(pokračuje Recman)
To by měla vypracovat v co nejkratším termínu vláda a předložit ji Poslanecké sněmovně.
Mnozí si vzpomenete, že na 5. schůzi Poslanecké sněmovny, která probíhala v říjnu roku 1998, jsem předložil návrh usnesení, ve kterém jsem navrhl Poslanecké sněmovně, aby požádala vládu o urychlení přípravy nových rozpočtových pravidel, tak aby mohla vstoupit v platnost ještě v období přípravy návrhu státního rozpočtu České republiky na rok 2000. Sněmovna tento návrh podpořila a bylo přijato usnesení pod číslem 63. Věřím, že vláda se postaví kladně k tomuto usnesení a v průběhu prvního čtvrtletí příštího roku zpracuje novelu rozpočtových pravidel do takové podoby, abychom ji mohli v Poslanecké sněmovně projednat minimálně do konce prvního pololetí.
Konkrétně k sněmovnímu tisku 29. Zde se ztotožňuji s názorem vlády, která vyjádřila nesouhlas s předloženým návrhem, a ztotožňuji se s argumenty, které zde uvedla. Jedním z argumentů, které zde zazněly, je i to, že největší pravděpodobnost, pokud bychom přijali tento zákon, neplatil by v souvislosti s návrhem rozpočtu na příští fiskální rok.
Navrhuji proto, jako můj předřečník kolega Václavek, aby v souladu s § 90 odst. 2 zákona o jednacím řádu Poslanecké sněmovny tento návrh zákona v prvním čtení byl zamítnut.
Pokud by nebyl přijat tento návrh, požádal bych, aby se hlasovalo o tom, že se návrh zákona vrátí předkladateli k dopracování.
Děkuji.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji kolegovi Recmanovi za vystoupení v rámci obecné rozpravy.
Dalším písemně přihlášeným je pan poslanec Kalousek, připraví se pan poslanec Kocourek.
Poslanec Miroslav Kalousek: Pane předsedající, vážená vládo, paní poslankyně, páni poslanci, cítím zřetelnou neochotu větší části sněmovny podpořit postup tohoto návrhu zákona do druhého čtení. Přesto si vás dovolím požádat o zvážení, zda by si nezasloužil svoji diskusi ve druhém čtení při pohledu na to, zda nejsme příliš svázáni současnou aktuální situací.
Zkusme si představit případ fiktivní, případ, který může kdykoliv v budoucnu nastat. Případ, kdy dochází k zásadní politické změně na přelomu listopadu - prosince, kdy stávající vládě není schválen rozpočet, vládě je vyslovena nedůvěra a nastávají složitá politická jednání o sestavení nové vlády, která mohou teoreticky trvat i několik měsíců. A do té doby bývalá vláda, které byla vyslovena nedůvěra, v rámci rozpočtového provizoria, které není omezeno žádným režimem, může velmi zkomplikovat situaci nové politické konstelaci a veřejným rozpočtům vůbec. Situace, kdy rozpočtové provizorium nemá v podstatě vůbec žádný režim, kdy parlament do okamžiku schválení nového rozpočtu nemá žádný nástroj na čerpání veřejných prostředků, je situace, která se v budoucnu může vymstít.
Osobně se nedomnívám, že nástroj, který je předložen v předkládaném návrhu zákona, je nástrojem ideálním. Domnívám se, že možná lepší variantou by byla regulační čerpání předpokládaných příjmů, anebo jakýkoliv jiný nástroj. Ten může vyplynou z diskuse. Ale základní myšlenka, že rozpočtové provizorium jako bianko šek pro vládu do té doby, než je rozpočet schválen, tento bianko šek by měl být omezen zákonným režimem. Základní myšlenka je jistě zcela správná, my ji podporujeme, a proto si vás dovolím požádat, zda by diskuse o tomto nástroji, o režimu, jak omezit exekutivu v pojmu rozpočtové provizorium do okamžiku, než je schválen nový rozpočet, zda tento návrh by si tuto diskusi nezasloužil ve druhém čtení.
Děkuji.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji. Nyní je přihlášen pan poslanec Kocourek, uděluji mu tedy slovo, aby mohl vystoupit v rámci obecné rozpravy.
