Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1996 – 1998

Zpracoval:Cyril Svoboda

ministr vnitra

Předkládá: Josef Tošovský

předseda vlády

Vláda

I. souhlasí s dalším postupem v reformě veřejné správy obsaženým v předloženém materiálu s tím, že věcná řešení v něm uvedená budou využita při přípravě konkrétních opatření uvedených v harmonogramu;

II. schvaluje harmonogram opatření nezbytných k realizaci dalšího postupu vlády v reformě veřejné správy uvedený v příloze tohoto usnesení vlády;

III. stanoví, že výkon státní správy na úrovni kraje bude svěřen v souladu s čl. 145 Ústavy České republiky orgánům vyšších územních samosprávných celků;

IV. ukládá

I. členům vlády a vedoucím ostatních ústředních orgánů státní správy, aby předložili ministru vnitra do 30. dubna 1998 návrhy na

a) převedení působností dosud zabezpečovaných ústředním orgánem státní správy na úřady vyšších územních samosprávných celků a na okresní úřady; členové vlády, kteří tak již učinili v lednu t.r., potvrdí neměnnost svých návrhu, popř. navrhnou změny,

b) začlenění dosavadních dekoncentrovaných orgánů státní správy a detašovaných pracovišť ústředních orgánů státní správy do okresních úřadů a do krajských úřadu,

c) dekoncentrované orgány státní správy v nových krajích, které musí být nezbytně zřízeny a které nebudou začleněny do krajských úřadů do konce roku 2000,

2. přednostům okresních úřadů a primátorům měst Brna, Ostravy a Plzně předložit ministru vnitra do 30. dubna 1998 návrhy na převedení působností dosud zabezpečovaných okresními úřady, resp. magistráty, které bude účelnější převést na krajské orgány,

3. ministrům vnitra a financí předložit vládě do 30. června 1999 návrh na zabezpečení finančních prostředků nutných ke zřízení a počátečnímu provozu orgánů vyšších územních samosprávných celků; součástí tohoto materiálu bude i návrh na dekoncentrované orgány státní správy, které bude nezbytné zřídit v nových krajích a které nebudou začleněny do krajských úřadů do konce roku 2000,

4. ministru vnitra vypracovat konečné znění materiálu ve smyslu bodů I a II tohoto usnesení;

V. pověřuje

1. ministra vnitra zajistit, aby do doby, než bude přijata potřebná zákonná úprava, Ministerstvo vnitra plnilo úlohu ústředního orgánu pro reformu veřejné správy a koordinovalo na tomto úseku plnění úkolů ostatními orgány státní správy,

2. předsedu vlády předložit předsedovi Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky materiál podle bodu IV/4 tohoto usnesení;

VI. zrušuje usnesení vlády z 20. srpna 1997 č. 490, k návrhu koncepce reformy veřejné správy.

Provedou:

členové vlády,

vedoucí ostatních ústředních

orgánů státní správy,

přednostové okresních úřadů a

primátoři měst Brna, Ostravy a Plzně

1. Zpracovatel návrhů - Ministerstvo vnitra

1.1. Zákon o volbách do zastupitelstev vyšších územních samosprávných celků

1.2. Návrh přístupu České republiky k Evropské chartě místní samosprávy

1.3. Zákon o obcích (obecní zřízení)

1.4. Zákon o hlavním městě Praze

1.5. Zákon o okresních úřadech

1.6. Zákon o působnosti a orkánech vyšších územních samosprávných celku

1.7. Zákon o správním řízení (správní řád)

Pozn.: Termíny pro zpracování tohoto zákona budou stanoveny v návaznosti na projednání návrhu "Společná východiska budoucí právní úpravy trestního práva, správního trestání, správního řízení a správního soudnictví", který bude předložen vládě.

