Předkládá: | guvernér České národní banky |
v. z. Jan Vít |
OBSAH
Strana
A. HOSPODÁŘSKÝ A MĚNOVÝ
VÝVOJ V ČR
I. VÝVOJ VNĚJŠÍHO EKONOMICKÉHO PROSTŘEDÍ | 4 | |
I.1. | Základní trendy světového hospodářského vývoje | 4 |
I.2. | Mezinárodní obchod a ceny na mezinárodních trzích | 9 |
I.3. | Kapitálové přesuny, úroky, mezinárodní kapitálové trhy, kurzy | 9 |
I.4. | Vztahy ČR k mezinárodním ekonomickým a měnovým institucím | 10 |
II. VÝVOJ EKONOMIKY V ČR | 13 | |
II.1. | Poptávka | 13 |
II.2. | Produkce | 18 |
II.3. | Privatizace | 23 |
II.4. | Trh práce | 24 |
II.5. | Ceny | 27 |
III. PLATEBNÍ BILANCE | 31 | |
III.1. | Běžný účet | 31 |
III.2. | Kapitálový účet | 35 |
III.3. | Finanční účet | 35 |
III.4. | Devizové rezervy | 37 |
IV. VLÁDNÍ SEKTOR | 38 | |
V. MĚNOVÁ POLITIKA A MĚNOVÝ VÝVOJ | 43 | |
Vývoj peněžních agregátů | 46 | |
VI. FINANČNÍ TRHY | 52 | |
VI.1. | Peněžní trh | 52 |
VI.2. | Mezibankovní devizový trh | 61 |
VI.3. | Kapitálový trh | 63 |
VII. BANKOVNÍ SEKTOR | 69 | |
B. TABULKOVÁ PŘÍLOHA | ||
MĚNOVÁ OBLAST | ||
I. | Hlavní měnové a hospodářské indikátory | 2 |
II. | Měnový přehled | 5 |
III. | Úvěry klientům | 6 |
A. Celkové stavy úvěrů | 6 | |
B. Nově poskytnuté úvěry | 8 | |
IV. | Vklady klientů | 9 |
V. | Úrokové sazby obchodních bank | 11 |
VI. | Úrokové sazby ČNB | 12 |
VII. | Úrokové sazby z mezibankovních vkladů | 13 |
VIII. | Platební bilance | 14 |
IX. | Investiční pozice vůči zahraničí | 18 |
X. | Zahraniční zadluženost | 20 |
XI. | Devizový kurz | 22 |
XII. | Státní rozpočet | 24 |
XIII. | Kapitálový trh (Burza cenných papírů) | 25 |
XIV. | Měnověpolitické nástroje ČNB | 26 |
REÁLNÁ EKONOMIKA | ||
I. | Makroagregáty | 28 |
II. | Outputy | 29 |
III. | Agregátní poptávka | 30 |
IV. | Ceny | 34 |
V. | Nezaměstnanost | 35 |
VI. | Zahraniční obchod | 36 |
BANKOVNÍ SEKTOR | ||
I. | Vývoj aktiv a pasiv bankovního sektoru | 39 |
II. | Vývoj a struktura výnosů a nákladů bankovního sektoru | 40 |
III. | Vybrané ukazatele obezřetného podnikání bankovního sektoru | 41 |
MEZINÁRODNÍ PŘEHLED | ||
A. | Hrubý domácí produkt | 43 |
B. | Spotřebitelské ceny | 44 |
C. | Míra nezaměstnanosti | 45 |
D. | Saldo veřejných rozpočtů | 46 |
E. | Veřejný dluh | 47 |
F. | Devizové rezervy | 48 |
SHRNUTÍ
V minulých letech docházelo v české
ekonomice k narůstání nerovnovážných
tendencí, projevujících se především
v oblasti vnějšího sektoru. Tento dlouhodobější
trend byl v roce 1997 vystřídán postupným
procesem tlumení nerovnováh. Problém rychle
rostoucí poptávky v ekonomice, který nebyl
doprovázen odpovídajícím růstem
domácí nabídky a byl vyrovnáván
rostoucími dovozy, byl patrný již od roku 1994
a výrazněji akceleroval v roce 1996. V roce 1997
však došlo v tomto vývoji ke zlomu.
V prvním čtvrtletí ještě pokračovaly
tendence z předcházejících let. Předstih
domácí poptávky před nabídkou
vedl k prohlubování deficitu běžného
účtu platební bilance, který za první
čtvrtletí dosáhl 8,6 % HDP. Přesto
na počátku roku docházelo k apreciaci kurzu
koruny v rámci stávajícího fluktuačního
pásma vlivem přílivu krátkodobého
kapitálu, zejména v důsledku emisí
korunových euroobligací. Posilování
kurzu koruny vrcholilo v únoru (+ 5,5 % od centrální
parity).
Květnová publikace statistických údajů
o vývoji ekonomiky, prohlubování deficitu
obchodní bilance a pokles vývozu vedly ke změně
hodnocení české ekonomiky a adekvátnosti
úrovně kurzu koruny zahraničními investory.
To se odrazilo v postupné kurzové korekci v rámci
stávajícího fluktuačního pásma.
Negativní měnová očekávání
ovlivnila i rozhodování domácích subjektů,
což se promítlo jak v rychlém růstu
zůstatků na devizových účtech
(zejména v dubnu a květnu), tak ve zvýšené
poptávce po dováženém zboží.
Dubnová vládní opatření 1/,
zahrnující zejména snížení
výdajů státního rozpočtu, byla
shledána investory jako nedostatečná. Jejich
jednání bylo navíc v té době
ovlivněno měnovou krizí v jihovýchodní
a východní Asii. V polovině května
krize důvěry zahraničních investorů,
tuzemských bank, podniků a obyvatelstva v udržitelnost
kurzu koruny v rámci stávajícího fluktuačního
pásma vyvrcholila. Koruna se dostala pod tlak investorů
a docházelo k silnému prodeji korunových
aktiv a nákupu devizových. V podmínkách
liberalizované ekonomiky a značného vlivu
mezinárodních trhů na úroveň
kurzu koruny bylo nutné působit proti vyššímu
znehodnocení měny, neodpovídajícímu
vývoji základních makroekonomických
veličin. Proto ČNB přistoupila k přímým
intervencím na devizovém trhu a přijetí
dalších měnových opatření,
znamenajících omezení rozsahu refinancování
obchodních bank a omezení přístupu
zahraničních subjektů na domácí
peněžní trh.
