(pokračuje Ransdorf)
Dříve než se dostanu k vlastnímu rozboru tohoto předloženého rozpočtu, měl bych ocenit jeho klady, které jsou nepominutelné. Poprvé dochází k tomu, že se zastavuje trend, který existoval řadu let, kdy se vlastně rozpočtové deficity přesunovaly na nižší patra soustavy veřejných rozpočtů. Poprvé je opravdu celá soustava místních rozpočtů brána vážně. Setkáváme se se zřetelem ke strukturální politice, kdy vláda se také začíná vážně zabývat otázkou udržení a rozvoje kvalifikačního potenciálu této země, pomalu a opatrně se vláda snaží lidem říkat pravdu, jak na tom jsme.
Myslím si ale, že na druhé straně je třeba zdůraznit, že tato česká vláda je po stránce zdrojové při sestavování rozpočtu na tom nejhůře ze všech vlád od roku 1948. To vytváří velice zúžený manévrovací prostor, takže i sociální zřetel, který se objevuje v tomto rozpočtu, nutně musí být připomenut.
Myslím si, že jsme mohli také přivítat, že tato vláda se deklarovala jako vláda změny, i když je to mírný pokrok v mezích zákona. Bohužel, jako celek ale rozpočet spíše není rozpočtem změny, ale rozpočtem údržby. Možná z vynucených důvodů, ale je tomu tak. Někteří kolegové, pokud jde o navrhovaný deficit státního rozpočtu, zde říkali, že deficit se z větší části projí. Já bych takové slovo neužíval, domnívám se, že je nadsazené. Řekl bych, že jenom část deficitu obsahuje prorůstové impulsy. Je třeba asi současnou vládu tlačit k tomu, aby rétorika volebního prohlášení a rozpočtová práce se více kryly.
Zaměřím se teď na některé body, které se mi zdají v konstrukci rozpočtu problematické, ale zatím není v prvním čtení prostor na to, abychom se podívali blíž na jednotlivé kapitoly, na jednotlivé části rozpočtu analyticky.
Ve vládním prohlášení, které bylo projednáváno v této sněmovně, se objevila slova "Evropská unie" v pochvalném kontextu celkem 59krát. Domnívám se ale, že kromě kladných věcí, které souvisí s naším vstupem do Evropské unie, je třeba zvažovat i některá rizika. A o tom je třeba naprosto otevřeně mluvit nejen v této sněmovně, ale také ve vztahu vůči veřejnosti. Zdá se, že chybí budování prostoru na budoucí adaptaci naší země na EU v ekonomickém smyslu. Co mám na mysli? Jestliže dojde k tomu, že se budeme muset vyrovnat s cenovou hladinou, která existuje v řadě zemí EU, a dojde k tomu, že se mechanicky navýší cenová hladina, dojde k poklesu koupěschopné poptávky absorpčního potenciálu našeho trhu a dojde k tomu, že se vytvoří bludný kruh a této zemi nezbude nic jiného než žít z konverzních fondů EU a tato země následkem toho bude muset poslouchat tak, jak to činí některé menší státy EU.
Zdá se mi, že už teď je třeba přemýšlet o určitém adaptačním rámci, o prostoru, který by umožnil tento náraz absorbovat a nespokojit se pouze s tím, že se mechanicky přenášejí ta kritéria, která existují v zemích, které už v EU jsou.
Zdá se mi také, že předpoklad, který je vysloven ve zdůvodnění rozpočtu, že u nás tomu bude podobně, jako tomu bylo v Maďarsku, že tedy pokles bude trvat 8 kvartálů, tj. 2 roky, že je - mírně řečeno - optimistický. Maďarsko a Česká republika tímto poklesem procházejí v odlišné fázi svého vývoje a Maďaři mají v této věci před námi značný náskok. Obávám se, že předpoklad, který zde je, je mylný.
Celá konstrukce rozpočtu má řadu předpokladů, o kterých je třeba otevřeně diskutovat. Jeden z nich je, že po celou dobu příštího roku zůstane zachován stabilní kurs koruny, jinak řečeno, že nedojde k podobnému výkyvu, ke kterému došlo na jaře minulého roku. My bychom si přáli, abych tomu tak bylo. Domnívám se ale, že to je předpoklad - vzhledem k rozkolísanému domácímu i vnějšímu prostředí, který se nemusí ukázat jako správný. A tak je tomu také i s jiným předpokladem, který je ve zdůvodnění otevřeně vysloven, tzn., že na světových trzích zůstane dosavadní vývoj, kdy existuje převis nabídky nad poptávkou u energií a surovin. Je možné, že dojde ještě k prohloubení tohoto převisu v důsledku některých změn ve velkých centrech rozvojového světa, ale domnívám se, že i toto je záležitost, která není zcela jasná.
Pokud jde o vývoj světových měn, které souvisí s předpoklady předloženého rozpočtu, jistě že je příznivým jevem pro nás to, že dochází k postupnému oslabování dolaru, protože většina našich devizových příjmů je z markové oblasti a většina devizových výdajů je v dolarech, ale na druhé straně zhodnocení německé marky, které dlouhodobě probíhá, vzhledem k tomu, že česká koruna je připoutána k německé marce, je faktorem, který přináší také určitá rizika, a zhodnocení koruny povede k tomu, že to bude mít dopad na naše vývozce.
V existující konstrukci rozpočtu není dostatečný prostor, aby se podobné výkyvy mohly regulovat, aby bylo možné výraznějším způsobem se proti nim bránit. Zatím chybějí v naší zemi i podobné mechanismy, které pomohly Chile v době řetězového přesunu v Latinské Americe po prosincovém otřesu v Mexiku finanční krizi, která proběhla v Mexiku, zachránit, protože tam byly zavedeny včas povinné úložky do centrální banky a zdanění spekulativního kapitálu, takže onen horký kapitál, o kterém hovořil pan předseda vlády, neměl takovou možnost úniku, jako je tomu u nás.
Domnívám se, že jsou také iluzorní makroekonomické předpoklady, na kterých rozpočet stojí. Znamená to předpokládaný růst HDP, předpokládaná výše nezaměstnanosti a předpokládaná výše inflace. Je vůbec třeba si položit otázku, jak se mají rozhodovat lidé, kteří jsou v podobné obtížné situaci, v jaké je dnešní česká vláda, když nemají k dispozici potřebné statistické nástroje. Planecon v nedávné době kritizoval Český statistický úřad pro nekompatibilitu jeho postupu vůči uznávané evropské metodice a samozřejmě je možné tuto otázku položit ještě hlouběji, tzn., jak naše statistická data odpovídají reálnému výkonu ekonomiky. Naši ekonomové dělali v poslední době propočty, které se týkaly výkonových agregátů. U výkonových agregátů česká ekonomika si stojí mnohem hůř, než je tomu u HDP nebo u národního důchodu. U výkonových agregátů jsme oproti výchozímu stavu na úrovni 55-60 %.
***