2. Zpracovatel návrhů - Ministerstvo financí

2.1. Zákon o pravidlech hospodaření s rozpočtovými prostředky a jinými peněžními prostředky České republiky a o rozpočtovém určení výnosů daní

2.2. Zákon o obecních daních

2.3. Zákon o přechodu některých věcí z majetku České republiky do majetku vyšších územních samosprávných celků

2.4. Zákon o pravidlech hospodaření s prostředky územních samospráv

2.5. Zákon o hospodaření s majetkem územních samospráv

3. Zpracovatel návrhu - Ministerstvo spravedlnosti

3.1. Zákon o Nejvyšším správním soudu

4. Zpracovatel návrhu - Ministerstvo práce a sociálních věcí

4.1. Zákon o státní službě

5. Zpracovatel návrhu - Ministerstvo pro místní rozvoj

5.1. Návrh přístupu České republiky k "Evropské rámcové úmluvě o přeshraniční spolupráci mezi územními orgány"

DALŠÍ POSTUP VLÁDY V REFORMĚ VEŘEJNÉ SPRÁVY

1. Úvod do problematiky

1.1. Pojmové vymezení

Reforma veřejné správy v České republice, zahájena po roce 1989, znamená úplnou přestavbu správního systému, v předchozích letech sovětizovaného a zcela odtrženého od systému veřejné správy vyspělého demokratického světa, jmenovitě pak zemí Evropské unie. Správní reforma není pouhou organizační změnou. Je zásahem do struktury veřejné moci a vztahu mezi správou a občanem a z toho důvodu jde prvořadě o problém politický, k jehož řešení je nezbytný koncenzus hlavních politických sil ve státě.

Správní reforma je složitý proces s kroky účelně na sebe navazujícími, vzájemně se doplňujícími a směřujícími ke stanoveným cílům. Proto je výchozím předpokladem správní reformy vypracování a přijetí její zásadní dlouhodobé strategie, v komplexním pohledu zahrnující:

reformu územní samosprávy, jak obecní, tak regionální,

reformu státní správy, jak ústřední, tak územní,

v souvislosti s tím řešení vztahu státní správy a samosprávy,

právní úpravu státní služby a její implementaci s ohledem na zabezpečeni její politické neutrality, integrity a etiky, včetně zvýšení její efektivnosti, racionálnosti a modernizace,

realizaci soudní kontroly veřejné správy v duchu evropských požadavků.

1.2. Stručný přehled dosavadního vývoje správní reformy po roce 1989

V období 1990/91 byl zrušen systém národních výborů všech stupňů, byla vytvořena obecní samospráva a na ni přenesena část výkonu státní správy. Byly zřízeny okresní úřady jako orgány státní správy s všeobecnou působností v okresech, které vykonávají i důležité úkoly ve vztahu k obcím. Tím byla realizována pouze první část původního reformního procesu, jehož cílem bylo zavedení dvou stupňů samosprávy a dvou stupňů státní správy v území.

Zákon č. 367/1990 Sb., o obcích (obecní zřízení) umožnil osamostatňování obcí z tzv. střediskových obcí, do kterých byly násilně slučovány počátkem osmdesátých let. Výsledkem následného, postupného desintegračního procesu je růst počtu obcí z 4 104 v roce 1990 na současných 6 242, tj. o 52%. Převahu tvoří obce velmi malé, s obtížemi schopné plnit i základní úkoly samosprávy; 80% obcí má počet obyvatel do 1 000, 32% však méně než 500 a 28% obcí méně než 200 obyvatel.

V období 1992/96 bylo vypracováno mnoho koncepčních materiálů správní reformy, ale chyběla politická vůle k jejich prosazení. V roce 1997 byl přijat ústavní zákon č. 347/1997 Sb., o vytvoření vyšších územních samosprávných celků s počátkem účinnosti 1. ledna 2000.

Koncepční materiál k reformě veřejné správy, předložený vládě ministryní spravedlnosti a ministrem vnitra v červnu 1997 vláda neprojednala, přijala k němu pouze harmonogram legislativních prací. V listopadu 1997 požádal tehdejší ministr vnitra Ing. Vodička vládu o opětovné projednání původního návrhu koncepce reformy veřejné správy. Vláda tento návrh odmítla. Nerozhodla tedy o věcných řešeních základních otázek týkajících se reformy veřejné správy, od nichž je odvislá příprava legislativních úprav. V důsledku toho ani původně schválený harmonogram nebylo možno realizovat.

Nedůsledným řešením problematiky veřejné správy se zejména státní správa vyvíjela v některých odvětvích dosti živelně. Vzniklo několik desítek druhů dekoncentrovaných orgánů státní správy spolu s detašovanými pracovišti různých ministerstev; na druhé straně je udržován nadměrný centralismus, znehybňující a zdražující celou státní správu. V důsledku dosavadní neexistence vyššího stupně územní samosprávy celá řada činností, které mají charakter samosprávy, ale přesahují rámec obce, musela být dosud zabezpečována orgány státní správy (okresními úřady a ústředními orgány státní správy); nebylo možno ani důsledně uplatňovat regionální politiku.