Po odeznění prvních útoků na
korunu ČNB po dohodě s vládou zrušila
s platností od 27. května stávající
fluktuační pásmo, vazbu koruny na dvousložkový
měnový koš (USD/DEM a zavedla plovoucí
kurz koruny (floating) s orientací na DEM. Došlo k
poklesu kurzu koruny a po určitých výkyvech
oběma směry se kurz ve třetím čtvrtletí
ustálil na hladině zhruba o 10 % nižší
proti původní centrální paritě.
Zklidňování situace na devizovém a
peněžním trhu umožnilo postupné
snižování úrokových sazeb a uvolňování
mimořádných měnových opatření.
Restriktivní charakter měnové politiky zůstal
zachován. Reálné úrokové sazby
se pohybovaly zhruba na stejné úrovni jako před
květnovými událostmi.
1/ Korekce hospodářské politiky a další
transformační opatření přijatá
vládou ČR 16. 4. 1997.
Restriktivní měnová politika se promítla
do výrazného snížení růstu
korunových úvěrů podnikovému
sektoru, jejichž výše prakticky od května
stagnovala, resp. mírně klesala. Přísnost
měnové politiky dokumentoval i růst peněžní
zásoby, který se pohyboval v průběhu
druhého pololetí kolem 8,5 % meziročně.
Vláda podpořila stabilizaci vývoje přijetím
červnových vládních opatření
2/. Jeho obsahem bylo další snížení
vládních výdajů (celkově na
42 mld. Kč včetně dubnového snížení),
omezení růstu mezd v rozpočtových
organizacích, zahájení prací na zdokonalení
legislativy, zlepšení dohledu nad kapitálovým
trhem spod.
Změna hospodářských politik (zpřísnění
rozpočtové, důchodové a měnové
politiky při současném oslabení kurzu
koruny) společně s oživením poptávky
v západní Evropě vedly k zahájení
procesu postupného obnovování makrokonomické
rovnováhy. Nejvýznamnějšími výsledky
byly postupný pokles podílu deficitu běžného
účtu platební bilance na HDP (na 6,1 %),
postupné sbližování poměru hrubé
tvorby kapitálu na HDP k poměru hrubých domácích
úspor na HDP a zlepšení relace tempa růstu
průměrných reálných mezd a
produktivity práce. Snížení mezery mezi
tvorbou a užitím hrubého domácího
produktu bylo důsledkem poklesu domácí poptávky
ve všech jejích základních segmentech
a relativně rychlého růstu vnější
poptávky s odpovídající reakcí
domácích výrobců.
K posílení růstu vývozu došlo
prakticky ve všech komoditních skupinách. Jeho
relativně vysoká dynamika (reálně
o 14,3 % proti 2,5 % v roce 1996) byla důsledkem souběhu
několika faktorů: růstu poptávky v
západní Evropě, náběhu výroby
dříve realizovaných investic především
podniků se zahraniční majetkovou účastí,
oslabení kurzu koruny (především u komodit
s nižším stupněm zpracování),
poklesu domácí poptávky a částečně
obnovené poptávky po investicích v zemích
bývalého východního bloku. Souběžný
rychlý růst vývozů a zpomalení
růstu dovozů (reálně o 2,9 bodu proti
roku 1996 jako důsledek opatření tlumících
domácí poptávku a depreciace kurzu koruny)
přispěly k tomu, že po dlouhodobějším
růstu vnější nerovnováhy došlo
k absolutnímu poklesu deficitu obchodní bilance
i běžného účtu platební
bilance.
Rostoucí vývozní aktivita domácích
výrobců byla hlavním faktorem růstu
hrubého domácího produktu; nejrychleji rostla
průmyslová výroba v exportně orientovaných
odvětvích. Celkově ale tempo ekonomického
růstu v roce 1997 zvolnilo na 1 % (proti 3,9 % v roce 1996)
v důsledku problémů spojených s neukončeným
procesem restrukturalizace výrobní sféry
(včetně vlastnických vztahů a s tím
souvisejícím problémem efektivního
výkonu vlastnických práv), červencovými
povodněmi a částečně i poklesem
domácí poptávky.
2/ Prinicipy stabilizačního rozpočtového
programu vlády ČR (červen 1997).
Rozdílně probíhající proces
restrukturalizace v jednotlivých odvětvích
a ekonomické podmínky roku 1997 ovlivňující
výkon výrobní sféry vedly k pokračující
odvětvové diferenciaci vývoje tvorby hrubého
domácího produktu. Restrukturalizace ekonomiky a
tlak na snižování nákladů se
odrazily i v poklesu zaměstnanosti a v celkovém
růstu míry nezaměstnanosti, která
dosáhla v prosinci 1997 hodnoty 5,2 % proti 3,5 % ke konci
roku 1996.
Vliv poklesu domácí poptávky na vývoj
inflace byl převážen provedenými úpravami
regulovaných cen a depreciací kurzu koruny. Rychlejší
růst inflace proti předchozímu roku (na 8,5
%) byl v rozhodující míře ovlivněn
úpravami regulovaných cen, vedle toho k jejímu
růstu přispělo i oslabení kurzu koruny.
Meziroční index spotřebitelských cen
dosáhl koncem roku 10 %. Vyšší inflační
tlaky se projevily i ve vyšším růstu cen
průmyslových výrobců (o 1,3 bodu na
5,7 %).
V měnové oblasti došlo zavedením plovoucího
kurzu koruny ke ztrátě nominální kotvy
ve formě fixního kurzu koruny a tím i jejího
pozitivního vlivu na hlavní cíl měnové
politiky ČNB - snižování inflace. Tato
skutečnost vyvolala potřebu změny strategie
měnové politiky, a proto byla přijata od
roku 1998 strategie přímého cílení
na inflaci. Potřebu této změny naznačil
i vývoj ve čtvrtém čtvrtletí,
který byl ovlivněn opětovným prohloubením
měnové krize v jihovýchodní Asii a
napětím na domácí politické
scéně; tyto události se projevily v tlaku
na kurz koruny a vyvolaly opět nejistotu ohledně
budoucího ekonomického a měnového
vývoje.
