PARLAMENT ČESKÉ REPUBLIKY
Poslanecká sněmovna
1998
II. volební období
397
Vládní návrh,
kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu
Evropská úmluva o zrušení ověřování listin vyhotovených diplomatickými zástupci nebo konzulárními úředníky,
přijatá Radou Evropy dne 7. června 1968 v Londýně.
Předkládací zpráva
pro Parlament České republiky
I.
Evropská úmluva o zrušení ověřování listin vyhotovených diplomatickými zástupci nebo konzulárními úředníky (dále jen "Úmluva"), byla přijata Radou Evropy dne 7. června 1968 v Londýně. Tato Úmluva věcně navázala na Úmluvu o zrušení požadavku ověřování cizích veřejných listin, která byla sjednána v Haagu dne 5. 10. 1961. Haagská úmluva o zrušení požadavku ověřování cizích veřejných listin, k níž připravilo přístup Ministerstvo spravedlnosti, totiž výslovně vylučuje ze svého rozsahu uplatňování listiny vyhotovené diplomatickými zástupci nebo konzulárními úředníky. Z tohoto důvodu dospěl Výbor ministrů Rady Evropy k závěru, že by bylo užitečné vypracovat v rámci Rady Evropy úmluvu, kterou by se rovněž rušila povinnost i tyto listiny ověřovat (legalizovat).
Úmluva byla vypracována v rámci Rady Evropy podvýborem pro studium otázky zrušení ověřování konzulárních listin, který byl za tímto účelem ustaven Evropským výborem pro spolupráci v právní oblasti (CCJ). Úmluva byla otevřena k podpisu členskými státy Rady Evropy 7. června 1968 u příležitosti V. konference evropských ministrů spravedlnosti konané v Londýně. Ke dni 30. června 1997 Úmluvu podepsalo nebo k ní přistoupilo celkem 19 států (Francie, Irsko, Itálie, Kypr, Lichtenštejnsko, Lucembursko, Malta, Nizozemí, Norsko, Polsko, Portugalsko, Rakousko, Řecko, SRN, Španělsko, Švédsko, Švýcarsko, Turecko, Velká Británie).
Podpis Evropské úmluvy o zrušení ověřování listin vyhotovených diplomatickými zástupci nebo konzulárními úředníky je plně v souladu se stanovenými prioritami zapojování České republiky do smluvního systému Rady Evropy. Zrušení ověřování směřuje ve svých důsledcích k posílení vztahů mezi členskými státy Rady Evropy tím, že umožňuje používání cizích listin stejným způsobem jako listin, které vydaly národní orgány.
II.
Úmluva se člení na preambuli a deset článků.
Článek 1, který vymezuje pojem ověřování, používá stejné terminologie, jako je použito v článku 2 Haagské úmluvy o zrušení požadavku ověřování cizích veřejných listin.
Článek 2 definuje rozsah platnosti Úmluvy. Nedělá se žádný rozdíl mezi listinami vyhotovenými diplomatickými zástupci a konzulárními úředníky. Taxativní výčet listin není úmyslně uveden, neboť listiny vyhotovované diplomatickými zástupci nebo konzulárními úředníky jsou velmi různorodého charakteru. V zásadě se jedná o všechny listiny, k jejichž vyhotovení mohou být diplomatičtí zástupci nebo konzulární úředníci povoláni v rámci svých oficiálních funkcí, tak jak jsou uvedeny v článku 5 Vídeňské úmluvy o konzulárních stycích z roku 1963. V konzulární praxi ČR je příkladem takové listiny např. doklad o pozbytí státního občanství ČR vydávaný zastupitelskými úřady ČR na základě zmocnění daného § 16 zákona č.40/1993 Sb., o nabývání a pozbývání státního občanství České republiky, ve znění pozdějších předpisů.
Dle článku 4 Úmluvy se smluvní strany zavazují učinit nezbytná opatření, aby národní orgány smluvních stran nepostupovaly v rozporu s Úmluvou a ověřování diplomatických nebo konzulárních listin neoprávněně nevyžadovaly.