Výkon státní správy není uspokojivý; dochází ke značné fluktuaci pracovníků, státní správa není přitažlivá pro mladé lidi v důsledku nevyřešeného postavení úředníků, soudní kontrola veřejné správy neodpovídá evropským požadavkům. Dochází ke značně vysoké zadluženosti obcí, problémy vznikají z neujasněného postavení městských částí v územně členěných městech. Málo účinná je dosavadní metodická pomoc vyšších článků ve vztahu k nižším.

Vzniká tedy potřeba urychleně přijmout dokument o dalším postupu reformy veřejné správy v České republice, který bude současně odpovědí vlády na kritické výhrady v posudku Evropské komise týkající se neexistence strategie reformy veřejné správy v České republice.

1.3. Cíle další etapy reformy

Vláda se ve svém programovém prohlášení přihlásila mimo jiné "k myšlence reformovat veřejnou správu". Základním krokem k realizaci tohoto závazku je předkládaný návrh dalšího postupu v reformě veřejné správy. Zahrnuje úkoly nezbytné k dobudování územní samosprávy, územní státní správy, k zefektivnění státní správy, její stabilizaci, a to do konce tohoto tisíciletí.

Cílovým řešením je demokraticky fungující stát, kde je jeho role podle principu subsidiarity umístěna vždy do té úrovně, ze které lze problém nejlépe řešit, a svěřená tomu orgánu, který je věci nejblíže ve smyslu kompetentnosti. K dalšímu postupu je třeba zodpovědět, zda má existovat "čistý" výkon státní správy na území celé republiky, nebo se má v co nejširší míře uplatnit model přenesené státní správy na orgány územní samosprávy (tzv. veřejná správa).

Mezi argumenty hovořící pro "čistou" státní správu patří udržení integrity v rozhodování o naplňování zákonů v rukou státu a hájení jeho zájmů, nezasahování do samosprávy, dále průhlednost finančních toků, možnost depolitizace státní správy. Pro přenesenou působnost hovoří to, že nesporně jde o demokratičtější model, že umožní zapojení širšího okruhu lidí do veřejné správy, že při výkonu státní správy jsou více zohledněny místní podmínky a zájmy a občan si na něj snadno přivyká. Jde o model, který má také u nás své tradice.

Po zvážení všech argumentů vláda zastává názor, aby za základní cílový model byla vzata varianta veřejné správy s tím, že tento cíl je dosažitelný v delším časovém horizontu a prvním krokem bude ustavení orgánů krajů.

V této etapě reformy veřejné správy je nutno:

a) uvést postavení a úkoly orgánů územní samosprávy do souladu s Ústavou České republiky a s dokumenty Evropské unie,

b) přistoupit k nezbytné decentralizaci státní správy na orgány územní samosprávy a k dekoncentraci státní správy na nižší stupně správních orgánů při respektování zásady subsidiarity,

c) provést dělbu působnosti v samosprávě mezi obce a vyšší územní samosprávné celky,

d) přistoupit k legislativní úpravě státní služby,

e) vybudovat správní soudnictví a v souvislosti s tím nově upravit správní řízení (tato problematika bude řešena v návaznosti na projednání samostatného materiálu pro vládu "Společná východiska budoucí právní úpravy trestního práva, správního trestání, správního řízení a správního soudnictví"),

f) vytvořit předpoklady pro stabilitu státní správy, její zefektivnění a ochranu před politickými vlivy.

2. Záměry vlády v reformě veřejné správy

2.1. Územní samospráva

Územní samospráva bude v souladu s Ústavou České republiky dvoustupňová: obce - vyšší územní samosprávné celky (kraje). Obce a kraje nebudou ve vztahu podřízenosti a nadřízenosti. Zatímco obecní samospráva v České republice již funguje od roku 1990, samosprávu krajskou je nutno teprve vybudovat.