Rok 1997 lze v souhrnu charakterizovat jako rok, v němž
postupně docházelo k obratu v dosud narůstající
makroekonomické nerovnováze, projevující
se především růstem vnějšího
deficitu; změna hospodářské politiky
k tomu vytvořila výchozí předpoklady.
Rozsah vnější nerovnováhy se začal
snižovat a došlo rovněž ke sblížení
tempa růstu produktivity práce a průměrné
reálné mzdy. Pokračování tohoto
procesu a obnova dynamiky ekonomického růstu na
stabilním základě bude vyžadovat nadále
opatrnou fiskální a mzdovou politiku, posilování
institucionálního rámce a pokračování
procesu restrukturalizace.
I. VÝVOJ VNĚJŠÍHO EKONOMICKÉHO
PROSTŘEDÍ
Tempo růstu světové ekonomiky se v roce
1997 zvýšilo. Akcelerace růstu v OECD, ovlivněná
zejména přírůstky HDP v USA a EU,
byla doprovázena jak klesající inflací
a snižováním rozpočtových deficitů,
tak i přetrvávající nezaměstnaností
ve většině klíčových zemí
EU (vyjma Velké Británie). Hospodářský
rozvoj nově se formujících tržních
ekonomik byl ovlivněn asijskou finanční krizí
diferencovaně. Na mírném poklesu dynamiky
růstu zemí střední Evropy se vlivy
asijské krize podílely jen okrajově. Výsledky
zemí CEFTA byly dobré, i když stále
učně diferencované. Tempo růstu mezinárodního
obchodu se zvýšilo a ceny téměř
všech surovinových komodit poklesly. Klíčové
úrokové sazby se v předních ekonomikách
mírně zvyšovaly. Na mezinárodních
kapitálových trzích dále pokračovala
silná dynamika obchodů s cennými papíry.
USD v průběhu roku jednoznačně zpevnil
proti DEM i JPY. Z hlediska vlivu světového hospodářského
vývoje byly v české ekonomice zřejmé
především nepříznivé dopady
asijské krize na kapitálový trh a kurz koruny
a relativně příznivé podmínky
pro mírné oživení exportu.
I. 1. Základní trendy světového
hospodářského vývoje
Dynamika hospodářského růstu v
zemích OECD se zvýšila
Celkové tempo hospodářského růstu ve vyspělých tržních ekonomikách se ve srovnání s předchozím rokem zvýšilo o 0,2 až 0,4 procentních bodů a dosáhlo cca 2,7 %. Úroveň dosažené růstové dynamiky odráží jak kulminaci hospodářské expanze v USA, Velké Británii, Kanadě či
prosazování a posléze upevnění
konjunkturního oživení v západní
Evropě, tak i výrazné ochabnutí tempa
hospodářského růstu v Japonsku.
K upevňování konjunktury v Německu
přispěl růst vývozu obnovování
zásob
V zemích Evropské unie (EU) došlo v
průběhu roku k celkovému zrychlení
hospodářského růstu, jehož tempo
se ve srovnání s rokem 1996 (1,6 %) zvýšilo
předběžně na 2,7 %. Po růstovém
útlumu ze začátku roku, kdy relativně
vyšší přírůstky vykazovaly
pouze Velká Británie, Nizozemí a část
Skandinávie, se hospodářské oživení,
podporované nízkými úrokovými
sazbami a kurzovým vývojem, začalo stále
razantněji prosazovat i v ostatních zemích
EU, např. v Německu, Španělsku, Francii
či posléze i v Itálii. Ve většině
zemí EU bylo zrychlení růstu generováno
exportní výrobou a obnovováním zásob,
což přispělo ke vzestupu výrobních
investic. V řadě zemí (v Irsku, Nizozemí,
Španělsku, Portugalsku, Dánsku, Finsku či
v Itálii) se na akceleraci růstu ve zvýšené
míře podílel také vzestup domácí
spotřebitelské poptávky, posílený
relativně příznivějším
vývojem na trhu pracovních sil či stimulovaný
daňovými úlevami. V Německu byl růst
spotřebitelské poptávky v důsledku
přetrvávající vysoké míry
nezaměstnanosti a restriktivní fiskální
politiky potlačen a teprve v závěru roku
byly zaznamenány projevy jejího oživování.
V USA vzrostl HDP v ročním vyjádření
o 3,8 %, přičemž ve 4. čtvrtletí,
kdy hospodářská expanze zjevně kulminovala,
růstová dynamika dosáhla cca 4,5 %. V pozadí
relativně rychlého a mimořádně
nízkého inflačního růstu, umožněného
nízkými úrokovými sazbami a růstem
produktivity práce, stojí vzestup výrobních
investic a spotřebitelské poptávky, cyklické
doplňování stavu zásob a masivní
růst vývozu.
Pouze Japonsko zaznamenalo výrazný útlum
růstového tempa
Hospodářský vývoj v Japonsku
byl poznamenán dramatickým poklesem růstového
tempa na předběžně 0,9 % (oproti 3,6
% v roce 1996). Decelerace růstu, jejíž parametry
výrazně přesáhly původní
očekávání, souvisí s absolutním
propadem domácí poptávky, vyvolaným
zvýšením spotřební daně
a prohloubeném důsledky krize finančního
sektoru. Jediným růstovým faktorem byl čistý
vývoz, jehož příspěvek k růstu
HDP dosáhl asi 1,3 %. Přebytek obchodní bilance
se přitom odhaduje na 2,8 % HDP.
Míra inflace dále výrazně klesala
Navzdory akceleraci hospodářského růstu
se tempa růstu výrazně spotřebitelských
cen ve vyspělých tržních ekonomikách
dále snížila; průměrná
míra inflace v rámci uvedené skupiny zemí
poklesla z 2,2 v roce 1996 na 2 % v roce 1997. Vzestup inflačních
tlaků byl účinně tlumen silnou Globální
konkurencí, převažujícím mírným
mzdovým nárůstem, zvyšováním
produktivity práce, celkově nízkými
až klesajícími cenami ropy a ostatních
surovinových komodit a v řadě zemí
rovněž vysokými rezervami ve využití
výrobních kapacit.
