Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1996 – 1998

Ve smyslu § 112 odst. 4 zákona č. 90/1995 Sb., o jednacím řádu Poslanecké sněmovny, předkládám poslancům následující interpelaci poslance Jaroslava Štraita na předsedu vlády Václava Klause a odpověď předsedy vlády Václava Klause na tuto interpelaci. Pan poslanec Jaroslav Štrait požádal o zařazení uvedené odpovědi na pořad schůze Poslanecké sněmovny. Interpelace a odpověď jsou přílohami sněmovního tisku.

Příloha

Evidenční číslo interpelace: 455

Doc. RSDr. Jaroslav Štrait, CSc.,

poslanec Poslanecké sněmovny

Parlamentu České republiky

Vážený pane premiére,

zasílám Vám interpelaci ve věci stíhání válečných zločinců.

V hromadných sdělovacích prostředcích byla uveřejněna zpráva, že v Pullachu u Mnichova ve Spolkové republice Německo žije bývalý terezínský dozorce Anton Malloth, který byl po druhé světové válce kontumačně odsouzen československým soudem pro zločiny proti lidskosti (několikanásobnou vraždu a mučení). Za spáchané krutosti na nevinných obětech mu byl uložen trest smrti, který byl ustanovením čl. II, bod 2 zákona č. 175/1990 Sb. změněn na trest odnětí svobody na doživotí. Výkon tohoto trestu dosud není promlčen, protože odsouzený Malloth se od konce války zdržoval a dosud zdržuje v cizině (§ 68 odst. 2 tr. z.).

Příslušný trestní spis, který obsahuje též osobní data Antona Mallotha, má od 10. 9. 1997 k dispozici ministerstvo spravedlnosti České republiky. Je uložen v Oblastním archivu v Litoměřicích.

Činy, jichž se Anton Malloth dopustil a pro které byl pravomocně odsouzen, jsou nepromlčitelné zločiny podle mezinárodního práva (podle zásad uznaných ve Statutu vojenského tribunálu v Norimberku, Úmluvy o nepromlčitelnosti válečných zločinů a zločinů proti lidskosti, vyhl. pod č. 53/1974 Sb., zákona č. 184/1964 Sb. a § 67 a písm. b/ tr. z.). Proti eventuální námitce německých orgánů v tomto směru zdůrazňuji, že rovněž podle ustanovení § 78 platného trestního zákona Spolkové republiky Německo jsou genocida (Völkermord) a vražda (Mord) nepromlčitelné trestné činy.

Žádám o sdělení, zda vláda České republiky, resp. jí řízený příslušný orgán, požádal Spolkovou republiku Německo o vydání Antona Mallotha k výkonu trestu odnětí svobody nebo o přijetí jiného opatření, aby bylo zabezpečeno jeho potrestání podle obecných právních zásad uznávaných civilizovanými národy.

Vážený pan

prof. ing. Václav Klaus, CSc.

předseda vlády České republiky

Praha

Vážený pane poslanče,

ve věcí stíhání válečných zločinců, jmenovitě pana Antona Mallotha sděluji, že byl rozsudkem mimořádného lidového soudu v Litoměřicích ze dne 24. září 1948 sp. zn. Ls 153/48-8 uznán vinným ze zločinů podle § 2, § 5, odst. 1 písm. a) a § 7 odst. 3 dekretu prezidenta republiky ze dne 19. června 1945 č. 16 ve znění vyhlášky Ministerstva spravedlnosti ze dne 11. ledna 1947 č. 9 Sb. a zákona ze dne 25. března 1948 č. 33 Sb. a odsouzen k trestu smrti provazem. Jmenovaný uprchl a byl souzen v nepřítomnosti.

Okresní prokuratura v Litoměřicích dne 14. listopadu 1968 č. j. Pv 772/68-2 navrhla povolení obnovy řízení, které skončilo shora uvedeným rozsudkem mimořádného soudu v Litoměřicích ze dne 24. listopadu 1948. Důvodem bylo zejména zjištění nových skutečností, které vyplynuly ze šetření Čs. vládní komise pro stíhání nacistických válečných zločinců proti šéfu pražského gestapa Gerkemu. Krajský soud v Ústí n. Labem návrh usnesením ze dne 27. února 1969 zamítl, neboť napadený rozsudek neshledal přezkoumatelným. Proti tomuto usnesení podal náměstek krajského prokurátora v Ústí n. Labem stížnost k Nejvyššímu soudu. K této stížnosti Nejvyšší soud usnesením ze dne 30. dubna 1969 sp. zn. 4 To 2/69 zrušil napadené usnesení u Krajského soudu v Ústí n. Labem a přikázal, aby věc znovu projednal a rozhodl.