Nositeli územní samosprávy budou zastupitelstva v obcích a zastupitelstva vyšších územních samosprávných celků. Zastupitelstva mohou zřídit výkonné orgány, a to především radu a komise. V malých obcích bude úkoly rady plnit starosta popř. místostarosta obce. V ostatních obcích a ve vyšších územních samosprávných celcích bude zřízení rady jako výkonného orgánu ponecháno na vůli zastupitelstva; v případě, že bude rada zřízena, zákon vymezí její pravomoc.

Působnost vyšších územních samosprávných celků v samosprávě taxativně vymezí zákon. Půjde především o decentralizaci řady činností dosud zabezpečovaných ústředními orgány státní správy, popř. okresními úřady a obcemi. Ostatní záležitosti místního významu budou náležet do samosprávy obcí s výjimkou výkonu státní správy a záležitostí svěřených zákony do působnosti jiných orgánů. Působnost všech obcí v samostatné působnosti bude stejná, nebudou rozdíly mezi malými a velkými obcemi, mezi obcemi a městy.

V územně členěných městech budou v městských částech i nadále působit zastupitelstva městských částí, dělbu pravomocí a vztahy mezi městem a jeho částmi upraví statut. Právnickou osobou bude město, které může pověřit městskou část vystupováním v právních vztazích jménem města, případně jí svěřit i část obecních příjmů:

Zvláštní úprava bude připravena pro hlavní město Prahu, které v oblasti samosprávy bude zabezpečovat současně jak působnost obcí, tak působnost vyššího územního samosprávného celku.

Přistoupí se k legislativní úpravě hospodaření s finančními prostředky územních samospráv, k úpravě hospodaření s jejich majetkem, bude připraven zákon o obecních daních a přistoupí se k řešení preventivní regulace nadměrného zadlužování obcí.

Územní samosprávné celky budou jako právnické osoby samostatně hospodařit se svými finančními prostředky a se svým majetkem. Nově vznikajícím krajům se v souladu s jejich působností svěří část státního majetku (to nevylučuje, aby obce převedly dobrovolně na nové kraje části svého dosavadního majetku). Ověřování výsledků hospodaření malých obcí a hospodaření obcí s dotacemi ze státního rozpočtu republiky budou provádět okresní úřady, u ostatních obcí a u krajů bude vyžadován audit.

V souvislosti s rozšiřováním územní samosprávy nabývá významu dozor státu nad dodržováním zákonnosti orgány územních samospráv. Stát může svými orgány zasahovat do územní samosprávy jen v rozsahu a způsobem stanoveným zákonem. Zásahy státu se omezí jen na následnou kontrolu dodržování zákonnosti v činnosti obcí a krajů. K tomu účelu se orgány státu vybaví potřebnými právními nástroji. Ve vztahu k obcím zabezpečí dohled nad dodržováním zákonnosti okresní úřady, ve vztahu ke krajské samosprávě příslušná ministerstva.

Vážným problémem v dalším rozvoji obcí v České republice je jejich vysoká územní rozdrobenost. Malé obce (zejména obce s 500 a méně obyvatel) neodpovídají současným požadavkům a potřebám moderní správy obcí. Bude proto vytvářen mechanismus, který napomůže překonat nefunkční rozdrobenost do malých obcí a s tím spojenou finanční a ekonomickou nesamostatnost a neschopnost plnit základní úkoly samosprávy. Vytvoří se i právní nástroje k řešení případů, kdy obec neplní své funkce a nedodržuje zákony.

Absolutní prioritou v dobudování územní samosprávy je přístup České republiky k Evropské chartě místní samosprávy. K tomu bude připraven návrh pro vládu ještě v tomto pololetí. Jde o jednu z podmínek, které budou posuzovány při žádosti České republiky o vstup do Evropské unie. Vytvoří se legislativní předpoklady k realizaci Rámcové úmluvy o ochraně národnostních menšin. Jde především o užívání menšinového jazyka před územními orgány, označování názvů obcí, ulic a veřejných prostranství též v menšinovém jazyce za podmínek, které stanoví zákon, dále bude připraven návrh na přistoupení České republiky k "Evropské rámcové dohodě o spolupráci přesahující hranice mezi územními orgány".

Z hlediska dlouhodobého vývoje se předpokládá, že úloha územních samosprávných orgánů bude zvětšována tím, že na ně budou decentralizovány další kompetence, které nebude nezbytné ponechat nadále orgánům státní správy.