V USA se roční míra inflace snížila
(zejména vlivem zpomalení růstu cen potravin
a poklesu cen energie) na 1,7 % (oproti 3,3 % v roce 1996), z
toho jádrová inflace na 2,2 % (oproti 2,6 % v roce
1996). K růstu cenové hladiny došlo pouze v
Japonsku, a to z 0,6 % v roce 1996 na 1,8 % v roce 1997. K významnému
poklesu míru inflace došlo v zemích EU, a to
z 2,5 % v roce 1996 na 1,8 % v roce 1997. Pozoruhodné výsledku
při snižování růstu spotřebitelských
cen byly zaznamenány v zemích s tradičně
vysokou inflací, jako v Itálii, Španělsku
a Portugalsku, kde dosažená míra inflace, která
nepřesáhla 2 %, představuje nejnižší
úroveň za posledních třicet let. I
Německu spotřební ceny vzrostly o 1,8 %,
v Itálii o 1,5 %, ve Španělsku o 2 a ve Francii
dokonce pouze 1,1 % (čtyřicetileté minimum).
Restriktivní fiskální politika umožnila
další snížení rozpočtových
deficitů
Země OECD pokračovaly v úsilí
o ozdravení veřejných rozpočtů.
Agregátní rozpočtový deficit zemí
OECD se v roce 1997 snížil na 1,5 %, což představuje
polovinu ve srovnání s rokem 1996 (3 % HDP). Významná
redukce rozpočtových schodků byla umožněna
restriktivní rozpočtovou politikou zejména
v Japonsku a většině zemí EU. Zatímco
v Japonsku byla restriktivní rozpočtová opatření
realizována v rámci střednědobého
konsolidačního programu na období do roku
2003, v západní Evropě byla zejména
určována nutností splnění maastrichtského
rozpočtového konvergenčního kritéria
pro rok 1997, tj. nepřekročení tříprocentního
podílu na HDP. Dle předběžných
údajů se všem jedenácti zemím,
které aspirují na vstup do EMU v prvním řádném
termínu, podařilo rozpočtový deficit
udržet, resp. snížit na (resp. pod) 3 % HDP (včetně
Itálie s předpokládaným deficitem
ve výši 2,9 % HDP). Spekulace kolem termínu
zahájení EMU a počtu účastníků
v posledních měsících roku 1997 díky
zjevnému pokroku při plnění konvergenčních
kritérií postupně odeznívaly.
Míra nezaměstnanosti v OECD mírně
vzrostla, a to i přes její pokles v USA
Situace na trhu práce OECD se vyvíjela diferencovaně.
Na historicky nízkou úroveň poklesla nezaměstnanost
v USA (4,7 % ve 4. Q. 1997, celoročně na 4,9 %)
a v rámci EU pokračovalo snižování
míry nezaměstnanosti ve Velké Británii,
Nizozemí či Portugalsku. Avšak vzhledem ke
vzestupu nezaměstnanosti v Německu (11,9 % ve 4.
Q. 1997 a celoročně 11,4 %), Francii či v
Itálii, se průměrná míra nezaměstnanosti
v EU v minulém roce opět zvýšila (na
11,8 %). Příčinou byly přetrvávající
strukturální problémy v uvedených
velkých ekonomikách, jehož podstatou je pracovněprávní
a daňový systém, který prodražuje
vytváření nových pracovních
příležitostí a zvýhodňuje
substituci pracovních sil kapitálem.
Hospodářský rozvoj nově se formujících
tržních ekonomik byl ovlivněn asijskou finanční
krizí diferencovaně
V roce 1997 došlo ke zpomalení růstu v nově
se formujících tržních ekonomikách
na 5,8 % (v předešlém roce 6,1 %). Na mírném
poklesu dynamiky transformujících se zemí
střední Evropy (z 4,5 % na 3,9 %) se vlivy asijské
krize podílely jen okrajově. Z latinskoamerických
ekonomik byla zasažena především Brazílie,
region jako celek však vykázal růst,1 % oproti
3,5 % v roce 1996. I když byly finanční krizí
nejvíce postiženy nejaponské asijské
ekonomiky, tato skupina zemí jako celek si přesto
udržela nejvyšší dynamiku na světě
(6,6 % oproti 7,6 % v roce 1996). V regionu se podařilo
snížit inflaci na 3,2 %, mírně poklesl
deficit běžného účtu, rozpočtové
deficity těchto zemí byly nepatrné. Krize
zasáhla přetížené finanční
systémy ekonomik některých asijských
"tygrů".
Deficit běžného účtu regionu
se zvýšil 0,5 mld. USD v roce 1992 na 26 mld. USD
v roce 1996
V Thajsku, Malajsii, Indonésii, na Filipínách
a v Koreji se začaly asijského prohlubovat deficity
běžného účtu. Dlouhodobě
ekonomicky úspěšné země, poskytující
vysoké výnosy, přilákaly silný
příliv zahraničního kapitálu,
který často spekulativně směřoval
do oblastí s vysokými zisky, spojenými však
se značnými riziky (např. nemovitosti). Rostlo
krátkodobé zadlužení zemí ve
vztahu k jejich devizovým rezervám.
Postupně se začaly prohlubovat nerovnováhy
v ekonomice
Většina měn regionu byla zavěšena
na USD, který v předcházejících
letech posiloval. Od roku 1996 se postupně snižovala
konkurenceschopnost exportérů. V mnoha zemích
byl vyvíjen tlak na banky, aby poskytovaly úvěry
podnikatelům, napojeným na oficiální
politická místa. Došlo k poškození
finančních systémů regionu a byla
podkopána měnová politika navzdory tomu,
že země se snažily redukovat domácí
poptávku prostřednictvím fiskální
politiky. Zvýšení úrokových sazeb
vedlo k tomu, že podniky si začaly půjčovat
levné USD a tím zvyšovaly vnější
zadlužení. Růst byl zpomalen, došlo ke
zvýšení inflace. Důvěra zahraničních
investorů byla postupně oslabována, takže
v roce 1997 byl zaznamenán výrazný pokles
čistých kapitálových toků do
Asie (výjimkami byly Čína a Indie). Poskytnutí
rozsáhlých úvěrů od Mezinárodního
měnového fondu (MMF) a Světové banky
(SB)/Korea např. 57 mld. USD/ bylo podmíněno
přijetím a plněním stabilizačních
programů. Většina postižených zemí
zahájila přípravu procesů strukturálních
reforem a rozsáhlé privatizace.