Článek 5 nadřazuje Úmluvu ve vztazích mezi smluvními stranami nad ustanovení jiných mezinárodních smluv, současných nebo budoucích, které by s ní mohly být v rozporu. Účelem tohoto článku je, aby smluvní strany nemohly nahradit zásadu úplného zrušení ověřování systémem apostilním, který je předpokládán článkem 3 Haagské úmluvy o zrušení požadavku ověřování cizích veřejných listin. Podle tohoto systému musí každý stát určit tzv. apostilní úřad, který jediný je oprávněn opatřovat listiny formální doložkou (tzv. apostilou) potvrzující pravost podpisu, oprávnění osoby listinu podepsat a případně i pravost pečeti, jíž je listina opatřena.
Články 6 až 10 obsahují závěrečné klauzule, schválené Výborem ministrů Rady Evropy. Úmluva vstoupila v souladu s článkem 6 v platnost tři měsíce po uložení třetí ratifikační listiny nebo listiny o schválení, t.j. dnem 16. prosince 1969. Úmluva je otevřena k podpisu všem členským zemím Rady Evropy a pro každý signatářský stát, který ji následně ratifikuje nebo schválí, vstupuje v platnost tři měsíce po datu uložení ratifikační listiny nebo listiny o schválení.
Výbor ministrů Rady Evropy může přizvat kterýkoliv jiný stát, který není členem Rady Evropy, k přístupu k této Úmluvě. Každá smluvní strana může vymezit území, na něž se Úmluva bude vztahovat. Časové omezení Úmluvy není stanoveno.
Úmluvu lze vypovědět zasláním oznámení generálnímu tajemníku Rady Evropy. Výpověď nabývá účinnosti šest měsíců po převzetí oznámení generálním tajemníkem Rady Evropy.
III.
Povinnost ověřování cizích veřejných listin je stanovena § 52 zákona č. 97/1963 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním, ve znění pozdějších předpisů. Vzhledem k tomu, že Úmluva předpokládá zrušení této zákonné povinnosti v případě listin vydaných diplomatickými zástupci nebo konzulárními úředníky smluvních stran, musí s podpisem Úmluvy vyslovit souhlas Parlament České republiky. Úmluvu je tedy nutno považovat za mezinárodní smlouvu prezidentské kategorie.
Přijetí Úmluvy nebude vyžadovat dodatečné výdaje ze státního rozpočtu.
Nenavrhuje se použití žádných výhrad, kromě výhrady ratifikace.
Provádění náleží do působnosti Ministerstva zahraničních věcí, Ministerstva vnitra a Ministerstva spravedlnosti.
RADA EVROPY
ČÍSLO 63
EVROPSKÁ ÚMLUVA O ZRUŠENÍ OVĚŘOVÁNÍ
LISTIN VYHOTOVENÝCH DIPLOMATICKÝMI ZÁSTUPCI
NEBO KONZULÁRNÍMI ÚŘEDNÍKY
LONDÝN, 7.VI.1968
ŠTRASBURK
Členské státy Rady Evropy, signatáři této Úmluvy,
berouce na zřetel, že cílem Rady Evropy je vytvořit těsnější unii mezi jejími členy,
berouce na zřetel, že vztahy mezi členskými státy, stejně jako mezi jejich diplomatickými zástupci nebo konzulárními úředníky, jsou stále více založeny na vzájemné důvěře,
berouce na zřetel, že zrušení ověřování směřuje k posílení vztahů mezi členskými státy, dovolujíc používání cizích listin stejným způsobem jako listin, které vydaly národní orgány,
přesvědčeny o nezbytnosti zrušit požadavek ověřování listin vystavených jejich diplomatickými zástupci nebo konzulárními úředníky,
se dohodly takto:
Článek 1
Pro účely této Úmluvy se ověřováním rozumí pouze formální akt požadovaný za účelem potvrzení pravosti podpisu na listině, oprávněnosti osoby listinu podepsat a, jestliže je to třeba, pravosti pečeti nebo razítka, jimiž je tato listina opatřena.
Článek 2
1. Tato Úmluva se použije na listiny vydané diplomatickými zástupci nebo konzulárními úředníky smluvní strany, kteří vykonávají své funkce na území kteréhokoliv státu, a které musí být předloženy:
(a) na území jiné smluvní strany nebo
(b) diplomatickým zástupcům nebo konzulárním úředníkům jiné smluvní strany, kteří vykonávají své funkce na území státu, který není stranou této Úmluvy.
2. Úmluva se rovněž bude vztahovat na úřední potvrzení, jako jsou ta, která se týkají registrace listin nebo potvrzení skutečnosti, ke které došlo v určitém čase, a na ověření pravosti podpisů připojená diplomatickými zástupci nebo konzulárními úředníky k jiným listinám, než které jsou uvedeny v odstavci 1.