2.2. Územní státní správa

2.2.1. Za výkon státní správy budou odpovídat především ty orgány, které mají nejblíže k občanům s tím, že v malých obcí bude výkon státní správy omezován s ohledem na jejich reálné možnosti. Výkon státní správy přenesené na obce není jejich právem, ale povinností.

Základními jednotkami ve výkonu státní správy budou pověřené obecní úřady, okresní úřady a magistráty měst se zvláštním postavením.

Pověřené obecní úřady budou ve věcech, které budou jinak svěřeny okresním úřadům, sehrávat nově prostředníka mezi občanem a okresním úřadem jako tzv. kontaktní místa.

Okresní úřady budou oproštěny od hospodářských funkcí, stanou se orgány státní správy. V důsledku nadbytečnosti zákona o územním členění státu budou podrobně vymezeny správní obvody okresních úřadů zákonem o okresních úřadech. Působnost okresních úřadů až na výjimky bude též svěřena magistrátům měst se zvláštním postavením. Zvýrazní se úloha okresních úřadů v prevenci a likvidaci živelných pohrom a velkých katastrof.

Příjmy a výdaje okresních úřadů budou napojeny přímo na státní rozpočet (zvláštní kapitola) a v důsledku toho dojde ke zrušení okresních shromáždění.

Vymezí se rozsah a formy správního dozoru orgánů státní správy nad dodržování zákonnosti v činnosti územních samospráv.

Rozšíří se působnost okresních úřadů tím, že na ně budou převedeny

- některé dekoncentrované orgány státní správy (např. školské úřady) a některá detašovaná pracoviště ministerstev. Ostatní státní orgány, jejichž působnost nepřesahuje správní obvody okresních úřadů, zůstanou zachovány. Není nezbytné, aby jejich územní obvody byly vždy přizpůsobeny územním obvodům okresních úřadů (např. pokud jde o města se zvláštním postavením, která převezmou působnost okresních úřadů);

- tzv. správní agendy dosud zabezpečované Policií České republiky, a to evidence obyvatelstva, vydávání občanských průkazů a cestovních dokladů a dále vydávání řidičských průkazů.

Všeobecná územní státní správa bude v nejbližším časovém horizontu třístupňová: obec (pověřený obecní úřad) - okresní úřad - krajský úřad; v dalším období bude směřovat k veřejné správě.

2.2.2. Zásadní otázkou je uspořádání státní správy na úrovni kraje. Vláda dospěla k závěru, že se využije ustanovení čl. 105 Ústavy České republiky a výkon státní správy bude svěřen orgánům vyšších územních samosprávných celků. Ve prospěch této varianty mluví následující skutečnosti:

- nebude třeba vytvářet zvláštní úřad pro výkon samostatné působnosti a zvláštní úřad pro výkon státní správy a v důsledku toho dojde k menšímu nárůstu úředníků, zejména obslužných zaměstnanců,

- institucionální spojení samosprávy a státní správy bude výhodnější pro osobní styk fyzických a právnických osob a zejména obcí s krajským úřadem,

- náklady na zřízení a provoz krajských úřadů budou nižší,

- spojením státní správy a samosprávy se vyšší územní samosprávné celky stanou představiteli veřejné správy v kraji.

Základem výkonu státní správy na krajském stupni bude odvolací řízení proti rozhodnutí okresních úřadů a magistrátů měst se zvláštním postavením (statutární města). Na krajské úřady bude dále převeden výkon provoinstančního rozhodování ve státní správě dosud zabezpečovaný ústředními orgány státní správy, a to v rozsahu stanoveném zákonem. Do krajských úřadů se dále začlení některé dekoncentrované orgány státní správy a některá detašovaná pracoviště ministerstev.

Pokud jde o státní orgány, které nebudou začleněny do nových krajských orgánů, bude nezbytné rozhodnout, zda budou vybudovány v nových krajích do konce roku 2000, či zda budou řešeny postupně v etapách. Tímto problémem se bude vláda zabývat později, na podkladě návrhů ministrů.

Zvláštním způsobem bude upraven výkon přenesené působnosti v hlavním městě Praze. Výkon státní správy zde bude dvoustupňový a budou jej zajišťovat magistrát a úřady městských částí.