Finanční a měnové krize v asijském
regionu Čínu bezprostředně neovlivnily
Ekonomika Číny byla i v roce 1997 silná (meziroční
nárůst HDP činil 8,8 %), podařilo
se snížit meziroční inflaci na 1 % (12/97).
Obchodní přebytek dosáhl 35 mld. USD, realizované
zahraniční investice se mírně zvýšily
na 44 mld. USD, devizové rezervy se pohybovaly kolem 130
mld. USD. V průběhu říjnových
otřesů na finančních trzích
se uchoval kurzový režim hongkongského dolaru
(dostatek zahraničních rezerv umožnil ochranu
měny). Nepodařilo se zlepšit úvěrové
portfolio bank (25 % půjček zůstalo problémových),
restrukturalizace 370 tis. státních podniků
se zpozdila. Konečné rozhodnutí o vstupu
Číny do Světové obchodní organizace
(WTO) bylo odloženo.
Rok 1997 byl pro ekonomiky zemí LA nejúspěšnějším
rokem od dluhové krize v roce 1982
Hlavním faktorem reálného růstu HDP
v regionu Latinské Ameriky (5,1 %) bylo zvyšování
domácí poptávky a růst exportu (8,8
%). Nejvyšší růst HDP byl zaznamenán
v Argentině (8,1 %), Mexiku a Peru, nejnižší
v Kolumbii (2,7 %). Nastoupené fiskální restrikce
v některých zemích umožnily další
pokles roční inflace na 8,5 % (nejnižší
úroveň v regionu od 50. let). Hospodářská
expanze byla provázena zvýšením deficitu
běžného účtu na téměř
58 mld. USD, přičemž nejvyšší
podíl na zhoršení měla Brazílie.
Poprvé od počátku transformace reformní
země SVE vykázaly růst reálného
HDP (1,4 %) a snížily roční inflaci
na 25,1 %
Výsledky zemí CEFTA byly dobré, i když
stále značně diferencované
Ve skupině zemí CEFTA 1/ pokračovaly pozitivní
růstové tendence. Nejvyšší růst
HDP vykázalo Polsko (6,9 %), Slovensko (6,1 %), ale i Maďarsko
(3,5 %), kde se již začaly plně projevovat
pozitivní vlivy realizace úsporného programu
z roku 1995. Ve srovnání s ostatními zeměmi
CEFTA Maďarsko postoupilo nejdále s privatizací
velkých státních podniků a s restrukturalizací
- včetně cenové liberalizace a zásadní
reformy penzijního systému. Až na Rumunsko
se v zemích CEFTA podařilo dále redukovat
inflaci, ve srovnání se zeměmi EU byla však
stále vysoká (např. v Maďarsku 18,4
%). Země úspěšně snižovaly
vnější ekonomické nerovnováhy,
některé z nich - zejména Maďarsko a
Polsko - vyrovnávaly jejich část pomocí
přímých zahraničních investic.
Pozitivně se zde projevil nárůst dovozu v
zemích EU, jehož tempo se v roce 1997 zvýšilo
na více než 8 %, když v roce 1996 dosáhlo
jenom cca 2,5 % (v SRN přírůstek dovozu dosáhl
asi 7 %, v Rakousku 7,5 %, ve Francii 6,7 %, ve Velké Británii
více než 8 % a v Itálii dokonce přes
13 %). Až na výjimky se nepodařilo redukovat
rozpočtové deficity. EU rozhodla zahájit
jednání o vstupu se 4 zeměmi CEFTA (ČR,
Maďarsko, Polsko a Slovinsko).
1/ Patří sem ČR, Maďarsko, Polsko, Slovensko,
Slovinsko a od 1. 7. 1997 i Rumunsko.
Silnou hospodářskou dynamiku a nejnižší
inflaci mezi zeměmi CEFTA dosáhlo Slovensko
Hlavním činitelem růstu HDP na Slovensku
(6,1 %) byla akcelerace domácí poptávky,
prohlubující obchodní deficit. V polovině
roku se vláda navrátila k některým
protiimportním opatřením (7% dovozní
přirážka, certifikáty aj.), takže
obchodní deficit země se mírně snížil
na 7,7 % HDP. Celoroční schodek běžného
účtu dosáhl asi 10 % HDP. Relativně
nízká meziroční inflace (6,4 % v 12/97)
byla umožněna restriktivní měnovou politikou
centrální banky a zpomalenými cenovými
deregulacemi.
Největším problémem ekonomiky bylo
deficitní rozpočtové hospodaření
Rozpočtový deficit dosáhl cca 7 % HDP. Stejně
jako deficit běžného účtu byl
i rozpočtový deficit financován z nových
výpůjček, nikoli z přílivu
zahraničních investic, jejichž malý
rozsah byl způsoben netransparentní privatizací
a nedostatečnou legislativou.
Vzestup ruské ekonomiky byl zřejmý, i
když pomalý
Poprvé od počátku reforem byl v Rusku
zaznamenán růst HDP (0,4 %), podařilo se
snížit meziroční inflaci na 11 % (12/97).
Rusko bylo přijato člena Pařížského
klubu, byla dosažena dohoda s Londýnským klubem
o restrukturalizaci asi 33 mld. USD starého dluhu, proběhla
předběžná jednání o podmínkách
přijetí do OECD. Země si udržela obchodní
přebytek (koncem listopadu 18,3 mld. USD) i přebytek
běžného účtu. Nepodařilo
se posílit právní systém, uskutečnit
daňovou a rozpočtovou reformu a výrazně
postoupit při restrukturalizaci, což se projevilo
mimo jiné i v nedostatečném přílivu
přímých zahraničních investic.
Rozpočtový deficit se přiblížil
7 % HDP (záměr 5 %). Z uvedených důvodů
MMF několikrát odložil čtvrtletní
tranše z dříve poskytnutého úvěru.
S ohledem na trvající výši státního
dluhu (více než 40 % HDP) byl snížen Rusku
úvěrový rating. Zahraniční
investoři stáhli koncem roku z kapitálového
trhu Ruska 4 mld. USD. Bariéry volného pohybu výrobních
faktorů (především pracovních
sil) přispěly k prohloubení regionálních
disproporcí.
