(pokračuje Jurečka)
Sami vidíte, že není záměrem onen rozpočtový profit, ale cosi jiného, co jsem již zdůraznil.
Závěrem bych chtěl vyslovit přání, abyste i vy, vážené poslankyně a vážení poslanci, posuzovali senátní návrh se stejným pochopením pro řešení této problematiky, jako to učinil Senát a vláda. Proto bych vás chtěl poprosit, abyste propustili tento návrh do dalšího čtení, a pokud je to možné, zkrátili pro tento váš postup možným způsobem pojednávací lhůty. Děkuji za pozornost.
Předseda PSP Václav Klaus: Děkuji panu senátorovi Jurečkovi a prosím, aby se posadil k našemu stolku zpravodajů. A nyní prosím, aby se slova ujal zpravodaj pro první čtení poslanec Jiří Václavek.
Poslanec Jiří Václavek: Pane předsedo, dámy a pánové, jak už bylo řečeno mým předřečníkem, z formálního hlediska lze k tomuto zákonu mít řadu připomínek a řadu diskusí. Myslím si však, že v zásadě jde dnes o vyšší mravní princip než o zbytečné řeči kolem formy. Proto očekávám, že rozprava nebude žádná bouřlivá. Jsem na ni připraven. Děkuji.
Předseda PSP Václav Klaus: Děkuji. Pan zpravodaj to vzal rychlým tempem. Děkuji a otevírám obecnou rozpravu, do které mám zatím dvě přihlášky. Pan poslanec Výborný byl první přihlášený.
Poslanec Miloslav Výborný: Páni předsedové Poslanecké sněmovny a vlády, dámy a pánové, především chci říci, že jsem jasně pro přijetí tohoto zákona, pro jeho rychlé přijetí, a že se nehodlám zabývat tím, zda se zákon dotýká ústavního postavení soudců, a nemíním zde vyjadřovat ani stanovisko, zda ano, či ne, koneckonců Ústavní soud je u nás nadán takovými pravomocemi, že v důsledku je oprávněn přezkoumat tento zákon, bude-li přijat.
Nicméně je nutno říci, a zmínil to i předkladatel pan senátor Jurečka, že musíme mít jakési výrazné pochybnosti o tom, je-li správný právní názor senátu a právní názor vlády. Senát v důvodové zprávě návrhu zákona tvrdí, že nemá-li být zákon zpochybněn, je nezbytné, aby nabyl účinnosti před 29. zářím tohoto roku. A stanovisko vlády, doporučující stanovisko vlády, opět výslovně tvrdí, že je nezbytné, aby ke dni 29. září 1998 zákon nabyl účinnosti. Byl bych velmi nerad, abychom přehlédli tato stanoviska, protože jsou-li tato stanoviska správná, pak zde provádíme neuvěřitelně legrační scénku, protože všichni přece víme, že do 29. září tohoto roku zákon účinnosti nabýt nemůže, nemůže v žádném případě.
Já nejsem skálopevně přesvědčen o správnosti právního názoru Senátu a právního názoru vlády, ale pro pořádek je třeba toto říci, neboť nerad bych se dočkal toho, že jsme se sešli na této schůzi svolané mimořádným způsobem podle § 51 odst. 4 jednacího řádu, jen z toho důvodu, abychom předvedli, že si chceme čtrnácté platy vzít, a pak oznámíme občanům této země, že to nejde.
Proto v každém případě navrhuji, aby v souladu s § 91 odst. 2 jednacího řádu Poslanecké sněmovny byla lhůta pro projednání návrhu zákona ve výborech zkrácena o 20 dnů, neboť jen v takovém případě a při výkladu, že stačí, nabude-li zákon účinnosti do konce listopadu, jen v takovém případě lze, a to při další zvláštní schůzi Poslanecké sněmovny a v součinnosti Senátu i koneckonců prezidenta republiky, dosáhnout tohoto, aby zákon byl publikován alespoň do konce listopadu. Představa, že by byl publikován do konce září, je z jiného světa a vláda si mohla koneckonců odpustit toto sdělení ve svém stanovisku z 27. srpna neboť předpokládám, že nepochybně ví, jak zní zákon o jednacím řádu Poslanecké sněmovny.
