, a to s ohledem na skutečnost,že na seznamování se s utajovanými skutečnostmi není právní nárok a zároveň z důvodu bezpečnosti státu.

K § 75

Ustanovení řeší přechodné období, po které je možno hledět na osoby určené ke styku se státním, hospodářským nebo služebním tajemstvím podle dosavadních předpisů, jako na osoby určené podle nového zákona. Navrhované řešení je nutné z hlediska kontinuity ochrany a přístupu k utajovaným skutečnostem. Lhůty trvání původního určení jsou navrhovány tak, aby umožnily provedení příslušných bezpečnostních prověrek a nové určení.

Současně se upravuje způsob určení pro toto přechodné období - formou tzv. záznamu o určení. V odstavci 4 se zdůrazňuje zánik takto provedeného určení, v případě dojde-li k určení za podmínek podle nové právní úpravy.

K § 76

V zájmu omezení neúnosné administrativní náročnosti spojené s překlasifikováním stávajících stupňů utajení se navrhuje řešení, aby provedení nové klasifikace byla provedena pouze v případě, nutnosti, t.j. že se s utajovanou skutečností dále aktivně pracuje, nebo které se jinak využívají.

K § 77

V ustanovení se vymezuje časové omezení, do kterého lze přijímat žádosti o vyjádření k osobám určovaným ke styku se státním tajemstvím, podle stávající právní úpravy.

K § 78

Ustanovení odstraňuje možnost kolize mezi některými pojmy užívanými v dosavadní právní úpravě v souvislosti s vydáním nové.

Konkrétně se jedná o užívání pojmů státní, hospodářské či služební tajemství v právním řádu České republiky, je legislativně velice obtížně tuto situaci řešit jinak, než formou generální derogační klauzule. S ohledem na jednoznačnost dopadů této formy novelizace nelze předpokládat, že by způsobila nepřehlednost v právním řádu České republiky.

Obdobné platí i k problematice zprošťování mlčenlivosti.

K části druhé

Návrhy novel podle této části navazují na úpravu podle části první a reagují na změny právní úpravy oblasti ochrany utajovaných skutečností.

V Hlavě první až třetí (§ 79 až 81) jsou obsaženy jednoduché novely. Spolu s § 78 vytvářejí předpoklad pro bezproblémový přechod ze stávajícího systému ochrany státního, hospodářského a služebního tajemství na systém ochrany utajovaných skutečností¨. Zásadní novely trestněprávních předpisů jsou obsaženy v hlavě čtvrté a páté (§ 82 a 83).

V prvé řadě se jedná o vypuštění ustanovení trestního zákona poskytujících ochranu státnímu, hospodářskému a služebnímu tajemství a zakotvení nového institutu ochrany utajovaných skutečností. V souladu s návrhem zákona o ochraně utajovaných skutečností, který předpokládá vytvoření systému zajišťujícího ochranu utajovaných skutečností z důvodu veřejného zájmu, se navržená úprava nedotýká ochrany skutečností v soukromém zájmu, ani problematiky tzv. profesních tajemství.

Pojem utajovaná skutečnost je vymezen již v navrhovaném zákoně o ochraně utajovaných skutečností a proto není v trestním zákoně znovu definován. Pojmem utajovaná skutečnost se rozumí jakákoliv skutečnost, která je schopna při neoprávněném nakládání (vyzrazení, zničení apod.,) poškodit ústavní pořádek, svrchovanost, územní celistvost či jiný zákonem vymezený zájem České republiky. Zařazování utajovaných skutečností do jednotlivých stupňů utajení v závislosti na intenzitě újmy, která by mohla vzniknout zájmům České republiky v případě neoprávněného nakládání bude prováděno na základě zákona o ochraně utajovaných skutečností. Utajované skutečnosti rozčleněné podle jednotlivých stupňů na přísně tajné, tajné, důvěrné a vyhrazené budou seřazeny v seznamu utajovaných skutečností vydaném Ministerstvem vnitra.

Toto členění je v souladu s členěním užívaným ve státech Evropské unie a v Severoatlantické alianci.

Vzhledem k charakteru nového institutu utajovaných skutečností byla skutková podstata trestného činu ohrožení utajované skutečnosti zařazena v trestním zákoně do hlavy první mezi trestné činy proti republice.

Nová právní úprava neznamená svým obsahem zúžení trestního postihu v tom směru, že některé jednání, které je dosud jako trestný čin posuzováno, by v případě přijetí nové právní úpravy nebylo trestné. Není proto třeba cestou přechodných ustanovení řešit otázku zda tresty, za trestné činy, které již v navrhované úpravě nejsou uvedeny, mají být nadále vykonávány.

V souvislosti se změnou trestního zákona musela být provedena v návaznosti na nový zákon o ochraně utajovaných skutečností i příslušná změna v jednotlivých ustanoveních trestního řádu.

Generální klauzule navržená v zákoně o ochraně utajovaných skutečností není pro potřeby trestního zákona a trestního řádu použitelná především vzhledem k rozložení předmětné problematiky do několika samostatných skutkových podstat trestního zákona (§ 105 až 107, § 122 a § 173) vzájemně se od sebe lišících svým obsahem i stanovenou trestní sazbou.

Při zpracování navrhovaného zákona bylo respektováno usnesení vlády č. 396/1991 a č. 522/1993 ohledně požadavku na zajištění kompatibility zákona s příslušnými normami Evropského společenství. Návrh zákona navazuje na návrh zákona o ochraně utajovaných skutečností, při jehož přípravě byly využity zkušenosti některých zemí Evropské unie, zejména SRN a Dánska, i některé postupy uplatňované v Severoatlantické alianci a Evropské unii, a to za situace, kdy právo Evropského společenství oblast ochrany utajovaných skutečností nereguluje.