I. 2. Mezinárodní obchod a ceny na mezinárodních
trzích
Tempo růstu mezinárodního obchodu se zvýšilo
V důsledku trvající hospodářské
expanze v anglosaských zemích a Jižní
mezinárodního Americe a zotavení růstu
v západní Evropě se tempo růstu obchodu
v roce 1997 zvýšilo o třetinu. V rámci
rozvinutých tržních ekonomik nejrychleji rostl
vývoz USA (13 %), Japonska (12 %), z evropských
zemí pak Německa, Španělska či
Francie. Změny v úrovni vývozních
a dovozních temp v nejdůležitějších
světových hospodářských regionech
se promítly do odlišného vývoje bilancí
jejich běžného účtu.
Vzhledem k výraznému zhodnocení USD a silné
domácí poptávce bylo zvýšení
deficitu běžného účtu USA relativně
nízké a udrželo se asi na 2 HDP. Více
než poloviční zvýšení tempa
amerického dovozu bylo totiž z velké části
vykompenzováno růstem vývozu, jehož
konkurenční schopnost byla podporovaná příznivou
korelací mezi růstem mezd a růstem produktivity
práce. Kanada a Latinská Amerika, kam směřovala
většina amerického vývozu, zaznamenaly
výrazný nárůst či prohloubení
deficitu běžného účtu. K nárůstu
přebytkové bilance běžného účtu
(či významnému poklesu jejího deficitu)
došlo jak v těch zemích OECD, kde úloha
exportu jako faktoru ekonomického růstu byla buď
stěžejní (zejména v Německu,
Francii či zejména Japonsku), tak v Číně
a v nově se formujících tržních
asijských ekonomikách. Důsledky omezování
dovozních temp, vynuceného finanční
krizí v některých asijských zemích
(zejména v Thajsku, Indonésii, Jižní
Koreji a Filipínách), se do konce roku vážněji
nepromítly do snížení celkových
vývozních objemů zemí OECD.
Ceny surovinových komodit se vlivem převažující
nabídky nad poptávkou vesměs snížily
Ceny téměř všech komodit na světových
trzích celoročně poklesly. I přes
značnou volatilitu, danou zejména reakcí
na vývoj politické situace v Iráku, se v
průběhu roku 1997 u ceny ropy prosadila výrazná
klesající tendence, ovlivněná převážně
dostatečnou tržní nabídkou. K rychlému
propadu došlo, ke konci roku, kdy cena ropy Brent poklesla
pod 17 USD za barel (ve srovnání s více než
22 USD za barel na začátku roku). Tento pokles byl
vyvolán listopadovým rozhodnutím zemí
OPEC o desetiprocentním zvýšení svých
produkčních kvót a důsledky teplejší
zimy na severní polokouli. Cena zlata se vlivem převahy
nabídky nad poptávkou (prohloubenou prodejem zlata
některými centrálními bankami) dostala
ke konci roku na nejnižší úroveň
za posledních 18 let.
I. 3. Kapitálové přesuny, úroky,
mezinárodní kapitálové trhy, kurzy
Prostředky od MMF a SB byly směrovány
do zemí s nově se formující tržní
ekonomikou a do zemí s výraznými hospodářskými
a měnovými problémy
Hlavními příjemci účelově
definovaných půjček od MMF a SB byly především
Korea a další země Asie. Jižní
Korea obdržela od MMF a 13 vyspělých zemí
příslib půjčky ve výši
57 mld. USD. Indonésie získala od MMF na pomoc ekonomické
reformě a k překonání měnové
krize od MMF a dalších institucí příslib
43 mld. USD. Toky úvěrů od soukromých
institucí v celosvětovém měřítku
mírně rostly, do transformujících
se ekonomik však podle dosavadních odhadů spíše
klesaly (nikoliv ale v případě syndikovaných
půjček).
V mezinárodním financování dominovaly
obchody s cennými papíry a přímé
investice
Trend mezinárodního financování formou
obchodů s obligacemi a akciemi byl nadále celosvětově
masivní, ve většině regionů s
transformujícími se ekonomikami se však zvolňoval.
Pokračovala silná dynamika mezinárodního
přímého investování v případě
tradičních velkých poskytovatelů (USA,
Japonsko, přední evropské ekonomiky) a příjemců
(USA, Čína, přední evropské
ekonomiky), trval poměrně silný příliv
přímých investic do Asie, Latinské
Ameriky a v úhrnu se zvyšoval do východní
Evropy.
Klíčové úrokové sazby se
v předních světových ekonomikách
mírně zvyšovaly; snižovaly se pouze v
několika zemích EU
Klíčové úrokové sazby v průběhu
roku vzhledem k růstovému trendu v předních
ekonomikách stagnovaly nebo se zvyšovaly (v USA, Kanadě,
nejvyspělejších západoevropských
ekonomikách), resp. klesaly jen ve specifických
případech v zemích EU (Španělsko,
Portugalsko). Centrální banka SRN zvýšila
9. 10. 1997 repo sazbu z 3 % na 3,3 %. Tento pohyb následovaly
další země EU ve zhruba stejném rozsahu.
Ceny akcií na světových trzích(s
výjimkou trhu tokijského) převážně
rostly
Oživení obchodů a růst indexů
světových trhů s akciemi byly (s výjimkou
Japonska) v prvním pololetí jednoznačné
a ve třetím čtvrtletí byly jen částečně
poznamenány větší volatilitou. Ve čtvrtém
čtvrtletí trhy reagovaly krátkodobě
na otřesy asijských burz. Celková prosperita
světových akciových trhů je spojována
především s vývojem ekonomiky USA a
Velké Británie. Objem obchodů s akciemi se
zvýšil podle předběžných
odhadů meziročně o 25 %. Index Dow Jones
vzrostl celoročně o 23 %, index DAX o 47 % a index
FTSE 100 o 25 %.
Celoročně zaznamenal index veškerých
středoevropských burz (CESI) mírný
pokles (akcie budapešťské burzy nicméně
zaznamenaly růst o 47 % a akcie varšavské a
bratislavské burzy alespoň mírný růst).
Ze zemí střední a východní
Evropy nejlepší výsledky vykazoval nadále
maďarský trh cenných papírů.
USD vůči DEM i JPY převážně
zpevňoval, mezi evropskými měnami mimořádně
posilovala GBP vůči DEM
Kurz USD k DEM i JPY se v průběhu roku vyznačoval
převážně posilováním USD.
Celoroční zhodnocení USD proti DEM dosáhlo
17 proti JPY 13 %. Mezi evropskými měnami vůči
DEM posilovala GBP, která na konci roku kotovala na úrovni
2,9 DEM/GBP.
