(pokračuje Fencl)
První verze je jakési úplné zrušení podpor českých zemědělců, tedy programů, které existují a které by byly žádoucí. A pak druhou verzi, která by byla - řekl bych - radikálním omezením této potřeby přece jen s reálnou možností věci posunout správným směrem.
U prvé verze je potřeba se na věc podívat ze dvou pohledů - z pohledu dopadu na tuzemské scéně a z pohledu dopadu na zahraniční scéně. K té tuzemské scéně je potřeba věcně konstatovat, že nedostatečná podpora trvale udržitelného rozvoje může přinést nevratné ekologické škody v horizontu deseti až třiceti let, které budou vyžadovat vysoké celospolečenské náklady spojené s kompenzací záporných externalit. Do jisté míry dojde k porušení zákonů, např. zákona č. 252/1997, a přijde zcela jednoznačně k definitivnímu konci podnikání mnoha subjektů. V praxi by to vedlo podle mého názoru s největší pravděpodobností k okamžitému krachu minimálně 50 % a více zemědělských podnikatelů, pro něž tato - řekl bych - jakákoliv forma finanční podpory má za důsledek udržení subjektu nad vodou. Analogicky to jde vyjádřit - dovolte mi následující metaforu - jako jakousi finanční podporu rovnající se transfuzi, bez níž není možná další existence. Zvláště to platí v těch případech, kde u zemědělských subjektů dominuje úvěr, který musejí farmáři, zemědělci splácet při vysokých úrokových sazbách. V současné době není výjimkou, že současní zemědělci z důvodu nedostatku finančních zdrojů, vysoké úvěry, rozvíjející se cenové nůžky, nevyřešené restituce atd. atd. neplatí sociální a zdravotní pojištění, nemají na mzdy, úroda je dopředu prodána atd. atd.
Pokud jde o dopad na zahraniční scéně, jedná se o to - a velice bych uvítal, kdybyste této informaci věnovali svoji pozornost, že nedodržení Agendy 2000 ve smyslu porušení zásad pro předvstupní pomoc v rámci předvstupních nástrojů navrhovaných v Agendě 2000, kde se mimo jiné praví, že je třeba v jednotlivých zemích vypracovat efektivní dlouhodobé strategie pro postupné vyrovnání v oblasti zemědělství a ekologie. Dle této Agendy 2000 musí Česká republika věnovat zvlášť intenzivní úsilí právě oblasti zemědělství a ekologie a tyto strategie by se měly začít realizovat už v období před získáním členství. Na podporu těchto strategií bude potřeba mobilizovat významné domácí a zahraniční zdroje. Unie bude schopna přispět částečně ve výši 25 až 75 %, a to v přímé úměře na částku vynakládanou v předcházejícím období ze státních prostředků příslušného státu. Z toho vyplývá, že čím větší podporu vynakládá stát na některou z priorit Agendy 2000, např. udržitelný rozvoj a ochrana životního prostředí, tím větší podporu lze očekávat ze strany Evropské unie.
Z výše uvedeného tudíž vyplývá, že v případě zrušení či omezení podpor programu v rámci nařízení vlády lze očekávat adekvátní opatření ze strany Evropské unie. Podpora v rámci strukturálních fondů, což ve svém důsledku může přinést v budoucnosti velikou finanční ztrátu pro naše zemědělství, pro náš venkov, řekl bych řádově násobky miliard korun ročně.
A nyní k verzi, která je vlastně zakomponována do návrhu rozpočtu kapitoly Ministerstva zemědělství. Je to verze radikálního omezení potřebné podpory. Víceméně jde o oddálení negativních dopadů popsaných ve verzi jedna s tím, že jakékoliv oddalování systémového přístupu k řešení problematiky trvale udržitelného rozvoje a obnovy venkova přinese v budoucnosti větší nároky a finanční náklady ze strany státní pokladny na odstraňování ekologických zátěží v zemědělství za současné menší finanční podpory ze strukturálních fondů Evropské unie. Chci vám zcela poctivě sdělit, že v konstrukci návrhu rozpočtu kapitoly Ministerstva zemědělství pro realizaci této druhé verze, verze omezení potřebné podpory, schází 2,7 miliardy korun. Tato část, resp. tyto zdroje jsou nezbytné proto, aby bylo možno zastavit ekonomický propad zemědělského podnikání, aby bylo možno zastavit zmenšování českého zemědělství z důvodů obecně známých i z důvodů, o kterých jsem se zmínil. Domnívám se, že bude nutno hledat tyto zdroje mimorozpočtově, a velice bych si vážil toho, kdyby tato sněmovna byla tomuto dofinancování potřeby rozpočtu Ministerstva zemědělství nakloněna.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji panu ministru Fenclovi. Dalším v pořadí z členů vlády je přihlášen pan místopředseda Mertlík, po něm pan ministr Zeman, pan ministr Kužvart, Grégr, Dostál, Vetchý, pan ministr Peltrám, na závěr pan ministr financí Svoboda.
Nicméně dostal jsem ještě písemnou přihlášku pana poslance Václavka, tak doufám, že pan ministr financí nebude nic namítat, když před jeho závěrečným slovem udělím slovo panu poslanci Václavkovi.
Pan místopředsedo, máte slovo.
Místopředseda vlády Pavel Mertlík: Vážený pane předsedající, vážená sněmovno, vážená vládo, dámy a pánové, protože, jak všichni víme, obsahem schvalovací procedury v prvním čtení zákona o státním rozpočtu je především celkový fiskální rámec rozpočtu, budu se převážně věnovat makroekonomickým souvislostem rozpočtu, nicméně zmíním i určité momenty, které se týkají vnitřní struktury rozpočtu, protože musím reagovat na něco z toho, co zde bylo řečeno.
Chtěl bych především říci to, že při tvorbě rozpočtu hrála úlohu různá hlediska. Jedním z těch hledisek byly oprávněné a řekl bych minimalizované požadavky jednotlivých resortů. Když jsme tyto požadavky nasčítali, tak bychom při dané konstrukci příjmové stránky rozpočtu dospěli k deficitu na úrovni zhruba 44 miliard korun. Tento deficit se nám jevil příliš vysoký, tak vysoký deficit jsme nenavrhli, proto v něm není oněch potřebných 2,7 miliardy, o kterých před chvílí hovořil pan kolega Fencl. Proto tam nejsou například potřebné prostředky pro podporu vědy a výzkumu, což mě osobně velmi bolí, a vím, že bude-li rozpočet schválen v té podobě, jak jej navrhujeme, česká věda v příštím roce na tom nebude lépe, než byla vloni. A říkal-li zde někdo, že jsme slibovali všechno všem a pak to chceme plnit nějakým nevhodným plošným způsobem, toto je jasná ukázka toho, že při volbě konkrétních priorit jsme museli být velmi omezení a někdy jsme museli tnout do živého. Ale to je bohužel realita, protože stav země, v jakém ji sociálnědemokratická vláda převzala po svých předchůdcích, je prostě takový, že takovéto škrty, které jdou do živého, nutné jsou.
Nicméně druhým hlediskem, které bylo zvažováno při konstrukci rozpočtu, bylo hledisko makroekonomické. A toto makroekonomické hledisko také převážilo při rozhodnutí o tom, jakou výši deficitu zvolit. Věděli jsme dobře, že ekonomika, která je v recesi, která je navíc obklopena světem, který prožívá finanční krizi a do recese se dostává, není ekonomikou, jejíž problémy by mohly být řešeny fiskální restrikcí.
***