Poslanec Martin Kocourek: Vážený pane předsedající, vážený pane premiére, vážená vládo, kolegyně a kolegové, rád bych se také vyjádřil k návrhu poslance Pilipa a dalších na vydání zákona, kterým se mění zákon České národní rady o pravidlech hospodaření s rozpočtovými prostředky České republiky a obcí v České republice, tzv. pravidel, tzv. rozpočtových pravidel republiky.
Návrh poslance Pilipa a dalších se týká institutu tzv. rozpočtového provizoria, které nastává v případě, že v Poslanecké sněmovně nebude schválen návrh zákona o státním rozpočtu na následující fiskální rok. Tento institut je součástí zákona o rozpočtových pravidlech republiky.
Současný text zákona o rozpočtových pravidlech republiky říká, že pokud nebude v Poslanecké sněmovně schválen vládní návrh zákona o státním rozpočtu na následující fiskální rok, řídí se rozpočtové hospodaření republiky v následujícím roce, resp. do doby schválení zákona o státním rozpočtu v Poslanecké sněmovně, vládním návrhem zákona o státním rozpočtu na následující fiskální rok.
Návrh poslance Pilipa a dalších toto pravidlo nahrazuje jiným pravidlem, které říká, že v případě, že není schválen v Poslanecké sněmovně vládní návrh zákona o státním rozpočtu na následující fiskální rok, rozpočtové hospodaření se v následujícím roce řídí podle zákona o státním rozpočtu z předchozího roku. Toto nové pravidlo se může zdát být v kontextu stávajícího pravidla poměrně logické a lze i argumentovat, že takto definované rozpočtové provizorium má mnoho vyspělých zemí a bylo i v rozpočtových pravidlech bývalé československé federace, resp. ČSSR. Nicméně je třeba podotknout, že toto pravidlo lze rozumně používat v zemích, kde dlouhodobá míra inflace je maximálně do 4 %. Toto kritérium Česká republika zatím nesplňuje. V bývalé komunistické ČSSR toto pravidlo bylo jednak zcela formální, neexistoval neschválený rozpočet, jednak nominální inflace byla nízká - nediskutuji teď míru inflace skryté.
Za další - pokud bychom navržené pravidlo aplikovali na naše podmínky, potom by došlo meziročně k poměrně velké restrikci výdajů státního rozpočtu právě o míru inflace, tj. např. o deset i více procent, což by mohlo výrazně omezit plnění základních závazků státu, a to jak v oblasti mandatorních výdajů, tak v oblasti probíhajících investičních výdajů, což by mělo za následek šok pro ekonomiku a snížení kredibility státu. Argument, že je to pouze věcí vlády, neobstojí, neboť odpovědnost za ekonomiku a kredibilitu státu nese i parlament. V případě hlubokých potíží státu veřejnost mezi vládou a poslanci již odpovědnost nerozlišuje, naopak do určité výhody se dostává vláda, neboť opticky to vypadá tak, že vláda závazky vůči veřejnosti plnit prostřednictvím zákona o rozpočtu chce, zatímco poslanci z nějakých důvodů nechtějí. Přesvědčili jsme se o tom na rozpočtové krizi USA v roce 1997, kterou prezident nad Kongresem nakonec vyhrál.
Zdá se mi, že motivy poslance Pilipa a dalších k podání tohoto návrhu mohou být podle mého názoru v zásadě dva. Jednak pocit, že toto pravidlo je obecně špatné, tj. stát se řídí podle neschváleného návrhu rozpočtu, a jednak možná chce zabránit rozpočtové expanzi prostřednictvím neschválených návrhů rozpočtu levicových vlád. K tomu bych chtěl ale říci, že za prvé předkladatel novely zákona byl ministrem financí České republiky a toto pravidlo mu za jeho ministrování asi moc nevadilo, neboť žádnou změnu v tomto směru neinicioval.
Za druhé nové pravidlo by mohlo paradoxně také deficitně expanzivní rozpočet fixovat, a to v případě změny vlády, která by zdědila rozpočet deficitně expanzivní po vládě předchozí a neprosadila by zároveň ve sněmovně návrh rozpočtu konzervativnějšího charakteru, tj. fungovalo by se podle deficitně expanzivního rozpočtu z předchozího roku.
***