I. 4. Vztahy ČR k mezinárodním ekonomickým
a měnovým institucím
Příprava přechodu společnou měnu
Evropská rada na svém zasedání v Lucemburku
(12. - 13. 12. 1997) na potvrdila, že jako dosud bude o hlavních
finančních a hospodářských
otázkách v dalším období rozhodovat
Rada ECOFIN, složená z ministrů hospodářství
a financí zemí EU. Dospěla též
ke kompromisnímu řešení umožnit
účast v nově zřízené
Radě euro i pro země, které se v první
vlně nestanou součástí oblasti společné
měny.
Evropská komise vyhlásila, že dne 3. května
1998 Evropská rada rozhodne, které země EU
přejdou k 1. 1. 1999 do oblasti společné
měny a následně bude jmenovat prezidenta
a další členy bankovní rady ECB. Tentýž
den Rada ECOFIN neodvolatelně a s konečnou platností
vyhlásí bilaterální směnné
kurzy měn zemí oblasti společné měny
od roku 1999. Tyto pevné kurzy by měly platit do
počátku roku 2002, kdy národní měny
budou definitivně nahrazeny eurem.
Evropská unie a ČR
EU na svém summitu v Lucemburku oficiálně
nabídla 11 kandidátským zemím jednání
o vstup. Předvstupní rozhovory budou zahájeny
s vybranou skupinou šesti zemí včetně
České republiky v dubnu 1998. Jako součást
předvstupního procesu ke členství
ČR v EU byla zpracována první pracovní
verze střednědobé hospodářské
strategie vlády ČR a předběžně
projednána se zástupci Evropské komise dne
29. 1. 1998.
Koncem října 1997 obdržela ČR od EU
návrh zásad Přístupového partnerství
a Národního programu pro přijetí legislativy
EU. Cílem je zpracovat jasně definovaný program
pro přípravu na členství a s pomocí
EU jej realizovat. Dokument "Program partnerství mezi
ČR a EU v procesu přibližování
ČR k EU" má být podepsán v polovině
března 1998.
Mezinárodní měnový fond
Činnost MMF byla zaměřena na dořešení
otázek, které by umožnily efektivně
řešit vznikající ekonomické nerovnováhy
v jednotlivých částech světa. V této
souvislosti se pokročilo v dohodě o posílení
finanční pozice Fondu, pokrok byl zaznamenán
i v oblasti rozšíření mandátu
o liberalizaci kapitálového účtu a
zefektivnění monitorovací úlohy této
instituce.
S ohledem na ekonomický a politický vývoj
se uskutečnily v Praze tři mise MMF, které
zdůraznily nutnost snížení rozpočtových
výdajů, omezení růstu platů,
urychlení strukturálních reforem, zprůhlednění
kapitálového trhu a dokončeni privatizace.
Dne 30. 6. byla realizována IV. splátka příspěvku
ČR ve výši 1 000 000 SDR do facility ESAF (pro
financování nejchudších zemí).
Realizovaná technická pomoc ze strany MMF byla zaměřena
na pomoc při přípravě novelizace zákona
o bankách a na otázky realizace měnové
politiky v podmínkách nového kurzového
režimu. K 30. 6. valorizovala ČR svůj korunový
vklad v Mezinárodní bance pro obnovu a rozvoj (IBRD)
prostřednictvím vydání směnky
na 65 785 609 Kč splatné na požádání.
V rámci doplnění zdrojů IDA uhradila
ČR v dubnu 1997 příspěvek do Interim
Trust Fund určeného k financování
projektů v nejchudších zemích v částce
1,5 mil. SDR a ke konci listopadu poslední splátku
k fondu na ochranu životního prostředí
(Global Environmental Facility) v částce 1 mil.
SDR.
Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj
Na dubnovém zasedání Výboru OECD pro
finanční trhy byl projednán materiál
ČNB "Konsolidace bankovního sektoru ČR"
obsahující strukturální analýzu
problémů českého bankovnictví
a jejich řešení. Dne 18. 12. 1997 se uskutečnilo
přezkoušení České republiky v
OECD. Jednání se soustředilo na otázky
týkající se vývoje a regulace přímých
zahraničních investic, postupu privatizace a programu
dalšího uvolňování položek
kapitálového účtu platební
bilance. Přezkoušení bude pokračovat
v červnu 1998. Po celý rok 1997 pokračovala
na půdě OECD intenzívní jednání
příslušných expertních a návrhových
skupin zabývajících se přípravou
Multilaterální dohody o ochraně investic
(MAI).
Evropská banka pro obnovu a rozvoj
V rámci strategie EBRD pro ČR se počítá
s pokračováním angažovanosti banky v
soukromém sektoru se zaměřením na
bankovní sektor.
Došlo ke změně ratingu
V roce 1997 provedly pravidelnou revizi ratingového ohodnocení
ČNB americké ratingové agentury Standard
& Poor's (v lednu - rating nezměněn) a Moody's
(v dubnu - rovněž beze změny). Londýnská
agentura IBCA po své červencové návštěvě
Prahy svůj rating v listopadu snížila (z A-
na BBB+). Jako poslední navštívila ČR
v listopadu 1997 japonská ratingové agentura JBRD
- výsledkem mise bylo stanovení ratingu na úrovni
A- (negativní výhled), když předešlý
rating byl A.
Technická pomoc poskytovaná centrálním
bankám zemí SVE
ČNB pokračovala v poskytování technické
pomoci centrálním bankám zemí SVE
formou seminářů k problematice bankovního
dohledu, klasifikace úvěrů a řízení
směnného kurzu a intervencí (pro všechny
země) a odborných stáží (Lotyšsko).
