PARLAMENT ČESKÉ REPUBLIKY
Poslanecká sněmovna
1998
II. volební období
387
Návrh
poslanců Zdeňka Jičínského a dalších
na vydání
zákona
ze dne ..............1998
zákona, kterým se doplňují zákony stanovící některé další předpoklady pro výkon některých funkcí ve státních orgánech a organizacích
Návrh
Zákon
ze dne ....................................,
kterým se doplňují zákony stanovící některé další předpoklady pro výkon některých funkcí ve státních orgánech a organizacích.
Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:
Čl. I
Zákon č. 451/1991 Sb., kterým se stanoví některé další předpoklady pro výkon některých funkcí ve státních orgánech a organizacích České a Slovenské Federativní Republiky, České republiky a Slovenské republiky, ve znění nálezu Ústavního soudu České a Slovenské Federativní Republiky ze dne 26. listopadu 1992, vyhlášeného v částce 116/1992 Sb., a zákona č. 254/1995 Sb., se doplňuje takto:
Do § 4 se vkládá nový odstavec 5, který zní:
"(5) Jestliže bylo pravomocným rozsudkem soudu určeno, že občan byl v materiálech Státní bezpečnosti jako rezident, agent, držitel propůjčeného bytu, držitel konspiračního bytu, informátor nebo ideový spolupracovník Státní bezpečnosti evidován neoprávněně, ode dne právní moci rozsudku pro účely tohoto zákona platí, že evidován nebyl."
Čl. II
Zákon České národní rady č. 279/1992 Sb., o některých dalších předpokladech pro výkon některých funkcí obsazovaných ustanovením nebo jmenováním příslušníků Policie České republiky a příslušníků Sboru nápravné výchovy České republiky, ve znění zákona č. 256/1995 S., se doplňuje takto:
Do § 6 se vkládá nový odstavec 3, který zní:
"(3) Jestliže bylo pravomocným rozsudkem soudu určeno, že občan byl v materiálech Státní bezpečnosti jako rezident, agent, držitel propůjčeného bytu, držitel konspiračního bytu, informátor, ideový spolupracovník Státní bezpečnosti, důvěrník, kandidát tajné spolupráce nebo tajný spolupracovník důvěrného styku evidován neoprávněně, anebo že nebyl vědomím spolupracovníkem Státní bezpečnosti, ode dne právní moci rozsudku pro účely tohoto zákona platí, že evidován nebyl, anebo že nebyl vědomým spolupracovníkem Státní bezpečnosti."
Čl. III
Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení.
Důvodová zpráva
Žádný z obou zákonů, jejichž doplnění se navrhuje, neupravuje právní ochranu pro případ, že byl občan v materiálech Státní bezpečnosti evidován jako rezident, agent, držitel propůjčeného bytu, držitel konspiračního bytu, informátor nebo ideový spolupracovník Státní bezpečnosti. Občané, kteří jsou přesvědčení, že byli takto evidováni neoprávněně, protože závazek k takové činnosti nepřevzali a o evidenci své osoby se zpravidla dozvěděli až po listopadu 1989, se proto v řadě případů domáhali a domáhají u soudu (Čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod), aby určil, že byli evidováni neoprávněně. V desítkách případů soudy těmto návrhům vyhověly a pravomocně určily, že evidence byla neoprávněná. Oba zákony však výkon určitých funkcí spojují s požadavkem, že fakticky k evidenci nedošlo a k případům neoprávněné evidence vůbec nepřihlížejí.
Podle Čl. 10 odst. 1 Listiny základních práv a svobod má každý právo na to, aby byla zachována jeho lidská důstojnost, osobní čest, dobrá pověst a chráněno jeho jméno. Podrobnosti o ochraně osobnosti stanoví občanský zákoník (§ 11 až 16). Základní práva a svobody jsou pod ochranou soudní moci (Čl. 4 Ústavy). Není-li k rozsudkům soudů uvedeného obsahu přihlíženo, dochází k porušování základního práva podle Čl. 10 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a sankční důsledky jsou vůči takovým občanům uplatňovány bezdůvodně, bez jakéhokoliv rozumného opodstatnění a v rozporu s principy demokratického právního státu.
Došlo-li k takovým rozsudkům, vydává Ministerstvo vnitra občanům, kteří byli evidováni neoprávněně, osvědčení, v němž se uvádí: "byl(a) v evidenci........" a pouze v poznámce se odkazuje na příslušný rozsudek soudu. Nabízející se výklad, že neoprávněná evidence z právního hlediska znamená neexistenci evidence naráží v praxi na obavy z opačného výkladu orgány státní správy, protože zákonem č. 82/1995 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon ČNR č. 200/1990 Sb., o přestupcích byla zavedena nová zvláštní skutková podstata přestupku proti předpisům, kterými se stanoví některé další předpoklady pro výkon některých funkcí, za nějž lze uložit pokutu do 50 000 Kč (§ 21a). Nezbývá proto než řešit tento stav pomocí výslovného zákonného ustanovení.
Pokud jde o zákon č. 279/1992 Sb., který se týká příslušníků Policie ČR a příslušníků Vězeňské služby, navrhované ustanovení je poněkud širší. Je tomu tak proto, že v důsledku nálezu Ústavního soudu ČSFR, vyhlášeného v částce 116/1992 Sb., pozbylo účinnosti ustanovení zákona č. 451/1991 Sb., o vědomých spolupracovnících Státní bezpečnosti (§ 2 odst.1 písm. c)), obdobné ustanovení v zákoně ČNR č. 279/1992 Sb. však zůstalo nedotčeno (§ 3 odst.1 písm. c)). Pro ověřování skutečností uvedených mj. v § 2 odst. 1 písm. c) zákona č. 451/1991 Sb. měla být při federálním ministerstvu vnitra zřízena nezávislá komise (§ 11 cit. zák.), na jejíž nálezy odkazuje i § 6 odst. 1 a poznámka pod čarou zákona č. 279/1992 Sb. Ustanovení zákona č. 451/1991 Sb. o nezávislé komisi však v důsledku cit. nálezu Ústavního soudu ČSFR pozbyla účinnosti dnem 15. 12. 1992, takže od tohoto dne policistům a příslušníkům Vězeňské služby, takto mimo zákon postavená, nezávislá komise právní ochranu již poskytovat nemůže. Proto je třeba počítat i s případy, že se tito občané obrátí na soud.
Navrhovaná ustanovení mají v podstatě jen deklaratorní význam, protože pouze stvrzují právní výklad, který by byl možný i tehdy, kdyby těchto ustanovení nebylo. V zájmu právní jistoty jsou však nezbytná.
Navrhovaná úprava nejenom není v rozporu s Listinou základních práv a svobod a s mezinárodními smlouvami o lidských právech a základních svobodách ve smyslu Čl. 10 Ústavy, ale odstraňuje rozpor praxe i zákonů, jejichž doplnění se navrhuje.
Navrhovaná právní úprava neklade žádné nároky na státní rozpočet.