Krajský soud v Ústí n. Labem usnesením ze dne 10. července 1969 sp. 12 Nt 318/68 návrhu okresního prokurátora v Litoměřicích vyhověl a povolil obnovu řízení. Dále zrušil rozsudek mimořádného lidového soudu v Litoměřicích ze dne 24. září 1948 č. j. Ls 153 /48 v celém rozsahu a vrátil věc krajskému prokurátorovi v Ústí n. Labem k došetření.

Ze shora uvedených skutečností vyplývá, že trestní věc A. Mallotha se nyní nachází v souladu s tehdy platnými právními předpisy ve stádiu vrácení věci prokurátorovi k došetření, tedy v přípravném trestním řízení.

Věcí A. Mallotha se od roku 1967 také zabývala Československá komise pro stíhání válečných zločinců, která byla ustanovena při Úřadu předsednictva vlády.

Tato komise dne 31. března 1971 podala na Zentrale Stelle der Landesjustizverwaltung v Ludwigsburgu žádost o převzetí trestního stíhání A. Mallotha. Přílohou byl spis s překladem 140 exemplářů dokumentů. Zentrale Stelle v Ludwigsburgu žádost s přílohami převzala dne 8. dubna 1971 a dne 18.června 1971 byl spisový materiál postoupen Centrále pro stíhání nacistických válečných zločinců při Státním zastupitelství v Dortmundu.

Prostřednictvím Ministerstva zahraničních věcí se uvedená vládní komise zabývala též zjištěním místa pobytu A. Mallotha v Itálii a v Rakousku. V několika případech byla poskytována též právní pomoc při výsleších svědků v Československu a při předvolání svědků v Dortmundu. V roce 1976 k dotazu čs. vládní komise do Dortmundu, jak bylo proti A. Mallothovi postupováno, bylo německou stranou sděleno, že není známo místo pobytu.

Ze spisových materiálů Ministerstva spravedlnosti o průběhu jednání Československé vládní komise ve věci případné žádosti o vydání A. Mallotha k trestnímu stíhání do ČSR vyplývá, že patrně z důvodu neúspěšné žádosti Ministerstva zahraničních věcí o vydání A. Mallotha z Itálie, bylo politicky rozhodnuto Ministerstvem zahraničních věcí obracet se na orgány NSR. Bylo konstatováno, že ve vztahu s NSR nelze žádat o vydání A. Mallotha nejen proto, že s NSR není sjednána v tomto směru žádná smlouva, ale především proto, že ústava NSR nepřipouští vydání vlastních občanů k trestnímu stíhání.

Československá vládní komise vznesla dne 29. srpna 1988 dotaz na Centrálu pro stíhání nacistických válečných zločinců při státním zastupitelství v Dortmundu, jak německá strana postupuje, když československá strana splnila všechny požadavky pro předání k trestnímu řízení. K tomu obdržela verbální nótu Ministerstva zahraničních věcí SRN ze dne 20. října 1988, v níž se uvádí stav trestního řízení v SRN (těžké onemocnění A. Mallotha, žádost o právní pomoc v Rakousku a u OSN, pátrací seznamy, zeslabení důkazní situace protichůdnými, resp. částečně odlišnými údaji ve výpovědi svědků, problematika promlčení a možnost trestního stíhání.)

Z dokumentace Ministerstva spravedlnosti není patrné, od kdy se A. Malloth v SRN nacházel, kdy a za jakých okolností získal německé státní občanství.

V trestní věci A. Mallotha byla uváděnou Československou vládní komisí předána do SRN žádost o převzetí trestního řízení. O vydání A. Mallotha ze SRN nikdy žádáno nebylo. I když v současné době ve vztahu mezi ČR a SRN platí Evropská úmluva o vydávání z r. 1957, Spolková republika Německo nevydává ani dnes své občany k trestnímu stíhání do ciziny, neboť tomu brání její ústava.

V současné době Nejvyšší státní zastupitelství v Dortmundu informovalo státní zastupitelství České republiky o spisovém materiálu, který v uvedené věci shromáždilo a zjišťuje zájem německé strany o jeho dalším využití.

S odkazem na žádost bývalé Československé vládní komise pro stíhání nacistických válečných zločinců o převzetí trestního řízení proti A. Mallothovi, Nejvyšší státní zastupitelství České republiky v minulých dnech požádala tento orgán též o sdělení, jaká opatření budou podniknuta v rámci trestního řízení, které je vedeno poté, co byl zjištěn pobyt A. Mallotha na území SRN.

Vážený pane poslanče, závěrem mi dovolte, abych Vás ubezpečil, že vzhledem k povaze věci je případu A. Mallotha věnována ze strany příslušných orgánů České republiky náležitá pozornost.

Vážený pan poslanec

Jaroslav Štrait

Poslanecká sněmovna

Parlament ČR

Praha