Realizace této části návrhu zákona si nevyžádá dodatečné finanční prostředky ze státního rozpočtu.

Zvláštní část

K Hlavě čtvrté (novelizace trestního zákona)

K bodu 1 (§ 66)

Vypuštění ustanovení trestního zákona o ohrožení státního, hospodářského a služebního tajemství a zakotvení nové skutkové podstaty ohrožení utajované skutečnosti (§ 106) bylo promítnuto i do ustanovení trestního zákona o účinné lítosti. Zánikem trestní odpovědnosti v důsledku účinné lítosti se sleduje ochrana důležitých společenských zájmů před škodlivými následky, které lze i po dokonání trestného činu napravit. Zůstává zachována zásada, že ochraně těchto zájmů dává zákon přednost před zájmem na trestním stíhání pachatele.

K bodům 2 až 6 (§ 89 odst. 10 až 12, § 105 až 107 a § 122)

V souvislosti s vypuštěním skutkových podstat trestných činů ohrožení státního, hospodářského a služebního tajemství, muselo být odpovídajícím způsobem změněno též ustanovení § 89 obsahující výkladová pravidla.

Společně se zakotvením nové skutkové podstaty ohrožení utajované skutečnosti (§ 106) musela být vypuštěna ustanovení o ochraně státního, hospodářského a služebního tajemství a současně musela být změněna skutková podstata trestného činu vyzvědačství (§ 105) k přizpůsobení trestního zákona nové situaci v našem právním řádu, vzniklé v případě přijetí zákona o ochraně utajovaných skutečností. Utajované skutečnosti ve zvláštním zákoně klasifikované stupněm utajení přísně tajné je poskytována zvýšená právní ochrana, neboť koresponduje s dosavadní kategorií státního tajemství stupně přísně tajné - zvlášť důležité (PT-ZD). Podle zákona o ochraně utajovaných skutečností může neoprávněné nakládání s takovou utajovanou skutečností způsobit mimořádně vážnou újmu zájmům České republiky.

Pod § 106 byla zařazena nová skutková podstata trestného činu ohrožení utajované skutečnosti, která koresponduje s novou právní úpravou obsaženou v zákoně o ochraně utajovaných skutečností. Úmyslné vyzrazení utajované skutečnosti klasifikované stupněm utajení přísně tajné nebo tajné nepovolané osobě je okolností podmiňující použití vyšší trestní sazby. Nejvyšší stupeň nebezpečnosti tohoto trestného činu vykazují jednání uvedená ve čtvrtém odstavci, což se promítá i do výše trestní sazby.

V § 107 se zakotvuje trestní odpovědnost za nedbalostní jednání spočívající ve vyzrazení utajované skutečností, která je podle zákona o ochraně utajovaných skutečností klasifikována stupněm utajení přísně tajné, tajné nebo důvěrné.

K bodům 7 až 11 (§ 167 a § 168)

S ohledem na novou právní úpravu trestnosti vyzvědačství a ohrožení utajovaných skutečností se provádějí odpovídající úpravy ve výčtu trestných činů, jejichž nepřekažení nebo neoznámení naplňuje skutkovou podstatu trestného činu nepřekažení trestného činu (§ 167) a neoznámení trestného činu (§ 168). Obdobně se tyto úpravy provádějí i ve skutkové podstatě trestného činu nadržování podle § 166. Nově se do výčtu v § 168 odst. 1 s ohledem na navrhovanou trestní sazbu zařazuje skutková podstata trestného činu neoprávněného nakládání s osobními údaji podle § 178 odst. 3.

K bodu 12 (§ 173)

Z důvodů popsaných ve vysvětlivkách k § 105 až 107 se navrhuje zrušit skutkovou podstatu trestného činu podle § 173 trestního zákona.

K bodům 13 až 16 (§ 178)

V souvislosti s aplikací zákona o ochraně utajovaných skutečností bude státní správa zjišťovat a shromažďovat poměrně rozsáhlé údaje o prověřovaných osobách. Je proto žádoucí poskytnout vyšší ochranu těmto údajům a zpřísnit postih v případě jejich neoprávněného zveřejnění. Z tohoto důvodu se navrhuje zvýšit trestní postih za spáchání trestného činu podle § 178 a zakotvit trestnost zde popsaného jednání spáchaného i z nedbalosti.

K Hlavě páté (novelizace trestního řádu)

Vzhledem ke změnám trestního zákona provedeným na základě nového zákona o ochraně utajovaných skutečností, musela být odpovídajícím způsobem upravena i příslušná ustanovení trestního řádu, týkající se především dosavadní ochrany státního tajemství.

V § 99 bylo třeba rozlišit utajované skutečnosti k nimž nesmí být svědek vyslechnut (§ 99 odst. 1) od utajovaných skutečností, na něž se zákaz výpovědi nevztahuje (§ 99 odst. 3). Dosavadní kategorie skutečností tvořících předmět služebního tajemství byla nahrazena kategorií zahrnující utajované skutečnosti klasifikované v zákoně o ochraně utajovaných skutečností stupněm důvěrné nebo vyhrazené, která je pojmově nejbližší.

K části třetí

K § 84

V ustanovení je uveden právní předpis, který se ruší v souvislosti s vydáním nového zákona.

K § 85

S ohledem na zásadně nové pojetí ochrany utajovaných skutečností se jako nezbytné jeví odložit účinnost návrhu zákona o 90 dnů.

Příloha k návrhu zákona

Část druhá Hlava první až třetí