Článek 3
Každá ze smluvních stran zruší požadavek ověřování listin, na které se vztahuje tato Úmluva.
Článek 4
1. Každá smluvní strana přijme nezbytná opatření, aby vyloučila, že by její orgány prováděly ověřování v případech, v nichž tato Úmluva stanoví jeho zrušení.
2. V nezbytných případech potvrdí každá smluvní strana pravost listin, na něž se vztahuje tato Úmluva. Toto ověření nebude spojeno s placením žádného poplatku či úhradou jakýchkoliv nákladů a bude provedeno co možná nejrychleji.
Článek 5
Tato Úmluva bude ve vztazích mezi smluvními stranami postavena nad ustanovení smluv, úmluv nebo dohod, které podřizují nebo podřídí požadavku ověřování pravost podpisu diplomatických nebo konzulárních úředníků, postavení v jakém signatář listiny jednal, a případně pravost pečeti nebo razítka, jímž je tato listina opatřena.
Článek 6
1. Tato Úmluva bude otevřena k podpisu členským státům Rady Evropy. Bude podléhat ratifikaci nebo schválení. Ratifikační listiny nebo listiny o schválení budou uloženy u generálního tajemníka Rady Evropy.
2. Úmluva vstoupí v platnost tři měsíce po uložení třetí ratifikační listiny nebo listiny o schválení.
3. Pro každý signatářský stát, který ji následně ratifikuje nebo schválí, vstoupí Úmluva v platnost tři měsíce po datu uložení jeho ratifikační listiny nebo listiny o schválení.
Článek 7
1. Po vstupu v platnost této Úmluvy může Výbor ministrů Rady Evropy přizvat kterýkoliv jiný stát, který není členem Rady, k přístupu k této Úmluvě.
2. Přístup bude uskutečněn uložením listiny o přístupu u generálního tajemníka Rady Evropy, která nabyde účinnosti tři měsíce po datu jejího uložení.
Článek 8
1. Každá smluvní strana může v okamžiku podpisu nebo v okamžiku ukládání své ratifikační listiny, listiny o schválení nebo o přístupu, určit jedno nebo více území, na něž se bude Úmluva vztahovat.
2. Každá smluvní strana může při ukládání své ratifikační listiny, listiny o schválení nebo o přístupu, nebo kdykoliv později, rozšířit prohlášením zaslaným generálnímu tajemníku Rady Evropy působnost této Úmluvy na kterékoliv jiné území nebo jiná území určená v prohlášení, za jejichž mezinárodní vztahy je odpovědna nebo za něž je oprávněna přijímat závazky.
3. Každé prohlášení učiněné na základě předchozího odstavce může být odvoláno, pokud jde o kterékoliv území určené v tomto prohlášení, za podmínek stanovených článkem 9 této Úmluvy.
Článek 9
1. Tato Úmluva zůstane v platnosti bez časového omezení.
2. Každá smluvní strana bude moci, pokud se jí týče, vypovědět tuto Úmluvu zasláním oznámení adresovaným generálnímu tajemníku Rady Evropy.
3. Výpověď nabyde účinnosti šest měsíců po převzetí oznámení generálním tajemníkem.
Článek 10
Generální tajemník Rady Evropy oznámí členským státům Rady a všem státům, které přistoupily k této Úmluvě:
(a) každý podpis,
(b) uložení každé ratifikační listiny, listiny o schválení nebo o přístupu,
(c) každé datum vstupu v platnost této Úmluvy,
(d) každé prohlášení obdržené v souladu s ustanoveními článku 8,
(e) každé oznámení obdržené v souladu s ustanoveními článku 9 a datum, k němuž výpověď nabyde účinnosti.
Na důkaz toho níže podepsaní, řádně pověření k tomuto účelu, podepsali tuto Úmluvu.
Dáno v Londýně dne 7. června 1968 v jazyce francouzském a anglickém, přičemž obě znění mají stejnou platnost, v jednom vyhotovení, které bude uloženo v archivech Rady Evropy. Generální tajemník Rady Evropy zašle ověřené kopie každému signatářskému a přistoupivšímu státu.
Návrh usnesení
Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky souhlasí s podpisem Evropské úmluvy o zrušení ověřování listin vyhotovených diplomatickými zástupci nebo konzulárními úředníky, přijaté Radou Evropy dne 7. června 1968 v Londýně.