2.3. Ústřední státní správa

Předpokládaná realizace reformy územní státní správy se nepochybně dotkne i činnosti ústředních orgánů státní správy. Navrhovaná decentralizace směřuje k posílení koncepčních a řídících funkcí ústředních orgánů. Vytvořením krajského stupně státní správy se ústřední orgány státní správy oprostí především od řady prvoinstančních rozhodování v konkrétních věcech.

Bude účelné sjednotit a zjednodušit organizační strukturu ústředních orgánů státní správy. Zvýší se horizontální koordinace a kooperace jak uvnitř ministerstev a ostatních ústředních orgánů státní správy, tak i v jejich vzájemných vztazích. Současná nedostatečná koordinace činnosti zejména u velkých ministerstev, vycházející z jejich příliš složité organizační struktury, přispívá obecně k nízké racionalitě jejich činnosti.

Vláda jako vrcholný orgán výkonné moci se bude především orientovat na normotvorbu, řízení a kontrolu a nikoliv na technicko-administrativní funkci a na rozhodování o konkrétních právech a povinnostech subjektů. Ministerstva a ostatní ústřední orgány státní správy budou v mezích zákonem stanovených působností vykonávat především činnost normotvornou, koncepční, řídící, personální a kontrolní.

Zvýšení efektivnosti činnosti všech ústředních orgánů státní správy si vyžádá především přehodnocení funkce státní správy jako nositele a bezprostředního vykonavatele určitých úkolů státu, a to postupným omezováním rozsahu přímého zasahování státu v oblasti ekonomiky i v některých oblastech sociálního a kulturního rozvoje společnosti. Její úloha se více soustředí na formulování zásadních strategických cílů a vymezování a usměrňování politiky státu. Současně bude třeba zajistit zvýraznění kontrolní funkce státu jak ve vztahu k orgánům státní správy, tak i k podnikatelským a jiným subjektům, zejména v oblasti daňové.

Reformu veřejné správy nelze chápat jako časově omezené opatření. Reforma bude probíhat jako proces a další činnosti na tomto úseku vyžadují stanovit ústřední orgán státní správy, který se bude v současné době i do budoucna zabývat otázkou reformy veřejné správy a bude koordinovat činnost všech zúčastněných subjektů. Vláda pověřila tímto úkolem Ministerstvo vnitra, v kterém se vytvoří speciální pracoviště pro tyto účely.

2.4. Státní služba a vzdělávání správních úředníků

Do strategických úvah správní reformy patří, mimo jiné, i legislativní řešení státní služby, které je zahraničními experty často považováno za klíčovou složku procesu reformy. Návrh zákona o státní službě byl již od roku 1990 několikrát vypracován, nedošlo však k jeho projednání. V současné době se připravuje věcný záměr tohoto zákona na Ministerstvu práce a sociálních věcí. Zpracování tohoto zákona je nezbytným předpokladem zlepšení profesionality aparátu státní správy a obnovení jeho prestiže, zamezení nadměrné fluktuace ve státním aparátu a jeho odpolitizování.

S tím souvisí i dosud nedořešený problém vzdělávání v oblasti veřejné správy. Současná roztříštěnost tohoto studia do škol různé úrovně a různého charakteru nevede k potřebné efektivnosti a kvalitě. V zahraničí je běžně zavedené integrované studium veřejné správy, které je třeba také zahrnout do strategických řešení reformy veřejné správy v České republice.

2.5. Právní řád a soudní kontrola veřejné správy

Regulatorní reforma je jednou z významných funkcí a činností státní správy, a proto vyžaduje věnovat jí náležitou pozornost ve strategických cílech správní reformy. Patří sem jak vlastní přestavba právního řádu České republiky, tak i proces harmonizace našeho právní řádu s právem Evropské unie a stejně tak i povinná participace na úkolu regulatorní reformy v rámci OECD.

Důležité místo ve strategických úvahách má rovněž soudní kontrola výkonů veřejné správy. Jedná se nejen o zřízení Nejvyššího správního soudu a dobudování celého systému správního soudnictví, ale také o plnění povinností plynoucích z článku č. 6 "Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod", ke které naše republika již přistoupila bez výhrad. Uvedení našeho právního řádu do souladu s ustanovením tohoto článku si vyžádá institucionálního zabezpečení, které nemůže být odtrženo od reformy veřejné správy.