Předseda PSP Václav Klaus: Děkuji panu poslanci, otázku zkrácení lhůty, k té se ještě dostaneme, a já myslím, že bude vysvětleno, jak je to s timingem tohoto zákona. Jako druhá je přihlášena paní poslankyně Rujbrová.
Poslankyně Zuzka Rujbrová: Vážený pane předsedo, členové vlády, dámy a pánové, dovolte mi, abych do jisté míry navázala na slova kolegy Výborného. Všichni si uvědomujeme, že se na této mimořádné schůzi, a připomínám, že její svolání také něco stojí, scházíme zejména proto, abychom návrh, který předložil Senát a který má sněmovní číslo 15, projednali před dnem 29. září, kdy podle zákona čís. 236/1995 Sb. vznikne ústavním činitelům nárok na takzvaný čtrnáctý plat.
Připomínám a cituji z § 4 tohoto zákona, že představiteli a soudci, u nichž to stanoví tento zákon, náleží další plat, pokud v kalendářním pololetí skutečně vykonával funkci alespoň 90 kalendářních dnů. Těchto 90 dnů uplyne právě dnem 29. září. Obávám se, že skutečnost, že projednáme tento tisk v prvním čtení, nemění nic na skutečnosti, že ani při zkrácení lhůt podle § 91 jednacího řádu, tedy maximálně na dobu 40 dnů, není možné, aby tento zákon nabyl účinnosti před dnem vzniku nároku.
Máme tady na vybranou. Buď budeme do našeho právního řádu vnášet nežádoucí retroaktivitu a odejmeme ústavním činitelům a soudcům další plat v době, kdy na něj již vznikne nárok, anebo se vystavíme nebezpečí kritiky médií, pro která je tato otázka mimořádně zajímavá, že při dalších výhodách, které se na nás vztahují, se odmítáme připravit o 14. plat.
Dovolte, abych vám připomněla, že loňské odnětí tzv. 14. platu ve skutečnosti v mnoha případech skončilo na papíře, protože, a je to zřejmé ze státního závěrečného účtu, který v současné době projednáváme ve výborech, si řada úřadů vyplatila 14. plat formou odměn. Nikoli tedy 14. plat, ovšem ve stejné výši.
Klub KSČM při projednávání podobných návrhů opakovaně navrhoval, aby platy ústavních činitelů byly odvozovány od minimální nebo od průměrné mzdy, tak abychom neztráceli vazbu na životní úroveň našich obyvatel. Pro tento návrh zákona, který dnes projednáváme, proto zvednu v prvém čtení ruku zejména a pouze pro to, abychom ve druhém čtení mohli předložil pozměňovací návrhy v tom duchu, jako jsme předkládali dosud. Děkuji.
(Potlesk v části sálu.)
Předseda PSP Václav Klaus: Děkuji paní poslankyni Rujbrové. Jako další se přihlásil pan poslanec Škromach.
Poslanec Zdeněk Škromach: Vážený pane předsedající, vážená vládo, dámy a pánové, já myslím, že se scházíme k tomu, abychom se tady sebemrskali tím, že si odebereme 14. plat, ale myslím si, že to vůbec není otázka toho, možná za rok tady budeme zase, protože se již dnes signalizuje, že je potřeba opět restriktivní rozpočet, že přebytek nebo deficit, který navrhuje tato vláda, je nepřijatelný, tudíž nic jiného se nedá vyvodit než to, že 14. plat, opět tady budeme sedět za rok.
Je otázkou, zda by nestálo za to systémově tuto věc řešit a odebrat ho navždy. Protože myslím, že podtext je trošku jiný. Vůbec nejde o nějaký 14. plat ústavních činitelů. Jde o systém odměňování lidí v rozpočtové a příspěvkové sféře, protože tito lidé, a ti mají výdělky řádově několikanásobně nižší mnohdy než my nebo než soudci nebo než jiní, o kterých dneska jednáme.
***