(Schůze opět zahájena v 15.27 hodin.)
Místopředseda PSP Stanislav Gross: Kolegyně a kolegové, čas určený pro přestávku na volby konané Poslaneckou sněmovnou vypršel. Požádal bych vás všechny, kteří se chcete zúčastnit našeho jednání, abyste tak učinili a vstoupili do jednací síně. Ostatní, kteří zde již jsou a hlučně diskutují, bych požádal, aby se ztišili, abychom se mohli věnovat projednávání bodu 34 našeho programu.
34.
Zpráva vlády o plnění státního rozpočtu České republiky za 1. čtvrtletí 1998
/sněmovní tisk 5/
Požádal bych v tuto chvíli, aby předloženou zprávu uvedl v zastoupení vlády ministr financí Ivo Svoboda a ujal se tak úvodního slova. Jedná se o sněmovní tisk č. 5. Tento materiál uvede v zastoupení vlády ministr financí Ivo Svoboda. Pane ministře, máte slovo.
Ministr financí ČR Ivo Svoboda: Vážené dámy, vážení pánové, budeme nyní projednávat bod zpráva vlády o hospodaření veřejných rozpočtů nebo o plnění státního rozpočtu za první čtvrtletí 1998. Tento materiál může být z mnoha důvodů považován za historický a já bych své expozé využil spíše k určité rekapitulaci vývoje než k citaci dat ze zprávy, kterou projednaly výbory. Mám za to, že tento postup bude pro projednání této zprávy ve sněmovně mnohem užitečnější, než se vracet k plnění rozpočtu, který připravila vláda předminulá, v tomto časové údobí, o kterém budeme diskutovat, provedla vláda minulá a zodpovídá se z něj vláda dnešní.
Nicméně mám za to, že můj návrh je oprávněný, a budu se tedy spíše věnovat celkové hospodářské situaci.
Projednání této zprávy nám dává příležitost zamyslet se nad celkovým vývojem české ekonomiky v uplynulém období, resp. adekvátností tehdy uplatňované hospodářské a měnové politiky. Mám za to, že zároveň by bylo užitečné v této souvislosti identifikovat aktuální rizikové oblasti české ekonomiky, a to zejména pokud se týká příčiny jejich vzniku. V čem lze nyní spatřovat největší rizika a problémy české ekonomiky?
Prvním problémem je bezesporu současná hospodářská recese spojená s významným růstem nezaměstnanosti jako důsledek nedokončeného procesu restrukturalizace ekonomiky a nadměrně dlouho trvající restrikce domácí poptávky. Po zpomalení ekonomického růstu z 3,9 % v roce 1996 na pouhé 1 % v roce 1997 došlo v prvním čtvrtletí 1998 již k poklesu o 0,9 % a ve druhém čtvrtletí dokonce o 2,4 %. Domácí poptávka ve stálých cenách tak meziročně klesá již čtyři po sobě jdoucí čtvrtletí, s ještě výraznějším poklesem soukromé spotřeby, ve druhém čtvrtletí o skutečně varujících 7 %.
Z uvedeného je zřejmé, že v letošním roce růst HDP nelze očekávat. Aktuální odhady vedou k poklesu o minimálně půl procentního bodu. S otázkou ekonomického růstu je spojena i kvalita podnikatelského prostředí. Je nesporné, že na nízkém ekonomickém růstu má svůj značný podíl dosud nedostatečná konkurenční schopnost nefinančního, ale i finančního sektoru jako celku, s nízkou kapitálovou vybaveností, související s nedokončeným procesem privatizace a nedostatečnou funkcí kapitálového trhu. To spolu s džunglí v podnikatelských vztazích, kde nejsou stanovena dostatečně jasná pravidla a především pokulhává rychlá a jednoznačná vynutitelnost práva, dává zřetelný obraz velmi složitých podmínek pro úspěšné fungování našeho podnikatelského sektoru. Často se také firmy s perspektivním programem dostávají na hranici insolventnosti a nemohou se odpovídajícím způsobem rozvíjet.
Druhým problémem, který nemohu pominout, je cenový vývoj. Po průměrném cenovém růstu v roce 1997 na úrovni míry inflace měřené spotřebitelskými cenami o 8,5 % byl cenový pohyb od počátku roku 1998 podstatně rychlejší. Meziroční měsíční indexy dosáhly až 13,4 % jako důsledek především zvyšování regulovaných cen minulými vládami, depreciace koruny koncem roku 1997 a rostoucích inflačních očekávání. Tato inflační očekávání se od druhého čtvrtletí začala snižovat spolu s nominálním zhodnocováním měny a vedla i ke snižování dlouhodobějších úrokových sazeb na mezibankovním trhu. Meziroční měsíční inflace spotřebitelských cen se v září tohoto roku snížila na 8,8 % jako důsledek kombinace nominálně vysokých úrokových měr, zhodnocování nominálního směnného kursu, reálného poklesu domácí poptávky a v neposlední řadě i poklesu světových cen surovin.
***