II. VÝVOJ EKONOMIKY ČR
Dynamika růstu domácí poptávky
v průběhu prvních tří čtvrtletí
roka 1997 postupně oslabovala, ve . čtvrtletí
se míra poklesu opět snížila. Celkově
se domácí poptávka dostala v absolutních
hodnotách mírně pod úroveň
roku 1996. K poklesu domácí poptávky přispěl
nejvíce pokles hrubé tvorby fixního kapitálu,
ve druhé polovině roku i spotřeba vlády;
spotřeba domácností celoročně
naopak vzrostla, i když ve druhém pololetí
již rovněž zaznamenala mírný absolutní
pokles. Naopak vnější poptávka výra.
ně vyrostla. Ekonomický růst v roce 1997
dále zvolnil (míra růstu HDP dosáhla
1 %) vlivem přetrvávajících problémů,
plynoucích nedokončené restrukturalizace
výrobního sektoru včetně vlastnických
vztahů, následků červencových
povodní a do určité míry i poklesu
domácí poptávky. Poměrně příznivý
byl pouze růst průmyslové výroby,
stimulovaný od 2. čtvrtletí výrazným
růstem exportu. Ve druhém pololetí došlo
ke zlepšení ve vzájemném vývoji
produktivity práce a reálné průměrné
medy v důsledku poklesu dynamiky nominálních
mezd i určitého vzestupu produktivity práce
(při růstu nezaměstnanosti). Finanční
výsledky podniků se mírně zhoršily.
Trvale rostla míra nezaměstnanosti (5,2 %), 1) situace
na trhu práce se přiostřovala. Růst
cen se proti předchozímu roku mírně
zrychlil především vlivem růstu regulovaných
cen; naopak růst čisté inflace se zpomalil
v důsledku pomalejšího růstu cen potravin.
II. 1. Poptávka
Domácí poptávka meziročně
poklesla
Pro vývoj domácí poptávky v průběhu
roku 1997 byl charakteristický posupný pokles všech
jejích základních složek. Nejvýrazněji
poklesla investiční poptávka (cca 55 % celkového
poklesu) a poptávka vlády, které zaznamenaly
meziroční absolutní pokles; spotřeba
domácností - po růstu v 1. pololetí
- ve druhé polovině roku rovněž absolutně
klesala. Výsledný meziroční pokles
domácí poptávky o 0,4 % (proti růstu
o 8,5 % v roce 1996) byl především důsledkem
restriktivní měnové politiky a výdajové
restrikce státního rozpočtu, sledující
tlumení nerovnováhy mezi domácí nabídkou
a poptávkou (tato nerovnováha byla především
zdrojem rostoucí vnější nerovnováhy
české ekonomiky a do určité míry
i vnitřním inflačním faktorem).
Vliv jednotlivých segmentů domácí
poptávky byl za této situace výrazněji
ovlivňován zpomalující se dynamikou
růstu reálných příjmů
(včetně příjmů z mezd, zejména
v rozpočtové sféře), úrovní
úrokových sazeb snižující dostupnost
korunových úvěrů, nižšími
výdaji vlády zejména na vlastní spotřebu
a investiční aktivity vládního sektoru.
K danému vývoji přispěla i depreciace
kurzu koruny, zpomalující se příliv
zahraničního kapitálu a mírně
se zhoršující hospodářské
výsledky podniků. Vývoj významně
ovlivnila i očekávání domácích
i zahraničních investorů.
1) Míra nezaměstnanosti vykázaná ke
konci roku 1997.
Naopak růst vnější poptávky
výrazně zesílil
Na druhé straně zesílení konjunktury
na zahraničních trzích, oslabení měny
a určité výsledky investičního
boomu z minulých let, které podpořily růst
potenciálního výstupu, se naopak příznivě
promítly do obnovení dynamiky růstu reálného
vývozu zboží a služeb 1/
(růst o 10,2 % ve srovnání s růstem
0 5,4 % v roce 1996), která se tak stala dominantním
stimulem hospodářského růstu v roce
1997. Růst vnější poptávky příznivě
ovlivnil růst agregátní poptávky,
která meziročně vzrostla o 3,3 %.
K výraznějšímu oslabení domácí
poptávky došlo ve 2. pololetí
Pokles domácí poptávky a navazující
oslabování vnější nerovnováhy
v průběhu roku 1997 byl postupně zesilující
proces. Z pohledu intenzity dosažených změn
lze odlišit dvě vývojové etapy v rámci
roku 1997. Zatímco ještě v prvých měsících
roku i přes mírný pokles dynamiky růstu
domácí poptávky vnější
nerovnováha ještě zesílila (vlivem výraznějšího
poklesu tvorby HDP), ve druhém čtvrtletí
již došlo k určitému obratu, a to především
v důsledku meziročního poklesu fixní
kapitálové tvorby; to také přispělo
k celkovému oslabení dynamiky růstu
vnějšího deficitu během prvního
pololetí. Výraznější zlom
poptávkových trendů a návazně
i vnější nerovnováhy nastal ale až
ve druhém pololetí, kdy došlo k absolutnímu
poklesu vnější nerovnováhy jednoznačně
v důsledku poklesu na poptávkové straně;
vedle tří základních komponent domácí
poptávky se na tomto vývoji v roce 1997 významněji
podílel i vývoj zásob z dále blíže
rozvedených důvodů a oživení
vnější poptávky.
Změny makroekonomických ukazatelů proti st.
obd. roku 1996 1/
Ukazatel | 1.pololetí | 2.pololetí |
Přírůstek domácí poptávky (mld. Kč s.c.) | 15,7 | -20,7 |
Přírůstek spotřeby (mld. Kč s.c.) | 14,8 | -7,1 |
Přírůstek tvorby kapitálu (mld. Kč s.c.) | -4,5 | -21,7 |
Přírůstek HDP (mld. Kč s.c.) | 5,2 | 7,2 |
Změna salda vývozu a dovozu (mld. Kč s.c.) */ | 10,5 | -27,9 |
HDP meziroční změna v %, s.c. (rok 1997) | 0,9 | 1,1 |
Domácí poptávka, meziroční změna v %, s.c. (rok 1997) | 2,4 | -2,8 |
Podíl netto vývozu na HDP v % s.c. (rok 1997) | -9,8 | -7,5 |
Kurz Kč/DEM | 17,6 | 18,9 |
1R PRIBOR v % | 13,6 | 15,7 |
1/ Rozumí se v metodice HDP.
Podíl záporného salda vývozu a
dovozu na HDP se podstatně snížil
Závislost domácí poptávky na zahraničních
zdrojích se tak výrazněji snížila:
podíl záporného salda vývozu a dovozu
na HDP, který ve druhém pololetí 1996 dosáhl
maxima 11,7 %, klesl při uvedených trendech ve druhé
polovině roku 1997 na 7,5 % a byl rovněž o
2,3 bodu nižší oproti 1. pololetí.